Já ani nevím, jak začít... S přítelem jsme na Vánoce bývali každý u svých rodičů. Letos jsme zjistili, že jsem těhotná, tak jsme chtěli být spolu. Rodina od přítele to vzala v pohodě, naopak nám to sami navrhli. Mí rodiče se urazili, začali mě urážet, že jsem je vyměnila za přítele rodinu a za našimi zády volali přítele rodičům s tím, že musí něco vyřešit. Celý první trimestr jsem probrečela a byla z toho fakt špatná. Dokonce se mnou přestali komunikovat i děda s babičkou. Nakonec jsme si s přítelem řekli, že nám za to takoví lidé nestojí a hleděli si svého. Já se uklidnila, byla jsem bez stresu a zase mi začal úsměv na tváři. Na druhém screeningu ale začaly komplikace, tak jsem pak volala mamce, jestli náhodou ty komplikace neměla taky, že je možné, že to je genetického původu. Najednou se vše zklidnilo, mamka se mnou začala komunikovat, nabídla se, že ušije malému hnízdečko do postýlky, objednala látku, bavlněné plenky... a dnes, když jsme volali, tak mi řekla, že už mě vlastně jako dceru nebere, že jí vlastně nevadí, že mě už x měsíců neviděla, a že mi bude pomáhat pouze, když ona uzná za vhodné a ne, když já budu chtít pohlídat. (Minulý týden mi tvrdila, jak nebude problém s hlídáním, že si klidně vezme volno v práci, přijede k nám.) Pak taky začala vyprávět, jak jsem černá ovce rodiny, že mě všichni zavrhli, a že si za to můžu sama, když jsem všem zkazila svátky. No, zase jsem se psychicky zhroutila. Přítel už má toho plné zuby, nejraději by mým rodičům zavolal a vyříkal si to s nimi, já ho ale pořád krotím, ať to nedělá ještě horší. Fakt už nevím, co mám dělat. Nechci syna připravit o druhou část rodiny, ale pokud se takhle budou chovat, nezbyde mi nic jiného. Zastání mám snad jen v tetě, ale ta zná jen verzi od rodičů a úplně ji nechci do našich soukromých problémů tahat a obtěžovat ji tím, přítel na mě tlačí, ať jí zavolám a alespoň zjistím, co o mně rodiče v rodině vykládají. Máte nějaký tip, jak tohle všechno přejít, aniž bych se psychicky nezhroutila? Docela mě dnes i dorazila mámina věta: "Doufám, že až skončíš ve špitále, tak to svedeš na mě, že jsem tě psychicky zdeptala."
@lv Tak dospělá jsem, peníze po nich taky nechci, jsme s přítelem dost finančně zajištění. O hlídání jsem se jí neprosila, nabídla ho sama a hned to vzala jako povinnost. S mámou volám sama, ale přítele spíše štve to, že vidí, jak jsem vždycky po hovoru zrdcená a mrzí ho, že mě vlastní rodiče takhle špiní. S dědou a babičkou jsem se zkoušela spojit už několikrát, ale nereagují. Ani na zmeškané hovory, ani na SMS.
Myslím to tak, ze ji muzes do patricnych mezi odkazat sama ty, ne pritel. Ti prarodiče, to je blby.. Me to prijde cely takovy žabomyší. Asi fakt jen se odmlčet, než se hroutit z každý další věci.
Nevim, jestli to chapu, tvy rodiče nastvani, že s nima netravis vanoce, ale s partnerem, to resi s jeho rodiči? No ty.. Proč, to je jakoby ti bylo 15.
@lv Nikdo neví, co s rodiči od přítele chtěli řešit. Přítele rodiče řekli, že jsme dospělí lidé, kteří nepotřebují, aby za ně rodiče něco řešili. Mí rodiče se urazili a pošpinili i přítele rodiče. Když jsem jim řekla, že mám svůj život a mohli by to pochopit, tak mi řekli, že mě očividně špatně vychovali. Jo a je mi 28, ne 16 🙂
Nedá se nic dělat, ale podle tvého popisu si myslím, že je jediným rozumným řešením přestat se s nimi bavit. Chápu, že je ti to líto, ale vždyť podle toho, co popisuješ, se chovají jako šílenci. Pokud ani babičce a dědečkovi nestojíš za to, aby ti zvedli telefon nebo reagovali na tvou sms, tak se na ně vykašli, neuděláš nic. Snažila ses, oni nemají zájem, jejich chyba. Je fajn, že bude mít tvoje dítě aspon jedny funkční prarodiče.
