Zdravím,
podělil bych se také o své problém, které mám. Třeba je někdo v podobné situaci případně podobnou situací prošel, ale i za každý Váš názor z pohledu nezaujatých čtenářů jsem vděčný.
Je to cca 6 měsíců co jsem přišel na nevěru manželky. Jsme spolu 11 let máme Dvě děti ( 5 a 10 let ). S milencem se manželka zná cca 1 rok z toho cca 6 měsíců udržovali mimomanželský vztah. Nechci se moc rozpitvávat co jí k tomu vedlo, to by musela manželka sama a i já sám teď vím, že za spoustu věcí mohu já. Po tom co to prasklo, pro mě nastalo hrozné období, nicméně určitě i pro ni. Nešlo jen o zálet, ale padla do toho ze vším všudy, takže se dá hovořit o velké lásce. Je to její kolega z práce, s kterým jak už to tak bývá byl ve správný čas na správném místě, rešil svůj rozvod a manželka taky podle jejich slov řešila situaci co doma, protože jí spoustu věcí nevyhovovalo a brala nás společný život spíše jako rutinu nebo jak říkala, život bratra a sestry. Nepopírám a po tom co jsem si vyslechnul přiznávám i svou vinu, nicméně mi to jaksi zapomněla říci a já prostě nic nepoznal, bral jsem to jako normální součást života. Tím že to nechtěla řešit, i když jsem se jí ptal jestli je problém, více méně nechala věc volně plynout.
Bohužel po tom co to prasklo, měla vše vyřešené a více méně byla rozhodnuta náš vztah ukončit. Co čert ale nechtěl a jsem ya to najednu stranu hrozně rád, po tom co to prasklo se situace změnila, řekli jsme si spoustu věcí v dobrém ( neproběhla nějaká velká afera nebo rozkol ). Nicméně jsem chtěl vztah zachovat a napravit a v tom stavu jsem pořád, neb si myslím že jsou věci, které se dají řešit. Manželku upřímně miluji a v neposlední řadě si myslím, že když už je to venku a dokázali jsme si říci co jsme nikdy neuměli může být spíše přínosem než to vtah položit.
zprvu si nechala čas 3 měsíce na rozmylšení. Nakonec se přiklonila k tomu zůstat. Nicméně kontakt z milencem i kvůli práci chce jednoznačně zachovat. Prý mu řekla, že udělá vše pro záchranu rodinu, načeš jí řekl že tomu rozumí a že si počká.
Tady je pro mě první kámen úrazu. Očekával bych že bude jednoznačně proti a že pokud se rozhodla jednoznačně dá najevo co chce a kterým směrem chce jít. Ano prý sem to já,ale jeho chce zachovat jako přítele a kamaráda. Nevím jestli to lze, bolí to, ale budiž je to věc s kterou se budu muset smířit pokud chci rodinu zachovat. Otázkou je jestli to lze a jestli není právě toto takové polovičaté řešení, které nám teď brání udělat další krok. Nicméně je asi lepší to vedět než, aby to tajila.
První 3 měsíce bych asi nerozebíral, nedalo se říci že bychom nějak žili spíš jsme oba přežívali. Po tom nastal pro mě docela zásádní obrat, kdy vše jakžt takž fungovalo, samozřejmě s nějakým odérem toho co se stalo. Nicméně po 2 měsících přišel nějaký pro mě zatím nevysvětlitelný stav, kdy se vše zastavilo a nyní to má spíše sestupující tendenci.
