Rodiče - po narození dítěte spolu moc nevycházíme, máte to někdo podobně?

Jinak jsem teda asi moc nepomohla, sama řešení nemám, snad jen jedním uchem tam a druhým ven, co se týče nevyžádaných rad a podobně, případně na chvíli omezit kontakt, to mi dost pomohlo v šestinedělí

Běžná záležitost. Podle mě pravé dospívání probíhá až po založení vlastní rodiny. Do té doby nemáš potřebu stát si za svým doopravdy a raději zvolíš klid. Když se narodí dítě, je to jiné. Pak teprve objevíš opravdu své vlastní hranice a odhodlání si je tentokrát obhájit, nikoliv se podřizovat rodičovské autoritě. Někteří rodiče si sedí na vedení a jaksi si nevšimnou, že jejich děti už jsou dospělí lidé, a dochází ke třenicím. Čím si budeš jistější sama sebou, tím snadněji si ubráníš svoje hranice u rodičů a tím snadněji rodiče tvé sebevymezení přijmou.
Mně pomáhaly věty: Díky, nám to takhle vyhovuje... Rozhodli jsme se takhle... Probírali jsme to s doktorkou a doporučila nám toto...

@pavlina212 Když ale tohle řeknu, že my to chceme takhle, nebo doktor že říkal tohle, akorát se urazí že oni nás snad taky špatně nevychovali. A co mě dneska teda dostala máma úplně, mi řekla ať se nedivím že se o naší dceru bojí, že je taky její, a že se o ni bojí víc než o mě když já byla malá. Tak nevím jak si mám tohle vyložit 😠

Nemyslela to spis, ze dnes ma preci jen clovek vetsi strach o deti nez driv? Pribylo aut, lidi, nemoci, drog,... jakykoliv pripad, kdy se diteti neco stane je hned zmedializovany, takze to co driv lidi az tak neresili a nenapadlo je, tak dnes ctes denne v novinach/na internetu/ vidis ve zpravach ... Jo a s tim urazenim to taky znam, ale myslim si vzdy sve. ;)

Tak jí nech uraženou, ono jí to časem přejde, když zjistí, že si nic nevytrucuje, hlavně se jí nedoprošuj. To je podpásovka a vydírání a tvoje dítě opravdu není její. Je to maximálně její vnouče. Pokud má nezdravý strach, ať začne chodit na psychoterapii.

@ito Já nevím. Ale když se o dceru bojím já tak prý všechno moc hrotím, řeším. Třeba pořád otázky jestli jí není zima, jestli nemá hlad, žízeň. A když jsem řekla že přece nejsem blbá a umím se o svoje dítě postarat, tak mi právě řekla že se o ní bojí víc než o mě kdysi.

Je malá spokojená? Jestli ano, tak prostě budeš mamku muset usměrnit razantněji.

@levandule_k Ona pořád jestli jí dost oblékám, jestli jí dávám pít, atd. Aby se někde nebouchla, když se snaží postavit. Fakt ze mě dělá vola. Prý že se dítě musí pořád hlídat.Ale že mě nechali jako mimino v jiném patře domu samotnou, a málem se stala tragédie, nebo že mě nechali se opařit, to si už radši nechtějí pamatovat. To zas uraženě říkají že nejde mít dítě za zadkem 24 hodin denně a že jsem přecitlivělá když malou nespustím z očí. Tak já nevím.

@levandule_k Je spokojená, výborně prospívá. Spíš mám pocit že ona se jen jako bojí víc než já, aby mě naštvala, ona chce být ta důležitější pro malou. Ale ve skutečnosti už párkrát něco zanedbala,ale kdybych to udělala já, byl by oheň na střeše.

Tak pokud je spokojená není co řešit, staráš se o ni dobře 🙂 Poslouchej svůj instinkt a nenech si vnutit něco, co se ti nelíbí. Důsledně trvej na dodržování pravidel. A odkaž jí do role babičky, mateřství si užívala s tebou.

Tvoje máma si možná kompenzuje svoje mateřství, které nebylo úplně ideální.

Mě pomohlo mámě vysvětlit, že když mi pořád dává najevo strach o syna (jejího vnuka), tak jsem pak jen zbytečně o to nervoznější a že tím ubližuje všem zúčastněným. Pochopila. Na druhou stranu to, že se o vnouče bojí víc, než o své dítě, je normální: má nad ním mnohem menší kontrolu, tak jí zbývají jen ty strachy. S tím se holt musí naučit žít, nebo ještě lépe, pochopit, že tebe přece nevychovala špatně, tak by ti sakra měla věřit, ne?

Ustát si to, co si myslíte. Nic jinýho nepůjde. Moje matka má náturu “vševěda”, pamatuje si jen to co chce a často má pocit, že mi je pět a chová se podle toho (nic nevim, nedělám dobře apod.)Opravdu si za vším stát a necouvnout. Mám pocit, že takovým lidem nemá ani smysl vysvětlovat, proč se nějak člověk rozhodnul. Prostě to podat jako hotovou věc a pak už jen jedním uchem tam a druhým ven.

@cilkat To je právě to, že ona mi celý život nevěří. Byla jsem tak i vychovaná, nulové sebevědomí. Až moje dcera mi sebevědomí dodala.

@levandule_k Já to vidím tak že brzo už bouchnu ale to se pak všichni budou divit. Už si nenechám 💩 na hlavu když jde o moje dítě.