Ja sem to mela podobně , moje rodiče mě nenavštívil 10 let a od chlapa rodiče bydleli kousek směna sem vycházela perfektně ,ti mi vyčítají taky ze knih nechodím ze nevidí děti a bla bla bla tak sem se naštvala odstěhovala se od všech daleko a teď mám svatý klid ,nikdo nechce nic po mě a ja se nemusím ohánět abych náhodou něco neudělála špatně 😊teď nám je dobre
Tak se teď hoď do pohody, připravuj se na příchod syna a až uplyne 6nedělí, nebo se na to budeš cítit, nechej přítele chvilku se synem o samotě a dojdi si to s nimi vyříkat osobně. Mě přijde, že hlavní manipulator a generál je maminka. Moje mamka měla taky diktátorské sklony, ale myslela to dobře, jen na to šla blbě a dopadlo to tak, že jsme nebyly v kontaktu rok a půl a dneska naprosto v pohodě. Vyříkali jsme si to, táta pochopil, že spoustu věcí o kterých tvrdil, že si je cucame z prstu (hlavně přítel)jsou fakta. Řeknou svůj názor, ale tak, že je to dobře mířená rada, kterou se buď budu, nebo nebudu řídit . Jo a ze syna(vnuka) je taťka nadšený ...
A jak jste spolu vycházeli do těch Vánoc? To si rodiče mysleli, že takto budete trávit Vánoce i když budete mít rodinu? Jako ty domů, přítel taky a vaše dítě- děti budou jako doma kde? Je ti 28, tak se seber a teď jste rodina ty a přítel. Věřím, že to mrzí a hodně. Určitě hodně působí i hormony. Bohužel jestli rodina o tebe nestojí, tak se na to teď vyprdni a mysli na sebe a malé. Prarodiče bude mít i s mužovy strany. Zavolej tetě, jestli je normální, tak si tě vyslechne a budeš v kontaktu aspoň s někým. S babi a dědou to je blbý, ale zkus za nimi zajet a promluvit si.
Vyser se na ne❗❗❗❗❗
Děkuju moc všem za rady. Mně mamka vlastně řekla, že jim mám podlízat, ale bude mi to k prdu, protože se nic nezmění. Jako manipulátor mi přijde spíš táta. Ten volal mým rodičům, začal útočit na přítele, že není chlap, a když jsem mámě napsala, jak mi tohle jejich chování ubližuje, a jak se cítím, tak mi začal taťka odepisovat z mamky telefonu, že jsem sobecká. Absolutně jsem to nepobrala. Do Vánoc jsme spolu vycházeli v pohodě. Nebo jako... jasně, že určité spory byly, ale to byly maličkosti.
Nevim, ale tohle nemohlo být před Vánoci normální, vždyť to je úplně psychopaticky říct, ze už nejsi její dcera.
Právě, že do Vánoc bylo. Ještě v listopadu jsme u nich byli s přítelem na návštěvě a všechno bylo v pohodě.
Uprimne?Po tomhle bych se na ne vysrala a byla rada,ze syn nekoho takoveho nepozna protoze tohle manipulatorstvi level profik.Napsala bych co je tvoje mati zac ale dostala bych dozivotni ban.
No prostě už nejsi jejich malá holčička ala loutka. Asi počítali s tím, že budeš stále pod jejich vlivem. Říct, že bys měla podlezat a že nejsi už jejich dcerou je přes čáru a měli by si sednout s nějakým odborníkem ...
Mě by zajímalo, jaké bylo to přání, protože od toho se to očividně nějak odvíjí.
Jinak bych utla komunikaci, oni pak určitě budou chtít vidět vnouče, tak se budou muset začít snažit
@veroniqess Dodnes nevím, co to mělo být za přání.
No, měla jsem kdysi s otcem taky něco podobného. Já jsem mu napsala dopis, kterej jsem mu nechala doma na stole (to jsem bydlela ještě u našich, ale v den odstěhování se kvůli němu jsem to tam nechala) a absolutně nekontaktovala. S mámou a ségrou jsem se vídala buď venku, u nás co jsem nově bydlela, nebo u nich když on nebyl doma. Jenže právě celá rodina (i jeho rodiče) stáli na mé straně no... jemu to prostě nejdřív muselo dojít jak se ke mně a mému tehdy ještě příteli (teď je to už manžel) chovat, že prostě jisté věci akceptovat nebudu.
Takže na tvém místě bych kontakty přerušila, byť tě to bolí, ale tohle ti teď víc ubližuje než dává. A ty musíš být v klidu. Tak už se nevnucuj, a počkej až sami dozrají.