Snažím se manželce říci, že mi chybí intimní kontakt ( nemyšleno sex, ten po 3 měsicích občas funguje, někdy lépe někdy hůře ), nechci ji do toho tlačit,ale stýská se mi. Na její obranu musímříci, že jsem ho v minulosti tolik nevyhledával a byl to jed nz problémů na který upozornila. Nicméně teď to tak nemá snaží se situaci nějak zklidnit a toto prý teď dát nemůže, neumí.
což mě nenechává úplně v klidu, vzhledem k tomu, že jeden druhého dost pozorujeme a snažíme se jak se dá, vidí že nejsem úplně ve své kůži, dává si to za vinu a mluví tak, že vlastně to že mi je blbě je její vina a jestli by nebyl lepší snahu vzdát. Upřímně jsme oba totálně vysíleni, já o boj o rodinu, mám je stále velice rád, ona kdo ví ? 🙂 určitě bojem, určitě ale i tím, že zamilovanost se nedá jen tak opustit kor když vedle sebe má pořád bývalého milence, který jak řekla čeká.
Tak nevím, sama říká že potřebuje čas, já ji ho chci dát, nicméně jsou věci které mi chybí a obáváme se oba, že i toto může vést k takové flustraci, že nakonec vše skončí ve špatném, čehož bychom se oba chtěli vyvarovat.
Takže jsme v patové situaci. Oba chceme, každý nějakým svým způsobem, každému něco chybí, já se to snažím říci, ona nemá vlastně moc představu co jí chybí ( pominuli milence ). Je dobré se o tom bavit ? pokud stejně nemá informace které by chtěla dát, má cenu pokračovat ? byl někdo v podobné situaci ?
@alex123456 tak nejak si nedokazu predstavit muze co resi problem na damskem foru...ale budiz.
Problem vidim v tom ze ty se az moc snazis...navic tlacis na sex.....problemy ktere mate se daji zvladnout ale ne za predpokladu ze manzelka si bude nechavat milence jako pritele/kamarada.....to zprve.....a za druhe nevera ma dle psychologu dojezd fakt dlouhy...pocitej dva az pet let urcite.....dva roky v momente kdy ona se s nim uz nikdy vic nepotka.....
Já teda nevím - nechce přerušit kontakt s milencem a sama říká, jestli by to nebylo lepší vzdát? To mi nezní moc dobře. Samozřejmě neznám všechny okolnosti, ale takhle se nechová někdo, kdo chce zachovat rodinu. Ovšem jen Ty sám musíš vědět, zda to ona mysli doopravdy. Jak je navrhovano naše mnou - zajděte si do poradny, protože sami to nejspíš dohromady nedáte. A trvalá bych na tom, ať přeruší kontakt s milencem, i kdyby měla změnit práci. Protože jen když sejde z očí, sejde z mysli.
Popsal jsi naši rodinnou situaci před pár měsíci. Měla jsem druhý vztah a tomu manželskému dávala asi tak 5 %. Pochopila jsem, že city vůči milenci nejdou zastavit a rozkázat si zamilování do manžela taky ne. Takže musí dojít k rozřešení. Já úzkostlivě chtěla manželství udržet,ale necítila jsem to dlouhou dobu, nějaké východisko, znovunalezení rovnováhy, té partnerské. Nakonec jsem si k tomu musela dojít sama. Pochopit, že milenec mému muži nesahá ani po kotníky, ačkoli mi určité vlastnosti (které jsem v tu dobu postrádala u manžela) imponovaly natolik,že jsem dovolila to nechat dojít tak daleko. Až teprve když jsem tohle pochopila, jsem byla schopná návratu k manželovi. Nutno dodat, že můj muž musel ujít velmi velmi velmi trnitou cestu k poznání sebe sama. Chodil k psychiatrovi a také k terapeutce, která pracuje na osobnostním rozvoji. Tam začal jít sám do sebe, do prapůvodu problémů jeho, které se zrcadlily do našeho vztahu. Hodně se změnil a