Proč manželství končí po pár letech?

Třeba proto, že lidé se často berou kvůli plánování rodiny, a příchod dítěte dost zamíchá kartami? Drobné dříve přehlédnutelné nedostatky začnou být vážnou překážkou hladkému fungování rodiny?

Lidi se meni, okolnosti kolem nich se meni. Nekdy to tam je uz od zacatku, nekoho udolaji "bezne" starosti a rutina a nekdy je jsou to neprijemne zivotni okamziky jako ztrata prace a problemy s hledanim nove, k tomu se pridaji obavy o budoucnost, pak je clovek casto podrazdenejsi a uz to jede. Manzelka doma neupravena v teplakach vs. krasna kolegyne. O tom jak budou vlastne manzele reagovat na zivotni zmenu s prichodem deti uz vubec nemluvim, zmeni se tim vsechno. To clovek dopredu nevymysli..

Tak mě napadá několik důvodů:
A) byli spolu moc krátce před svatbou a nestihli se dostatečně dobře poznat nebo si projít zátěžovými situacemi
B) brali se proto, aby nezůstali sami (typicky ta žena) a ignorovali tak neshody a vzájemnou nekompatibilitu, třeba i s tím, že se to časem usadí (a ono ne)
C) narodí se děti, páru se změní život a to ne každý ustojí
Bude asi spousta dalších důvodů. Já znám takový pár jeden, ale důvod rozchodu ne.

@esmeralda11 plus tedy bych ještě dodala za D) nereálná očekávání, např. že manželství bude i po x letech vypadat jako první měsíce chození

@billiejean88 hele za mě, kde je vůle, je i cesta. Je potreba si ujasnit, co cekat od vztahu za x let. A hlavne meni se i mysleni cloveka, i konicky, a tech starosti kolem deti...proste zadna prochazka ruzovou zahradou to neni.

@billiejean88 promin ale premyslet nad timto tematem, a jeste k tomu rict: "někdy si v duchu říkám “tohle jsi na něm/na ni neviděl/a už před svatbou?!” Ušetřili by si tolik trápení.. " je hodne odvazne a troufale.
Lidi se meni a nikdy nevis jak. A taky clovek se muze znova zamilovat a nic s tim neudelas, pokud si to v sobe clovek sam nesrovna. Taky te tvuj manzel muze podvadet X let a ty to vubec netusis. Spis nad tim nepremyslej a bud rada, ze jsi rada :D

@billiejean88 já jsem jedna z těch, co jsem se velmi brzo rozvedla. S exmanželem jsem se seznámili, když nám bylo 22-23 let. Každej jsme byli z jiné strany republiky. Já se během 4 měsíců přestěhovala do Prahy (částečně kvůli sobě, částečně abychom to k sobě měli blíž). On za mnou jezdil na víkendy (byla to cca hodka a kousek). Měl v rodném městě práci. Tak nějak jsem čekala, že se během pár měsíců taky přestěhuje za mnou a i jsme o tom mluvili. Mluvili jsme časem i o dětech, že bychom chtěli až nám bude kolem 27-28...no a plynuly měsíce...pak roky...a stav zůstal stále stejný: víkendovy vztah. On pořád že to nejde, že potřebuje nabrat praxi, odpracovat nějaký roky....až jsem se dostala do stavu, že jsem to chtěla ukončit. On to asi vycítil a přišel s prstýnkem. To byl najednou nový impuls a já zas věřila, že když si mě chce vzít, tak přece budeme konečně bydlet spolu! Vzali jsme za rok a on se přestěhoval asi půl roku po svatbě. V té době jsme spolu byli cca 8 let. Jenže bohužel už bylo pozdě....i když jsem sama sobě namlouvala, že teď bude vše ok, budeme konečně jak normální manželé, budeme mít rodinu...byla to milosrdná lež sama sobě. Exmanzel pomalu začal preferovat kamarády a fotbal. A i když jsme měli oba stabilní a dobrou práci, byt 3+1 s nízkou hypo a bylo nám 30, pořád nebyl čas na dítě. Že ještě tohle a tamto. Pak přišla poslední kapka v podobě současného přítele, se kterým jsem se seznámila v nové práci. 🙂 a pohár přetekl.
Brali jsme se 9/2015 a on se odstěhoval 10/2017. Definitivní razítko na rozvodové papíry pak přišlo 1/2019.
Jinak s přítelem jsme spolu 7 let, dvě děti (4 a 3 roky), já se za ním přestěhovala do Francie...a všechno jde když se chce. Ale musí chtít oba no.