Ať je to bolavé jak chce, tady není jiné východisko než utnout kontakt. A to kompletně. Pokud budou chtít oni, musí sami a jinak, ale takto by tě utrápili. A upřímně - někomu takovému bych své dítě na hlídání nikdy nedala.
Trochu mi přijde,že se rodiče nesmířili s tím,že jejich poslušná holka je dospělá a dokonce má i vlastní názor.. a vlastní život. Žijou v tom,že ti všechno dali a ty jim to teď hezky budeš vracet - a to je největší blud, protože ty nikomu nic nedlužíš.. teď se za sebe postav.. myslím, že tady by mohl zafungovat skvěle čas.. nevolat (ani tetě).. neobhajovat svůj postoj. Nechala bych to volně plynout.. a přesně jak píše @tynka9 - na hlídání bych jim dítě taky nedala.
@janina228 Mně máma řekla, že jsem je celý život jen využívala. Když jsem se zeptala v čem, tak mi nebyla schopná odpovědět.
Tady bude zakopaný pes v tom listopadu. Evidentně se kvůli něčemu citi hodně ublíženy. Kazdopadne to ted hod za hlavu a soustred se na příchod miminka . Ja osobně bych zkusila na nějakou dobu přerušit kontakt. A až bych se na to cítila. Zkusila zapatrat v paměti co se vlastně stalo "tak hroznyho" , ze se ke mne chovají jak chovají .
..máš sourozence? Jak to celé vidí oni? Jinak z poznámek tvé mámy mi už pomalu přijde, že není snad ani tolik manipulátor jako spíš sobec. Ono by mě zajímalo - kdy a jak jste jim oznámili,že čekáte miminko..?
Na to se vyprdni. Pecuj o sebe = o miminko, o pritele = o rodinu a jestlize jsou jeho rodice v normě, tak se videjte občas s nima, pro dite je fajn mit babicku a dedu, tak obcas. U jednoho ditete hlidani prakticky nepotrebujes, tuhle osychickou manipulaci a citovy vydírání nepotrebujes. Kdyz se jim porad budes chtit zavdecit a delat to, co se jim bude libit, nebude to mit konec, nikdy! Nikdy to nebude dost dobré! (Seš jedinacek?)
Nejses vlastnictví svycj rodicu, nejses povinna skakat, jak oni piskaji a pokud sis od nich v dospělosti nepujila penize, nic jim nedluzis! Tk byla jejich volba mit dite a dat mu to nebo ono, travit s nim cas, zaplatit mu boty nebo skolu, to se dává, nepujcuje. Sbohem a bez satecku. Uzbzadny kontakt, nikomu nevolej, nic nevysvetluj. Proc se potrebujes obhajovat? Nedelej to! Zijes dobre, jim nejses povinna ve svym veku a postaveni sdělovat, co delas a proc.
Sorry, ale podle té komunikace mi přijde, že tvému otci je 15 🙂
Mám sestru, té je 15 a taky je ukřivděná. Prý jsem jí zkazila Vánoce. Podle mě jen papouškuje to, co jí vštípili rodiče. Co se týče oznámení, tak začátkem prosince jsem byla na první kontrole, kde nám to potvrdili. Za týden jsme to oznámili rodičům s tím, že až před Vánoci dostanu průkazku a pak to oznámíme zbytku rodiny. Mí rodiče věděli, že přijedeme, táta ani nebyl schopný si udělat čas a být doma. Těhotenství jsme tak oznámili jen mamce a to stylem, že se nás ptala, jestli chceme na Vánoce ručníky. Řekli jsme, že jo, ale bude jich muset koupit víc a ukázali jsme jí ultrazvuk.
Jinak teď si nevybavuji jedinou věc, která se v listopadu stala, že by to byl důvod ke křivdě.
Tvi rodice jsou narcisti. Vyzaduji, aby se svet tocil kolem nich. Myslim, ze je ztrata energie se jim pokouset zavdecit, to uz spis prekyblujes more 🙂 Venuj energii do sve rodiny a ditete.
Asi jo. Jen mě to mrzí od vlastních rodičů... i od zbytku rodiny.
Dospěj, postav se na vlastní nohy - abys mohla vychovávat svy dítě podle sebe, abys nemusela spoléhat na hlidani, nakupy, pomoc na matku, co řeší hovadiny typu "kterak je decko špatný, když s ní netravi svatky". Matce zavolej sama, nemusi to resit za tebe partner, prarodicum taky.