Problémy s přítelem workoholikem

pokud je to takhle neustále, tak to bych nesnesla, pro mě je na 1.místě naše rodina a pak hned v závěsu ti další. Taky mám bráchu, chápu, že chce segre pomoct, ale všeho moc škodí, měl by pomáhat jen při nějakých větších domluvených akcí, zbytek by si měla sestra zařizovat sama. Přece jí nemůže zadarmo postavit celý dům, to mu nevadí, že netráví čas se synkem, 5 leté děcko už je parádní parťák, navíc dneska je všude tolik možností. Mně by vadilo moc, že nemáme společné chvíle, žážitky, společný čas i kdyby , podle mě je to pak začátek konce vztahu.

Nejhorší je to, že už se se svou sestrou domlouvají za zády a nic se mnou neřeší, uklidnuje ji, že je to mezi námi v pořádku, přitom to není pravda. Vymýšlí si, aby ji nepřidělával další starosti, ale, že je máme my to není.. nebaví mě ten kolotoč, mám ho ráda, připadá, mi, že jsem všechnu svou snahu vyčerpala, on se tolik nesnaží a neřeší to, ani neuklidnuje, že bude líp..naopak, že může být i hůř, má stále dost práce....nejsem natolik tolerantní, abych to přehlížela a byla v klidu..o harmonickém vztahu mám jiné představy. Po roce jsem už vypěnila..málokdo by to tak dlouho vydržel...neděje se nic, je to stále při starém, tvrdí do kola, že když to začal, musí to taky dokončit, dělá to pro rodinu a bla bla..mrzí mě např, že se mě za celou dobu ani např. nezastal nebo neřekl sestře, že prostě dělat nebude, že se bude věnovat dneska např rodině..to se nikdy nestalo..

@duetka01 Ja to zase docela dokazu pochopit, ze te posila treba k vasim, protoze vim jaky je maly, kdyz tatka neco dela, bere mu naradi a vse k tomu a praci co by mu trvala hodinku, tak dela ctyri, protoze maleho porad nahani s necim. Jinak to by me asi taky nebavilo. Ale dum se jednou dostavi, tak pokud ti na tom zalezi a ani potom se to nezmeni, tak bych to resila. Nerikej ze neni kam jit. To neni nikde zadny park nebo misto na prochazky s malym? To ze tatka o ty vsechny zazitky prijde, nepodlehej depresi a nenech se o ty okamziky okrast taky. Uz to nevratis, uzivej si na plno maleho. Ovsem chapu, ze malemu chybi tatinek. Nas tatka taky moc pracuje, pak je unaveny a chce jen odpocivat, ani na ten bazen ho nevytahnu, ale s malym si po praci hraje 🙂

Vše zařizuje, on je v jednom kole jede na 100% nepřetržitě, kdyby nám dával těch 100 pomyslných procent tak jsme spokojení a nepíši zde.

Malý tatkovi žádné nářadí nebere, ted dělá práci kolem venku úpravy atd...když já nemůžu pohlídat šoupne ho své matce na hlídání a je vystaráno. Nebo se zabaví i se sousedovic dětmi. I když se dům dostaví, tak jeho sestra nemá přítele a když se něco porouchá nebo bude potřebovat něco přišroubovat komu zavolá? No přeci bráchovi..i před stavbou si vždy našel práci vždy nějakou venku, nevydrží doma. Je to prostě workáč. Když mu zmíním, že bychom mohli jet na nějaký výlet, tak minule mi řekl, že není panelákový pič... a je rád, když jdou za ním vidět výsledky..posílá mě pryč z alibismu a sobeckosti.

to, že si pohraje s malým jen večer, mi příjde tedy dost málo

Mě se to nějak nezdá, proč má rodinu když je radši v práci a na stavbě? A je tam pokaždé? Možná kecá a je jinde...možná bych zkusila hodit řeč s rodiči či sestrou. To už rovnou můžete být sama se synem v místě kde se cítíte dobře,máte rodinu a přátele...podle mě začátek konce ale chtělo by to fakt s ním ještě promluvit

Je skutečně na stavbě, mohu si to kdykoliv ověřit, jelikož jeho sestra staví kousek od nás. Je radši v práci a na stavbě jelikož se v tom vidí, ta práce ho baví, na úkor nás, že my strádáme...s jeho sestrou jsem mluvila, nic se nevyřešilo pač nikoho jiného nemá, on se cítí důležitý..ona to neřeší, minule mi sobecky řekla, tak dík tedy za pomoc..že je na vše vlastně taky sama. Ještě se cítila ukřivděně, příjde mi to tedy dost sobecké a bezohledné od ní, po roce, že jsem vlastně vybouchla.

jeho mamka neměla slov, řekla mi at to zkusím nějak vydržet, že snad bude lépe, vidím to stále stejné, nebo ještě horší ....

od po-ne pracuje bud v práci a pak na stavbě záleží jakou má směnu, v neděli si neodpustí ještě pracovat dopoledne,až v neděli odpo si udělá teprv volno..zdá se mi to dost málo

tak bych se. zbalila, a sla ba tyden dva mozna i vic k rodicum. At zjisti jake to je kdyz ma barak a je v nem sam, pro koho to delal , jedine tak si uvedomi “snad” ze to prehani a vy si taky psych odpocinete.