@pampeliska1313 Přesně, všechno dělám špatně 🤔

Az budete babicka,zrovna toto pochopite😊

@ahyt To nepochopím. Jestli moje dítě bude chtít děti, pak ať si to užívá naplno, a rozhodně nebudu buzerovat a vnucovat se, když to sama nesnáším.

Já se to vždycky snažím mile vysvětlovat " dělám tohle takhle, protože...", "Nám to takhle vyhovuje".. pokud mám pocit, že se druhá strana uráží, ptz oni to dělali jinak, tak se snažím vysvětlit, že to chápu, ale dneska už se doporučuje něco jiného a že se tím řídím stejně, jako se oni řídili tím, co se doporučovalo v jejich době. Občas přidám poznámku ve smyslu, že dřív se také pralo v ruce a dneska máme pračku, že se všechno vyvíjí. Každopádně se snažím být milá a aby to nevyznělo jako urážka jejich výchovy. Ale zároveň nehodlám ustupovat. Když to někdo pořád opakuje, tak zahlasam, že už jsme to přeci řešili minule a můj názor se nezměnil.

Ale je fakt, že občas tohle nestačí. Tchýně na mě pořád tlačí, abych malého nechala vyrvat, že ho rozmazlim a že její děti se při pláči vždycky pěkně unavily a usnuly..🤦 už to zvládne zmínit během 2h třeba 6x. Naposledy to druhý den po návštěvě volala ještě i manželovi. Tím mě už docela naštvala, takže se pripravuji, že příště už řeknu něco ošklivého, když s tím začne (bohužel na tohle nemám moc povahu, ale zase je potřeba si stanovit nějaké hranice) 🤷

Já už měním téma nebo odcházím, nemám na to většinou nervy 😅 když se hádám, udělá chudinku. Když vysvetluji, kroutí očima. Tak na co se tím zabývat. Prostě ne a hotovo.

K nim nechoď. Kdyby se ptali proč, řekla bych že tě akorát vytáčí jejich řeči a že to nemáš zapotřebí. Hotovo, ať si to přeberou. Snad stačí říct jednou, že se ti její chování nelíbí a nemusíš nic vysvětlovat 😉

Vysvetlovani pomuze jen osvíceným prarodicuk, ne tomuto.citovemu vydirani. Jestli Tys nemela sebevedomi, citove vydírání +dle toho, jak pises,uplatnovala uz na tebe, proste ne a vysve5livani si usetri, nemusis jim vysvetlovat vůbec nic, to si usetriy protoze to da jen dalsi podněty, o které se zas bude mozne hadat. Jedním uchem sem, druhym ven.
Pokud potřebuješ něco rict, pak neco jako "uvazim to" zamete dalsi reci a jedes si dal po svym.
Problem je, ze tyhle typy si vymysleji porad neco dalsiho. Takze nezbyva nez pripomenout,ze zadna navsteva neni "povinná" 😉 a za to ze Te rodice vychovali a starali se o Tebe, ses jim povinna pouze úctou. Nicim jinym. Nejses jim povina obetovat hezke roky Tveho mateřství, svoje nervy, natoz Tvinij dceru.
Nekteri rodice maji zarputilou tendenci delat veci jinak, nez jak je delaji rodice. Hlavně jinak, dokazovat tem svym detem, ze se o své deti nestaraji jako dost správně nebo co.

@ahyt Není úplně jednoduché najít rovnováhu ve vztazích. I babička musí pochopit, že je babička, že její role je jiná, že rodiče mají právo na svůj výchovný styl. Někdy rodiče zapomínají, že jejich děti se stanou dospělými a samy mají děti a budou je vychovávat dle svých představ. Pokud je výchova jiná, než zažili oni, může docházet k třenicím. Kultivovaný rozhovor, vysvětlení, proč to tak chceme je fajn, ale ne vždy zabere. (Kdyby to tak na světě fungovalo, to by bylo krásně) Mně vadí mi nátlakové metody, výčitky, hysterie, manipulace, uraženost ze strany rodičů vůči svým dospělým dětem. To už pak musí být dospělé dítě asertivní, trvat na svém a nenechat se vydírat ani manipulovat. I to je známka dospělosti, že řekne, takhle ne a nepřistoupí na citové výlevy svých rodičů.

Někdy dospělé dítě musí pořád obhajovat svůj názor, jak kdyby bylo nesvéprávné a rodiče mají pořád tendenci jeho názory zpochybňovat, že nejsou dost správné tj. neodpovídají názorům rodičů. Já jsem ve stádiu, kdy mě to moc nebaví se obhajovat před kýmkoliv, když mám chuť řeknu si k tématu svoje a nechám na nich ať se s tím poperou, nebo je nechám žít v jejich světě a nic neříkám.

Ahoj, také jsem si prožila dost bojů jak u mé rodiny, tak u rodiny přítele. Pokud si o tom chceš pokecat, můžeš mi napsat tady do soukromé zprávy. Mně pomohlo otevřít si na ně pusu a omezit kontakt. Jinak mi přijde, že některý ženský, když se v rodině narodí miminko, chovají se jak smyslu zbavený a je jedno jestli je to maminka, tchyně, švagrová. Prostě to přehání a pokud je necháš, tak ony budou pokračovat.