Rodiče manipulují s patnerem a zasahují do vztahu
Zakládám tuto diskuzi pro všechny manželky a partnerky, které se potýkají se stejným nebo podobným problémem: Rodiče vašeho partnera s ním manipulují a snaží se vám všemožně zasahovat do vztahu, což váš vztah samozřejmě ovlivňuje v tom špatném slova smyslu, nicméně daří se jim to tak, že parter jim jejich taktiku "spolknul i s naviákem" a nedaří se vám přesvědčit ho o realitě a otevřít mu oči.
Pojďme si navzájem poradit a podpořit se v nelehkém boji s "tchánovci", kteří vám např. mají za zlé, že jste jim ukradla synáčka a přitom ho mají v hrsti, ať už z jakéhokoliv důvodu (patologicky přísná výchova, nebo cokoliv jiného).
ahoj
sice nemám ten samý problém,takže nevím co poradit.předpokládám že jste si s nimi už určitě promluvili?
tvůj manžel, dle mého názoru,by se jim měl postavit,dát jasně najevo že ted jsi na prvním místě ty a vaše budoucí dítě,nikoliv oni.a právě oni to musí respektovat. asi si řekneš že píšu to co už jste jim asi 100x řekli.
jako další možnost bych viděla přestat komunikovat,pokud je to tak hrozné,v tom nejhorším případě se odstěhovat daleko od nich-což by asi nebylo možné,že?
no, odstěhovali jsme se od nich 8 km 😅, z pracovních, finančních a dopravních důvodů to bylo jediné řešení. Jinak bychom museli opravdu utéct a naprosto svůj život překopat a vykořenit, včetně změny práce, která nás baví a opuštění super stavebního pozemku, který je náš, atd. Nejhorší je, že manžel to vůbec nevidí, prostě maminka s tatínkem jsou hodní a hotovo. 😒
Jinak žádné problémy nemáme, ale tohle mě prostě štve, protože je mi to dost nepříjemné. Tcháni, jsou výborní psychologové, manipulátoři a falešní až hrůza. Takže raději bych brala chlapa, co neumyje nádobí, nebo nechává špinavou vanu... nebo má jakoukoliv jinou "vadu" 😀, protože tohle je sice ideální chlap, ale tahne za sebou vážnej problém, kterej se, jak se bohužel obávám, bude po narození miminka ještě zhoršovat 😔, ačkoliv my dva, sami mezi sebou žádné problémy nemáme (shodneme se na úklidu, na financích i na politické situaci v Gruzii 😀, máme podobné koníčky, no prostě až trapně pohodový vztah). K psychologovi ho nedotáhnu, to je vyloučeno 😔.
@sichatka Máš pravdu, zkoušela jsem mnohé, ale ani po dobrém ani po zlém jsem s tím zatím nic nezmohla, takže už zkouším cokoliv. Manžel je prostě na to jejich vydírání zvyklý a "žere jim to". ☹
@anysek85 Anysku na tohle bacha, pokud manžel skutečně nic nevidí a tchánovců se zastává, mohlo by se tvé chování obrátit proti tobě. Nemyslím to zle, ale pokud do toho budeš až moc rýpat, mohlo by se stát, že manžel se jich bude víc a víc zastávat, dávat jim za pravdu a nakonec ty budeš ta špatná, která na těch strašně hodných rodičích pořád něco vidí. Chápeš co tím chci říct?
Já bojuju s tchýní už 11 let. První asi tři roky byly fakt peklo, protože tchýně na mě byla hnusná (dodnes mě pořádně nepřijala jako ženu jejího syna, pořád jsem vetřelec co jí ho sebral a mám na něj hodně špatný vliv), ale před manžou tutinky nuninky. Takže když jsem manžovi řekla, že ona něco, tak mi nevěřil a byly hádky, že ona by tohle přeci nikdy. Až když začaly chodit jeho kamarádi a říkat mu to co já, tak mi uvěřil a od té doby je na mé straně. Ale stejně je to pořád máma a na to jsou chlapi citliví.