Chápu te. Mam manzela taky stále v práci a do toho stavíme. Na stavbě se tedy snažíme byt s nim a beru tam i dceru aby tatínka viděla aspoň občas. A když by mohl mit volno-nedělat na stavbe ani v práci tak pomáhá u svých rodičů nebo jezdí do lesa a delší dřevo. Je to těžký, no.

Taky bych se zbalila a jela k rodičům třeba na tři týdny když tě tam sám posílá. Třeba mu to docvakne.

a nebo mu to nedocvakne vůbec..minule mi tvrdil, jak si ulevil, že jsem odjela k rodičům, že nebude muset poslouchat výčitky..ještě by mu to vyhovovalo...

nemohu jet k našim z důvodu práce, prcek má 5 let, chodí do školky a musí sem chodit, jinak bych už tadááá jela heverm odsad pryč..ale nevím či si to vůbec uvědomí v té své hlavě..připadá mi strašně tvrdohlavý a že mu všechno dochází pomalu..nebo nechce dojít..

Opravdu jak přes kopírák.. Taky si myslim, ze by panove byli vlastně spokojeni. I me manžel rika at si jedu třeba k rodičům apod. Sobeckost, tvrdohlavost.. Nevím. Strasne me to mrzí že se nevěnuje me a ani dceři. Řekl mi, že se nezmění. A doma mám pocit že už jsem jen kucharka, uklízecka a myčka. Nejsi v tom sama. Je otázka jestli má vůbec smysl to vydržet. Me drží tedy ta stavba, už se tesim az budeme ve svem. Ale vim, že partner bude stejne stále fuč a nedokazu to jen tak přejít.

@duetka01
myslim, ze 14 dni u rodicu vubec nepomuze. mela jsem take workoholika, utikal do prace. mel jeste v peci dva syny... a presto ja... zamilovana, obdivovala jsem jeho schopnosti... a stacilo mi asi malo (trochu lasky a sex), sla jsem se svymi dcerami za nim (140km). porodila jsem tam dve deti za sebou a pak musela utect... to ale bylo krizi, obzvlaste jeho a to sem nechci psat. sdelit potrebuju jen to, ze onen muj expartner prosel nekolik seminaru (aby pochopil, proc jsem odesla) a nyni jiz si dal zenu na prvni misto, pak ma deti a TEPRVE PAK ma praci (dle jeho slov). takze se nedavno ozenil, koho si vzal nevim, ale muze to "aplikovat". kdyz se zpetne vratim, vlastne bylo hodne neprijemne (ale take jsem ho milovala jako Ty a take byla velmi tolerantni a vydrzela nemozne), jak me "prehlizel". jak jsem byla "samozrejma". ale u nas byl nejvetsi problem, ze z jeho strany tam nebyla laska (on neumel milovat- treba uz to umi). u Vas myslim, ze toto stezejni je v poradku. a tak bych ted jeste zatla zuby a pockala, az se sestrina stavba dokonci, co bude. a pak bych si zacala diktovat pravidla... v sobotu potrebujeme travit rodinny cas, pojedeme tam a tam na vylet. v nedeli potrebujeme travit partnersky cas, pujdeme tam a tam na koncert...... treba ho prevychovas.... (me se to nepodarilo, ale jak rikam, on me nemiloval a ja navic byla v hormonech, takze jsem neumela byt takova "jasna, strucna a dusledna".). take bych Ti poradila zajit do manzelske poradny anebo k psychologovi, da Ti to jiny, odborny pohled. a pokecas s odbornikem...

@duetka01 ten tvůj dodatek mi připomněl naše, bylo to stejné, mamka s námy sama, na všechno doma sama, táta v práci, případně si vždycky nějakou o víkendu našel venku, u bráchy, u rodiču, na výlety se nejezdilo, nic se nepodnikalo, max jedna zoo a jedno moře ročně, co mamka do puntíku zařídila, zabalila, kde si lehnul na pláž, prospal se a za 10 dní jsme letěli domů, postupně už spolu s mamkou ani nemluvili, neměli společné zájmy, kamarády, nic, no mamka to vydržeLA 30 let, přesně, minulý rok se ve svých 49 letech rozvedla, zase vdala za normálního chlapíka a je šťastná. tož tak, reš to, pokud za to ten chlap stojí a stojí o tebe, dokud jste mladí.