@billiejean88 A co nevěra?

K tomu bych řekla "sytý hladovému nevěří".
S věkem jsem došla k poznání, že pro rozchod někdy dokonce ani není potřeba nějaký zásadní konkrétní důvod. Stačí, že těch malých je víc, než těch pro setrvání...

Casto to je proto, jak uz bxlo napsano, ze s rodicovstvim je to partnerstvi mnohem slozitejsi a tezsi. Do toho bud jeden nebo oba partneri bud nechteji, a nebo nemaji silu, k neustale praci na vztahu, komunikaci a reseni problemu. Rozchod se zda se byt jednodussi.

@billiejean88 Komunikace je základ. Být k sobě upřímní a mluvit. Nebýt jen milenci, ale i kamarádi. Vztah je potřeba opečovávat. Samozřejmě se může stát něco, co je oddělí, ale pokud je základem vztahu stabilita, jen tak by je nemělo nic oddělit..A pro mnohé je rozchod nejjednodužší.

@billiejean88 Ano, někteří lidé to prostě nevidí a vyberou si partnera a časem zjistí, že je to nebyl správný krok. (Tím, myslím fakt špatné vztahy, kdy jeden druhé ponižuje v tom vztahu, je tam psychické, fyzické násilí, alkohol, gambling...). Někdy ti dva přestanou o vztah pečovat a místo žití spolu žijí vedle sebe, odcizí se. Děti jsou takový katalyzátor, mění fungování v rodině, potřebují pozornost. Myslím, že je občas dost těžké se v tom neztratit. Někdy se někdo změní takovým způsobem, že přestanou být jako partneři kompatibilní. Z mého pohledu je to vlastně výhra odejít z nefunkčního vztahu, protože je šance, že potkáš někoho s kým můžeš mít super vztah. V minulosti lidé museli zůstávat ve vztahu, protože tlak rodiny a společnosti. Myslím si, že je skvělé, že máme tu možnost v dnešní době se rozvést relativně bez stigmatu. Nač držet formu bez obsahu.

@me_druhe_ja za mě je tohle dlouhodobé žití odděleně dokonce víc red flag pro budoucí vztah než mladí, co spolu žijí hned.. člověk po těch letech má už nějaký klid a začít žít s někým po 8letech muselo být hrozně těžké pro obě strany, najednou začít respektovat potřeby toho druhého jakože 24/7, je to tak?? já jsem začala žít s manželem v podstatě hned od začátku vztahu, bylo mi necelých 22 a tak jsme vlastně okamžitě najeli na to, že jsme si zvykli, jak ten druhý funguje a nebylo potřeba se nijak moc přizpůsobovat

@billiejean88 když bych to měla říct jen ze zkušeností v okolí, tak zbytečné hádky ( za mě ) nevěra, odcizení. Kamarád se teď rozvádí..přišlo dítě a měl najednou pocit, že je na druhé koleji, ale ne tak, že by mu to třeba vadilo, ale jeho ještě manželka s ním uz dva roky nespí, doma nevaří - respektive vaří jen pro tu malou zdravé jidla. Ho si prý vůbec nevšimá. Řešil s mým jak to zachránit. Tak zkusil, ze pojedou na víkend, udělají si čas jen pro sebe, babička pohlídá. Bohužel ho odmítla s tim, ze se zbláznil, že by malou někde nechala a věnovala se jen mu. Tak to vzdal.
Pak jsem tu měla týden kamarádku, manžel jí zase podváděl. Smutný.
Na vztahu i když přijde dítě, musí pracovat oba ;).
Ja si myslim, ze to je i o tom, ze spoustu věcí pred svatbou nevidíme. Prostě žena i chlap se chová jinak. Je to jiný kdyz pár spolu nebydlí, a pak začne, tak taky najednou treba vidíme, ze po sobě neuklízí atp.

Já jsem s mým 12 let, předtím jsme také byli kamarádi a hodně jsem pokukovala jaký je. A musím říct, ze je to nejlepsi chlap pod sluncem.

