Problémy s přítelem a babičkou
Zdravím, jsem ve svízelné situaci, kdy se potřebuju tak trochu vypovídat a vidět názor i někoho jiného, přejdu tedy k mému problému. S přítelem jsme spolu přes dva roky, ale nebydlíme spolu. On pracuje a bydlí pár km od našeho města, já bydlela taky ve svém. Jenomže jsem otěhotněla a v práci mi neprodloužili smlouvu a tak jsem skončila, musela opustit svý bydlení a na nějaký čas šla bydlet k naším, kteří bydlí v baráčku. Vše bylo fajn, moji rodiče jsou zlatí. Přítel za mnou jezdil každé volno vzhledem k tomu, že jsem v rizikovém těhotenství. Problém spíš nastal, když se k naším přistěhovala na nějakou dobu babička, mamka mojí mamky.. Ona je prostě taková, že ona snědla všechnu moudrost světa, všechno dělá nejlíp, každýho do všeho nutí a pak je ještě uražená, když si někdo dovolí mít jinej názor... ☹ Přítel je poslední měsíce takovej, že se na něho nemohu spolehnout, necítím, že mi je oporou, chová se jako puberťák. Naposledy když jsem byla u něho nějaký týden, tak mi druhý den řekl, že už se těší až zas pojedu domu ☹ že nemá svůj klid...Každá maličkost ho vytočí a pak je zlej na všechny okolo, vyčítá staré záležitosti, vylejvá si vztek na mém psovi. V práci žádné problémy nemá, nemá strach z toho co bude až se mimčo narodí, o tom jsme spolu mluvili, na miminko se těší, ale to jen stylem jak bude chovat, ale starání to už se mám točit já..když má něco zařídit je z toho vyřízený. Proto ta varianta, že se přestěhuji k němu se mi nelíbí, ale zároven sem již ted ve stresu z toho jak se mi bude do všeho montovat babička. Jak a co dělám špatně, že se to dělá takhle.. prostě nebudu mít chvíli klid.. Nebere navědomí ani to, když jí mamka řekne nebo já, aby necpala psy bůhví čím, že jím je pak špatně...
Bude se Vám to asi zdát jako nesmysl, ale mě to opravdu trápí 😒 Chci mít s malým klid, neřešit dokola, že si to chci vše dělat dle sebe.... 😒 A promluvit si s ní to prostě taky nejde, ona to sice odkejve, ale druhý den to udělá znova, co se týče psů a všeho...Chápu, že to je starý člověk, bude jí 69let, nemocná nijak neni, ale taky by měla brát ona to, že člověk potřebuje taky své soukromí. Sama nemá ráda, když jí někdo do ničeho mluví nebo jí stojí za zadkem a sama to dělá..
Asi jsem ted moc přecitlivělá, s přítelem spokojená nejsem a nevím jak dál.. prostě všechno se se vším sešlo a já mám ted starost, jak to zvládnu...
Omlouvám, se že jsem se tak rozepsala, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat..
Děkuji za každý Váš názor.
@andrrriiik ahojky, o těch dávkách sem taky uvažovala, byt sem měla pronajatý, ale nakonec sem se dohodla s rodiči, že půjdu na chvíli k nim než právě bych se přestěhovala k příteli ale ten mi sám řekl, že mu to takhle zatím vyhovuje a naposled když sem byla u něj mi řekl, že se těší až si ode mně odpočine.. 😒 přitom mu člověk nic nedělá.. naklizeno a uvařeno než přijde z práce má, spíš si říkám, že asi není ještě tak připravený mít svou vlastní rodinu..
@berenika25 No je to divné,taky mi připadá,že není připravený,a radši chce pohodlí.Ale je to dost sobecké.To se jako starat o mimčo nebude?To bude jen víkendový tatínek,nebo jak si to představuje?
@andrrriiik taky mi to tak přijde, že chce svý pohodlí. Prý se podle toho pak zařídí a budeme spolu, ale ty jeho nálady jsou fakt hrozný, nechci vidět jak by se tvářil, když mu tam miminko začne brečet zrovna když nemá náladu.. takovej prostě předtím nebyl.. když se s ním o tom bavím, tak říká, že je vše v pohodě.. a do toho ta babička 😒
@berenika25 No právě,podle mě se jen vymlouvá.Miminko jste plánovali?Zkus si najít jiné bydlení,pokud nemožno předešlé,a vyřídit si dávky.Aspon trochu klidu abys měla.