Vztah mezi vámi, myslím tebou a manžou a jeho rodiči si podle mého musí srovnat on, jinak ty budeš zase za tu špatnou. Musíš si s ním promluvit a dát mu jasně najevo, že takhle to dál nejde a ať jim nastaví hranice, ale věřím, že to bude těžké. Klidně ať se situace vyhrotí a přestanete komunikovat, i když se obávám, že to by tvůj manža nedopustil. Těžko radit co nastane ... buď se tchánovci chytí za nos, že dělají opravdu něco špatně a nebo to dopadne jako u nás a budou se cítit ukřivdění, jak jste nevděční. Každopádně si myslím, že to alespoň pročistí vzduch.
Ale každopádně souhlasím tady s holkama, že to musíte začít řešit co nejdřív, protože po narození mimča to bude ještě horší. Tak hodně štěstí.
@ladenka Tak bohužel vím předem jedno: že tchánovci se za nos nechytí... ☹. Je to opravdu šílená kombinace falešné zášti a jsou strašně tvrdí a ještitní. Tady na maloměstě jsou tím dokonce známí...což jsem před svatbou bohužel netušila 😔. Jejich výlevy na adresu všech typu: Oni jsou špatní, jen my jsme dokonalá rodina." jsou už tady proslavené 😔, takže chytnutí za nos bohužel opravdu nehrozí...
Mně prostě strašně mrzí, že tak skvělý vztah, musí něco takového ničit. Bojím se, že to odnáší miminko v břiše, bojím se, co bude dál. Kdyby si nedal říct s nádobím, tak koupíme myčku, nebo to umeju sama. Kdyby byl vybíravej v jídle, tak to taky nějak vyřešíme - ale co s tímhle, to fakt nevím...
já radím jen to: s manželem si v klidu sednout a nahlas a srozumitelně říct vadí mi to a to...prostě "na plnou hubu", ale slušně i s větou, uvědom si, že v prvé řadě jsme rodina my dva a mimísek, samozřejmě tvoje rodiče respektuju, ale chci aby i oni respektovali mě - rádi mě mít nemusí a před tchánovci si stát za svým vždy a všude - prostě sebou nenechat manipulovat - já jsem asi tvrdá povaha, ale u nás mi vadilo to, že prostě nerespektovali co jsem chtěla já - jinak jsou super - příklad za vše, dojeli jsme s naší srnečkou a samou láskou jí rvali horem spodem i za cenu toho, že psék bude mí koliku 😒 , no tak naše srnečka přestala k "babi a dědovi" jezdit, manželovi jsem vysvětlila, že pokud tohle nerespektují, v zájmu klidu v rodině ustoupím já, když na to dojde řeč, tak nahlas povím, že tam jezdit nebude pro to a to, sice vypadám za zmetka, ale je mi to jedno 😉 a taktéž hodlám postupovat, až budeme mít dítko, prostě jednou je to moje dítě, pes, cokoliv, tak buď se tím budou řídit, nebo ho holt nebudou vídat...manžel občas míval záchvaty u nich ze mě udělat "debilka", jakože sranda veliká, bohužel včil to došlo tak daleko, že jsem se málem zhroutila (moje nervy už to neustály), tak jsem mu až doma naprosto v klidu oznámila, že ještě jednou se to bude opakovat, jezdí k rodičům sám, že já nejsem ničí "fackovací panák"...jinak je teda manžel super, ale občas mám pocit, že si před nima potřebuje dokázat, že on je "king" 😀
anysek85- v teto situaci jako ses ty, jsem ja taky, jen uz mame dite. jak jsem cetla tve prispevky, tak jsem myslela snad, ze mame stejne tchanovce🙂. u nas uz to doslo tak daleko, ze jsem uvazovala o rozvodu. muj manzel se za zadnou cenu pred svymi rodici za me nepostavi- on jim prece nebude odporovat. je to proste vse vychovou. a po narozeni syna je to o moc horsi- tchan mi rekl: ty me nezajimas, zajima me muj vnuk. takze manzel si jezdi za nima s nasim synem a ja tam nemuzu. neumis si predstavit, co prozivam, bydli totiz 300km daleko. preju ti, at to nejak vyresite, protoze je to psycho pro me.
Zkus super knížku: Když vám příbuzní otravují život (Forward, S). Jsou tam super návody, jak si vytyčit hranice.
Jinak u nás to zašlo až tak, že se s manželovými rodiči téměř nestýkáme, já vůbec, manžel výjimečně (Vánoce, někdy narozeniny). Držím palce.
