Rodina vs. společenský život
Ahoj všichni,
předem bych se chtěla omluvit za dvě věci, a to za anonym - kvůli ochraně soukromí a za mou, zřejmě chaotickou, výpověď (budu se ale snažit dát tomu "hlavu a patu") 🙂
S manželem jsme překonali pár krizí, které se vyskytli po narození našeho mláděte, teď ale začínám cítit další krizi.
Jde o to, že manžel by si přál se mnou chodit (jako tomu bylo dříve) "za kulturou" - proč uvozovky? Ona ta kultura nebyla jen o divadlech (občas jsme zašli), ale i o restaruracích, barech, putykách a vinotékách a..o alkoholu. Nechci z nás dělat nějaké alkoholiky, to fakt ne 😲 (i když neříkám, že občas všichni zúčastnění neskončili řádně nabumbaní).Zkrátka spíš šlo o to, že jsme si šli někam sednout, ať už jen spolu, nebo s někým, k tomu ten alkohol a pozdě v noci domů....
Vše se samozřejmě změnilo s příchodem manželovi práce a mého těhotenství a následného narození našeho krásného synka...Já už o takovou "kultůru" nestojím, nechci chodit do hospod a divadlo si nechám na dobu, až malý bude moci chodit i s námi (je mu rok a půl). Chtěla bych trávit co nejvíce času jako rodina, všichni spolu, prostě mě to baví, miluji to. Manžel nás také miluje, ale občas mám pocit, že mu syn stačí "jen na chvilku", pak už ho od sebe odhání (má vlny naprosté lásky a vlny nezájmu). Teď si dodělává postgraduál, do toho pracuje, takže chodí i pozdě domů, ale i mě mrzí, že si malého moc kolikrát nevšímá. Když už někam jdeme všichni, třeba teď nedávno jsme byli na jednou mini festivale u nás, tak ho to za chvilku přestalo bavit a šel domů, protože tam nikoho neměl....a takhle je to skoro pořád při našich rodinných výletech.
Vím, že si potřebuje občas vyrazit ven, dát si to pivko a pokecat (občas jsme chodili i v létě na zahrádku na jedno pivko/limču), aby se "restartoval". Když to neudělá, je z něj morous, nic mu není dobré ☹ Má nějaké "kamarády" (to je prý hodně silné slovo dle něj), se kterými chodil na pivko jednou týdně, když jsem se ho tuhle ptala, jestli s nimi půjde (páč jim to i slíbil), tak prý že ne, že bude s námi doma, že ho to s nimi beztak nebaví, protože by chtěl chodit ven se mnou a já nikam nechci.
Jsem "kulturní barbar"? Já si tak nepřijdu, jen jsem změnila hodnoty a teď vyhledávám trochu jinou sféru kultury. V létě jsme chodili na festiválky u nás,bavilo to mě i malého, ale večer už jsem chtěla být doma, tak jsme šli (manžel dorazil třeba později, když chodil dříve, tak mi to pak i skoro vyčítal).
Jinak večer si spolu kolikrát sedneme doma, bavíme se spolu, koukneme na film, sex máme (už) taky....žádný problém.
Já fakt nevím...asi dám nějaký inzerát, že hledám pro mého manžela-intelektuála přátele, kteří s ním občas na to víno zajdou 😀
Omlouvám se za sloh, ale konečně jsem to ze sebe "vypsala" 🙂
@elvira Díky za reakci 🙂
My to hlídání také nemáme...babičky jsou od nás daleko, dědečkové taky a moc sem nejezdí, my za nimi momentálně také ne. Já si dodělávám do toho VŠ, teď se zabývám psaním práce, chodím ještě i na semináře - oba toho máme dost.
A jsem asi zvláštní, ale nechybí mi to tolik 🙂 S kamarády ze školy se občas vídávám, takže jen "co mu dáváš jíst/jaký mu koupíš boty" apod. se také jen nezabývám.
Dříve jsme si jednou za pár měsíců vyrazili...ale teď není moc času.
Ono jde fakt i o to, že tu nemá žádného kamaráda, se kterým by šel na to pivo - toho já mu nemůžu nahradit.