@andrrriiik ano, to jsme plánovali. Zkusim se pozeptat na ty dávky. Děkuji za reakci
@berenika25 Není zač,at ti to vyjde,a hlavně ten tvůj,at se taky vzpamatuje 😉
@andrrriiik snad se dá do kupy a děkuju moc 🙂
@berenika25 😉
Ahoj, můžu přidat svou zkušenost. S manželem jsem 7 let a poslední dva roky jsem trávila hodně mimo domov, nemocnice, pak nějaký čas u rodičů a z manžela pak vypadlo, že si zvyknul na to být sám a mít své pohodlí. Napadlo mě to v souvislosti jak píšeš o bydlení. Přítel je zvyklý být sám a proto třeba se "těší" že odjedeš zase zpět. Ale jak to bude, až se narodí mimčo? Co zkusit bydlet spolu už teď, během těhotenství, jelikož pak už nebude mít svůj klid vůbec - myslím s narozením dítěte. Já teda děti nemám, ale myslím si, že potom bude mít zase nervy z toho, že mimčo brečí, pořádně se nevyspí... Ale to je jen můj pohled a můj názor 🙂 každopádně přeji, aby to dopadlo tak, jak si přeješ 🙂
Tomu moc nerozumím...tebe trápí chování babičky (což naprosto chápu teda), trápí tě, že nemáš na vlastní bydlení a hodláš řešit sociální dávky. Tebe netrápí ten vztah s přítelem?? To, jak se chová, jak se staví k vaší situaci, že tě u sebe vlastně nechce, ani když spolu čekáte miminko?? Já bych předně řešila tenhle problém. Ale přijde mi, že pro tebe to zas takový problém není, nebo já nevím 😒 Třeba nerozumím tomu, proč jste si pořídili miminko, když vlastně nevíte, jestli jste schopní spolu být. Přece společné bydlení by pro budoucí rodinu měl být základ. Vždyť miminko není věc, kterou odložíte, když vám nebude vyhovovat. Opravdu tomu moc nerozumím. Ale možná si tvůj příspěvek jen špatně vykládám 😉
To byl výbornej nápad uplést si dítě s chlapem, co s tebou nechce být, jen co je pravda. Tak snad aspoň na potomka míní platit. Babičce buď nastavit pravidla, nebo si najít vlastní bydlení, co jiného chceš dělat.
@berenika25 - na jednu stranu tě chápu, na druhou stranu - čekáš dítě, bydlíš u rodičů, kde bydlí i babička - takže se musíš přizpůsobit, leccos zkousnout...
Proč myslíš, že řada holek dítě odkládá, zařizuje si první bydlení? Přesně proto, aby nemusela řešit tyto a podobné problémy...
Navíc otec dítěte je sám ještě děcko, těší se, jak bude chovat - chci ho vidět, jak bude nadšený po první probdělé noci, až bude miminko plakat kvůli něčemu.
Stalo se - jsi těhotná, rodiče ti nabídli azyl, tak to prostě ber se vším, i s tou babičkou. 😉
ahoj, já teda moc nechápu, proč jste si s přítelem přáli a pořídili miminko, když spolu ani nebydlíte. je těžké se naučit žít po něčím boku a pokud se tam budeš stěhovat až s miminkem, bude to ještě mnohem horší. Na tohle bych já nikdy nepřistoupila.
To, že budeš bydlet u rodičů, ses rozhodla sama, já bych například trvala na tom, že se nastěhuju k příteli - logicky - jsme rodina a kvůli úspoře by i tak nemělo cenu platit dva byty. Sociální dávky nic neřeší, v otm jsem zásadně proti. Nicméně bydlíš u rodičů, ne každý takové zázemí a možnosti má, možná ti chybí trochu víc pokory. Co se týče babičky, tak ta podle mě má mnohem větší nárok na to u svých dětí bydlet - kvůli věku, případným nemocem, potřebné péči, samozřejmě je těžší se starými lidmi vyjít a nenaučíš je novým věcem, takže babička určitě nebude ta, kdo se změní a podle mě to po ní ani nikdo chtít nemůže.
Být tebou, tak si vážně promluvím s přítelem a stěhuje se k němu, lepší zjisit dřív, že to nebude fungovat, než po porodu. Není to příjemná siturace, kterou bych chtěla řešit v těhotenství, ale je to chlap a měl by se k situaci postavit! Já si nedovedu představit, že bych s tím svým nemohla počítat a nebydlela s ním a přitom čekala jeho dítě
Já toto nechápu. v dnešní době antikoncepčních metod. Myslím, že sis pořídila dítě bez poznání přítele. Nikdy bych dítě nechtěla s člověkem, kterého neznám. Je důležité se poznat, sžít se. Teď ale pozdě bycha honit. Na Tvém místě bych se přestěhovala k příteli. Těhotenství je krásné období v životě ženy. V tomto období na sebe budete mít čas. Poznáte se. Obávám se, že sobecký přítel zkouškou bydlení neprojde. Rozhodně bych se ale k němu nestěhovala až po porodu. To je pak mazec Hodně štěstí.
Teda co mě zaráží, že si pořídíš dítě s někým s kým si nežila a ještě se odstěhuješ k rodičům ..... Babička je jen vedlejší přidružený problém. Evidentně není na tvého partnera spoleh a váš vztah nefunguje. Bohužel na moc žádná rada neexistuje a na výčitku že is to měla rozmyslet dřív je už pozdě.
