Rozchod. Proč to tak bolí, když tohle vše...?
Potřebuji se vypsat. Opustila jsem svého přítele, se kterým mám dítě kvůli mladšímu klukovi, který mě uchvátil. Byli jsme spolu 3 roky. 2 roky byly krásný a pak to začalo. Podvedl mě se svojí kolegyní v práci. Vzala jsem ho zpět - sliby a sliby. Pak jsem mu v telefonu našla další zprávy od ní a vše začalo znovu. A za další měsíce znovu a pak fotky...... Pořád jsem se k němu vracel a on sliboval a sliboval. Dospělo to k tomu, že vinu shazoval na mě , já byla ta žárlivá kráva, která ničí náš vztah. Stupňovalo se to, když se naštval byl na mě i sprostý, křičel.... Pořád jsme se rozcházeli a scházeli. Strašně na mě žárlil, už jsem nemohla ani za kamarádama, aby mi porad nepsal. Dokola mi to říkali je to manipulátor, vyser se na něj a já ne. Byly právě i skvělé chvíle. Dneska mi řekl, spíš napsal,že tu holku má rád. Jenom SMS, že než přijedeme z dovolené, že se odstěhuje. Jsme s našima u moře. A teď ta otázka, proč to tak bolí... Když tohle vše.. zažil jste někdo?
Bolí to, protože rozchody prostě bolí. Tolerovala jsi mu chování, za které bych ho já osobně při první epizodě vyhodila ze dveří. A ano, kamarádky měly pravdu "vy..r se na něj, je to lhář, manipulátor, nemá hranice a nerespektuje tvoje. Takového člověka přece ve svém životě nechceš. Spíš se zamysli nad tím, proč jsi to neukončila už dávno - zvykla sis na drama? Na vzrušení? Zamysli se nad svými hranicemi, co od partnera potřebuješ, ne chvilkově, ale dlouhodobě. Protože to bývá stabilita, spolehnutí se, věrnost, respekt, na čem drží dlouhodobý vztah. Teda aspoň to tak bývalo.
Protože tihle manipulátoři moc dobře ví, že kdyby se chovali jenom špatně- podvádění, lhaní, napadání, gaslighting ..tak by je každá kopla do pr****. Takže se naučili se ve výjimečných chvílích chovat naprosto úchvatně- pozornost, romantika, skvělý sex...v tomhle předčí každého normálního chlapa...připadáš si jako princezna.
Lapená a vyčerpaná oběť se upíná na tu trošku toho krásného, nic jiného čeho by se držela už nemá. Celá její duše touží po tom pěkném, po světýlku v temnotě.
Proto zůstává, proto má neděje, proto jí to tak bolí když to zkončí - vnímá že končí to krásné ( což je 5, 10% vztahu). Nevnímá že končí i všechen ten hnůj okolo!!!
Takže si to přestaň idealizovat. A začni hezky vzpomínat na tu toxicitu co jsi musela zažívat, ponižování, nejistotu, lhaní, ohrožování..
Sorry ale takhle normální zdravý vztah nevypadá. Týpka přenech jiné a ať se jde bodnout.
A ty se zase nadechni, je tomu konečně konec!!!
Do budoucna počítej že tě bude kontaktovat.bude tě chtít zpět. Tak se nenech polapit. Uvědom si že mu nejde o tebe ale o hru na kočku a na myš. Nová ho brzy přestane bavit nebo ho nechá a takoví lidi jako on neumí být sami.
Jakmile takového člověka jednou skutečně prokoukneš, zjistíš, že to nebyla láska z jeho strany. A už mu na to nikdy neskočíš.
Princ proměněný v žabáka to není. Je to jenom slizkej žabák. Můžeš ho líbat jak moc chceš, ale v prince- normálního člověka- se nepromění. Milovala jsi iluzi kterou o sobě vytvořil.
S ex jsme se oddalovali. Poslední 3 měsíce vztahu nebyl sex, žádné něžnosti nic. Byl začátek prosince a já na něj uhodila, ať si rozhodne, zda chce být semnou nebo Bohem (ikdyž jsem ho znala 10, až když jsme si spolu začali, zjisitla jsem, že je z věřící rodiny a rozhodla se tomu dát šanci). Náš vztah byl plnohodnotný a jeho víra nás neomezovala. Když jsme měli první rok za sebou, koupil byt a začal se měnit - sex málo, viděla jsem ho modlit (do té doby nikdy a že jsme spolu byli 6dnů a 2 dny jsem jela domů) a z ničeho nic přišel s tím, že chce žít dle desatera. Spoustu věcí jako silný ateista dělám taky - nekradu, nesmilnim, nezabiju apod. Fungovali jsme i co se týče domácnosti - on chodil do práce a já doma normálně vařila, uklízela apod. Dal si týden na rozmyšlenou. A nakonec jsme se spojili po skype (on bydlel 250km daleko) a 20 minut říkal důvody, proč se tak rozhoduje. Ale zjednodušeně - chtěl víru i vztah. A já, ač ho milovala, tak jsem řekla, že takto to nejde (zkoušeli jsme najet na systém, kdy sex nebude okolo zpovědi). A rozešli jsme se. Strašně to bolelo - doslova 3 roky jsem nedokázala se s nikým seznámit. Mně bylo při rozchodu 25, jemu 30. 5 let jsme byla sama, pár zkoušek seznámení bylo, ale katastrofa. Nakonec jsem ve svých skoro 31, poznala mého manžela. Ano, rozchody bolí a někdy sakra dlouho. Ale chce to čas a nejlépe se zbavit všeho, co ti ho bude připomínat.
Protože i rozchod s hajzlem bolí.