Prosím o radu

Dobrý den,
v první řadě se vám chci omluvit, že píšu anonymně.
Abych vám vše objasnil čeho se problém týká, začneme od začátku. S již bývalou partnerkou jsme měli více jak 3 roky vztah a máme spolu prcka kterému jsou přes 2 roky.
Celý náš vztah jsem se ale bohužel nechoval jako ideální partner a otec. Bohužel kvůli mé minulosti a tomu, že jsem nikdy neměl moc přátel jsem byl celý život připoután více k počítači než je zdrávo. Tato má závislost se přenesla i do mého bývalého vztahu, myslel jsem si, že se to změní s příchodem špunta ale bohužel, stále jsem na něm trávil spoustu času. S rodinou jsme velmi málo kdy si udělali výlet, málo jsem se jim doma věnoval a podobně. Z toho samozřejmě vzešli problémy, má bývalá partnerka se cítila sama, a tak se několikrát bohužel stalo, že mě podvedla, pokusila se utéct za jiným, což se dá chápat. Já se postupně snažil od toho všeho odstoupit od té závislosti, jenže jsme nikdy nedokázal najít tu sílu uplně vše změnit. Koupili jsme i byt, ve kterým jsme si měli prožít lepší život než jaký byl předtím.
Můj největší problém ale byl, že ačkoliv jsem pracoval, doma jsem své partnerce nikdy nepomáhal, a pokud šlo o práci na bytě také jsem to odkládal a byl jsem velmi línej, na výlety jsem ani nemyslel.

Před pár měsícema mě opustila z těch důvodů které jsem popsal výše a šla za jiným, byla to pro mě rána jako hrom a já kvůli tomu málem dopadl velmi, velmi zle. Jenže kvůli tomu zranění, jsem se začal chovat jako šmejd.

V první řadě jsem chtěl malého do své péče, což byla pěkná pitomost vůči ní, za další jsme si navzájem dělali samé naschváli, všude se pomlouvali a neustále hádali.

V mezidobí jsem i já našel jinou partnerku, která byla hodná jak na mého syna což bylo velmi důležité, tak i na mě a já si myslel, že se mi konečně život obrátí v lepší. S bývalou partnerkou jsme ale bohužel stále měli mezi sebou boj. Ale to až do jednoho dne, kdy jsme oba byli na sociálce, po menší hádce a při mém odchodu mi řekla něco, co mě zasáhlo a změnilo můj pohled na to všechno, řekla "Proč mi ubližuješ, když jsem tě měla tolik ráda". Od toho okamžiku jsem nad tím vším začal přemýšlet, nebyla chvíle kdy bych myslel na něco jiného.

A čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi začali docházet určité věci, začal jsem se cítit jako hlupák, přišla i lítost nad svýma činama.
A při předávání malého do mé péče(máme střídavou) jsem se s ní usmířil. Od toho okamžiku jsme si začali psát a bavit se.

Jak plynul čas, tím víc mě docházelo, že jsem jí nikdy nepřestal milovat, vrtalo mi to celé hlavou tak jsem se jí zeptal, jak to vlastně ona má co se vztahů týče. Dala mi za úkol naleznout jeden obrázek kde se dozvím všechno. Hledal jsem ho několik dní, ale podařilo se mi ho najít a to, co tam stálo mě přesvědčilo o mém citu k ní.

S partnerkou kterou jsem si našel jsem se rozešel kvůli tomu, že chovám city k mamince svého prcka, vše jsem jí vysvětlil a mrzelo mě že jsem jí zranil. Vysvětlil jsem jí také to, že rodina je pro mě nejdůležitější a já se musím a budu snažit, aby byli oba spokojení. Nic neříkala, jen odešla.

Co se týče mé bývalé partnerky, často si spolu píšeme o minulosti, často mi i říká, že jí dost věci chybí, jako např. to, jak jsem si malým hrál i když to často nebylo, ale ten její se kterým ted žije si ho za tu dobu ani jednou nevzal na ruce, nedal pusu, sice mu vše potřebné koupí i kravinky, ale je na to ted prý sama co se malého týče.
Dále pak to, že byla zvyklá doma dělat vše, ale ted jí ten její k tomu ani nepustí tak se cítí zbytečná
A dále pak co se ukazování citů týče, věří mu že jí miluje, ale nevidí to na něm a často si myslí že je s ní pouze z lítosti.

Co se mě týče, já svůj život od té rány kompletně změnil, časté výlety, doma dělám vše sám, o to víc mě mrzí že mi tyhle věci došli až tak pozdě.

Bývalá partnerka mi jednou řekla, že by se někdy chtěla i vrátit, ale ten byt je pro ní nečistý a bojí se, že by se vrátilo zpět do starých kolejí. Bohužel doted jsme neměli možnost si někde sednout a o všem si promluvit, protože si nechce dělat zle se svým partnerem, ale zase nechce abych se trápil já tak je z toho všeho chudák často v depresích.

Já se snažím jí pomáhat kde to jde, ukazovat jí že mi na ní moc záleží, ale dost mě trápí to, že se sice chce sejít ale bojí, kvůli mě a kvůli svému partnerovi, mám tomu dát čas, jenže jak plyne čas, já jsem na tom hůř a hůř a ani telefonovat si nechce.
Tak bych vás požádal o radu jak dál jednat, protože jsem již zmatený z toho všeho, a nevím kam jinam bych se mohl obrátit.
A také se omlouvám že jsem to napsal tak jak jsem to napsal, to je způsobený tím že mi hlava už dobře nepracuje. Děkuji za váš čas a případné odpovědi. V