@anysek85 Jestli jsi to ještě neudělala, tak nastuduj knížky o manipulaci (např. od Isabelle Nazare-Aga - nenechte sebou manipulovat), mají ji tady u nás i ve vesnické knihovně. Dala bych ji přečíst i manželovi a trvala na tom, ať to nastuduje, popř. alespoň těch 30 bodů, jak poznat manipulátory.. Taky bych asi navštívila odborníka -psychologa nebo psychiatra, alespoň sama a poradila se s někým nezávislým, jak tu situaci řešit.
A důrazně si asi promluvit s manželem, co je pro tebe snesitelné a co už ne a říct asi natvrdo, že dlouhodobě určité věci snášet nelze. Ale nevím, v takové situaci naštěstí nejsem, je opravdu těžké radit, pokud člověk nezná souvislosti....
Hm, u nas zabralo az to, ze jsem pri jedne povedene navsteve manzelovych rodicu zkolabovala az tak, ze dojela rychlovka. A od te doby se nestykame a mam husi kuzi, jen si na to vsechno vzpomenu 😒 .
@veruska007 Tak to je síla... 😔. Tak buď alespoň ráda, že máš od nich pokoj... Já se jich asi jen tak nezbavím - jsou falešní, zlí a rvou manželovi pořád tu jejich opičí lásku přímo před obličej, číhají na něj, když nejsem doma, aby mu mohli vymývat mozek. Lezou za ním, abych to já nevěděla a m. chudák se v tom patlá, protože mě miluje, ale má taky pocit, že musí milovat i "maminku a tatínka", protože "oni ho přece živili". No děs... teď je trochu klid, řešíme jeho novou práci, miminko, stavbu domku, takže je to u ledu a v pátek si o tom v klídku zkusíme promluvit, ale obávávm se, že to skončí hádkou.
Když to klape ve vztahu, sexu, penězích a názorech, musí se do toho srát "maminka" - no něco se vždycky najde 😀 😔
@anysek85 No, u nas to bylo tak, ze s manzelovymi rodici jsme jakz takz vychazeli, ale spis proto, ze jsem plno veci prekousla. Pak jsme v lete prisli o miminko, v 19.tt mi rupla plodova voda, miminko se narodilo spontanne, akorat v nemocnici jsem dost zkusila (porod na chodbe, nikdo mi totiz neveril, ze rodim, komplikace s operaci, propusteni za 5h po narocnejsi operaci, hruza, stredovek hadra). No, a den pote k nam vtrhli manzelovi rodice, hlavne jeho maminka byla fakt otresna... tehdy jsem fakt myslela, ze umru. Zkolabovala jsem, manzel vyhodil rodice, volal rychlovku, ja kdyz se probrala, tak se chtela rozvest... on je totiz pustil k nam, i kdyz mi slibil, ze mi da tyden na vzpamatovani. Doted to teda mezi nami skripe... kdyz pri Tobe nejblizsi clovek nestoji ani v tech nejhorsich chvilich, je to strasny sok.
Ahoj všem, jsem tu nová a hledala jsem nějaké info ohledně porodu, ale zaujala mě tato diskuze, protože mám obdobný problém.