@berenika25 vezmu to trochu naopak - já jsem přes pět let bydlela úplně sama - žádný vztah nebyl tak vážný, abychom spolu bydleli. Se svým již manželem jsem z té doby byla asi dva roky, než jsem neplánovaně otěhotněla. Tehdy přítel bydlel též v nájmu s několika dalšími lidmi. Takže jsme se vídali většinou u mě. Když přišel v pátek a odcházel v neděli, můžu upřímně říct, že jsem se na to taky těšila, až odejde. Mít svůj klid a pohodlí, na které jsem byla již zvyklá, bylo k nezaplacení. Ano, na přítele jsem se moc těšila, ale pak jsem se zase těšila, až budu sama.
Chci říct, že to možná bereš zbytečně přecitlivěle. Třeba je jen vážně zvyklý na svůj klid. A víš, co bych udělala na Tvém místě? Přestěhovala se k němu - jste/budete rodina a ta má bydlet spolu. Pokud zůstaneš u rodičů s babičkou, tak nebudeš v pohodě, do toho hormony a budeš akorát štěkat na přítele, se kterým budete mít čím dál větší neshody a povede to nejspíš k horšímu. Pokud se k němu nastěhuješ, je vyšší pravděpodobnost, že se vše uklidní a ustálí. 🙂
Já jsem se svým přítelem šla bydlet až když jsem měla první trimestr za sebou.Sžívání se (zvláště v těhotenství plné hormonů) bylo občas dost náročné, ale manžel je v tomto celkem flegmatický 😉
@berenika25 ještě píšeš, že se bojíš, jak bude přítel reagovat, když mimi začne brečet a on nebude mít zrovna náladu...
Taky to nemusí být tak strašné...Víš, on chlap (zvláště mladý, který počítal s tím, že bude mít ještě několik let pro sebe), i ten, který mimčo plánoval, najednou vidí to, že už si nemůže jít kdykoliv a kamkoliv, že už na něj budou závislí dva lidé, že už musí prostě živit rodinu atd. Prostě přítel jen může být z nastalé situace nervózní, zda jako chlap v tak těžké roli, v roli otce a živitele rodiny, obstojí. Třeba teprve teď si začal uvědomovat, že mimi nebude jen na "chování", ale že to pro oba dva znamená neskutečnou starost, trpělivost, omezování se atd.
Takže prostě upalujte spolu bydlet a teprve pak se uvidí. Teď už není na co čekat 😉
@berenika25 A kedy máš teda v pláneť presťahovať sa k nemu? Až sa malé narodí? Ak mu už teraz vadí,že na pár dní nemá svoj kľud,tak mu to bude o to viac vadiť ,keď tam zrazu prídeš s miminom,alebo aj potom chcete žiť takto oddelene?? NAsťahuj sa k nemu už teraz,veď budete mať dieťa,tak by bolo fajn,keby ste sa naučili spolu žiť už teraz a nie až potom a boli z toho obaja zbytočne nervózny...A babičke nevysvetlíš,ani ju nezmeníš,ona už svoje deti odchovala a myslí si,že to nikto lepšie neurobí...takže ak tam zostaneš s miminom,budeš mať nervy na pochode deň,čo deň..TAk si s priateľom sadnite,preberte situáciu a vysvetlite si,či vlastne chcete tvoriť rodinu v pravom slova zmysle,tým pádom aj pod jednou strechou...
Ahoj, děkuji všem za názor. S přítelem jsme o tom ještě diskutovali za čím je jeho chování, nakonec se přiznal, že mají v práci nějaké zkoušky, tak proto se tak chová. Říkal, že mně tím nechtěl obtěžovat, tak sem mu vysvětlila, že od toho jsou na vztah dva, že to je samozřejmost.. O volno pro mě zajede a domluvíme se i na tom bydlení a všem.. tak jsem na to tedy zvědavá... antikoncepční metodu jsme použivali, ale i tak jsem otěhotněla a miminko si chtěla nechat. Moc mi pomohlo se tady vypovídat, i když to asi vyznělo hodně přeclitlivěle a přehnaně..a ano, babičku už nepředělám. Ještě jednou Vám děkuji
@berenika25 Ať vám to vyjde 🙂
Držím pěsti, ať se to srovná a vy si stihnete užít těhotenství a nakonec i celou svou novou rodinu! 😉
@berenika25 Držím palce, ať se vše brzy v dobré obrátí a už se nestresuješ 😉
Ahoj,a proč sis radši nevyřídila dávky na bydlení,abys mohla dál žít sama?Určitě bys nárok měla.Příspěvek na bydlení,hm.nouze,doplatek na bydlení.Mě to udělalo celkem cca 14tis.A co se týče přítele,není trochu zničený z toho,že spolu nebydlíte?Proč ses vlastně radši nepřestěhovala k němu,než k Vašim?