@duetka01 Fakt se těžko soudí, já jsem zvyklá, že se s manželem prakticky nevidíme, max. večer rychlá večeře...tím nechci říct, že bychom spolu nic nepodnikali, ale když je to ten výlet v neděli, nebo restaurace a divadlo, tak je to dobré.

Jenže u nás je to vzájemné, já mám aktivity do večera a on taky, u vás je problém, že ty jsi doma s dítětem a sama.

Jestli to dobře chápu, jde o stavbu baráku sestry, takže hádám že jednou bude dostavěno a skončí s tím?

@iivetaak Ivet, takže si procházíš stavbou, tak to tě ujištuji a zároven lituji, že to bude jenom horší i já si tím prošla s tím rozdílem, že jsme si prošli jednou krizí, když jsme stavili náš barák a ted zažíváme druhou, kdy staví své sestře a je to opravdu nekonečné.. vlastně když si tak vzpoměnu tak i můj chlap mi oznámil, že se měnit nehodlá a vlastně je to všechno v pořádku..ti chlapi jsou věru sobečtí a tvrdohlaví nedokáží tento problém řešit, raději to vyřeší tím at my utečem od problému než, aby ho museli řešit čelem...nevydrží nic nedělat, nevěnujou se ratolestem, rodině, zajímalo by mě vlastně jestli by jim to jiná trpěla? Věř mi, že situace se nezmění ani po stavbě..nemá smysl to vydržet, uvažovala jsem nad tím, bude lepší od takového vztahu odejít a být sama, udělat si sama podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a být v klidu, namísto řešit takové věci, které by snad měly být pro jiné chlapy automatické, že na 1 místě bude rodina a ne sestra a její barák. Oni ti chlapi u druhých partnerek se vyhýbají tomu co dělalili s těma prvníma, místo toho, aby situaci řešili a snažili se tomu vyvarovat momentálně s těmi co žijí přítomně.

@bayt sice máš pravdu v tom, že jednou bude dostavěno, ale taky mě můj přítel předem upozornil, že vždy kolem baráku je a bude práce, skončí jedno, začně něco nového, takže dokolečka do večera bude mít prostě takový harmonogram s tím, že některý den může mít samozřejmě volněji...ale, že by se něco zlepšilo z jedo strany k nám nehrozí. Nazvala bych to, že začal už stávkovat a spíše to dělá i schválně. Asi bych řekla, že mě zkouší kolik toho ještě vydržím....

@duetka01 Můj ex byl něco podobného, jeho workoholismus byl neúnosný. A to nebyl zdaleka jediný problém. Stále jen sliboval, že dodělá to a tamto a budeme šťastní. Pracoval dole v dílně a stejně jsme se neviděli celé dny. Přišel se akorát najíst, což mě časem strašně iritovalo, protože jsem rotovala kolem malé a sama neměla na jídlo čas. Nepomáhalo nic, začal být agresívní. Že potřebujeme peníze...přitom si tajně domlouval různé ,,fušky" a když potřeboval něco kamarád, šel se hned přetrhnout. A tajně si i kupoval věci do dílny z mé mateřské. Kdyz jsem mu dala na hodinu hlídat dceru, musel pracovat a lakoval u ní v kuchyni kytaru, smrad všude, jsem se vyděsila, že ji přiotraví. Podle mě je to nemoc, závislost jako každá jiná, se stejným destruktivním dopadem na vztah.

@bonavoxa Takže podle řeči se to s ním už nedalo vydržet, tak jsi couvla nakonec ze vztahu? Kam jste šli nakonec s dcerkou jestli se můžu zeptat? Já přítele mám pořád ráda, snažím se komunikovat, situaci bezvýchodnou řešit, ale připadá mi jak bych se snažila jen já sama, on nic nedělá proto, at se máme dobře a vrátí se to do normálu, jak by začal rezignovat a ani mu to nepříjde, že dělá něco špatně. Opravdu mě to mrzí, všechny své možné snahy jsem už vyčerpala, nebaví mě v tom dále žít a taky rezignuji. Silně uvažuji o přestěhování. Samozřejmě do Vánoc nic nechci hrotit, at má malý alespon pěkné poslední vánoce v kompletní rodině. V lednu bych už to neúprosně řešila. Další dítě a svatba určitě nehrozí, nevidím důvod proč to natahovat, jsem poměrně ještě mladá, tak chci v přiměřeném věku odejít at třebas potkám své štěstí jinde..samozřejmě už budu hodně zaměřená na to jestli i nový chlap nebude podobný, tak ho důkladně otestuji.-)..dalšího takového bych už vážně neunesla. P.s myslela jsem, že se s tou nemocí dá nějak pracovat např. ji omezit, ale věru nedá, problém je ustavičný, neustále se kolem toho hádáme až mi to jde krkem, ted už rezignuji, snažím řešit věci v klidu a těšit se na nový život. To jediné mě drží at ten pracovní nápor s workoholikem ještě vydržím. Naštěstí peníze mi nebere a do dílny si nakupuje svoje věci za svoje, bych mu dala, dělat něco za mými zády to by si za rámeček nedal!