Když jsem začala s přítelem chodit, měla jem jeho rodiče hrozně moc ráda a nikdy mi nepřišla z jejich strany přehnaná péče divná. Dnes vím, že tato péče měla podobu manipulace, a to nejen s ním, ale i se mnou. Po 5 letech se nám zadařilo zadělat na miminko a jejich přístup se docela dost změnil. Hádali se e mnou, házeli mi špínu na hlavu a ten můj "trdloň" jim to žral s navijákem a pořád mi říkal, že se jim nelíbí todle a pak todle v mým chování.....myslela jsem si, že dělám něco špatně. Dnes už vím, že problém byl na jejich straně. Když se naše malá narodila, vůbec neměli potřebu ji vidět, potřebovali vídat hlavně jeho-svého syna....matka mu pořád vyvařovala, jako bych nebyla schopná mu dát najíst. Pořád mu pekla buchtičky s výmluvou, že zase upekla a oni to nezvládnou všechno sníst. Už se ve mě pomalu začínala vařit krev. Hrála na city, jak ju všechno bolí, očekávala, že tam přítel poletí kdykoli, kdy ona zavolá. Když volali, nikdy se neptali, jak se má malá, ale hlavně jak se má onb. Pak o mě řekla, že mám doma bordel a nejsem schopná příteli ani vyprat a uvařit-to už bylo n mě moc. Začala jsem bojkotovat jakoukoli návštěvu u nich....přítel nejdřív toleroval moje rozhodnutí, ale pak to začal svalovat na mě, že je problém ve mě ( opět to padlo určitě z jejich úst )...a vyústilo to velikou krizí, kdy od nás přítel odešel na 4 měsíce, nechal mě s malou samotnou ( byl jí rok a půl ) - v té době už jsem chodila na částečný úvazek do práce, protože tchánovci o mě říkali, že z jejich syna vysávám peníze. V době, kdy odešel, mi hrozně moc chyběl, dceři taky, ale hlavně mi nechla vše na krku, nepomohl mi vůbec s ničím. Jen jsem se potýkala s pomluvami na moji hlavu. Matka na něho hrála divadlo, jak se hroutí atd......ufff,když si na to teď vzpomenu, je mi zle, opět mi je do breku. Byla to fakt síla. Po 4 měsících pochopil, že je někde chyba a že mu nejspíš chybíme...přišel, ale neomluvil se, nikdy. Jsme opět spolu, už dva roky. Občas si říkám, jestli jsem udělala dobře, ale musím říct, že se hodně věcí změnilo a to hlavně to, že už svoje rodiče nebere až tak vážně, je radši, když některý věci vůbec nevědí a hlavně maminku - herečku bere opravdu s rezervou. Zkouší to na něho všemožně, ale už to nezabírá. Teď zjistila, že na to musí jít přese mě - takže teď mě furt vychvaluje, lísá se, maže mi med kolem pusy.....ale já už jí to nevěřím a dělám, že jsem s nimi strašně ráda. Je to z mé strany přemáhání, ale....já toho chlapa miluju a vidím, že on se teď taky opravdu snaží, tak jsem mu dala šanci.....a čekáme spolu druhé mimi a já JIM nedovolím zkazit dětství i jemu, když už Verunka zažila co zažila.
Páni, teda to je hustý.. mě to hrozně upoustalo, protože jsem do jisté míry byla dost někdy nešťastná z tchýně, ale tohle je fakt teror...
U nás to tedy takový neni, ale zase mi tchýně se švagrovou bojkotujou výchovu syna a tchýně kladla na srdce synkovi abychom neměli druhý dítě který jsme plánovali, taky se to o rok zpozdilo, protože si to ona nepřála a navíc to bylo jen o rok, protože jsem otěhotněla tzv. omylem! teď už to bere, ale nejdřív se se mnou nebavila ani ona, ani manžel... včera měl můj syn scénu jako blázen! byli jsme venku -já, menžel a syn- a malej si vzal hopíka -tak jako proč ne, ale pak ho začal házet do silnice a my mu to prostě, rodiče hnusný sprostý, nedovolili... tak se vztekal, vřeštěl a stávkoval že nepůjde po schodech a já trvala na tom že je prostě vyleze a pak se vyvzteká sám v pokoji a nebudu si ho všímat -aby zjistil že to nemá cenu -stejně jako když byl jen lezec a ne ještě chodec -to nám pěkně