Rodina a lekár ma tlačia do dieťaťa
Mám problém. Rodina a môj lekár ma stále bombardujú otázkami kedy konečne otehotniem. Cítim sa hrozne keď vždy ked prídem domov ma bombarduju týmito otázkami. A lekár ma už vyslovene dožiera touto otázku pri každej návšteve stále ta istá otázka. Naposledy mi dal hodinovu prednášku, že ako žena som povinná priviesť na svet dieťa. Mala som sto chuti sa ho opýtať ano? a kto to bude živiť vy snad?
Mam partnera sme spokojný a šťastný čo sa týka sexu tam to dosť pokrivkava ale on je taký zlatý, že aj ked nechcem nenuti ma. Je to muž ktorého som si vybrala a chcem si ho vziať. Vie o dieťati aj o mojom probléme a povedal, že je to na mojom rozhodnutí a ak dieťa nechcem tak to rešpektuje hlavne aby som ja bola šťastná. Ja len nechápem prečo každý koho stretnem začne otázkou a čo detičky ešte nemate? Prečo nikto z rodiny aj môj lekár nevedia pochopiť že jednoducho dieťa nechcem. Nemyslím si, že by som bola dobrá matka, a jednoducho deti mi prekážaju nie z dôvodu, že by som si pokazila postavu (to určite nie) ale ak by mi niekto dal dieťa dostávam panicky strach. Bojim sa pôrodu, nechcem zažiť to čo som zažila na porodnici kedy matka rodila a lekar po nej hukal. a ta bolesť, Ja som priveľky zbabelec mam nizky prah bolesti a aj pri menštruácii vyslovene trpím a bez tabletiek neprežijem. A pri pôrode ved by som tam asi rovno dušu vypustila.
Neviem aký to je pocit ked v žene rastie dieťa chcela by som ho mžono zažiť ale bojim sa strašne sa bojim. Som snad chybna? Som podla vás chybna, že mam vyslovene panicky strach z otehotnenia? Keď mi meškal dlhšie menzes mala som take stresy, že som tehotna, že som odpadla. Čo mam robiť???
@cta je to jen a jen Tvá věc...nikdo jinej za Tebe dítě nosit nebude, špatně mu nebude, nebude ho muset porodit,nebude ho živit a až do smrti se o něj bát. Stejně tak nikdo za Tebe neucítí tu lásku, která nejde přirovnat k ničemu jinýmu. Takže rozhodnutí je jen a jen na Tobě, ostatním do toho vůbec nic není, každej ať má tolik dětí, kolik chce, nebo žádný, je to každýho věc. Být Tebou, nechám to plynout, nepíšeš kolik Ti je, ale třeba jednoho dne zjistíš, že bys vlastně to dítě i chtěla:o) a nebo taky ne a pak si můžete s partnerem užívat ve dvou, cestovat, realizovat se v práci...nejdůležitější je, aby byl člověk spokojenej, jestli je to s dětma nebo bez nich už je vedlejší.
Nejprve bych vyměnila lékaře. Nic mu do toho neni, je to jen tvoje věc. Potom bych se možná pokusila s pomocí překonat ten strach z porodu. Ale i když se rozhodneš děti nemít vůbec, tak na tom nevidím nic divného.
@liss_durman
@spagatice mám 27 možno mi každý povie, že som ešte mladá dieťa nemusím mať hned ale ja neviem prečo každý ma do toho vyslovene tlačí. NAjviac ma doražaju a deptaju tie otázky že kedy? Už aj susedy začali o tom, že kedy aj mi budeme mať detičky. Preboha živeho a prečo? Lekár sa ma to stále pýta pretože s tehotenstvom by to bolo troška zložitejšie a kedže mu ja nikdy nič nepoviem tak sa najskôr spýta či nechceme už pracovať na dieťati a keď odchádzam odtial zdeptana tak mi prizvukuje: Ale ak by ste náhodou zistili, že ste tehotna okamžite mi to hláste! No hlasiť mu to nebudem lebo sa to nikdy nestane.
