Rodina mojho muza sa uplne distancuje od jeho psychickych problemov, je psychicky chory (je tu podozrenie na hranicnu poruchu alebo bipolarnu). Vsetko je na mojich pleciach. Ja som jeho rodic, lebo aj u doktora klame. Jeho otec si mysli, ze mu nic nie je (nechce si to pripustit, vo vsetkom vini zeny, dla seba svojich vztahov so zenami, chybu by si nikdy nepriznal), jeho mama veriaca, to chce nechat na boha, o situacii sa vyjadruje vzdy vseobecne. Muz je na tom velmi zle, meni sa mi pred ocami a jeho najblizsia rodina nic. Sim vycerpana, ze som na to sama v boji s myslenim choreho cloveka.
To je těžký. Sama mám Hraniční poruchu osobnosti. Co se setkávám se zkušenostmi, tak soužití s takovým chlapem je těžší než se ženou. Moje rodina to bere a snaží se chápat, tchanovci jsou cizinci, takže ne úplně ale snaží se. Ono je strašně důležitý aby on sám se chtěl léčit. Ty to za nej nevyřešís. Když mu ty léky nesednou, musí to vidět on sám a rict si o změnu léku. Musí docházet dobrovolně k psychiatrovi a na terapie, jinak se s nim nebude dat žít. Mimochodem já mám práci na půl úvazků, studuju druhou VS a taky mám 2 děti a k tomu HPO a dá se to. Kdyby sis o tom chtěla promluvit nebo víc do hloubky, klidně nápis
Obávám se, že to je časté, že starší generace(rodiče) psychické poruchy neuznává. Můj otec měl bipolarni poruchu a rodiče o něm tvrdili akorát že je divný, ale nemocný - to rozhodně ne! Protože tato nemoc neni vidět. Neni to úraz, ani horečka , takže vlastně neexistuje 🙄. Posílám hodně sil 😘 I plno známých tvrdilo ze mu vlastně nic není, protože, když mu něco bylo tak nikam nechodil a byl zavřený doma. To pak krom rodiny nikdo nevidí , a nedokáže si vůbec představit, jaké to je.
Wachenheim
Akakolvek pomoc od nich by mi pomohla, uz len zavolat doktorovi, (ja som volala uz dvakrat bo uzival lieky, co mu sposobovali priserne nalady a asocialne spravanie), doktor sa ani neunuval zavolat spät. Zijeme v zahranici. Momentalne dialkovo studujem. Mame 2 male deti. Moji rodicia pomahaju ako vedia