Rodiče. Poradíte, podpoříte...?
Ahoj. Potřebuju se vypsat, poradit, podpořit...? Mám jen tátu, bráchu a babi. Máma se mě a bráchy zřekla po rozvodu, když mi bylo 5 let a od té doby se nevídame. I když jsem tátovi vděčná, co pro nás vše udělal, vychoval nás a babi, která mu pomohla, aby mohl normálně chodit do práce, přesto nemáme úplně nejlepší vztahy. Oni ví vše nejlépe a vše musí být podle nich-my to máme takhle, tak si to tak udělej, když to nebudeš mít jako my, tak je to špatně. Nic a nikdo jim není dobrej, na všem a na každém něco najdou. Od malá jsem se jim bála a čímkoliv svěřit a to trvá do teď, kolikrát to teda udělám a pak toho akorát lituju, protože se nikdy nedočkám podpory, pochopení. Neříkám, jsou hodný, nabízí mi peníze, jídlo, nákup atd...ale víte jak to myslím, po té psychické stránce, to pochopení, ta podpora, místo toho jen že vše dělám špatně. O co jde teď. Jsem rozvedená, ne dlouho, ale dlouhou dobu manželství nefungovalo a to oni ví. Nakonec se ukázalo, že mě manžel rok podváděl. Já mám přítele 2 měsíce, také má děti ve své péči. Když jsem jim to řekla, tak byli v pohodě, že to přeci vůbec nevadí, že je dobrej, znají ho protože bydlel dlouhou dobu ve stejné vesnici. No a pak začali mít najeckih řeči, že se mám na to vykašlat, že bude mít určitě radši svoje děti, než moje. Že mám být sama. Že můj táta byl a je taky sám, ale proč. Sám to řekl, že on nesnesl cizí děti. Tak místo toho aby byl rád že jsem našla někoho kdo mě hned od začátku bere i s dětma a nejsou pro něj překážkou, tak protože on byl sám a je tak já mám být taky. Prej když jsem si pos*ala život, tak mám teď trpět. S přítelem jsme přemýšleli, že bysme se sestehovali a zkusili jak nám to půjde, hlavně i z finanční stránky. Aby nás zajistil, abysme mohli dětem dopřát nějaký výlet či dovolenou. A když by to nefungovalo tak bysme zase každý bydleli ve svém. No oheň na střeše, jsem úplně blbá a jestli to udělám, tak budu ta nejhorší.Za týden má na víkend bývalý děti a přítelovi pohlida mamka taky děti a my vyrážíme pod stan. Táta že když budu bez dětí ať jdu k nim, když jsem řekla že ne že už mám jiný plán, tak že prej s ním nemusím být pořád. Jezdím k nim 1-2x ta týden a je to málo. Prostě vše Podle nich špatně. Jsem z toho už psychicky dost vyčerpaná,neumím se jim ozvat, něco jim říct, hned brečím, a přítel si o nich myslí, jak jsou fajn a těší se že s nimi bude mít dobrej vztah a já nevím jak mu mám říct, že nejsou úplně takový, jak vypadají. On si každý myslí, té jsou fajn, ale nikdo je nezná, tak jako já...
Po dvou měsících vztahu bych se do společného bydlení nehrnula. Neřeknu kdybyste byli oba bezdětní, ale ty jsi krátce po rozvodu, děti teď zažily změn víc než dost... Ale pokud jde o tvoji rodinu - jedním uchem dovnitř, druhým ven. Život sis nezpackala a rozhodně nemusíš trpět 🤦♀️ Já se třeba svojí mámě s ničím nesveřuju, mám k tomu své důvody (i když je moc hodná a myslí to dobře). Žiju si po svém, já jsem zodpovědná za svůj život a svoje životní rozhodnutí. Jsem dospělá a svéprávná. Pokud má někdo potřebu můj život a rozhodnutí komentovat, tak se to ke mě většinou dostane oklikou, mě si do očí troufne kritizovat nebo radit málokdo. A to právě od doby, kdy jsem si to srovnala v hlavě. Předtím měl taky kdekdo názor na to, jak bych měla žít 🤦♀️
@bara88 nesli bysme od sebe, ale kdybysme viděli že to děti nezvládají tak bysme zase bydleli každý ve svém a navštěvovali jsme se. Od jejich otce jsem neodešla úplně tak já, on nikdy nebyl doma, jen tak dvě hodiny a většinou když už mladší spala. Tohle zvládají dobře, jsou zvyklý na to že otce nevídají, dcera k němu ani nechce. Tady se jim aspoň věnujeme oba dva
@emillyhk no změnu právě nezažili, bývalý nebyl doma skoro vůbec, když už tak mladší spala. Byl pořád v hospodě nebo u kamarádů. Ráno když šel do práce, tak děti spali, odpoledne když přijel tak jsem třeba byla s dětmi na hřišti, a on pak šel pryč a vrátil se až když spali nebo se chystali ke spánku. Když jsme byli doma když přijel z práce, tak se akorát najedl, kde je okrikoval ať jdou do pokoje aby se mohl v klidu najíst a pak šel pryč
Jde vidět že ty máš taky názor a pres to nejede vlak.prostw po dvou měsících vztahu bych se s chlape nesestehovala ,kor s dětmi. V tomto se rodičům nedivim.vidi že jeden vztah nedopadne dobře a hned se hrnek do dalšího. Když si představím že by tohle dělaly mě děti taky bych nebyla asi ticho
Jsi dospělá a svéprávná. Rozhoduj jsk sama chceš.