@spagatice práveže je to jediný doktor ktorý sa na toto ochorenie špecializuje. A či ešte nejaký další je to netuším. Ale čo som si písala s inými ženami s mojou diagnozou tiež ich bombardoval touto otázkou. A z ich strany ma tiež vela žien začalo poučovať, že som povinna mať dieťa. Je to fakt tak? som povinna porodiť dieťa?
alebo že by ja som žila v divnej dobe??? 😕
cta na tvým míste bych rozhodne vymenila lekára a rodine oznámila at se jdou nekam strčit.Ja mám 28 a mám mes.syna dieta som chcela ale i tak je to poriadny záhul.Múůj syn má otočení režim takže v noci sem už mes.poriadne nespala.Ak se na to necítiš kašly na to nemá cenu aby ste pak s dietatom trpely.
Co se týka bolesti no nebudu ti lhát bolí to jak prase 🙂 taky sem spíš citlivka než hrdinka ale porod mala bez léku protože lekáry minestihly dat epidural.Rodila sem 18hod ale je prevda,že ked mi daly mého syna na břicho na všetku blest sem zabudla.Dokonce si už ted ani nepamatuju jak to bolelo🙂
A jinak na svete je 7miliad lidi prečo by se malo rodit deti jenom z povinnosti neni nás už i tak dost? 🙂
Moje rada nechceš dieta tak ho nemaj 🙂 🙂
@cta nežiješ v divné době 🙂 takové otázky jsou běžné - kdy už bude svatba, už se musít vdávat? kdy už bude dítě, kdy budete mít druhé dítě??? Jéjej - vy čekáte třetí, není to už moc??? 😀 😀 😀 😀
Proti takovým otázkám se musíš obrnit a vymyslet nějakou odzbrozující odpověď. Otázka tvého Dr. - asi ti to příjde divné, že se pořád ptá, ale asi k tomu má důvod - že by jsi později nemohla otěhotnět. Pokud nikdy nechceš dítě, tak mu to řekni.
Musím říct, že já jsem taky nikdy nebyl mateřský typ - že bych běhala od kočárku ke kočárku, chodila ke každému dítěti, s radostí si ho brala do náruče ... To rozhodně ne - spíše jsem se jim vyhýbala, hlavně mi nedávejte do rukou dítě 😵
S manželem jsme se shodli, ale že bychom chtěli mít dvě děti - tak nějak, že je to "zvyk" mít dvě děti. Takže okolo mých 26 narozenin jsme se začali snažit o dítě - trvalo to skoro 1,5 roků než jsem otěhotněla a mateřství nějak přišlo samo. Ale stále nejančím nad každým miminkem, dítětem ... výchovu vedu racionálně - nejsem žádná eko, bio, protiočkovací či jiná aktivistka ... Mám svoje dvě a ty mi stačí až nad hlavu 😀 Cizí děti ke mně nedávejte 🙂 A to bych za svoje dcery i dýchala.
Jo a co se týče porodu - já mám panický strach ze zubaře, bojím se ho jak čert z kříže, při každém zákroku prosím o umrtvovací injekci a oba porody jsem zvládla bez epidurálu (né, že bych ho nechtěla, ale měla jsem tak rychlé porody, že se to nestihlo). A po porodu se vyplaví do těla tolik hormonů, že na bolest okamžitě zapomeneš.
@cta nedalo mi ti nenapisat, toto je vrchol. Ja sama deti neplanujem, a ked uz tak urcite nie v dohladnej dobe, a mam 25, co je nic, ale z nejakeho dovodu je to u nas vek ako keby si uz sedela hrobarovi na lopate. Kazdopadne, kym ty sama nebudes chciet a nebudes sa citit pripravena tak ta do toho nikto nemoze nutit.
Mas partnera so super pristupom, ocividne ta podpori nech sa rozhpodnes akokolvek, toto jedine je podstatne.