Myslím, že manželovi prostě chybí za prvé společné chvíle jen s tebou a za druhé odreagování, kdy by nemusel myslet na práci, škodu, dítě a já nevím co všechno. Vyšla bych mu vstříc a jednou za čas vyrazila někam jen s ním. Pokud máte někoho na hlídání, neměl by to být problém. Chápu, že chceš být co nejvíc rodina, ale chlapi to často vidí jinak - dítě je pro ně vlastně konkurence, bere mu ženu, která pak nemá čas věnovat mu plnou pozornost jako dřív. Společné večery doma jsou super, ale přiznám se, že mě by to taky za čas tolik nebavilo, chce to trošku únik ze stereotypu 🙂 Takže za mě - udělala bych kompromis a prostě se snažila třeba jednou za měsíc, za dva, sehnat hlídání udělat si čas na večer jen pro manžela.
Myslím, že máš veliké štěstí. Většina ženských pobrekává nad tím, že chlap chodí za "kulturou" bez nich. Ten tvůj chce chodit s tebou, no není to paráda? 🙂 Evidentně tě nechce mít jen v roli krmičky a utíračky zadků, chce tě mít i jako rovnocennou partnerku, která jednou za čas odloží mládě i infantilní slovník, hodí se do gala a vyrazí. Takovou si tě zamiloval, takovou tě chce pořád. Já jsem nikdy nebyla chlapem, ale myslím si, že ti dnešní, moderní a rozumní, prostě potřebují ženskou, která nesedí jak kvočna doma a nečeká, až bude moci do divadla i její dítě. Taky myslím, že divadelně založeného chlapa fakt nebude bavit chodit výhradně na dětská představení. Nebo chcete čekat do synových 15 let, aby s vámi mohl na dospělácké divadlo? Prostě bych to přehodnotila. Řekla bych si, že tady nejsem jen pro prcka, ale i pro jeho otce. I on má totiž svoje záliby a přání. A všechna se prostě netočí jen kolem dítěte. 🙂
V první řadě by si měl tvůj muž uvědomit, že už není bezstarostný student, který je pánem svého času a života. Jednou se oženil a udělal si dítě, takže by se měl začít chovat a přemýšlet jako zodpovědný pracující manžel a otec. S manželstvím a zejména rodičovstvím jde ruku v ruce obrovská zodpovědnost. Za vztah, za dítě i za rodinu celkově. Teď už je pozdě, to vrátit zpátky, takže by si měl v hlavě srovnat, co je opravdu důležité. To, že ty chceš být teď s malým dítětem doma a ne courat po nocích je úplně normální a v pořádku. Až budete mít děti odrostlejší, tak to třeba budeš mít jinak, ale to ještě potrvá. Takže pokud si chce občas někam vyrazit, tak ať si chodí s kamarády, ale doprčic!, jednou z tebe udělal matku, tak snad je logický že se jako matka budeš chovat.
Chjo, chjo, podobné co u nás. Minule jsem četla příspěvek o tom, jak vnímají mateřství ženy a jak muži, a že ženy se vciťují do role už v 1-2 měsíci těhu, zatímco muži až když se dítě narodí, proto jim trvá dýl se přizpůsobit.
Každopádně, měla by sis ten čas občas udělat a kompromis, já půjdu s tebou, ty půjdeš s námi. Opravdu není nikdo kdo ti jednou do měsíce malého pohlídá?
Já si myslím, že to prospěje, než sedět furt doma a mít to jen o plenkách, dudlíkách, žvatlání a tak.
Jinak stejné je to u nás s vlnou velké lásky a velkého nezájmu. Na jednu stranu můj muž říká o naší Karin jak je krásná, jak je na ní hrdej a je to jeho mazel a na druhé straně není schopný se jí hodinu denně věnovat :(
@veraga@ skvěle napsáno, souhlasím v plném rozsahu.
Osobně si myslím,že pokud studujete, máte malé dítě a nemaqte hlídání,těžko máte sílu na hospody do rána....a že vás takhle jako malé dítě potřebuje o tom žádná....ale zavedla bych to,že bych se snažila věnovat muži a jednou za měsíc si vyrazila....večer uspat dítě, paní na hlídání a někam bezte....spolu....a v týdnu ať jednou hlídá on a ty bez plavat cvičit nebo s kamoskou na kafe na hodku dvě.....a on klidně s někým z práce na pivko.....