když jsme se k sobě nakonec vrátili, vlastně jsme se znovu poznávali jako úplně noví dva lidi. A dopadlo to tak, že 3 měsíce po úplném ukončení naší krize čekáme miminko. Nutno dodat, že styky s tím druhým mužem (pracovně se vídáme jednou týdně), jsem musela omezit pouze na pracovní komunikaci, protože on se nechtěl vzdát toho vztahu a dál mě vysával ačkoli já už byla zpět u muže. Takže konec osobní komunikace (jakékoli) a cítím se volná a zase ve své kůži a ve svém vztahu. Píšu svoji zkušenost, protože chci ukázat, že to jde, ale zkuste to řešit s někým třetím. V manželské poradně jsme byli a byla úplně k prdu. Ta terapeutka nám pomohla stokrát víc. Držím palce
@alex123456 Tak me teda pripada od manzelky hodne nefer, problemy neresit primarne doma, ale ze je vubec zacala resit s milencem... a pripada mi, ze neni na 100% rozhodnuta pro tebe a vas vztah, jinak by si nechtela zachovat milence jako ''pritele, kamarada a kolegu''. Na tvem miste bych po ni pozadoval utnuti vztahu s kolegou a zmenu prace, jinak to proste nema smysl.. bude ho mit neustale na ocich a tezko na nej ''jen tak zapomene'' a bude se plnohodnotne venovat zachrane vaseho vztahu. Pokud tohle nebude ochotna udelat, zvazila bych, jestli ma smysl vztah dal zachranovat, protoze mi to od manzelky pripada jako sobecky nedospely pristup a nedostatek respektu k tobe.
Nekdy je resenim i to prestat se snazit,nechtit po ni sex a nechat ji at si na to prijde sama....cim vic na ni bude tlacit nebo zakazovat - pokud ona to tak neciti a mezi nami podle me neciti jelikoz si ho chce nechat jako pritele tzn ze s nim chce byt stale v blizkosti a jedna se pouze o pseudopokus....ona vi ze on ji chce a manzela ma jisteho...
Ono nekdy se karty obrati kdyz ji naopak necha manzel uplne byt a prestane ji domlouvat a snazit se
@alex123456 Moc jsem nepochopila jak to s tím milencem teď má. Vídají se pořád (jako milenci) nebo mu dala pauzu ale nevyškrtla ho definitivně ze života? Jestli spolu dál spí (omlouvám se za otevřenost), je to podle mě špatné znamení a trvala bych na přerušení takového vztahu dokud si to nějak nevyřídíte mezi sebou. Jestli mu dala jen na tři měsíce pauzu s tím, že se rozmýšlí, určitě stojí za to bojovat. Podle mého názoru už jen to, že se zdráhá tě úplně opustit znamená, že mezi vámi pořád ještě něco zůstává, i kdyby to měla být jen "bratrsko-sesterská" láska. Máte děti, spoustu společných zážitků a vzpomínek, určitě i společný majetek, to není jen tak to všechno hodit za hlavu. Myslím si že k záchraně vašeho manželství je nutná komunikace o tom, proč to vlastně dopadlo jak dopadlo, pomoc nějakého terapeuta je určitě vhodná, může být prostředníkem který dokáže kočírovat vaši diskusi konstruktivním směrem. Pokud sama neví co jí chybí a přiznává to, nemusí to být projev nezájmu nebo sobectví, spíš bych řekla že opravdu neví a potřebuje si myšlenky znova uspořádat. Myslím si, že bys na ni neměl zas moc tlačit, spíš otevřeně přiznat svoje vlastní pocity i pochyby a počkat, jak se k tomu ona postaví. Nemyslím tím ale podlézat nebo se nějak ponižovat, prostě jen být maximálně upřímný. A taky se věnovat dětem, určitě cítí že se něco děje, to je zodpovědnost kterou oba máte, nikdy se z ní nevyvléknete a oba byste měli myslet především na ně i za cenu nějakých svých ústupků.
