Bývalý přítel mojí sestry, nicméně nyní její nejlepší přítel, má 17 let...doma zažívá peklo v podobě psychického týrání, hroutí se z toho, třese se, už jen když mu přijde sms od rodičů...je možné mu nějak pomoci jako v podstatě cizí osoba? Je nějaká možnost? Zabývala by se tím vůbec třeba sociálka, když už je mu 17? Budu ráda za každou zkušenost... ☹
@naty A víš, jak konkrétně to týrání probíhá? Co se přesně děje? Rodinná terapie by mohla být fajn, protože rodiče si někdy neuvědomujou, co dítěti svým chováním působí. Asi se k němu nechovají hnusně s cílem mu ublížit, jen nemají na svoje chování náhled. Tzn. co můžeš udělat je asi opravdu oslovit sociální pracovníky případně Linku bezpečí, kde poradí, co dál. Hlavně ale záleží na tom, co chce ten kluk. Pokud s Tvým řešením nebude souhlasit, tak bych sama nic nepodnikala. Jen ho informovala o možnostech, kam se obrátit o pomoc.
@skotskaa no, obávám se, že v jejich případě ta poradna nebude možná, protože, co vím, tak za všechno může on... 😒 Má staršího bráchu, ten je pro ně jako svatý obrázek, když občas přijede domů, pro něj mají jen nadávky, zavírají ho doma, každodenní výčitky, jak se těší až se odstěhuje, zajímají se o něj, až když je něco špatně a to pak náležitě schytá, tvrdí mu, že jeho chování není normální a že je zralý na psychiatra...nicméně tohle se většinou děje z ničeho nic, ne po nějakým průšvihu nebo konfliktu...pokud vím, tak ho nebijou, teda včera dostal facku, ale jako nějaký fyzický týrání ne, nicméně dost tím trpí, pořád čeká, co jim zase přeletí přes nos...sestra už se do toho vložila, nicméně rodiče si před ní hrajou, jakože si to on vymýšlí, bohužel pro ně si je vyslechla přes skype, takže jim to nevěří...já ho znám asi rok, a pokud můžu soudit, tak je to milej nekonfliktní kluk, ségra je s ním dennodenně, takže to, co oni tvrdí, že dělá, tak prostě ví, že nedělá...Názorně je to vidět na současný situaci: bolela ho hlava, šel na vyšetření bez vědomí rodičů, protože mu tvrdili, že si to jen vymejšlí...našli mu na mozku aneurysma s tím, že se to zvětšuje a bude asi potřebovat na operaci, jinak hrozí, že praskne...a rodiče? Vyslechl si přednášku na téma, jak to, že jim to neřekl, že tam jde, že teď sou před doktorem za blbce a že to má stejně od toho, že málo jí...žádná lítost, pochopení, objetí, nic...tohle poslouchá už týden, takže máme strach, že pokud se nějak víc vystresuje, mohlo by to vést k problémům s tou výdutí...což rodiče nijak zvlášť netrápí...tak tak no... 😔 Je smutný, že cizí lidi zajímá víc než vlastní rodinu...Někomu se to možná nezdá tak hrozný, ale manžel si prošel tím samým, tam bylo navíc i fyzický týrání teda, ale svojí mámu nenávidí a vidět 40letýho chlapa brečet, když vzpomíná na dětství, tak mám chuť jít někomu vrazit...nechci, aby to prožíval někdo jinej, rve mi to srdce a ještě víc, když člověk nemá jak pomoct...
@naty Mně to teda přijde strašný a je to typický případ psychického týrání. Vaří ve mně krev, když to tady čtu. Jak poradit mě vůbec nenapadá, protože ať ten kluk udělá cokoliv, bude to špatně. Pokud půjde někam na sociálku nebo bude volat linku bezpečí, případně celou rodinu objedná do psychologické poradny, bude vždycky za blbce - toho problémového, co nemá nárok na nic. Já tohle zažila u spolužačky, akorát u ní byl problém v tom, že kdyby hodně chtěla, tak s tím mohla něco udělat, stačilo, aby si zažádala o kolej. Měla i určitý příjem, takže by se protloukla.
Takže pro něj bude nejlepší se co nejdřív vymanit z rodinného zajetí.