fungovalo a jak byl hodný!... ale ona už byla doma švagrová i tchýně (bdlíme v jednom domě, ale každý máme byt).. a švagrovka se k němu rozběhla k těm schodům kde jsem ho táhla pomalu jak pytel a čekala až se mezi řvanim nadechne a vyleze další schod a natáhla ruce a spustila miláčku, copak se ti přihodilo, dej mi pusinku, pojď, teta pomazlí a něco ti přivezla dobrýho tak si to spapáš a v tom jsem jí řekla ať ho laskavě nechá, že je v trestu a ty schody dovyleze sám a pak až se vyvzteká, tak ať se s nim baví a dáma mě obešla jak prach ve vzduchu, chytla ho, šišlala na něj a pusinkovala a ty poslední asi tři schody ho vynesla a hned na klín a miláčku čumáčku neplakej.. to je pak platná výchova... pak se vztekal v koupelně, tak jsem se jala ho srovnat do latě -jako on je teď takový, že když má vztek, tak chytne co vidí a třískne s tím o zem a já jsem taková mrcha že se mi to nelíbí a seknu ho za to po zadku tak to zase řekla tchýně že neni stroj a mám ho nechat! fakt výchova... pak se teda zklidnil, proběhla večeře a tchýně mi řiká že jsem na něj přísná -ale co mám asi dělat když ona a švagrová ho rozmazlují a litují když je v trestu a ještě dostává odměny.. jako když s ním jdu do krámu, tak mi nedělá scénky.. vůbec.. vždycky si tam vezme rohlík a pitíčko a konec -žádný scény, žádný vyhazování zboží z koše, ani jeho nakusování! ale pak začal jezdit s tchýní a švagrovou na tyhle výlety do obchodu a kdykoliv jedu s nima, tak dělá takovou ostudu! tuhle jsme jeli do globusu a on se půlkou krámu prokřičel! každej na nás koukal! a důvod? nedala jsem mu čokolády z velikonočních regálů... pak jel za týden s tchýní a švagrovou sám a já si uvědomila proč to před nima dělá a když jsme sami tak ne.. ona mu koupí všechno co vezme do ruky a ještě mu řikaj jak je u toho roztomilej když něco chce a že mu to nemůžou nekoupit a to je stejný když vyhazuje věci z košíku! to ho hladí a říkaj mu ale to je ošklivý a přitom se tomu smějí a ochotně všechno ´hned zvedají a vracejí... -teď si z výletu přivez velkou sanitku, v krámu zblajznul sušenku, kinder vejce, vypil pití, nakousal rohlík a chleba a i tu sanitu mohl hned rozbalit.. a pak se můžu divit.. jakmile jede babička a teta tak je asi všechno dovolený... pak se nemá chovat tak jak se chová
Ahoj,u nás je to bohužel obdobné ☹ ,jenom s tím rozdílem,že já jsem srab a nemám odvahu manžovi říct,co si o tom všem myslím.Já měla tchánovce ze začátku docela ráda,byli ke mně hodní,milí,pořád říkali,jak mě mají rádi,ale když jsme s manžou začali chystat svatbu,tchýně se začala děsně angažovat a myslela si,že když nám ji (s našima napůl) zaplatí,může ji taky celou naplánovat a zorganizovat.V tu chvíli jsem začala poznávat,že je někde něco špatně 😒 .Pak se mě začalo donášet,jak všude vypáví,že by ho nejraději nedala a takový řeči.Naštěstí jsme se hned po svatbě odstěhovali,tak že se vídáme tak 1 týdně a úplně mě to stačí.Pořád se na sebe tváříme jak se máme rádi,při to se nemůžeme ani cejtit.Pořád samí přetvářky.Manža má pocit,že rodiče jsou svatý,tak že když mu řeknou sebe větší blbost,mají pravdu.S tchýní si občas vjedeme do vlasů,ale většinou se k sobě snažíme chovat přívětivě.O malou se teda zajímají a dali by jí první poslední,to nemůžu říct,jenom já překážím 😀 Ale pak se mě postupně donáší,jak vypráví,že manža zhubnul ob tý doby co si mě vzal a že malou musíme víc hlídat a podobné narážky na moji osobu.Moje tchýně je prostě excelentní příklad citového vydírání a manža se bohužel nechá.Neustále mě utvrzuje v dojmu,že se nás snaží rozeštvat,ale tak,aby to vypadalo že já jsem ta špatná 😒 .