Ahoj a diky, to ze je to ciste zenske forum jsem nezaregistroval ;) ale jen dobre zajima me asi zejmena Vas nazor ;)
Otevrene k sexu s milencem, 3 mesice si dala na rozhodnuti od te doby uz jsou dalsi 3 mesice za nami. Sex s milencem neprovozuje v tom ji verim s nemam duvod neverit. I kdyz nekteri jiste namitnout. Jinak nezbyva nez souhlasit a v tom je prave problem. Manzelka je dost komlikovana i proto ji mam tak rad. Uprimne tvrdi ze neni kralik aby se neovladla ;) tady nekteri zase mohou pochybovat.
Pak je to ale dosti rozporuplne, navstevovali jsme spolecne jednoho poradce ted druhehi ktery je blize. Ani jeden nic podobneho nepotvrdil ba naopak spise ji utvrdil v myslence ze pokud ho chce jako pritele je to pochopitelne, mozne ale ani jeden na tvrdo nerekl prerusit kontakt. To me dost prekvapilo.
Praci zmenit nemuze je to jeji podnikani, jsme z maleho mesta a docela ji to frci. On jeji kolega nikoliv podrizeny s nima rozjeto nekolik projektu. Detske tabory a tak. Chapu ze to se jen tak prerusit neda,ale myslim ze by nektere veci by utlumint mela. Nevim jestli psycholog hraje o cas protoze ted toho schopna podle jejich slov neni. Tady je druhy problem chce si na to ze bude doma prijit sama rozhodla se tak a ted vyckava a ceka az ji to vedle prejde - muj nazor.
Trvat na tom at se snim nevida je prakticky rici koncime.to se mi nechce protoze vim ze to chce cas,ale za me uznavam ze moc neverim ze se ji to muze takhle povest. Prece jenom je za nami pul roku a cekal bych ze alespon v tomto se posune nekam dal.
Snazim se sec se da detem se venuji, prohlasila me i otcem roku, coz je lichotive,ale o to vic jsem mimo protoze zbytek je vehvezdach. Na to proc k tomu doslo co ji chybi nebo chybelo tezko odpovida, nevi. Pry to moc resim. Neda se to moc rici. Takze souhlasim s tim ze nevi. Otazka jak dlouho cekat, dost se potykam sam ze sebou k psychiatrovi i psychologovi chodim pracuji sam na sobe.
@dudysek mohu se zeptat jak dlouho trvala ta doba ? Vim ze je to individualni. Ale i tak myslim ze se potyka s podobnym problemem.
@alex123456 z tvého příspěvku cítím ze jsi moc hodný a chapajici člověk, což je špatně.. Protože manželka tě nerespektuje, tím pádem si tě ani neváží a proto tě podvedla, protože věděla, že ji to projde,a taky prošlo. Myslím, že si musíš naučit vážit sám sebe, protože podvedenym si nezasloužís být. A podle toho se i chovej. Pokud manželka neví co chce, na nic bych nečekala a hledala bych někoho, kdo to vědět bude. Protože si to zasloužíš.
Proste čas na rozmyslenou bys měl mít ty, ne ona!! To je ten hlavní problém.
Jo jo ale ja jsem rozmyslen, ja bojovat chci kor kdyz rika ze i ona, ale ja tam porad to ale. Rika ze chce, obcas a ne nekdy ne malo to i dokazuje nekdy zase malo. Nejbliz mi je to ze zatim neni 100 rozhodnuta bojuje s tim nekdy ji to jde lepe nekdy mene. Asi si na to opravdu musi prijit sama, asi jsem cekal ze 6 mesicu je dost dlouha doba,ale evidentne ne ;(
@karlajasmine krasne napsano, dekuji a je na tom hodne pravdy, uz jsem o tom i takto uvazoval, ale vzdejte se neceho co milujete, neni to jen ona ale i dve super deti, cela jeji rodina a tak ;( je to sice smutne ale je to tak.
