Rozchod a rozvod. Jak jste to zvládli?
Včera jsme se s manželem domluvili na rozchodu a rozvodu…po několika letech trápení a posledních měsících silné krize to zkrátka vygradovalo.
Máme dvě děti (5 a 2 roky), byt byl manžela před svatbou, jen jsme společně brali hypo na rekonstrukci. Manžel tady chce zůstat, odejít mám já s dětmi. Nabídl se, že společně koupíme další být, který bude ze začátku platit, beru RD a mám částečný úvazek..,takže peněz na placení hypotéky a všeho dalšího by určitě nebylo…Manžel má vysoké příjmy a nemyslím, že by nás nechal živořit. Zatím se k tomu staví kladně. Jasný, mít plnou peněženku štěstí nezaručí, na to už jsme přišli…ale o to teď všechno přijdu. Zase budu budovat domov někde od začátku, nechce se mi opouštět byt kde jsem vybudovala domov, je to naše hnízdo…sníží se mi příjmy a budu sama…je mi z toho úzko :(
Jak se vám podařilo toto všechno překonat? Jste po rozvodu šťastné?
Já jsem v poho, byt mám svůj teda :D
Já jsem po rozvodu šťastná byla... Rovnou z rozvodu jsem jela na oslavu 😬😂 kde jsem oslavila, že jsem se ho zbavila a začalo 7 let nádherný svobody, hodně jsem pracovala, cestovala, pařila a randila 😁 užívala jsem si sebe sama fakt na plný pecky. Nadherny období to bylo.
Taky musím říct, že se mi po rozvodu ulevilo...dětem bylo 4 a 5
Já teda po rozvodu nejsem, tak nevím jestli to není trochu zcestný, ale odcházela jsem s malým miminkem a opouštěla úplně svůj původní život. Včetně kamarádů. Ze začátku pro mě spíš byla těžká ta představa, že nic nemám, jen dítě na krku, peníze žádné, zázemí, náručí žádné, než smutek po partnerovi, ten mi nechyběl. Připadala jsem si jako loser. Myslím, že je moc fajn, že ti chce manžel i po rozvodu pomoct, postarat se o vás, to je pěkné gesto, toho si važ a snad to bude takhle klidně probíhat i dál 🙂 můj ex mi nechal jen to dítě a dokonce peníze z bytu a z kauce mi odmítl vrátit. Ale nelituji toho. Je mi lépe než jsem si vůbec uměla kdy představit. Našly jsme si oporu a vybudovaly si nový domov. Mnohem lepší než ten původní.
Manžel je v některých věcech skvělý a hodně velkorysý, nemá problém cokoliv zaplatit mě nebo dětem. Uznává, že posledních 5 let se starám o děti a domácnost a nevydělávám. I když plat také dávám na společný účet.
Bohužel jinak je to sobec a lenoch, s dětmi mi téměř nepomáhá, každé hlídání si musím vyprosit a to včetně nutných doktoru ( babičky u nás zkratka nefunguji). Teď si občas bere kluka třeba na víkend ale jen když je tam zábava pro kluka a nemusí jo moc hlídat. Holku 2 roky si brát nechce, ještě musí po O spát a celkově je třeba na ni dávat pozor, chodit s ní čůrat, atd a to ho zkrátka obtěžuje.
No a poslední kapka je zkratka se. A jakákoliv intimita. Absolutně nejsme sladění, poslední sex byl před 4 měsíci a včera slabý pokus…já to proste cítím, že ani jeden druhého nemilujeme. Dokážeme se perfektně domluvit co je potřeba (nevadí mi jezdit nakupovat), ale jakmile projde nenadálá situace, nechá mě v tom vykoupat…třeba když jsem si zablokovala krk, 14 dni jsem se nemohla hnout a i přes to mě nechal tahat roční dítě..,tohle mi přijde jako podpásovka 🤷♀️
Na tohle dost psychologů doporučuje řízenou pauzu. Musí být dostatečně dlouhá, 4 - 6 měsíců, oddělené bydlení, jasná pravidla kontaktu - jen kvůli dětem a řešit jen provozní věci, nastavit finance apod.. Je to takový rozvod nanečisto, zkusíte si, jaké to je fungovat bez toho druhého, jestli si budete navzájem chybět. Je však potřeba, aby do toho oba šli s tím, že chtějí dát vztahu ještě šanci a nenavazovat po dobu pauzy vztah s někým jiným.
Jo to bylo dobré, jen já zkratka nemám kam jít. Děti jdou jednoznačně se mnou a právě kvůli nim nemůžu každou chvíli měnit bydlení a stěhovat se z místa na místo.
Je to náročné a velmi těžké rozhodnutí.🤔 Rozhodně ti ho nezávidím, ale je fakt, že mám tříleté dite s partnerem a taky si nejsem jistá zda je to ono. Rozhodně to není žádná velká láska a taky mě někdy štvou některé věci.
Já bych po tolika letech nečekala velkou lásku…ale je fakt že sex mi vážně chybí a cítím z toho velkou frustraci…včera jsem byla poprvé s kolegy na pivu, šéf přinesl všem ženám růži. Donesla jsem ji domu a manžel se ani nepozastavil nad tím, kde nebo od koho jsem k ní přišla. Zkrátka je z něho cítit lhostejnost a já už jsem asi vážně rezignovaná….
Ahoj! Narazila jsem na tuhle diskuzi. Jak to s vami dopadlo? 🍀
Trvalo to další rok, kdy jsem se hlavně já snažila situaci řešit, vyhledala jsem pomoc psychologa a psychoterapii. Nakonec jsme se v červnu 2022 rozešli. Odstěhovala jsem se do podnájmu, děti mám v péči, našla si lépe placenou práci a žijeme. V mnoha ohledech se mi ulevilo, spousta věcí je stejná, např starat se o děti se mu stále nechce. Já jsem se alespoň jednoho velkého dítěte zbavila 😂😂😂
Já se rozváděla celkem brzo po svatbě, nicméně to bylo celkem po desetiletém vztahu. Ale ten vztah byl od začátku celkově zvláštní, exmanžel šel v podstatě od jedné maminky k druhé mamince (mě). A taky to dost ztroskotalo na tom, že se prostě ani po třicítce, po svatbě, ve vlastním bytě s nízkou hypotékou a po rekonstrukci, kdy jsme oba měli dobrou a stálou práci, stále necítil na to mít děti. Už jsou to skoro čtyři roky, má přítelkyni a necítí se doteď. Sice mi od začátku tvrdil že děti chce, ale aktuálně to tak nevypadá (je mu 37). I když to odloučení, jeho odstěhování a všechno kolem bylo smutné a náročné, tak musím říct, že to byl rozhodně dobrý krok. Teď mám přítele a dvě děti, hlavně chlapa, který mě opravdu miluje, říká mi to a stará se o nás. U něho to byl na prvním místě fotbal, kamarádi a hospoda. Takže vždycky hodně na důvodu rozchodu, ale rozhodně můžu říct, že já osobně jsem teď šťastná.