Ale my se nedáme,holky,že 😉 Hlavy vzhůru,přece nás nějaká tchýně nerozhází 😀
😖 😖 😖 Tak toto téma mi připomnělo naší poslední mega hádku, jsem se tak rozčílila, jako v životě ne. Dva dny mě bolelo břicho a bála jsem se, že potratím. Respektive manžel mě tak rozčílil. No a kvůli komu to bylo? Kvůli jeho rodině, u nás když se vyskytne nějaká pře, tak je to prostě kvůli jeho rodině. Oni nejsou zlí, ani zákeřní, asi to myslí dobře, ale mně, která jsem měla dost liberální výchovu a téměř opačnej přístup, tak se z toho dělá mdlo. Je to něco takovýho, jak píše Anysek v prvním příspěvku, m. byl vychován v absolutní úctě k rodičům, rodiče mají pravdu, jejich názory jsou jedinečný, nikdo nemá právo se s nima přít, musím jim být vděčnej, atd., atd., Manžel je u nich jak vyměněnej, ikdyž ho znám moc dobře a vím jaký má názory, tak u nich jim všechno odkejve a odsouhlasí. Prostě naprosto přehnaná a nemístná pokora až plazení se před nima. M. si je vědom toho, že tohle není na dnešní dobu normální, ale ta výchova a úcta mu brání v tom, aby jim to dal najevo. Blbý je to, že jsme se kvůli super pracovní nabídce přestěhovali do nebezpečný blízkosti k nim, tak mám trošku obavu, aby to nedopadlo tak, že u nich bude pečenej vařenej, jako že oni jsou starý a potřebují pomoc 😖 Já někdy vůbec nechápu, že on je jejich dítě 😅 No, štve mě to dost, dopodrobna to tu radši rozepisovat nebudu, nevím, kdo všechno si to přečte a taky si to pořád nechci připomínat, neb se zase vytočím 😒
ahojky, u nas to bylo to same, ale rozseklo se to az ted,kdy matinka manzela pekne vypekla,ten pochopil,co ma za matku a skoncil s ni ... na rekonstrukci baraku ji byl dobrej, sliby chyby, utratil veskere sve uspory co mel jeste za svobodna, drel tam jak kun a kdyz melo dojit na lamani chleba, barak dostane nicnedelajici segra-mazanek 😝 zapomnela jsem podotknout,ze ho "vyplati" 600tis. (barak za 4 mega) 😉 takze ma byt vlastne rad,ze dostane aspon neco nazpet, jojo, ja bych si vse nechala podepsat,manza proste mame veril a verit se v dnesni dobe nevyplaci ani v rodice 😖
Bohužel, jako bych to psala já. Jinak je manžel zlatej a super chlap, ale jak dojde na toto téma, je jako vyměněnej a končíme hádkou. Další pokus o probrání problému a "promluvení si" končívá opět hádkou. Asi fakt nejlepší je, toto téma ignorovat - to je nám fajn, ale to není řešení. Resp. jen do chvíle, kdy tchýně začne útočit, že na něj mám špatnej vliv, tchán ho začne přemlouvat ať jde dělat do Rakouska (a mě v osmým měsíci ať nechá samotnou) a oba svorně začnou plakat, jak jsme nevděční, jak je nemilujeme, jak se pro synáčka obětovali a jaká jsem svině, že se na ně ksichtím. Vyžadují striktně, abych je oslovovala MAMINKO A TATÍNKU, prestože tam ten vztah není 😝 , dokáží lidi kolem sebe neskutečně deptat a prostě vynucovat, manipulovat a citově vydírat a m. jim to žere. Přitom je to racionální, logicky uvažující chlap, technik... Nechápu a nepochopím.
@anysek85 Já to mám podobný, jak ty, on je naprosto zlatej, schopnej, prostě v tomhle skoro ideál chlapa, až to nechápu 😅 z nás dvou má on lepší a mírnější povahu. Ale jak dojde na téma rodina, tak to pokaždý končí hádkou a přesně, u nich je jak vyměněnej a já pak ztrácím tu jistotu, že je se mnou. Kdybych netrvala na svým, skončí to tak, že jim tam bude makat a dělat blbečka, cpát peníze a nakonec se tam k nim přestěhujeme a budeme žít jako oni. Bez přátel a bez zájmů, pod dohledem otce. Já teda nevím, co oni si o mě myslí a radši to ani vědět nechci. U nich holka, která se třeba jenom maluje a lakuje si nehty, tak je slečinka, která nemá co na práci, nebo štětka 😝 Podle nich má být ženská podřízená putka, starat se o děti a o kuchyn a poslouchat chlapa. Ale nejsou nebo nebrojí proti mě, aspon o tom nevím. Tam je prostě problém v tom, že oni jsou přesvědčení o svojí pravdě a když někdo dělá věci jinak, tak je blbej. A jsou zvyklí, že ostatní jejich dospělý děti skáčou podle nich, protože byli prostě tak vedený. A já na tohle fakt nejsem zvyklá, jsem z úplně jinýho prostředí. Nejsme blbečci a víme sami, co je pro nás nejlepší. Maminko a tatínku, to je u nich taky zvyk, ale já moc neoslovuju, když už, tak pane/paní X....No, tak jsem si zase postěžovala, ale hodně mě to štve, kor ted, když to k nim máme mnohem blíž 😖 .
