Rodiče vždycky protěžovali sestru. Je to jen můj pocit?

Ahoj. Nevím, jeslti je to jen "uplakaným" dneškem, ale znovu mě trápí vztahy v mé rodinně... Asi jsem si vše představovala jinak a realita mě sráží na kolena ☹
V deseti letech mi matka (pořídila si mě za svobodna ve 20 na VŠ) přivedla otčíma, s nímž přišlo mimino v podání mé o deset let mladší sestry... Dospívání bylo pro mě náročné - otčím pochází z rodiny, kde se ukazuje jen to dobré, špatné se tutlá, prostě dokonalost sama - on byl, i když starší, jakoby opomíjen a zřejmě si to pak kompenzoval na mně - neustálé podceňování mých schopností, ponižování mých snah, zákazy, příkazy, tresty a bití...pochvala jen jako mimochodem, abych z ní snad nezpychla (spíš žádná). Vnitřně jsem trpěla a svěřovala se babičce, kde jsem vždy nalezla pomocnou ruku a pohlazení... Vše jsem s plynutím času nějak překousávala a rozcházela, ale vše se nějak hromadí a hromadí a mě to užírá...když už to pak musí párou ven a já si postěžuji nebo se vytočím, jsem za hloupou, nevychovanou a já nevím, co ještě... Zatímco já žiji vesměs spořádanou výchovou mé babičky, která se o mě v životě starala asi nejvíce, moje sestra rostla jako jedináček s přílivem liberální výchovy a peněz od rodičů... Mám vystudovanou státní střední školu a vysokou, partnera si už držím přes deset let a pár let v manželství, on dostudoval střední a našel si slušné zaměstnání, opravujeme si vlastní bydlení a staráme se sami o sebe...sestře platili soukromou střední (za mě na ni peníze nebyly), tahala se s kde kým, nakonec partnera přefikla jiné, aby ho dostala, s ním si za rok (prý nečekaně) pořídila v 19ti potomka, teď si dělá VŠ dálkově s tím, že ji finančně zajišťují rodiče (zbudovali jim podkroví, co je v domě je pro ně....výdaje za domácnost žádné, oblečení zásadně značkové - tu a tam něco zapatí rodiče na "společném" nákupu), její manžel maturoval nadvakrát a své profesi stejně nijak moc nerozumí, tak se věnuje úplně něčemu jinému-má sice zaměstnání, ale času mimo práci má až nadmíru!?! S jejím nečekaným otěhotněním jsem konstatovala, že moje děti přišly o babičku a dědu z mé strany a také to tak dopadlo...o pomoc musím prosit a o jejich kontakt s mými vnoučaty!?! Sestra je asi natolik drzá, že si je omotá a oni skáčou, jak si píská!?!? Ať se snažím, jak se snažím, vždy z jakéhokoliv konfliktu vyjdu jako já ta mrcha, která si jejich blízkost ani nezaslouží... Matka mi pak řekne, že to co řeším já, oni tak neřeší, natož sestra se takovými věcmi vůbec nezabývá...a to jsou věci týkající se slušnosti a zdvořilosti ☹
Jsem jen já tak naivní, hloupá a slepá?!? Je jen můj subjektivní pocit, že je mi ubíráno?! Věřím, že jinde to může být i horší, ale mě to fakt užírá...mám náturu jednat fair play a tohle mi přijde jako celoživotní podpásovka ☹