@duetka01 Odešla jsem, ale měli jsme i jiné problémy než workoholismus. Ta jeho agrese se tak vystupňovala, že mě napadnul i fyzicky. To jeho neustále prosazování si své vůle byl zase psychicky teror, pak i se snahou úplně rozložit mojí osobnost jenom proto, aby si mohl dělat, co chtěl. Už jsem prostě věděla, že nám bude kdekoli lépe. Pár měsíců jsme byli u rodičů, kdy měl ještě šanci se vzpamatovat, ale nedošlo mu nic. Odmítal si cokoli připustit. Už roky žijeme s jiným tatínkem, malá ho zbožňuje. Když jednou neviděla svého bio otce 14 dní, nepoznala ho vůbec, tak málo s námi byl.

Tak to je mi vážně líto, to vím, že v takovém vztahu se žít opravdu nedá, ani dlouhodobě vydržet, chlap by zkusil raz na mě sáhnout (vím, že ženy nebije) ale kdyby se tak někdy stalo, na nic bych nečekala a hned bych šla dveřma pryč, vlastně nic mě tu nedrží, jen je mi líto malého, že alespon kvůli němu se nesnaží udělat nějakou nápravu, ústupek, abychom byli štastní, myslím, že by ho to tolik nebolelo, kdyby omezil tu svou práci, mrzí mě, že se tak asi nikdy nestane..příjde mi to líto, vyčerpala jsem všechny své možnosti, víc opravdu dělat nemohu, ostatní je na něm jestli si něco uvědomí než nás stratí..fakt se mi chce s toho někdy brečet. Příjde mi to celé naprosto zbytečné.. že by se to dalo řešit, ale zase musí chtít OBA ne jen jeden se snažit a ničeho nedocílit !!! Dlouhodobě se v takovém vztahu žít nedá, dost dlouho jsem to tolerovala, sama se divím, kde jsem tolik trpělivosti vydržela a bralo se ve mě..občasně jsem i vybuchovala, když to pomenu, ale to k tomu prostě patří 🙂

Necetla jsem příspěvky. Zkus se na to podivat zas jinak. Muj muz v tydnu chodi somu z prace v 6-7 vecer, takze jestli si s klukama pohraje hodinu? Nekdy ani to ne, je unaveny a chce si lehnout na gauc( mladsi syn 14 mesicu a druhy ma 3,5 roku). Nevycitam, at si odpocine. Ale pred rokem jsme se nastehovali do noveho domu, vsude je spousta nedodelavek, a on je schopny cely vikend lezet na gauci, ani na prochazku ho nedostanu. Takze toto je druhy extrém. Volila bych radeji ten ze by bylo vse hotovo a manzel byl pracant.

Mně by to teda vadilo a šíleně. Kdyby to byl náš barák a chlap tam trávil tolik času, tak bych to ještě třeba nějak přetrpěla. Ale aby stavěl barák ségře to by mi teda vadilo fakt moc. Investuje do toho tolik času, který by mohl trávit s vámi a vy pak z toho ani nebudete nic mít. To bych teda nedávala... Obdivuju, že to držíš tak dlouho. Na jak dlouho to ještě vypadá ta stavba?

@duetka01 Mrzí mě to, ale snad se třeba vzpamatuje. Já jsem zkusila všechny možnosti záchrany a odcházela s čistým svědomím. Nakonec si oddechl, že má ó starosti méně. Bylo to bolestné, ale takhle nemocní lidí nemají hodnoty nastavené jako my. Jim to přijde normální a vždy se budou obhajovat, že je to potřeba,normální, apod.

@mrkvicka88 stavba už jde do finále, nahodí se omítka, dodělá se elektřina, podlahy, kuchyn, koupelna a může se bydlet, ale jak sám přítel říkal není panelákový pič.. aby s náma jezdil na výlety, protoho ho to nebaví a je spokojený, když vidí u sebe výsledky, že je za ním vidět práce. Jenže sestra se o něj starat do budoucna nebude ani s ním žít..kdyby nám věnoval to co stavbě 100%, tak si pískáme a nepíšu tu. Nehledě na to, že je u nás v baráku potřeba vymalovat, něco přidělat, hlavně, že baráček vedle kvete, to je sice pěkné, ale čas s námi netráví..už mě to nebaví, sama se divím, že to tak dlouho v sobě držím...ale už vyloženě strácím trpělivost, která není říkám pořád nekonečná!