@shine2015 Myslím, že naopak jeho rozhodnutí ptát se tu, mezi ženami, aby mohl vidět, jak to mohpou vidět ženy, je chytré rozhodnutí. U chlapů (aspoň u průměrného vzorku) se moc vhodných řešení asi nedopátrá. Souhlasím, že jeho manželka nejeví moc ochoty ("záloha..."). Myslím si, že by řešení "vykoupat čumák v loužičce" - běž si s ním žít. Často to brzy vede k vystřízlivění (ať už jde o muže nebo ženy - i když časteji v obou případech dřív vystřízliví z toho mileneckého páru žena, nemám pravdu? 🙂 ).
@alex123456 jestli chceš, nabízím přes skype pomoc s použitím FasterEFT (platí i pro manželku, jestli bude chtít něco řešit). Jak tu uvedla @dudysek, často se v dlouhodobém partnerství stane, že začne "chybět" nějaká vlastnost (běžné je, že ženy "přestane bavit" vstřícný, ochotný partner a zaimponuje jim autorita(tivní "samec") konec nechám otevřený, bývá to různé.... Dávám palec nahoru tomu, jak to zvládla @dudysek + její partner.(Y)(Y)
@pulecp dekuji za nabidku mohu poprosit o nejake nlizsi informace treba do mailu. Myslim ze ochotna je i kdyz poradu po skype jsme nakonec vzdali, osobni kontakt ji vyhovuje vice. Proto jsem tak trochu mimo, resit to chce, nejenom ze to rika ale chodime i k poradci, nema s tim problem, nicmene je pravdou ze se asi boji ze by nekdo rekl ze je nutne prerusit pratelske pouto z milencem coz me nejen prekvapilo, ale ji i povzbudilo ze to jak to resi je spravne ;) takze nemyslim se ze nechce resit, chce nevi jak a jsme znovu u polovicateho reseni ;) on jako pritel, proc ne jednou si nekoho najde a zatim to muze zustat tak jak je, je doma cimz rika chci tady byt , tak co resis ;) nicnene osobni kontakt tam porad je a nejen pracovni, ale bez intimity.
@alex123456 v prve rade klobouk dolu,malo ktery chlap zvládne svoje ego jako vy..
Udělal jste dobre,ze jste se zachoval ,,spravne"a nechtel hned rozvratit rodinu,kdyz jste se to dozvedel.Myslim,ze prave proto,ze ji rekl ten kolega,ze pocka a vy cekate taky,tak nevi,zdali ma jit za vami nebo za nim,podle me ji to tahne k vam,to je jasne,rodina a vse okolo a z druhe strany kolega,vse nove,krasne,nepoznane...nicmene on se právě rozvadi a vse se toci kolem nej...tri mesice uz je dlouha doba,ja bych ji dala na vybranou,at ci onak,musi se k tomu postavit celem a nest zodpovědnost za sve ciny,dalsi dlohe cekani vas dostane hloubeji do jakesi nicoty, kde nebudete jisty ani sam sebou,alespon ja to tak zazila,radeji vedet rozhodnuti,at je jakekoliv,nez zit v necem a nicem,preji vam hodne sil,at to zvladnete
@alex123456 Jinak napsala jsem svuj prispevek proto, ze znam prave holku, ktera podvedla chlapa, a udelala to presne z duvodu uvedenych vyse.. ze on byl az moc hodny a chapavy... a ona si celou dobu prala, aby razantne zakrocil, aby ji poslal do haje, aby se zachoval jako chlap s pochroumanym egem, aby si ho zase mohla vazit... takze byt vami razantne zakrocim, reknu ji, ze cas na rozmyslenou mela a nyni si ho beres ty, a pokud se mezitim ona nerozhodla tak at se odstehuje za milencem..