@bara88 proč by ne? Můj ex si svou nynější přítelkyni nastěhoval po měsíci známosti (ona mela v te dobe petiletou dceru), jsou spoli dva roky a zřejme jim to klape, na tohle proste neni spravna nebo špatná doba, kdyz má vztah být dobry, bude dobrý, když ne, nebude dobrý ani po sestehování po x letech. Stejne prd poznáš dokud s tím duhým nežiješ, je to jedno jestli ho znáš dva mesice nebo dva roky
@martinka_33 prostě krátce po rozvodu si najít chlapa a po dvou měsících se sestěhovat není podle mě moudré. Jestli tvůj ex si těsně po rozvodu našel ženskou a po měsíci se sestehoval a ty si jásala jak je to v pohodě tak dobrá ale já mám názor jiný, dětem by se měl dát čas na změny
@bara88 já tu nánu nemam ráda, protože má stejně debilní názory jako on, ovšem z toho se dá soudit, že jim to klape 😀 U dětí záleží na veku, synovi byly tři a on si ani nepamatuje, že to nekdy bylo jinak, dcera je na tom hůř, ta si pamatuje když máma a táta žili spolu. Čím jsou deti starší, tím jsou pro ne zmeny náročnější
@martinka_33 no ano, takhle jsem to myslela. On má děti ve věku 2 roky a druhy má 4 měsíce. Já mám syna 6 let a dceru 2,5 roku. Ano, syn už to vnímá, ale nemá s tím nějak problém. Jak jsem psala, bývalý stejně nebyl doma a malá k němu ani teď nechce. Syn ano, ale bohužel hlavně kvůli tomu, že mu dává mobil 🥺 a jak jsem psala, kdyby nám to nefungovalo, mám se kam vrátit.
@bara88 krátce po rozvodu. No bývalý mě rok podváděl, tak jsem ale horší já? Manželství nám nefungovalo dlouho, bydleli jsme jako spolubydlící. Nic jsem neplánovala, prostě to přišlo. Já konečně poznávám jaké to je být milovaná a že na prvním místě není pivo a kamarádi. Zajímá se o děti, podnikáme výlety atd... Kdyby to děti špatně snášely, tak neřeknu, ale jsou s tím v pohodě.
Já neříkám nemít vztah ale na stěhování je prostě po dvou měsících brzo v tomto souhlasím s tvým otcem
Me přijde šílené se někam stěhovat po 2 měsících i s dětmi, pro ně je to velký krok a když vám to nevyjde, tak jim akorát budeš plést hlavu. Jinak tata má pravdu v tom, že přítel bude mít svoje děti radši než tvoje, tak to prostě je, ty taky nebudes milovat víc ty jeho, než vlastní. Jinak mi to celé vyznívá, jako že se tam chceš stěhovat jen kvůli financím, což teda lecos vypovídá.
Sestěhovat se po dvou měsících je opravdu blbost, když máte tolik dětí, tak veleblbost. Proč na to tak spěcháš? Pokud to má být trvalý vztah, tak si dejte čas, ať se pořádně poznáte. Tu pozornost si můžeš užívat i tak. Jinak ale jsi dospělá, tak si nenech rodinou řídit život.
