Rozchod s milovaným člověkem. Máte zkušenost?

Ano, i když jsme se moc měli rádi a vlastně stále svým způsobem máme i když je to už skoro 20 let. Máme oba své životy, víme, že rozchod byl jediné možné řešení, aby šrámy na duších našich, ale hlavně na dušičkách jeho dětí byly co nejmenší. Jejich máma jaksi vztahu nepřála i když byla už několik let mimo rodinu a probrala se že má děti až když se dověděla, že existuje i někdo jiný. Pak začalo peklo, které šlo vyřešit asi jen rozhodem..

@irmamala přátelství myšleno časem….

Ano, mam takto byvaleho, kde jeho rodina byla vylozene zlo. Neslo to, on byl na rodinu hodne vazan a vztah jsme ukoncili. Nejakou dobu jsem s nim komunikovat nedokazala, zacali jsme se bavit az po asi pul roce, ale stalo se z toho skvele pratelstvi. Velmi dobre se zname a umime se v jistych vecech vcitit (oba jsme si prosli problemy s psychikou, depresemi atd, takze s nekterymi vecmi jsme si navzajem tak blizci, ze mame jeden druheho i na svereni se s vecmi, se kterymi se jinde nesverime). On ma snoubenku a maleho synka, ja manzela a cekame prcka. Jeden druhemu to prejeme a nemame problem si o nasem soucasnem zivote otevrene povidat. Cas od casu, kdyz to vyjde, dame klidne kafe v kavarne. Kazdopadne ja na toto mam asi dost stesti, protoze mam velice dobry vztah i s byvalym manzelem, se kterym mam dcerku. Domluva naprosto super a nekdy se i zakecame o soukromych vecech mimo vztah k dceri. Jsem za to rada. Nemyslim si, ze kdyz se uzavre zivotni kapitola s nejakym clovekem, je nutne spalit mosty. Obzvlast u lidi, co nam zivot nejakym zpusobem ovlivnili pozitivnim zpusobem, coz presne tito dva muzi v mem zivote udelali. Jako partneri jsme si souzeni nebyli, ale verim, ze jsme si jako lide meli do zivota prijit a neco si navzajem dat. 🙂

A kolik znamená ta dálka? Nešlo by se případně přestěhovat?

Ano. Rozešla jsem se s klukem po peti letech. Byl moje velká láska, ale věděla jsem, ze to do budoucna nedáme. Každý jsme chtěli něco jiného.
Ale zůstali jsme kamarádi. A kamaradime se porad, i když jsem vdaná a mam děti a on novou pritelkyni. Byl na naši svatbě, moje dvouleté dite ho zbožňuje.
Jde to. ♥️

K tomuhle mě napadá: Když něco neumíš, tak neříkej, že to nejde. Já to neumím, s bývalým přítelem se nevídáme. Zajímavé je, že se pracovně potkává s mým manželem a rozumí si. Přejeme si vzájemně to nejlepší, tim jsem si minimálně na své straně jistá.

Mám. Milovali jsme se hrozně moc, ale oba dominantní povahy, pořád jsme spolu "bojovali" . Bylo to zvláštní, nemohli jsme být bez sebe, ale ani spolu, věděli jsme, že se navzájem zničíme. Já našla tu sílu to skončit. Bylo to hodně těžké. Pak jsme se nějakou dobu neviděli, nepsali si. Po čase si občas napíšeme, někdy spolu zajdeme na oběd. Je to mezi námi stále, takže se ten čas asi oba snažíme minimalizovat, protože je hrozně snadné do toho zase sklouznout a zase to bude bolet oba. Ale pořád nás to tak nějak táhne alespoň občas o tom druhém něco vědět.

Moje odpověď je ano. Odešla jsem od ex i když jsem ho milovala, ale bylo v tom hrozně moc dalších věcí a rozum říkal, že mám jít dál. Ale věděla jsem, že pro mě moc znamená a že o něj nechci přijít natrvalo. Podařilo se. Máme oba dva své rodiny, ale vídáme se. Jezdíme společně na dovolené a navštěvujeme se i s rodinami 🙏

Mam celozivotni lasku/pritele.Zvladame obe polohy-pratelstvi a pratelstvi s nadstavbou...
Jak daleka je dalka?