Dekuji vsem za nazor, je videt ze co zena to nazor, a tak je to fajne. Procetl jsem i nekolik chytrich knizek, a rozhodne nedoporucuji ultimata i kdyz po takovem case se to asi ultimatem nazvat neda. Je pravda ze to do te nicoty trochu smeruje, asi i pro to uz mam nasazenou vyssi davky AD ;).narovinu nejvic me zajima nazor dudysek nejen ze mi nejvice pripomina mousituaci, ale tam asi i hledam podobne vychodisko ;) jsk by treba reagovala kdyby s tim manzel tou dobou prisel. Nebo spise jak se manzel choval ? Mluvili jste o to, mluvili jste o tom co mu doporucil terapeut, nebo opravdu dokazal udrzet sam sebe a jen cekat ? U nas mi to.moc nejde protoze jsou v tom i deti, ktere zatim v pohode, dima se chivame velmi sporadane. Polibek na rozloucenou nechybi skoro nikdy,kdyz neco resime tak mimo, venujeme se jim mozna vice nez pred tim. Takze to ultimatum moc nesedi me povaze proto toho moc schopen nejse a mozna i pro to ze se bojim vysledku, coz priznavam. Tezko rici jestlu na to manzelka ceka...
Stejne tak, tezko nekoho vyhodite z vlastniho bytu, takze kdyz nebude chtit odejit za nim nebo jinam tezko ji k tomu donutite. Trochu se obavam ze by to situacivice zkoplikovalo a nebo taky ne ;)
@alex123456 zkuste kontaktovat psychologa klimese....pomuze vam zcela jiste.....jste ukazkovy pripad 🙂
Nevím, jestli téma ultimátum navazovalo na to, co jsem napsal o "loužičce", ale vím, že je to (bohužel) postup, který jde většinou nejúčinnější. Ne že by se mi to líbilo, ale je to tak (vycházím ze zkušeností nejen svých osobních, ale i ze zkušeností několika klientek a klientů). Bohužel je to tak. Lidi často chtějí to, co nemají a nedokáží docenit to, co mají. A nebo až příliš pozdě. Je mi trochu nepříjemné pořád zmiňovat @dudysek, ale pokud to oba partneři zvládnou, může to být ohromný impulz pro daleko větší hloubku vztahu. Je to neskutečně náročné, pro oba, ale výsledek může být také neskutečně (pozitivní), nebo totálně propadák! Samozřejmě osobně je to lepší (záleží nalokalitě - já jsem z okolí Brna), ale se skype řešením (když se daří spolupracovat) mám víc než dvouleté dobré zkušenosti🙂
@alex123456 skřípat to začalo v červnu (začátek toho druhého vztahu) a vyřešilo se to definitivně, že jsme se k sobě vrátili, až na Vánoce. Ale nutno dodat, že do října on do toho dával všechno, vynucoval si blízkost, ale pak se začal více soustředit na sebe, na rovnání svých bloků, takže tak přestal tlačit a v prosinci jsme se dokázali díky tomu všemu vrátit na společnou kolej. Když na mě tlačil a brečel atd., tak jsem cítila takovou zvláštní jeho poníženost. Ještě k @pulecp - ano, jak řekla i naše terapeutka, pokud se dohodneme na tom, že to chceme zkusit dát dohromady, musíme se připravit na to, že to bude hodně bolet, a bylo to tak a nutno dodat, že ještě někdy nějaký kostlivec vyleze a chce se vyřešit, ale já teď strašně moc oceňuju hloubku, do které jsme se dostali, tu ztracenou důvěru a blízkost a hlavně fakt, že jsme zůstali rodina. Ještě jednu věc terapeutka řekla, že než se vztahu řekne definitivně sbohem, má se tomu nechat čas tolik měsíců kolik trvalo manželství (vztah). U nás to trvalo tedy 3/4 roku.
@alex123456 No uklouznutí k milenci je více než pravdepodobne. Faktem je že velmi zaleží na typu povahy Vaší manželky. Pokud je hodne rodinny typ ,,tahla bych to pres ni,, takže doporucuji nejaky společnou dovolenou( ovšem uplne zařízenou, jinak je narocna i ta) a tam byse to rozseklo but tak nebo tak... Co se tyče nevery ta byla je a bude. Jde jen o to jak to zainteresovany ukočíruje. Faktem je ze pokud byl vztah zhavy a byl ,,utnut,, v tom nejlepsim lehce se do toho spadne zas zvlast kdyz se vidají v práci. 😖 No držím palec.
