Rozchod, děti, bydlení...Prosím o zhodnocení situace.
Dobrý večer, nepotřebuji ani tak radu, jako spíš nějaké zhodnocení situace od nezaujatého člověka.
Stručně - vztah několik let nefungoval, byl i celkem patologický, partner to nechtěl řešit, vygradovalo to opravdu zle a rozhodla jsem se odejít. Už takhle dál nechci a nemůžu, vnímám, že mám problém s vlastními hranicemi a tak. Partner odchod odmítá - jsem sobecká, myslím jen na sebe, patříme k sobě, odmítám mu dát šanci a podobně... Vůbec ted spolu nedokážeme komunikovat, je to doslova peklo, bohužel on do všeho navíc hodně tahá děti. Tohle nechci ale řešit.
Hledám si bydlení...a tady je háček. Navrhla jsem najít si bydlení pro nás a střídat se u dětí - máme dva starší (mezi 12 a 15 lety) a dva mladší (2 - 5) - odmítl, že tu na domě je plno práce a on by jen pořád něco opravoval. Už by se i něco rýsovalo v nedaleké vsi, ale problém je v tom, že on, který se léta o děti zajímal minimálně, teď pořád dětmi operuje. Ví, že na to slyším... Takže stále stejná písnička - jsi sobec, na nikoho nebereš ohledy, ubližuješ dětem, bereš jim rodiče... Objevil se dům doslova pár metrů odsud, který by majitelé možná pronajali. A chlap šel za staršíma dětma a řekl jim o něm a co by řekli na to, že by teda on šel tam, sem by chodil jen dvakrát denně obstarat zvířata a děti by mohly kdykoli za ním. Děti samozřejmě souhlasily, že je to fajn nápad.
Myšlena hezká, ale.... cítím se úplně v koutě. Jednak mám pocit, že když se rozhodnu pro dům 10 km odsud, budu za tu hnusnou sobeckou mrchu, která myslela jen na sebe, přitom tatínek měl to prima řešení (navíc ten tatínek, který na ně léta prděl a teď se jim věnuje). Už tak mi dává vinu za skoro vše a tohle bude další... Jenže já, ačkoli tady být nechci, není to můj dům, necítím se tu už dobře, mám stále pocit, že bych měla...měla se zase upozadit a vyhovět jemu a dětem. Neumím si dupnout, že chci bojovat tentokrát za sebe, protože přece nejsem sobecká mrcha... Druhak se není ochoten domluvit na pravidlech, pravidla nejsou potřeba, děti můžou kdykoli, u něj mají dveře vždy otevřené ("U tebe snad ne?").
Vnímám prostě strašně nefér, že to tahá přes děti...
@j.a.n.i starší děti chci nechat se rozhodnout, jsem smířená s tím, že se když půjdu, mohou zůstat tady a spolu se budeme vídat méně. O to až tak nejde. Spíš potřebuju zkusit nějak objektivně nahlédnout na celou situaci... jako ano, kdyby to bylo čistě o chtění, tak se střídají nechci. Jenže to nějak nedokážu říct.. protože když se bavíme, tak dokud se bavíme o jeho návrhu, tak dobrý. Když řeknu, že bych raději vlastní bydlení, hned jsem ze mě sobecká mrcha, která myslí jen na sebe a všem kolem zničí život. Když tohle řekne před dětmi, mám pocit, že "nemůžu" říct, že to chci podle sebe.... Že bych se měla ještě víc snažit vyhovět.
Mluvit spolu nedokážeme... pokaždé se pohádáme. Je v tom stále plno emocí. Chytame se za slovo... pak dochází ke zcela absurdním situacím.
No, a co to smést ze stolu jednoduchou odpovědí “Ano, jsem mrcha, být hodná se mi s tebou tvrdě
vymstilo. Takže se s tím smiř. Chci vlastní bydlení. Chci náš vztah ukončit. Bude už jen má a tvoje domácnost, nechci, abys mi 2 x týdně lustroval domácnost. Skončilo to.”
Dětem potom v klidu vysvětli, že jednáš v jejich zájmu. Že samy vidí, jak to prospělo, že si konečně táta na ně i udělá čas. A jestli tedy o ně jeví zájem, že je to prima, ať si táty konečně užijí (že ho to brzy přestane bavit, je věc druhá, to jim neříkej).
Ale na rovinu - že tě táta tak hodně a tak často zklamal, že už ho nedokážeš milovat, všechno v tobě spálil. Tak ať začnou brát ohledy na tebe. Tvoje láska k nim se nezměnila, jen zmizela láska mezi tebou a jejich otcem.
@brunetka11 já s nimi tak mluvím, ale cítím, jak jsou zmasírovaní tatínkovým "všechno se dá vyřešit, já to chci vyřešit nejlíp pro vás, jenom maminka je sobec, na nikoho nekouká..." To mě trápí.
Jim to brzy dojde. Teď přirozeně hledají vyníka.
Ale když si budeš stát za svým, on začne být otrávený. A ty děti se rychle zorientují.
No, rozdělila bych to na dvě části. Vybrala bych si svůj dům, který mi bude říkat pane a nikdo mi tam 2x denně neproleze obstarávat zvířata.
A ano, pro dvě starší bych nechala, že se mohou sami rozhodnout, kde budou, v tomhle věku nevidím důvod, proč jim to výrazně organizovat, pokud bude škola ok.
Plus si tedy taky protiřečis, nedá se s ním mluvit, ale chceš se s ním střídat v jednom domě?