Jo, někdy se to holt stává, i po delší době. My jsme spolu 20 let a poslední tři roky to stojí za prd. Až do té doby než přišla krize bych dala ruku do ohně za to, že "nám se to nemůže stát". Spoustu věcí člověk nevidí, jiné přehlíží, oba se postupem času vyvíjí a mění.. Aneb i po mnohem více letech může být člověk ze spousty věcí nepříjemně překvapen a zjistit, že toho druhého vlastně nezná/nepoznává

Myslím, že se vztahem dost zamávají děti a proměna rolí. Nevím, já se rozcházím až po 19 letech, tam už je vidět, že jsme se každý časem posunuli jinam a neposunuli jsme se spolu. Nějaké drobnosti, které na začátku vypadaly jako drobná očka najednou vyrostly do kráterů. A nabalily se další díry. Každý jsmě měli najednou jinou představu trávení času bez dětí, které začaly odrůstat. Jeden chtěl zůstat aktivní, druhý pasivní. A spousta drobných zranění, o kterých nebyla ochota mluvit a jakkoliv je řešit. Jeden se snažil, možná to dělal špatně, těžko říct, ale druhý se ani nesnažil. Myslel, že není potřeba, že se vše vyřeší tím, když se o tom nebude mluvit nebo když se bude snažit o svou převahu agresí... Když nebudou dlouhodobě naplňované potřeby jednoho z partnerů, tak je to základ rozkladu.

@dashyyy No u nás to bylo spíš tak, že prostě nikdy to nebylo jako náš společný byt. Pořád to bylo jako když on bydlí u mě. Nějaký návyky, zvyky a tak to problém nebyl, ale prostě jsme se ani jeden necítili, že je to náš společný manželský byt.
Jako s odstupem času to vidím samozřejmě úplně jinak, taky jsem starší a zkušenější. 😀 teď dobře vidím, že jsme se měli rozejít už dávno. Ale tenkrát jsem tomu prostě věřila, milovala jsem ho a spousta jeho argumentu byla docela logická a přesvědčivá.

@dyechampion já to nemyslím vůbec zle. Spis jde o to, ze se to týká lidi, kteří jsou mi blízcí, mám je rada, ale nechápu to. A nevím, jak jim poradit, pomoct…v žádném z těch případu nejde o nevěru, proste spis o takovou tu obecnou frází “už si nemáme co říct, nerozumíme si”. Tohle bych dokázala pochopit po 20 letech manželství ale třeba po 3? Vždyť 3 roky utečou jak voda, to už si snad museli nerozumet hned na začátku. Samozřejmě s tou nevěrou mas pravdu, to by me hodne šokovalo a možná radši nevedet 😁

@me_druhe_ja Jo, tohle úplně chápu. Taky jsem to tak měla, ale díky Bohu teda já se prstynkem už nedala ukecat 😁 Ale vnitřně to člověk tak nějak cítí, ze to není úplně ono a i přesto do toho někdy jde…

@berenika39 Jo, nevěru bych naprosto chápala.

@patypresdevaty to me mrzí. Ale po 20 letech mnohem víc rozumím tomu, ze se člověk zmeni, má jiné názory na budoucnost a tak. Na to se tak nějak vnitřně pripravuju, i když vím, ze to moc nejde. Tak přeju, ať to zvládnete.

To nevím... Někdy se lidi berou i po 10 a více letech vztahu. Takže když se rozvedou po 5 letech manželství, ve skutečnosti jsou spolu třeba 15 a více let. Může v tom být krize středního věku třeba.