@alex123456 Jinak musim dodat , že znm dva pripady kdy to zvladnuto bylo a ten jeden vztah(manželství) si libuje v lepším vztahu než v jakem byl pred...
Dekuji za nazory tak slova podpory. Je pravda ze vim ze jeden z problemu u me je podobny, vynucovani si protomnosti, i kdtz to tak moc necitim ze bych si ji vynucoval, pokud se otocim zpet, musim uznat ze si ji vynucuju. Zvlastni rada terapeutky, nase manzelstvi trba 11 let ;). Pokud je to mysleno na ten paralelni vztah tak to bude jeste chvilku trbat ;) cas tomu samozrejme chci dat a davam, je to tezke, boli to,ale jde to problemam hlavne s tim udrzet se a obcas si vynucovat to co mi chybi. A pak samozrejme ono avizovane pratelstvi s dotycnym. Ale asi na to opravdu musi prijit sama.
@dudysek dekuju moc za uprimnost a sdileni postrehu. Pokyd mohu jeste jedno, to co pises o ukonceni osobni komunikace. Byla to pro Vas rada od terapeuta nebo jste si na to prisla sama a terapeut se zameroval pouze na manzela popr. Vas ? Diky moc
@alex123456 Ne, na to jsem si musela přijít sama. Přikázat jsem si to nedokázala, i kdybych se rozkrájela. Pokud o tom nebude vnitřně přesvědčena, může se jí to podařit, ale může to taky rychle sklouznout zpět. Já se takhle pokoušla odříznout několikrát a stejně jsem sklouzávala zpět. Terapeutka mi říkala, že není třeba ukončovat kamarádství, že kamarádit se můžu s kým chci, ale muž by o tom mě vědět. Říci třeba, proč si s tou a tou kamarádkou/em ráda povídám, že s ním řeším něco způsobem, který mi pomáhá, a říci muži i že za ní třeba teď jdu a za hodinu se vrátím. Zdůrazňovala mi, že musím žít PRAVDIVĚ. Samozřejmě jsem musela několikrát lhát a to je prostě chyba, strašná. Jinak ale terapeutka řešila náš vztah tak, že si nás poprvé pozvala dohromady a pak řekla, že by bylo dobré, aby každý z nás docházel na terapii i samostatně, a tam řešila už jen toho jednoho a konkrétní chování i k tomu druhému. Navrhla (žili jsme odděleně), vypsat si přesně co kdo plaltí, jaký platí režim. A jednou týdně se sejít a hodinu mluvit. Tím stylem, že prvních 20 minut mluví jeden (druhý do toho vůbec nesmí skočit), druhých 20 minut mluví druhý a třetích 20 minut oba dohromady mohou reagovat na řečené. Nutno dodat z mé strany, že dokud tam figuroval ten "milenec", tak to nikdy nebylo zcela upřímné. Prostě vyřešit vztah vůči milenci je alfa omega celé věci. Dokud tam bude on (jestli ho chápe jako já), nepustí jí to. On měl pořád tendenci psát mi na facebook, já měla tendenci ho z toho srabu dostat (nemohl se smířit s mým návratem k muži), ale nemělo to smysl. Musel se s tím poprat sám a já musela prostě přestat reagovat na jakékoli jeho zprávy.
@alex123456 Ahoj, když jsem si přečetla několik prvních vět Tvého příspěvku, napadlo mě, že asi můj manžel objevil Modrého koníka 😉 Když jsem pak četla dál a Tvé další příspěvky, pochopila jsem, že nikoli 🙂
Náš příběh byl podobný, letitý vztah s manželem, který z intimního přerostl v kamarádský, nebyli jsme schopni a možná ani ochotni to řešit, manžel měl za to, že je všechno v pořádku. Do toho jiný muž, také kolega z práce, který mi dal všechno, co mi doma chybělo. Zamilovali jsme se do sebe a já se rozhodla pro rozvod. Od manžela jsem odešla a začla žít nový život.