Co sa tyka lekara, neviem, mozno je dovod z medicinskeho hladiska napr. neskor by si kvoli svojej diagnoze nemohla otehotniet, alebo sa ocakava zlepsenie stavu to naozaj neviem. Ale nech je dovod akykolvek, podla mna najhorsiu vec aku by si mohla spravit je priviest na tento svet cloviecika, na ktoreho nie si pripravena a na ktorom sa to najviac odrazi, a to si to malicke nezasluzi. A ty si to uvedomujes velmi dobre a mne je to sympaticke, lebo aj ked to nehovoris, tak v prvom rade myslis nie na seba, ale na to dieta, ze by to nebolo voci nemu fer. Deti nie su vec ktoru si donesieme ako novy bytovy doplnok lebo vsetci ho maju.
A nie si povinna priviest na svet dieta! To odkial taku s prepacenim kravinu tvoj lekar vytiahol? To je na slobodnej voli kazdej zeny ako sa rozhodne, zena co nema deti nie je o nic menej ako zena s detmi. Podstatne je aby si bola so svojim zivotom spokojna, ci uz s detmi alebo bez.
Nenechaj sa deptat svojim lekarom len preto, ze kvoli svojej diagnoze ho momentalne nemozes zmenit. Bud mu slusne povedz, ze na tuto temu sa nebudete bavit, ledaze by si s tym prisla sama, alebo pokial je to jeden zo zadubencov co si budu furt mliet svoje a slusnost ich obisla oblukom, tak to ignoruj.
Co sa tyka rodiny, ty musis mat svatu trpezlivost. Takisto susedky. Bojis sa, ze ti odhryznu z nosa ked sa ohradis? Normalne im povedz, ze sa pytaju na veci, do ktorych ich nic. Alebo otazky ignoruj, nereaguj. Pripadne, vymysli vtipnu odpoved, jedneho casu tu bola diskusia ako odpalkovat taketo otazky, tie hlasky stali za to 😀 nemusis but drza, normalne slusne ludom odpovedaj, ze sa na tuto temu nebudes bavit, nie je to ich vec, nepatri sa davat taketo otazky, je to vrcholne neslusne.
Hlavne si to usporiadaj sama v hlave, vyhladaj psychologa ak mas pocit, ze s tym potrebujes pomoct, a nauc sa trosku asertivite.
Zelam vela stastia.
tak to držím palce a přeju pevné nervy. doktora bych vyměnila a od rodičů bych to vydržela a zkusila to obrátit v nějaký vtip. znám to. zažívala jsem to od 25 do cca 33. pak to nějak odeznělo. nejhorší byly přání k narozeninám a do nového roku. napřed "abych si už našla nějakýho chlapce", a pak neustálé dotazy, jak to pokračuje a kdy bude co. u nás fungovalo, když jsem jim sama jakoby ve vtipu řekla, co mi mají popřát 🙂. hlavně tobylo od táty a prarodičů. ale pak je to už tak nějak přešlo. jinak ještě poznámka: moje doktorka až do 34 tvrdila, že v pohodě a času dost. já jsem až do té doby neměla o děti zájem, mimina mě nechávaly úplně chladnou.... no a teď už 13 m plaším 😀. takže nikdy neříkej nikdy.
Rozhodně není poviností ženy rodit děti! Nikdo tě nemůže do ničeho, a zvášť do něčeho takto důležitého jako je pořídit si dítě. Ty musíš vědět, jestli dítě chceš. Poklud máš opravdu takový strach (jen z porodu a bolesti) vyhledala bych profesionální pomoc. Lékaře bych upozornila na to, že až budeš dítě plánovat, dáš mu vědět a hotovo. Mám to se zdravím hodně na štíru a musela jsem těhotenství hodně plánovat. Takže na druhou stranu, možná má fakt jen profesionální obavy, pokud ti ovšem řekne, že jsi poviná porodit dítě, obeznámila bych ho s tím, ve kterém žije století!
