Rodiče mě psychicky nepodporují, spíše srážejí
Ahoj . Chtěla bych se s vami podělit o mou situaci , možná i získat nějaký nadhled . Je mi 32 mám 5 leteho syna a jsem v 8 měsíci tehotenstvi , čekám holčičku . Bohužel partner mě opustil už na začátku tehotenstvi . Odstěhovala sem se od něj, pronajala si malinkaty útulný byteček, chodila cele tehotenstvi do práce , starala se o syna , vše zvladala sama . Moji rodice žijící dá se říct na malém městě , narozdíl ode me žijí 45km daleko . Malinké nakupuji vecicky a tak , ale žijí ve městě , kde jsem to od malička nesnasela a odstěhovala se od tamtud , navíc se mi nelíbí jak neustále okřikují mého syna a jak s nim jednají . Já jsem teď nastoupila na mateřskou a pokaždé když u nich jsem na návštěvě tak odjizdim s nulovým sebevědomím , psychicky vyšťavená. Protože neustále poslouchám jak bych měla opustit byt a město kde teď ziju , že to sama proste nezvladnu a že s dvěma detma sem už úplně odepsaná co si jako myslím , že mě kde čeká ať se nastěhuji k nim zpátky na malé město , neustále mi nutí byt , který vlastní , ale nežiji v něm , žijí v baracku . Byt je 3+1 na sídlišti mezi cikány … a já jim nedokazu vysvětlit , ze to tak nechci ( byt pod kontrolou , oni vědí vše nejlíp , můj názor nic neznamená , však ty ještě prilezes to nezvladnes sama, dáváme ti max půl roku ) a tak dále . Pokaždé je mi z toho do breku . Vím , ze psychicky bych se tam úplně zblaznila . A říkám si , dobre přece nejsem jediná v této situaci , dostávám na obě děti pěkné alimenty + si chci zažádat o příspěvek na bydlení, syn má skolku 2minuty pěšky od našeho bytečku …. Ale tyhle řeči nějak nedokazu ustát , připadám si pak úplně nesvéprávně a ze dělám všechno špatně . 😔 . Jak se zachovat ? Nebo jsem opravdu takový sobec ? Nevím …
Je ti 32, ne 17, takže rovně, pravoplatně říct, že to nechceš. Možná to nebude úplně lehké se dvěma caparty, ale u nich pod jejich pravidly by to lehčí rozhodně nebylo.
Rodiče s Tebou jednají jako s dítětem...
Jezdi tam míň a trochu se vymez, protože snad už to malé dítě nejsi.
@knuffel všechno vědí, vše jsem jim řekla jak se citim , ze semnou jednají jak s deckem , ze rozhodovat se budu sama a určitě se nebudu nikam stěhovat , je to jako bych nic neřekla … vedou si svou a jaký sem hlupák a blázen a tak dal … úplně vyčerpávající mluvit s nimi a hájit se , protože to k nicemu není , pak si ještě vyslechnu jak to semnou mysli dobře … a šijou do mě neustále … asi ano , asi omezit kontakt …
@sofi90 Nauč se nastavit si hranice, někdy to chce zpracovat na terapii. Hele rodiče nezměníš, ale můžeš změnit sebe.
Až ti začnou zase věštit tragickou budoucnost, tak si přisol, jasně že za vámi přijdu, kdo jiný má dítěti zachraňovat jeho zadek, když ne jeho rodiče. Si představ tu ostudu, maloměsto, svobodná matka s 2 dětmi, co ti řeknou asi sousedky.
Rozhodně omezit kontakt! Obzvlášť v období před porodem...
asi takhle, nechodila bych tam. Návštěvy minimalizovala na jen kratkou dobu, aby nestihly nic říct. Já jezdím k mámě takovým způsobem, že ji tam vypustim děti aby si jich užila, ale já se s ní o ničem nebavím, nerozumíme si, vše končilo hádkou. Pokud někdy něco přituhovalo, zbalila jsem děti a jela, nemám stresy zapotřebí. A jezdím minimálně tak 1-2 x měsíčně na chvilku. Jasně že to zvládneš, máš nárok na výživné na sebe, alimenty, příspěvky. Proč bys to nezvládla. Rodiče odstřihni na minimální kontakt . A rozhodně nevěš hlavu, můj brácha si vzal holku se dvěma dětma a ted mají spolu ročního klučíka. Náhodou se mi zdáš jako skvělá ženská podle toho jak píšeš !
@sofi90 nerada se tím chlubím a vlastně to ani nikdo kromě přítele neví. U nás doma to bylo divoké když jsem byla dítě, naši se hádali, občas i nějaká ostřejší výměna,, názorů,, 🤛 Na dětství mám víc špatných vzpomínek než dobrých a možná se to i odráží teď v dospělosti. I přesto všechno mám rodiče ráda, ale ta strašná rodinka z nás asi nebude, scházíme se všechno, ale naši jsou docela,, zvláštní, povahy. Máma si věčně na něco stěžuje, táta skoro to samé. Když se bavím s mámou občas mám pocit, že mě ani neposlouchá. Něco řeknu a ona na to hm nebo aha nebo nějakou krátkou odpověď řekne a jede si svoje, mluví a nadává třeba na práci. Musím říct, že mě to docela mrzí. Mám super tchýni, s ní si pokecám o všem, možná i víc než s našima. S tchýni se dá i něco podniknout je společenská a akční, ale naši moc ne. Téměř vůbec, znají jen práci, do obchodu a to je tak všechno. Snažila jsme se mámě trošku vysvětlit že život není jen práce, stěžovani si, ale i zábava, výlety atd... Ale tak nějak marně, ona si to přečte, vyslechne ale žádná změna
Ja už rodiče nemám ale uplně to stejne jsou prarodiče s bratrem... že jsem k ničemu,jako matka,manželka atd... jedine co pomohlo tak zpřetrhat kontakty.. jo syn a ani dcera nebudou mit nikdy praprarodiče ale v tomto připadě nejde o co stát.. omez taky kontakt,a stůj si za tím co řekneš a aby někdo okřikoval mé dítě (pokud by např.nebyö důvod,tak by ho taky už neviděli..)
Podobné diskuze
- Nerozhodnost a vztek syna. Patří to k jeho věku, nebo jde o psychický problém?1
- Sama s novorozencem a 5letým dítkem. Jak to zvládnout a nezbláznit se?11
- Muž si našel ženskou a opustí mě a děti10
- Lovosice - klidné město ano či ne?2
- Vlastní matka mě nepodporuje - spíš naopak. Poradíte?21
- Manžel se psychicky zhroutil, je nevěrný. Čekám na něj4
@sofi90 žij podle sebe ☘️☘️ ty jsi už máma dvou dětí a nejsi jediná z detma sama proč bys to nezvládla rodiče neřeš 😡