Rozchod - nemám ani rodiče, ani moc kamarádů. Jak to zvládnout?
Dobrý den, rozešli jsme se nyní s přítelem po více než pěti letech. Problém je v tom, že jsem hodně citlivá a introvertní, nemám skoro žádné kamarády (v minulosti jsem se bohužel hodně stěhovala, nepocházím z místa, kde bydlím...) a teď před Vánoci vůbec nedávám ty dotazy na dárky, cukroví... nemám rodiče, takže ani komu říct o psychickou pomoc. Jsem na vše naprosto sama, nevím, jak zvládnu hledání nějakého nájmu, stěhování a Vánoce o samotě. Kdybych měla rodiče, mohu jet k nim, ale nemám, je mi 30 a je to pro mě naprostá krize, mívala jsem deprese (diagnostikované, brala jsem i léky právě kvůli rodičům atd) a vše se mi vrací. Máte nějakou radu, jak to zvládnout a neskočit pod vlak? Vím, že nebude líp, protože nemám nikoho a nevím, jestli chci žít, svobodná, bezdětná, v nové práci se mi extra nelíbí a ani nevím, jestli mi prodlouží smlouvu.
Chápu, že se teď citis moc zle, zkus sehnat psychologa, navstiv psychiatra, případně v krizi i krizove centrum v nemocnici. Líp bude, i když to tak teď nevypada.
@sadp jo mam radu... Za pár let, budeš mít spokojene manželství a děti... Tak nezoufej, každej ma v životě spoustu problémů... A to by ses divila jaky obrovský... Bez třeba na seznamku , najdi si nějakej kroužek i tam potkáš kamarády. A chlap přijde časem taky. Jen se nebát a neutapet se v sebelitosti... Zvedni hlavu, ses určitě krásná baba, tak bez životu naproti. Nic není ztraceno, život mas před sebou teprve, tak si to neznechucuj, nejses jediná kdo nemá rodiče a je úplně sam, tomu věř....
Ahoj,já sice rodiče mám,ale v takové situaci jsem je nikdy o pomoc nezadala. Nikdy nevěděli,jaké problémy mám. Taky jsem se kdysi rozešla s přítelem a musela si narychlo hledat nájem. Beru vše s vidinou,že prostě musím. Hlavně se tomu nepoddavej,to je nejhorší. Nehled do minulosti a hledej na tom spíš pozitiva. Nějaká kámoška by se ti taky hodila,s těma jsem to vždy zvládla. Moc ti držím palce,určitě bude líp 🍀
Ahoj, a co kdyby ti na svátky půjčil někdo byt
Ano, zažila jsem svátky o samotě (partner mojí mámy mně doma nechtěl, byla jsem single, zůstala jsem sama v pokoji na koleji). Nebylo to až tak špatné..zvladnes to. Využij čas, uvažuj o sobě, životě, budoucnosti. Život máš před sebou.
Třeba právě tohle bude impuls k tomu, aby věci kolem začaly být lepší. Zatni zuby a vyřeš bydlení a nejnutnější záležitosti, potom budeš mít prostor na ten zbytek. Kamarády najdeš, chlapa taky, práci můžeš změnit. 🙂 Vím, že je to těžké období, ale je blbost to jen tak odpiskat.
Držím palce!
Naprosto vím čím si procházíš, musí to být pro tebe opravdu těžké. Ale všechno se dá zvládnout s rozumnou hlavou. Největší hloupost, jakou by si mohla udělat je jak jsi napsala "skočit pod vlak". Toto není konec světa. Je ti 30 let, jsi ještě hodně mladá a máš ještě velkou část života před sebou. Hlavní je brát věci s nadhledem a postavit se na vlastní nohy. Co se týče chlapů, stoprocentně si najdeš novou známost a budeš opět šťastná. Lék je v tom chodit víc ven. I když nemáš moc kamarádů, nebylo by od věci si nějaké udělat. Můžeš jít třeba do nějakého klubu a dát si drink, neuveris kolik lidí za jednu noc poznáš. Nebo si pusť nějaký film, hoď se od pohody. Nejhlavnější věc je na to nemyslet. Najít si nějaký pohodový koníček jako je třeba fotografování. To například baví mě a zbavuje mě to stresu. Co se týče práce a financí. Pokud jsi ve své práci nespokojena, měla by sis pomalu otevřít vrátka někde jindy. Poptávat se na nějakou jinou práci, která by tě případně víc bavila.