Zajimava diskuze. U kazdeho paru je to jinak. Ale obecne v drtive vetsine zamava vztahem prichod deti. Muz se stava otcem postupne - vlastne v radu let. Nemusi obetovat sve pohodli, prvni roky zivota se pro nej prakticky nic nemeni, nemusi prerusovst svou karieru, muze si sportovat jak chce, jist a pit si co chce, jeho telo je vicemene stejne funkcni, nepocituje zadnou hormonalni bouri, kdyz chce spat, jde spat, kdyz se chce najist, jde se najist, kdyz si chce vypit kafe, vypije si v klidu kafe, kdyz chce jit s kamarady do hospody, jde do hospody, atd atd. Zene tohle prakticky ze dne na den skonci v okamziku, kdy zjisti, ze je tehotna. A dalsi omezeni se odviji podle toho, jak moc je/neni ji blbe. Musi davat na sebe vetsi pozor a s prichodem mimina nastava jizda jak na toboganu. Asi nejvice zakerny je nedostatek spanku. Ne ze se jeden dva dny ta mama nevyspi, ale casto to jsou cele mesice, ba roky. Takze zena je nevyspala a tim padem protivna, sere ji, ze on muze cokoliv, ona ne. Co si budem, materstvi je narocne samo o sobe a kdyz se do toho prida nevyspani, vyvstavaji vsechny mozne frustrace. A ne jen ty aktualni. Vyvstavaji na povrch bolave prozitky, krivdy a navykle vzorce davno z detstvi a rane dospelosti, ktere nevedomky prenasime do partnerstvi. A to je prave ten kamen urazu. Muz si s sebou do zivota bere take mnoha traumata a projevuje je po svem. Oba se dostavaji do krize, protoze nejsou naplnovany jejich potreby, nebo jsou, ale casto na ukor toho druheho, jeden chce to, druhy zasadne ne, do toho se resi provozni zalezitosti, nedostatek penez (vlivem zeny na materske) ci nesoulad v tom, co se koupi, co se nekoupi, kdo se vic omezuje, kdo je na kom zavisly a pod.
Asi bych mohla o krizich v manzelstvi napsat tlustou knihu. Je toho tolik! 😃
Krize nam vlastne ukazuje, co vsechno v sobe nemame zpracovane a co je potreba osetrit. Krize v manzelstvi je jen spicka ledovce - za tim se schovavaji mnohem hlubsi problemy, ktere se prave diky tomu hlasi o slovo, aby konecne byly vyslyseny a vyreseny 🙂
A zeptam tebe, vy mate s manzelem deti? Protoze mne zase prijde uplne waau, kdyz nekdo rekne po 6 letech manzelstvi, kde jsou male deti, ze je to uplne super 😂 Ale preji ti to!!

Podle me casto hraje roli :

*Byli spolu kratce sami a uz pak hned dite a povinnosti

*Nebo byli spolu dlouho ( od mkadeho veku ) a stali se z nich trosku jini lide tim jak je formuje zivot a okoli....

@billiejean88 protože si nerozumí, mají odlišné názory, hodnoty. Myslím, že se to hodně mění s příchodem dítěte. My jsme s manželem měli vždy pohodové manželství. Nikdy jsme se nehádali. Problémy začaly až s příchodem dětí, hádky kvůli nim. Proč dcera pořád řve, proč ještě nemluví, proč zvatle ve 4 letech.... Proč musíme obíhat doktory, abychom zjistili co jí je.. Proč se s ní musíme učit už od 3 let... Proč druhá dcera taky celé dny jen řve..(píšu to zjednodušeně, ale u nás problémy začaly až příchodem dětí, kdybysme je neměli, kdo ví, jak by to bylo).
Některé páry to ustojí, problémy a krizi v manželství vyřeší, nejhorší období tak nějak přežijí a pak se snaží ve vztahu fungovat normálně dál. Některé páry se prostě rozejdou.
My jsme to všechno dá se říct zvládly. Co šlo jsme vyřešili a holky už mají 6 a 2,5 roku. Už je vše lepší. Manželství nám funguje. Jsme spokojení. Teď budeme mít výročí manželství 15 let a spolu jsme 21 let.
Prostě vždy ro není růžové a ne každý je schopen partnerské problémy zvládnout.

@palja ustali jste to ptz mate vybudovanou zakladnu z dob pred detma podle me 🙂

@veronicka89 ono to podle me moc nesouvisi s delkou vztahu pred manzelstvim. My jsme to napr. vzali hodne hopem - po par mesicich vztahu jsme se vzali 😅 Je pravda, ze jsme se malem jekolikrat uz rozvedli, ale meli jsme vuli a snahu to resit, protoze deti, spolecny majetek a laska, ta tam porad je. Proste vime, ze jsme pro sebe ti pravi. I kdyz me teda kolikrat strasne sere, tak ono by to s jinym asi nebylo jiny. Po par letech by to take zevsednelo a urcite by me stval taky 😅
A kdyz to tak vezmeme kolem a kolem, vzdycky dostavame zachvat smichu, kdyz vidime, jak se nejaky par hada, protoze to je vlastne vsude stejne 🤷‍♀️😀

@exbordelar jak dlouho jste byli bez deti ?🙂

Rok a neco, takze vlastne jsme spolu chodili kratce a uz jsme byli rodici. Z toho 9 mesicu tehotna. Obcas nam chybi si jit zaparit, lec smula - deti a zadne hlidani 🤨😀