@cta já bych tvou situaci rozložila na tři základní problémy:
1) lidé mají blbé kecy. Nic jim do toho není, ale starají se - asi aby se nemuseli věnovat svým problémům, tak radši řeší cizí. Je těžké je odpálkovat, ale budeš se to muset naučit, ať už přímo ("nechci se o tom bavit"), případně nepřímo ("my děti mít nemůžeme, a prosím, dál se o tom nebavme, je to pro mě bolestivé" - vlastně ani nebudeš lhát, protože krom toho, že děti nechceš, což je tvoje právo, tak kvůli strachu z těhotenství je ani mít nemůžeš).
2) tvoje rozhodnutí děti nemít: ne všichni musí děti chtít a mít. Někdo je chce a nemá, někdo je nechce a má, a někdo je ani nechce, ani nemá. Dokud je to svobodná volba tebe a tvého partnera, tak je to jen vaše věc.
3) panická hrůza z těhotenství a související bolesti (asi trauma z maminčina vyprávění?): bez ohledu na to, jestli někdy v budoucnu změníš názor na to, děti nemít, možná by stálo za úvahu tohle pořešit s psychologem. Samozřejmě, dobrého a citlivého psychologa, který by ti sednul, abys hledala pomalu v poledne s lucernou, ale pokud by se to povedlo a tys v sobě tohle trauma vyřešila, tak by tvoje rozhodování o případném dítěti nebylo diktované strachem, ale svobodnou volbou (a pokud bys i nadále děti nechtěla, tak by tam nebyla žádné "ale" a "možná"). Plus, jak jsi psala, že tě zpoždění menstruace hodně stresovalo, to musí být nepříjemné samo o sobě... A jinak, psychické problémy (fobie z porodu) jsou indikace na císaře, i když teda tím se člověk vyhne bolesti do narození dítěte, ale o to víc si užije to rozřezané břicho, takže až taková výhra to taky není, jen v tom, že víš, do čeho jdeš dopředu.
@cta ... já myslím, že je to u tebe všechno psychickýho původu .... je tam zakořeněný blok (strach) ... a pokud by se ti podařilo najít dobrého psychologa/psycholožku určitě by se ti podařilo si tento problém uvědomit a zapracovat na něm
Mě je 31 a dítě nemám a nevím, jestli budu mít. Těhotenství a porodu se ani tak nebojím. Bojím se té obrovské zodpovědnosti za toho tvora. Bojím se, že bych se o dítě nezvládla postarat tak, jak bych chtěla nebo že by to bylo za příliš velkou cenu co se týče mé psychiky (neustále s ní bojuju) .... V 25 jsem si říkala, že dítě budu mít ve 30, dnes jsem si hranici tohoto rozhodnutí posunula o další roky ...
Máš ještě dost času si to srovnat .... držím palce 😉
@cta Klid 🙂 Nejsi vůbec divná! Nenech si tento názor vsugerovat! Jestli máte toto téma s partnerem vyřešené, je to OK. A ostatní ať si trhnou nohou 🙂 Možná v některé diskuzi tady najdeš tipy, jak lidi slovně odpálkovat, aby se už znovu neptali... Kolik je ti let, jestli můžu vědět? Proč tě do toho tlačí zrovna doktor? Máš nějaké zdravotní komplikace a je reálný předpoklad, že už za 5 let nebudeš moct otěhotnět? Já vlastně nechápu, co se do toho doktor vůbec montuje... Děti nejsou pro každého a je možné, že ty jsi jedna z těch žen, které prostě děti nechtějí. Rozhodně bych to nehrotila, žít se dá krásně i ve dvou bez dětí, můžete cestovat atd... Prostě vést jiný život. Myslím, že pokud to tak chcete, je to naprosto v pořádku a rozhodně lepší je se tomu rozhodnutí nebránit a děti prostě nemít, než za se nechat společností zatlačit do situace, ve které být nechceš. Ale možná je teď úplně zbytečné dělat závěry. Třeba tě to ještě přepadne, může to přijít najednou, začneš po dítěti toužit a vnitřně budeš vědět, že to chceš. Takže si dej ještě čas a ostatní pošli k šípku 😎