S manželem jsme měli spoustu společných závazků, a proto jsme byli nuceni se občas stýkat a řešit společné záležitosti. Díky tomu jsem měla možnost pozorovat zvláštní přerod člověka z ublíženého a sobeckého mamánka v sebevědomého muže, který ale současně uměl komunikovat a dokonce připustit, že chyba byla i na jeho straně. Konečně jsme si všechno vyříkali a uzavřeli to s tím, že chyba byla přesně z 50% na každém z nás.
Pak jsme se sešli ještě několikrát a já jsem svého manžela vůbec nepoznávala, zdálo se mi, že je to úplně jiný, nový člověk. On nakonec přiznal, že i ze mě je úplně jiný, pro něho atraktivní člověk. Změnila jsem se asi proto, že jsme musela sama čelit spoustě patálií a samotě. Dohodli jsme se, že to spolu ještě zkusíme. Ne že se k sobě vrátíme, protože zpátky to, co bylo, nechtěl ani jeden z nás, ale že zkrátka začneme znova.
I já jsem tehdy řekla manželovi, že ačkoli můj vztah s kolegou z práce skončil, stále se vídáme, protože spolu pracujeme, takže spolu vycházet a komunikovat musíme a že s ním tedy chci zachovat kamarádství, abychom mohli fungovat. Manžel to akceptoval, ale samozřejmě radostí neskákal.
Nakonec jsme to zvládli všichni. S manželem se milujeme, vážíme si jeden druhého a dokonce čekáme miminko. Zvládli jsme to bez poradny a odborníků, ale asi půl roku jsme žili každý sám, dávali se dohromady a poznávali sami sebe, jak jsem psala výše.
Asi největší ponaučení, jaké jsem si z toho vzala, je, že to, co je dnes, zítra být nemusí. Nikdo nikoho nemůže vlastnit a nutit dělat cokoli, protože všichni jsme svobodní lidé. Pokud ale někoho milujeme, musíme se k němu chovat tak, aby cítil, že je milovaný a podporovaný. Pro takového člověka je potom zřejmé, s kým chce žít. A pokud mu to jasné není, asi to cítí jinak a s tím nic nezmůžeš. A ani by jsi v takovém vynuceném vztahu nebyl šťastný.
V Tvém vztahu už to ujasňování priorit trvá dlouho a není k žití. Osobně bych na ni netlačila a nedávala ultimáta, to je hloupost a nikam to nepovede. Jen jí od srdce řekni, že ji miluješ a chceš s ní být, ale že musíte oba žít plnohodnotný život a že ať už se rozhodne jakkoli, pochopíš to a budeš to respektovat. Pokud je to normální ženská, pochopí, že je čas to nějak rozseknout.
@anadriewen pod tohle se můžu podespat. Můj identický příběh 🙂
Ahoj, zazila jsem neco podobneho a vim, ze dokud tam milenec bude, dokud s nim bude v kontaktu a budou se vidat, tak se to mezi vami nezahoji. Ona bude vecne myslenkama s nim a tobe to bude trhat srdce. Pokud ten vztah chce opravdu zachranit, tak at se rozejdou uplne. Neni to jednoduche, ale ani natolik slozite, aby to neslo. Držím pěsti 🙂
Cenu pokračovat určitě má! Váš vztah byl možná už jen stereotypem, zvykem, když budete oba chtít, za určitých podmínek může být zase funkční.
Nechte si poradit od odborníků, psycholog - chodit oba, partnerská poradna, snaha, vůle..a v neposlední řadě i eliminovat kontakt s oním ex milým, když ho bude mít denně na očích, s tím, že on vyčkává - ne, že by se dohodli, že je konec. Což ale musíš nechat na ní, myslím, že i odborník to doporučí.