Jako nejlepší by byla ta poradna, ale nedovedu si představit, jak donutit rodiče, aby tam šli. Možná jim říct, že se teda objednal do tý psychologický poradny, jak mu říkali, ale že prý má přijít s rodičema. Jiný způsob mi nenapadá.
@amabilis mě taky napadlo, i sem mu to navrhla, že až s tím příště začnou, ať jim řekne, že teda k tomu psychologovi chce jít, ať ho tam objednají. Osobně si myslím, že by to neudělali, ale přestali by ho s tím otravovat. Kdyby to v lepším případě udělali, tak by se ukázalo, protože předpokládám, že zkušený psycholog pozná, že je dítě týrané a nevymýšlí si...pokud by si ale pozval i rodiče, myslím si, že by šli maximálně jednou, kde by se dozvěděli co a jak, a pak by ho označili za zaujatýho nebo něco takovýho a už by tam nešli... 😖 Oni sou takovej ten typ, co si tak nějak žije ve svým světě a názory zvenčí berou jako čistý útok proti sobě...jako já má sto chutí tam vlítnout a od plic jim to říct, ale bohužel je mi jasný, že se mnou vůbec zabývat nebudou a odnesl by to on, že si někde stěžuje, jako posledně, když tam byla ségra... 😔 Zkusím to s ním probrat tu sociálku, možná i toho psychologa, šel by tam zas na tajňačku, ale třeba by dokázal poradit líp než my... U něj je problém, že je v druháku na soukromý škole, kterou mu rodiče platí, má ještě tenhle a další dva roky před sebou...jako nebýt školy, klidně ho vezmu bydlet k nám, místo tu máme, škola je tu podobná, takže by se snad dal domluvit přestup, ale to je asi jen tak fantazírování, no...jako hlavní teď je, že aspoň ví, že už na to není sám a kdyby cokoliv, tak má kam jít...nevím, co víc... 😢
Ještě existuje tzv. mediátor. Je to člověk, který dokáže nezaujatě vést rozhovor tak, aby došlo k dohodě obou stran. Jenže ten se platí a je to ještě větší utopie.
No je skoro plnoletý, tak ať zkusí za nějakým psychologem zajít sám a vysvětlit situaci a poradit se, co má teda dělat. Takovýhle případů bude strašně moc, bohužel, takže určitě to už spousta psychologů řešila. Jinak vždyť se může nějakému telefonicky objednat, pokud by musel být plnoletý, po telefonu při objednávání určitě věk zjišťovat nebudou (myšleno, jestli objednává rodič nebo on sám) a pak tam přijde a vysvětlí situaci.
@naty Souhlasim s @amabilis. Rozhodně ať zkusí sám zajít buď do rodinný poradny, která se neplatí (alespoň já byla na stáži v jedný, která je dotovaná státem) a nebo ke klinickýmu psychologovi, kam by ho, zase zadarmo, mohl dostat jeho obvoďák. V každym případě ať zkusí někam zajít, protože profík by mu mohl pomoct postavit se na vlastní nohy a ujasnit si, co dál. Navíc by ten psycholog představoval autoritu dospělýho člověka, kterej ho přijímá bez výhrad, což by mu taky mohlo pomoct (jakoby mu suploval přijímajícího rodiče). Jen mě ještě tak napadá - ten kluk potřebuje spoustu lásky, ale ne odmetání větviček z cesty. Nedělej naty víc, než je třeba, nehraj si na samaritánku (evidentně máš v sobě soucit a empatii, přitahuješ lidi, kterým můžeš pomáhat, ale nezametej jim cestičku za ně 😉 ).
@skotskaa zkusím to s ním jemně probrat... Samaritánku dělat nehodlám, vím, že je to cesta spíš do pekla, spíš jen mu v tom začátku vytvořit pocit, že není sám, že ho každej nepodrazí, že je východisko...a pak samozřejmě, pokud bude chtít, pomoct mu to zvládnout, pokud možno hlavně vlastními silami, aby si vybudoval v sobě pocit, že něco dokáže, že není tak špatnej, jak mu tlučou do hlavy, což, si myslím, je nejlepší cesta k tomu se s tím jednou nějakým způsobem vyrovnat a ne upadat do toho ještě hloub... 🙂
Co zkusit Linku bezpečí? Nepomohla by?