Problémy v partnerství. Jak se na to díváte vy?
Chtěla bych vás poprosit o nestraný názor.
S partnerem jsme spolu už nějaké ty roky, máme dvě děti, s druhým jsem doma stále na rodičaku ale už je větší.
Na můj poput, jako už víckrát, v uplynulých 2 letech, jsem si s ním chtěla promluvit. O jeho vztahu ke mě.
Vadí mi, že si mě takřka nevšímá. Netrávíme spolu žádný společný čas. Když nepočítám, že jsme odpoledne - k večeru, všichni společně doma nebo na zahradě včetně dětí. Dřív to sice nebylo tak, že by semnou trávil každý den, ale s tím co se děje teď, se to nedá absolutně srovnat.
Řekne mi, že chce mít klid. Já mu klid dopřeju, nemám problém odjet na víkend a dětmi k jejich babičce.
Ale pak nastává taková ta situace, kdy chci někam odejít já a nastane z toho fiasko, že je moje povinost se starat o děti a ne nikde chodit( chodím 1x za 2 měsíce za kamarádkou na 2-3hodiny). Když mu nabídnu ať jdeme někam společně, nechce.
Nemá snahu semnou jakkoliv komunikovat a vyřešit asi evidentně jen moje pocity.
Naposledy mi řekl, že jestli nejsem v životě s ním spokojená, ať odejdu, že je to můj život a můžu si dělat co chci a žít si ho jak chci, že chce vidět, jak to sama zvládnu, že on se měnit prostě nebude.
Že jeho životní povinost je nás finančně zajistit, když jsem doma na rodičaku a tím to pro něj končí.
Padlo z jeho strany spousty ošklivých slov na moji osobu a dokonce i s rovnávání s ostatními, nadávky. Vše ale pouze z jeho strany, já jsem seděla v klidu a chtěla v klidu mluvit, místo toho jsem se dočkala ponižování a útoku (slovního) a vlastně z rozhovoru - trávit víc společného času, je závěr takový, že mám s dětmi odejít.
Vztah máme jinak úplně normální. Názory máme podobné, na všem se vždycky dohodneme. Výchova společná já super. A já jsem z toho co jsem si vyslechla prostě v šoku. Co se v člověku musí dít, aby byl schopný chtít opustit rodinu jen tak......
Prostě ho to nebaví trávit s tebou čas... S takovym materiálem jsem žila 6 let, víc jsem se svojí povahou nezvládla.
Potřebuje, aby mu někdo otevřel oči...popřemýšlej o tom, co ti ten vztah dává, já se svou povahou bych byla dávno pryč.
Otázka je zda chce opustit rodinu nebo spíš jen plácá a vyhrožuje? Spíš druhá možnost myslím. Nechce se mu měnit zajeté, vyhovuje mu vše, tak jak je. Bude pro tebe dost práce, přesvědčit ho, že takto fakt ne, pomalu se změnit a tím změnit i jeho. Rozhodně bych mu bez diskuse nechala děti aspoň na jeden víkend v měsíci a vypadla. Ať si je užije a ty si odfrkneš. Děti jsou i jeho, takže i on má povinnost se o ně starat. Nic není ztracené. Poradna ti také pomůže, ujasnit si jak na to. Přeji hodně sil.
Já tohle nezažila ale mam čerstvou zkušenost od svých rodičů věk 45 let, po dvaceti letech manželství to skončilo rozvodem. Dokud mamka opravdu nebyla schopna se o nás finančně postarat sama, trpěla to, trpěla asi stejne jako ty, chtěla řešit ze se nám otec nevěnoval, ji už vůbec, byla pro něho samozřejmost, vždy to došlo pouze k financím ze on vydělává a všechno ostatní je na ni, absolutně ho nezajimala ona jako člověk co cítí jak ji je nebo co by chtěla .. zlomilo se to když sem odešla z domu. Zůstala už jen segra na ZŠ a do roka mamka požádala o rozvod. Odešla z domu do bytu a říkala ze nikdy necítila větší úlevu než ze se dostala z toho vězení. Samozřejmě ne vždy to bylo špatne, to určitě ne nehadali se často ale sama sebe radši neřešila, jen aby byl doma klid. Za mě pokud je chlap takový sobec a mysli si ze prachy jsou všechno tak si pak stejne jako můj otec uvědomí o co přišel uvědomil si to ještě rychleji než došlo k rozvodu a chtěl mamku zpátky, zval ji na večeře, na výlety atd atd věci co za těch 20 let neudělal vůbec.