Sice vůbec neodpovídám naotázku, ale třeba ti to pomůže. Měla jsem vztah na dálku. Bylo mezi námi 600 kilometrů. Nešlo to. Ale taky jsem cítila, že o toho člověkanemůžu přijít, že to, co je mezi námi, je výjimečné. Hodně lidí si klepalo na čelo, když jsem dala výpověď v práci a odstěhovala se za ním. Ale nikdy jsem nelitovala. Třeba je i v tvém případě jiné řešení.

Jj, rozchod z rozumu. Byli jsme ze stejného města, na studia ale jeli každý jinam. Vídali jsme se v pátek ve vlaku, trochu o víkendu (ale to si nás chtěli užít i rodiče pochopitelně) a zase v neděli ve vlaku... To nemělo smysl. Tuším, že by tam byly časem i nějaké názorové střety.
On se vrátil po 3 letech do rodného města, ale já pokračovala ve studiích dál a už se nevrátila. Asi už bych ho nepoznala 🤗

Musela jsem se rozejít s prvním manželem. Měl obrovské dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, několikrát mi sebrali peníze a účtech. Dostal X šancí. Byli jsme spolu šestnáct let. Máme jednu dceru. Milovala jsem ho, ale už to dál nešlo.

Já takto par vztahu před manžele ukončila a to jsem ty chlapi měla opravdu moc rada ale měla jsem v te době už syna. A jak to tam mezi nim a nimi neklaplo už od začátku - skončila jsem to 🤷🏻‍♀️ nelituji toho i když to tenkrát bolelo. Po třech letech přišel teď už manžel a tam to vše licovalo od začátku - ve všem ❤️
Ale s těmi muži kamarádka nejsem - nějak to neslo, jak z mé strany tak ani z jejich. Hlavně se obavám, ze kdybychom se sále vidali i po rozchodu, nedopadlo by to dobře 🤣 takže jsou jen známý ….

Zkušenost mám, chce to čas...rok jsem brečela do polštáře, že nejsem s ním, ale rozum věděl, že by nám to neklapalo...po roce mi pomohla jedna jediná věta od něj, že spolu třeba v životě ještě budeme mít co do činění, i když se to nestalo a po 20 letech už po tom netoužím, tenkrát mi ta věta pomohla, že nic není konečné, to mi ulevilo, děsila mě ta konečnost rozchodu.... drž se, bude líp 🍀

Měla jsem partnera, který je teď po letech pro mě jako brácha. Já se tedy stěhovala za ním, pak jsme se oba stěhovali za prací, a pak jsem se s ním rozešla, protože měl psychické problémy a já bych neutahla sebe a jeho, tak než bych se taky složila ve složité životní situaci (pracovní i jiné), ukončila jsem to dřív, než by nás to semlelo oba. No, silné pouto zůstalo, ale přitažlivost postupem času zmizela (a to byla za mě fakt velká) a teď je to prostě brácha (hezký mi připadá pořád, ale spíš fakt jako z pohledu ségry teď už). A byli jsme u něj dokonce s dcerou a manželem týden na prázdninách když měl doma koťata (dcera kočky miluje) a i s manželem si hezky rozuměli a já byla šťastná 🙂
Ale jak říkám, nejdřív jsem se za ním stěhovala 😁😁😁🙃

Mám téměř bráchu a v matné paměti ještě mám, že to kdysi byl partner. Loni v létě jsme u něj byli s rodinou týden na prázdninách, s manželem si rozumí. Ale dálka takový problém nebyl, stěhovala jsem se za ním. Problém byl tehdy krize na trhu práce v kombinaci s psychickými problémy vzájemně nekompatibilnimi a dohromady to byl takový masakr, že to prostě nešlo. Ted manžel je mu v lecčems podobný, ale se mnou víc kompatibilní. Sice mě v něčem třeba nechápe, ale od čeho mám kámošky a bráchu, že? 😁😁😁 A i na naši svatbu byl zvaný jakožto rodina.

Jee, on ten příspěvek nezmizel, jen asi nestíhal internet 🙈 No, s dovolením nechám oba, koukám, že každý píšu trochu jinak.

Já tak odešla v lednu. Milovala jsem ho ale bylo tam tolik věcí co jsem věděla že už nezvládnu,ze jsem odešla. Čekám sním dítě. Bohužel po rozchodu se projevil jako neskutečný sráč,takže mě ta zamilovanost celkem přešla. Občas se mi zasteskne po pěkných chvílích...ale těch nebylo moc.