Není také od věci zajít za psychologem, který si o tom všem a tebou popovídá. Dá ti nějaké rady. Ale hlavní je že to že sebe dostaneš a svěříš se někomu. Rozhodně mi přijde zbytečné brát léky na hlavu (například antidepresiva), akorát by ti uškodily a mohla by sis na nich vytvořit závislost. A to by byla velká škoda u tak mladé ženy.
Určitě to zvládneš, ačkoliv si myslíš že jsi sama tak nejsi!
@martinatrg Děkuji za povzbuzení...a antidepresiva jsem historicky brala pár let kvůli obtěžování matčinýho přítele a není o co stát. vlastně mi bude za necelý rok 32, bez rodiny, dětí, chlapa, všichni na mě koukají, že jsem divná, kor v práci, protože všichni kolem mě mají dokonalé vztahy, nechápu to, vařím, uklízím, nechodím pařit, jsem slušná, nevypadám nejlíp ale ani nejhůř, nechápu to. Je to na nic... ale děkuji moc!!!!!
@petulejan jenže já se neumím seznamovat, nevím, jak si najít kamarádky, po stěhováních v dospělosti jsem se celkem uzavřela, protože o všechny jsem přišla a teď? jdu na kroužek a nic, na jogu a nic, když se v tramvaji na někoho usměju, akorát kouká, že jsem buď lesba nebo divná...není to tak snadné, jak se tu píše....s dětma na hřišti asi jo, ale sama holka, těžko.
@sadp co třeba na FB (pokud máš), napsat do nějaké skupiny vašeho města, že hledáš kamaradli, se kterou byste mohly zajít na kafe, napsat třeba jake mas zájmy.. mohl by se někdo chytnout. Já se takhle po jednom rozchodu přestěhovala do jinýho města, kde jsem si našla práci a nikoho neznala. Ale nějak podobně jsem se seznámila s holkou, šly jsme na drink, na disko, seznámila mě s jejíma znamyma, pak ti známí pri další akci vzali zase někoho nového, pár lidí mi takhle padlo do oka a skamarádili jsme se. Takhle se to většinou rozvětvuje. Jinak i tady na koni jsem napsala do skupiny města ještě v těhotenství, s jednou jsme se tu seznámily a když se nám děti narodily, sly jsme na kafe i s dětma. Taky nějak nikoho moc nemám, ale úsměvem a chozením po ulici jsem se nikdy s nikým neskamaradila 😃
@sadp Musí tě tomu nechat čas a on už si vás někdo uloví 😉 koneckonců ale být single v dnešní době je trendy, ačkoliv chápu že vám chybí něha. Hlavu vzhůru, vše bude okey
Ahoj, nezoufej. Samozřejmě nikdo, kdo to samé nezažil, neví, jak přesně se cítíš, ale věřím, že to není vůbec žádná procházka růžovým sadem... Člověk denně projde cestou do práce, školy, jednání, schůzky či k doktorovi, kolem tolika lidí a přitom každý má svoje trápení a my o tom nemáme ani tušení... Rozumim tomu, že teď se Ti sesypal celej Svět a nemá pro Tebe absolutně nic smysl a ani chuť do života nemáš. Musí to být strašně těžké 😞 Ono se to blbě poslouchá a je jasný, že máš jiný pohled, ať už je to těžké sebevíc, děje se to z nějakého důvodu... A určitě jsi strašně silná ženská a stopro to zvládneš! ♥️ Jsi pořád mladá! S přítelem že Ti to nevyšlo je jen tím, že ten pravý čeká jinde, i na Tebe po tomhle všem dojde a věř, že budeš šťastná a mít krásnou rodinu. Nejsložitější cesty vedou k nejkrásnějším destinacím ☺️ Jestli máš tetu, strejdu, sourozence, kontaktuj je! Nebo staré kamarády. Pořád si můžeš najít nové. Vyplakej se, zanadávej si, je naprosto ok nebýt ok a uvidíš, že jednou bude zase dobře. Kdyby sis chtěla popovídat, neboj se mi napsat. Držím Ti palce a posílám spoustu sil ☺️