Ještě dodám ze když mamka zacla o rozvodu mluvit ze buď se situace začne řešit nebo dojde k rozvodu otec přitvrdil, myslel si ze když ji přestane dávat peníze tak mamka bude potichu a všechno odkyve a bude to tam kde bylo ale pletl se. Byla rozhodnuta, on lituje jsou 3/4 roku od rozvodu a on se s tím ještě nevyporadal stále čeká až se vrátí…
Nic ti to asi nedá, jen abys věděla ze tohle se děje velice často a je dobre to řešit hned, mamka si strašně vyčítá ze 20 let žila v tomhle ze mohla byt jinde
@sam96 to je právě můj jediný impuls proč to chci změnit. Zatim jsem ve věku, kdy si můžu v klidu dovolit, začít někde jinde a znovu. Najít si novou práci, nového přítele, založit třeba další rodinu....
Na druhou stranu si říkám, že prostě stačí tak málo aby bylo všechno fajn... A je mi líto odejít ze vztahu který trvá 15 let, na druhou stranu si s každým dalším rokem říkám. Jestli to není škoda 🙈 jsem úplně ztracená.
@konidana já si tím právě nejsem tak jistá. Řekl mi to úplně klidným hlasem. Žádná ironie, žádný smích.
Hele nevim, do tvýho muže fakt nevidim. Do toho svýho už celkem jo, a ten co občas plácá... 🙄 ... a já se tím blbec trápila několik dní, a on už ani za půl hodiny pomalu nevěděl co vypustil z huby. Nebo věděl, ale nechápal, co je na tom špatně...
jinak, on chce mít klid a ty odjedeš.... to je cesta k úplnému odcizení. Problémy se bohužel nevyřeší tím, že se jim budeme vyhýbat.
@konidana ne, to jsi špatně pochopila. To je myšleno tak, že nemám problém, když je třeba celý týden do 17h od rána v práci, mu ten klid dopřát, nemám důvod to neudělat... A tak odjedeme k rodičům, ať so užijí děti a on si odpočine...
To nebylo myšleno tak že mi řekne ať vypadne mě že chce mít klid, to bych samozřejmě nejela...
no ale to je ta chyba, ty mu vyhovíš skoro ve všem a on tobě skoro v ničem. Tohle je potřeba nějak líp vybalancovat, občas nevyhovět a prosadit si svou (třeba to být spolu, nebo si urvat volno sama pro sebe). Jinak se budou nůžky rozevírat a ty víc a víc trápit. Taky jsem s tím roky bojovala...
Pises, ze staci malo, aby bylo vsechno fajn...... A co je to malo? A co teda ted fajn je? Sama pro sebe si urci, co tedy je fajn. Kazdy mame jine priority.
Ja na svem manzelstvi za nejvetsi plusy povazuji prave traveni spolecneho casu s manzelem, radi SPOLU chodime po horach, radi SPOLU chodime do restauraci, radi si SPOLU povidame, radi spolecne jezdime na dovolenou. Radi spolu diskutujeme a uz vime, ze spolu umime prekonat krize. Plne me podporuje v mem casove i financne narocnem konicku (prestoze za nej neni vubec rad). Absolutne za nic me nekritizuje. K tomu je samozrejme vyborny otec nasich spolecnych deti, financne je schopen rodinu zajistit, nepije, nikoho nebije a nejsem si vedoma zadnych vetsich osobnostnich chyb, ale v mem naivnim svete mi to prijde normalni..
Tvuj manzel s tebou nechce travit cas, kdyz vyjimecne chces ven, tak ti rekne, ze se mas starat o deti, kdyz s nim chces mluvit rekne ti, at si zijes svuj zivot a jeho klidne vyskrtne... Podle me potrebuje trochu probrat, neumim si predstavit, ze bys v tomto nalazeni mela sanci dostat ho do manzelske poradny, ale nejaky nuz na krk by asi potreboval...