Hlavně pokud nikam nechodite spolu, věnujte se sobě doma a snaží se zahnat stereotyp....mluv s ním o škole, o práci....včera jsem byla v obchodě a přede mnou u pokladny manželé s deckém asi 4letym a chlap se evidentně nudil a myslel si jak je vtipný, mluvil s prodavačkou....no traparna, ale to jak mluvila ženská jak s deckem, s ním tak se bavila jak cement něco ve smyslu že se mohla popupinkovat že jejich dítě něco řeklo, 5x to zopakovala.....a to měli jedno dite!!!!! No úplně jsem si rikala,že my čekáme třetí a doufám,že to u nás je lepší, bavime se o práci a i o jiných věcech než dětech......ale úplně jsem si říkala pozor pozor.....
Myslím, že tohle vyřeší pouze kompromis. On musí brát v potaz to že máte doma dítě a s malým dítětem jsou aktivity omezené. Ty zase jednou za čas vyraž s ním i kdyby jen jednou měsíčně. Nemusíš se nutně zlískat, ale ukázat mu že jsi tu pro něj stejně jako pro Vaše dítě.
Myslím že pokud máte babičky daleko tak stejně pokud budete chtít můžete sehnat někoho na hlídání jednou za čas a jít i třeba do kina a po kině na víno a večeři, nemusíte nutně chodit po putykách do dvou ráno. Chápu že tě to nebaví tak jako dřív, ale myslím že až malý bude moci chodit do divadla aby si to užil tak to stejně budou dětská představení a tam si přítel asi moc neužije. Tak ho nech jednou měsíčně zorganizovat večer a uvidíte jestli Vám to bude vyhovovat. Jsi sice maminka, ale i přítelkyně.
@marton Ale zakladatelka přeci nepíše, že stále dřepí doma a nikam s manželem nejde. Jen už prostě nevyráží každý týden a neflámuje do rána. To je přeci rozdíl.
Co já bych za to dala! 🙂 ....
@nutricnihodnota tak to jsem opravdu z textu nevyčetla.Přijde mi,že když někam jdou,tak celá rodina.Viz.na divadlo si počkám až bude chodit malý s námi.Tak to je super,to už se manžel dočká,za 2 roky bude moct na dětské představení 😒 .To,že vyrazím jen s manželem neznamená,že musím nutně flámovat.Ale je přeci rozdíl,zda jdeme celá rodina nebo jen sami dva 😉 .
Je to sranda, jak každý chce to, co nemá. Opravdu, taky bych byla moc ráda, kdyby chtěl můj muž trávit více volného času spolu, resp. si ten volný čas udělat. Jeho touha po společnosti znamená ani ne tak hospody, jako spíš muzicírování s kamarádama, na večer nebo víkend (což je fajn - občas). Když řeknu, že bychom si mohli vyrazit někam spolu, řekne mi: Vždyť jsme spolu pořád. No, já to vidím jinak. Sice nestudujeme, ale muž je zase hodně v práci a do toho ještě rekonstruujeme dům, kde bydlíme, takže toho taky máme oba dost. Tak občas koupím večeři na slevomatu, a pak už "musíme" (aby to nepropadlo). Ale co nezařídím, to není.Tak bych doporučila zkusit najít ten kompromis a brát to skutečně tak, že je dobře, že chce být s Tebou (a naprosto chápu, že Tě zakouřené hospody nepřitahují, mám to stejně).
Ono je hezke travit cas jako rodina, ale pro samou rodinu nemuzete prestat travit cas jako manzele. Nikdo te nenuti, abys flamovala do rana, ale cas straveny jen s muzem je proste nepostradatelny a nesmirne dulezity. Nemela bys byt jen matkou, mela bys byt i manzelkou, travit cas jenom s muzem. On to potrebuje, potrebuje mit svou zenu, nejenom matku sveho ditete. To, ze spolu dva netravi cas jako par je podle me jeden z hlavnich duvodu, proc se dva odcizi a proc se rodiny rozpadaji. I dite potrebuje vnimat, ze mezi rodici existuje nejaky vztah.
Hele - to, že se snažíš být co nejvíc jako rodina, není špatné...ale nejsi jen matka, jsi i partnerka.
Nevidím vůbec nic špatného na tom jednou za třeba dva měsíce udělat program podle manžela, dát dítě na hlídání, být spolu sami, bez "narušitele", povídat si, vnímat jen sami sebe.
Nikdo ti nenakazuje, že se musíš zliskat jak mužík, ale prostě dopřát muži pocit jisté sounáležitosti.
Jak čtu, tak má toho taky dost, tobě se divím, že pokud je příležitost, tak občas nevypadneš - mě osobně to moc chybí - ale u nás je ten háček, že hlídání opravdu není...