Rodičovské rady v dospělém věku
Zdravíčko dámy,
chci si postěžovat o tom, že mi rodiče neustále dávají rady o tom co mám nebo nemám dělat. Je mi 26, s rodiči bydlím v dvougeneračním domě a je to očistec. Vydělávám a vše si platím sama, na zahradě pracuju a kolem domu taky. Moje máma i táta mi furt radí, kdy si mám umýt auto, ať si zajdu ke kadeřnici, proč nejdu do kina na ten film co teď dávají, co jsem vařila - jak jsem to dělala, proč jsem to tak dělala, co dělá moje kolegyně, co mi řekla doktorka, ať peru častěji prádlo - že dávám moc věcí do pračky najednou, ať kupuji levnější kosmetiku, proč nepoužívám savo a pod. Vyzvídají prostě všechno. Někdy to přejdu, ale poslední dobou toho mám dost. Je to vždycky jak u výslechu, když jim řeknu že jim do toho nic není, tak se urazí nebo se pohádáme ale po čase se to opakuje. Brzy chci s manželem dítě, děsím se, že nám budou mluvit do výchovy. Odstěhovat se nechci, udělali jsme celkovou rekonstrukci za skoro 2 mil.
Jak to zvládáte vy? Také vám rodiče furt radí? Do čeho vám nejčastěji mluví?
Zkrátka se nedat i za cenu konfliktu. Bydlím taky se svými rodiči a trvalo to dlouhých deset let nez se podařilo vytvořit a vychovat rodiče k tomu,aby si uvědomili, že je lepší se do ničeho neplést a respektovat,že to je moje rodina,moje pravidla. Tak nějak to funguje. Nesmíš se nechat a tvůj chlap ti musí pomoct i když je to těžký. A
bez konfliktu se to neobejde,bohužel.
Tak pokud stěhování nepřichází v úvahu, tak ani já moc neporadím... Taky je mi 26, mé vztahy s rodiči se po odstěhování radikálně zlepšily.
Jediné, co je možné poradit, je být tvrdá, v rámci možností. Sama musíš vědět, co na ně zabírá a co si můžeš dovolit. Někdy jezdíváme na víkendy domů, naši dřív taky hodně do všeho mluvili. Já vždycky v žertu a s úsměvem řeknu: "Hele vy dva, nekecejte mi do toho." a převedu řeč jinam. Nikdo se neurazí a za chvilku už si na problém nikdo nevzpomene🙂 Dobré je, že jsou to tví rodiče, tchýni bych to asi neřekla😀
Ahoj,
naprosto chápu. Mám s mámou pěkný vztah, ale kdybych s ní bydlela, určitě by to bylo jiné. Když k ní přijedu, tak "zaručeně ví", kdy přesně mám hlad a na co mám chuť, stejnětak jestli je mi zima a co bych si měla obléknout 😀 A když odvětím,že hlad nemám, nebo že je mi teplo, tak mě začne přesvědčovat o opaku 😒 Zvykla jsem si, je prostě taková, myslí to dobře, ale jsem ráda, že jsem daleko a že to nemám každý den...
pevné nervy přeji