Holčičko zlatá, odejdi, vztah nemá být založený na podmínce. Láska má být čistá. Máte se milovat, společně vychovávat děti. Trávit společné chvíle. Oba dva máte právo na nějakou seberealizaci. Je sice důležité, že když se žena stará o děti, že chlap vydělává peníze. Ale stejně tak je důležité, že ty se staráš o domácnost. Má být vděčný, že má děti slušně vychované, čisté, chytré, zdravé. A ty máš právo mít svoje koníčky, záliby. Každy potřebujeme něco svého.
Já měla doma podobný materiál. Kdyz se slovo rozchod vyslovil nahlas, už jsem věděla, že to je konečná. Chlap mi nechybí. Práci jsem si našla během narychlo během měsíce, po roce začala jsem studovat, ale hlavně už na nej nečekám. Nečekám ,až přijde domů, až ho přestanou bolet záda, až bude mít čas. Protože dělal bububu, podepsala jsem mu společnou péči, ale ve finále si ji bere max 4x do měsíce. Tak hlavu vzhůru. 😘
@konidana já se o to ale snažím už 5 let. Hodně aktivně 2 roky.
Přijde mi, že jsem v tomhle směru vyzkoušela všechno.
Nejdřív jsem to brala tak, že to přišlo po 10 letech, že je to hodně a že prostě nějaká taková ta krize přijít vždycky musí a že zase odejde. Nakonec pak přišlo další dítě a na další 2 roky to bylo super. Přišel. Covid, byli jsme spolu doma, bylo to super... A pak zas bum....
Já bych se teda fakt už nesnažila. Přijde mi, že je jinde se srdcem. Ale snad se pletu :/
Bylas nekde v poradne? Pokud ne, tak dopurucuju. No a uvidis co dal...
Dle meho nazoru uz nema zajem,z nějakého důvodu, o kterém my nemůžeme vědět... Napadá mě jediné, promluvit si o vašem vztahu, co se stalo, proč to jde do kopru? Často to bývá na hodiny a hodiny a dny řešení... Pokud odmítá řešit váš vztah, tak to je dle mě cesta do pekel. Jakákoliv nespokojenost ve vztahu je potřeba řešit a ne dotyčného, nespokojeneho odpalkovat...
Nikdy jsem tak dlouhý vztah neměla. Nicméně se svoji povahou bych tohle nedala. Rodina podle mě stojí na rodičích, na jejich vztahu a lásce. Ne, že to jsou dva odcizení lidé, kteří se separatne (jeden finančně a druhý časově a angažovaně nebo jak to napsat) starají o děti. Nemohla bych žít s mužem, se kterým netrávím čas, řeším jen provozní věci a ponižuje mě ohledně financí. Byt s ním "jen" kvůli dětem. Takže já bych si být tebou v první řadě našla práci (píšeš, že mladší dítě není úplné mimi), alespoň na částečný úvazek. Abys jednak řešila svoji finanční nezavislost a taky aby tě chlap nemohl tak ponižovat. Pak bych si vyclenila pravidelný čas jen na sebe a prostě žádné "mohl bys pohlídat děti?" ale jednoduše oznam "jdu tam a tam, přijdu večer, čau" a odejít dřív než stihne cokoliv namítnout.... No a pokud by mu to nedocvaklo a pořád by se choval jak sw chová, odmítal cokoliv měnit a bavit se o tom, tak prostě rozchod. Nemusí to být hned rozvod, ale třeba roční odluka. Takový vztah není dobrý pro nikoho.
Podle Tvého vyjádření tvůj muž nemá k Tobě žádnou úctu. Je pouze na Tobě zda s takovým člověkem budeš. Otázka je proč se on asi tak chová, to mi hlava nebere.
Takové věci zabolí. Znám to. A čím déle jsem v tom žila, tím víc mi docházelo, že jedna věc je říct něco bolestného treba ve vzteku atp...to prostě ujede občas asi každému. Normálního člověka to pak zpětně zamrzí, uzná že to prehnal, rekne ze ho to mrzi nebo se prostě omluví.
Pokud ale je schopný ti říkat takové věci, chovat se k tobě takhle odtažitě, vlastně tě vyignorovat a zranit...a nedojde už ani zpětně k tomu, že to prehnal...nemá tam už tu sebereflexi, tak je to těžce zvratitelné. Tohle už ztráta respektu k tobě. A asi jedinou cestou jak jej zase vydobýt, by bylo od něj odejít. Což se s dětmi tezko jen tak delá.
manželská poradna? (Klidně i nejdřív sama) 🌷