Nevím jak staré máte děti, ale myslím si, že pokud s vlastním otcem nemají valný vztah, určitě vaše sestěhování nebudou brát jako zradu. Čeho bych se bála spíš, je vztah s přítelovými dětmi aby na sebe nebyli zlé. Každopádně bych se všech dětí zeptala, co na to říkají kdyby jste bydleli spolu. A co se týče vaší rodiny. Na to mám jednu jedinou odpověď, nenechte si kecat do svého života, obzvlášť pokud chtějí aby jste žila jako oni a vy se s tím neztotožňujete. Očividně od nich nemáte podporu celý život, tak ji nebudete mít ani když uděláte vše co vám řeknou a vy budete jen nešťastná a vaše děti pak také. Tento vzorec vtisknete do dětí a ty pak budou žít úplně stejné životy a to určitě nechcete. Vím, bojíte se, že kvůli svému rozhodnutí rodinu ztratite, ale co chcete víc? Štěstí a lásku s přítelem, který vás podporuje a má rád i vaše děti a nebo nešťastný osamělý život s rodinou, které je fuk, že se trápíte. Berte to jako názor někoho kdo svou rodinu miluje, (naše vztahy taky nejsou jak z telenovely, vidíme se tak 3-4x do roka, bydlíme na druhé straně ČR) , ale rozhodně si od nich nenechá kecat do života, naštěstí oni to ani nedělají. Přeji hodně štěstí ať už se rozhodnete jakkoli.
Ještě taková menší poznámka. Teď máte defacto každý svůj život a pouze se vídate, občas jeden u druhého přespíte. Ale až společný život ukáže jestli to bude fungovat. Kolik vztahu skončilo po sestěhování, i když spolu byli x let.... Já bych se společnému životu nebránila, pokud s tím souhlasíte oba i děti 😉
Osobně bych do sestehovani šla,jen bych se zeptala syna jaký na to má nazor,zda mu to nevadi,přece jen je uz velký a neměl by být přehlížen.jinak já v předchozím vztahu děti neměla,rušila jsem svatbu pár týdnů před termínem obřadu,pak jsem si našla přítele,během 4 měsíců jsme spolu začali bydlet a letos to bude 15 let co jsme spolu a máme 2 děti
Normálně bych tátovi vmetla, jestli byl šťastnej. To utrpení za zpackanej život naordinoval už on sám sobě, ale ty nejsi on. Můžeš být jiná, když si to dovolíš. Můžeš se úplně klidně osvobodit z takového toho kruhu "máme to v rodině, žil tak táta, tak i já". Mně se to myslím povedlo, mám vlastní zkušenost. Nemusíš opakovat chyby svých rodičů. Máš odpovědnost jen sama za svůj život, ne za jejich (a teda teď taky trochu za ty dětský životy, ale to přejde ani nemrkneš).
Na názor na sestěhování ses neptala, ten si nechám ❤️
Po 2 mesicich s novym chlapem bych mu mozna dovolila pozdravit moje deti natoz aby s nama bydlel...😳
Jo a je mi jasne ze tam citis nejakou povinnost ...ale jsi dospela a pokud mas z otce jen nervy tak tam proste nejakou dobu nechod ...
Ty jsi dospela a sama si volis co je pro tebe dobre a co ne ...
Ikdyz uprimne zas je i trochu chapu...a jestli nejsou ignoranti tsk ty veci spis mysli mozna tak ze jim na tobe zalezi a nechcou at treba nejak blbe dopadnes ... a nedokazou ocenit to co se ti povedlo ale spis vidi vzdy ty nastrahy...
Neznam tve jednani v celem tvem zivote ale 2 mesice se sestehovat i s detma a dokonce i jeho je kravina na entou ...a jestli se tvoje rozhodnuti ktere v zivote delas nesou v tomhle duchu ...ani se tve rodine uplne nedivim.
Myslim ze bys taky mela nejdriv naucit milovat sebe ;) nez nekoho jineho
Tady všichni řeší novou známost a ne tu nepodporu rodiny. Moje rodina taky neumí podpořit. Pochválit, ocenit neumí. Je to smutný, ale člověk se s tim musí smířit, odpustit, nemít očekávání a podporu si najít u přátel, jinde. Nesvěřovat se rodině.
No mě zaráží to ,že máš přítele dva měsíce a chceš se sestehovat? A když to nepůjde půjdete od sebe?víš co tohle dělá s dětmi?nedávno si odešla od jejich otce,už to je pro deti velká změna