No já docela žasnu,v kolika rodinách je to stejné jako unás 😖 Aspoň mě uklidňuje to,že si nic nenamlouvám,kolikrát jsem přemýšlela,jestli to třeba není ve mě,ale když to tady tak čtu,ujišťuju se,že ne 😉
Holky, já vám tokovýhle problémy nikomu určitě nepřeju, ale je vidět, že to fakt není ojedinělý. A co tu čtu, tak na tom ještě asi nejsem tak zle. Mně říct tchán, že je zajímá jen vnuk, tak teda udělám asi čurbesa budu trvat na přerušení styků, tohle je fakt ošklivý 😒
no říct mi, že já je nezajímám, jen moje dítě, tak maj utrum, jako přeci nikdo po nich nechce, aby "nás" měli rádi, ale respektovat "nás" jako matku jejich vnoučete by měli - někteří lidi jsou fakt hrozní..horší je, když není zastání u vlastního chlapa, protože pokud on si neudělá se svýma rodičema pořádek, pak změna k lepšímu asi nebude...toť můj názor 🤐
Holky, nejhorší je, že názory mám naprosto stejné, ale začíná mi docházet, že realita by byla asi zase jinde... 😔. JÁ bych taky udělala čurbes a trvala na přerušení styků, jenže m. by zase trval na tom, že malej má právo na prarodiče a že tyhle vyhrocený rodinný vztahy nechce a že prostě MAMINKA S TATÍNKEM jsou svatí 😝. Čili fakt nevím, zatím to nechávám u ledu, teď s nimi zrovna nekomunikujeme - není proč, ale vím, že véééééééééélmi často oni sami kontaktují manžela a to tak, abych já o tom nevěděla... 😝
Ad Tvůj příspěvek ze včerejška ze 17h... jako bych to psala já. M. je bohužel taky z rodiny despotického otce, kde je každá ženská blbka (krom maminky samozřejmě, protože ta má úroveň, protože drží "ústa" a krok a všechno mu odkývá) - to je jediná svatá žena všechny ostatní ženy jsou FRAJLE, BLBKY, SLEPICE a prostě nic jiného než ubohý souložnice... 😝.
Já jsem naopak indipendent woman, líčím se, lakuju si nehty a rozhodně nesklapnu před každým despotickým debilkem. Záleží mi na penězích i na kariéře a fakt nehodlám hrát roli manželové matky (nebudu tu roli pojmenovávat, ale určitě by tam figurovalo slovo UŤÁPNUTÁ), což ze mě prostě dělá tu hnusnou frajli a souložnici a je potřeba to synáčkovi vysvětlit, že 😝 😔 🙄
No a najdi mi chlapa (sebeúžasnějšího), kterýmu by to zkrátka nevyhovovalo - mít takovou pipku vedle sebe... a tak děsně startuju, když vidím sebemenší náznak toho, že by mě m. do něčeho takovýho mohl tlačit. I když jsem si sama na 100% jistá, že by ho to samotnýho nakonec nebavilo, ale stereotypy, ješitnost a ego jsou svině, že... 😅
Nu, prectete si tu knizku, co jsem psala. Je fakt dobra. Pujcovala jsem ji i zname, co mela problemy s tchanovcama a dokud to dodrzovali, tak to fungovalo 😉.
@veruska007 tak po tý knížce se asi mrknu, jen nevím, jestli nám to pomůže, on manžel si prostě nepřipustí, že je z jejich strany nějakej problém, on se radši bude tvářit jako že nic 😒 protože rodinný spory jsou fuj 😝
@anysek85 Jo, máš pravdu, já mám silný řeči, jak bych udělala čurbes, ale stejně by to nepomohlo, jak jsem psala verusce, tak m. radši bude dělat, že nic, že je všechno OK, rodiče jsou prostě svatí, my je ctíme a nikdo jim nesmí odporovat., jsme rodina, tak se povinně musíme milovat 😝 a na návštěvách taky trvá. Jinak tchán je stejnej jak ten tvůj, nenášenlivej despota, tchýni na jednu stranu lituju, že to musí snášet, ale jaký si to udělala, takový to má, že. Ale 19. století hadr, možná spíš středověk. Jako tenhle styl v manželství jsem nikdy u nikoho předtím neviděla, prostě nechápu 😕 . Jinak před nima se nedá skoro nic říct, co děláme, co máme v plánu, kde jsme byli, všechno je u nich divný, zbytečný, rozhazovačný atd. atd. Jediný štestí mám, že o naše děti budou mít asi takovej zájem, že si je pochovají, když k nim přijedeme na návštěvu a budou jim cpát sladkosti 😠 ale aby si je brali na hlídání tak to nehrozí a vůbec mi to nevadí. 😝
No, aspon treba budes mit motivaci, jak nastavit hranice... U nas to ted dopadlo dost strikntne, proste se nestykame. Nastesti to navrhnul sam manzel, ted by to mozna rad vzal zpet, ale nehodlam to znova riskovat. Ona tchyne byla fajn, bydli kousek od nas, ale zacala se v posledni dobe chovat jako cvok, i malymu dost ublizovala, kdyz ho mela pujceneho, ja mela nervy jak hrom (v 5 tydnech malyho vzala do vinarny v cikanske ctvrti, kdovi, co mu dala, dva dny pak zvracel a odmital jist, sem tam ho "zapomnela" vratit, nebrala telefony a manzel ho nasel treba az vecer u rodicu, v dobe, kdy byl kojeny a celeho pul dne rval hlady, ve 3 mesicich mu nutila na piti vodu se sirupem, a jak zacal prvni neobratne krucky, tak ho shazovala na zem a smala se mu, ona to dela manzelovi i memu manzelovi a strasne se tomu smeje, kdyz nekoho svali, ale nestrpim, aby to delala Honzikovi, on ma dva roky a ona do neho vrazi vsi silou... a tak, bylo toho dost a i kdyz je skoda, ze nebude mit jednu babicku, tak porad lepsi, nez aby mu neco udelala a pak se tvarila, ze se vlastne nic nestalo a ta hysterka jsem ja. Jsem ji kdysi rikala, ze tak muze malymu ublizit a ona na to, ze vsak co, tak si udelame dalsi... no, tak mozna jeste dobre, ze ji temer nevidame.
Už jsem se poučila ( po 10 letech vztahu ) NIKDY nekritizovat rodinné příslušníky přítelovi rodiny 😎 , musí na to přijít sám. Pouze naznačím, ale neřeknu to naplno a zatím o.k. Je tedy skoro jedináček - jeho brácha je o 14 let starší, takže na maminku hodně dá, otec už zemřel. Naštěstí teda žádné vážné zasahování neřešíme, skorotchýně je zralá zkušená žena, ale občas taky "teču" s názorama, co donese můj dom....
Přeji všem, aby tchánovci dostali rozum a nedělali peklo!
Ještě dodám, že naše manželství považuji za šťastné a spokojené, nicméně hádky, které se čas od času strhnou jsou za 100% kvůli jeho rodině a to mi nepřijde normání.
Jeho rodiče s ním manipulují, snaží se ho za každou cenu stáhnout na svou stranu a poštvat proti mě a bohužel se jim to z mnoha důvodů sem tam podaří. Manžel měl patologicky přísnou výchovu, byl vedený a nucený k obrovské vděčnosti k rodičům, žil jako dítě v naprosto otřesných podmínkách a rodiči mu bylo neustále předhazováno, že musí být vděčný, že se o něj starají, že mu dají nažrat apod.... následně se fin. osamostatnil, vystudoval VŠ, celkem jsme se zajistili a čekáme miminko. Přesto je vliv jeho rodičů tak silný, že mě to až děsí. Mnoho věcí si na něm vynucují psychickým vydíráním za hranicí teroru, vydírají i mě, ačkoliv jsem těhotná a vše zakončují větou: My tě milujeme, tolik jsme se pro tebe obětovali, myslíme to s tebou dobře, takže prostě uděláš, co chceme my...