Problémy s partnerem

Zdravím maminky potrebuju ze sebe dostat par veci bude rada, kdyz mi odepisete. Hlavni problem je v tom, ze mam problemy se vztahy. Tak nejak od jakziva. Sveho soucasneho pritele sem poznala jeste jako tehotna. Synuv biolog tata byl alternativni fanatik bouzel sem ho neznala Marecka sme si vyrobili nahodou po mesici znamosti nejak zahadne pres kondom. Psychicky me tyral, nutil me jist jidlo co on uznal za vhodne, rodit kdesi v lese, menil praci snad co mesic, nikde nevydrzel, ja se odstehovala k matce jezdil zamnou jen na víkendy. Mivala sem z nej hrozne nervy, kdyz sem skoncila na kapackach v nemocnici podvyzivena a on zamnou nechtel ani dojet s tim, ze je to daleko rozhodla sem se to ukoncit. I tak to nebral vazne a asi si myslel, ze me to po porodu prejde. Rodina ho zboznovala,byl to pohledny chlap a babicka ho pozvala na svoje narozeniny jen kvuli sousedum a znamym ikdyz vedela, ze spolu uz nejsme. Nemela sem silu snima bojovat mela sem rizikove tehotenstvi a doktor mi rekl, ze bud si klid zajistim doma nebo budu v nemocnici do porodu. Na konci tehotenstvi sem mela celkem klid asi tyden pred porodem mi napsal muj soucasny pritel. Pozval me na projizdku na motorce a ja odmitla, ze du za par dnu rodit. On mi rekl, ze to nevadi a pocka. Byl mi hodne oporou pomahal mi s utoky od byvaleho i rodiny. Byl mi oporou a hledsnym utocistem. Mela sem spatne vztahy i s mamou byla u byvaleho pritele mela sem mu domluvit, prevychovat ho apd. Moje uzkosti apd. Rikala mi, ze je mam jenom vsugerovane nutila me at se s nim naucim zit. Porod a šestinedělí sem prezila diky soucasnemu priteli. Byl jak andel seslany z nebe. Dojel zamnou s ruzi a plinkama hned v sestinedeli ac sem chtela pockat az po nem. Ted zpetne vim, ze to byla chyba. Sem typicka citliva hodna holka. To je asi hlavni duvod proc pritahuju partnery co si me nevazi slapou po me apd. Soucasny pritel nas po case nastehoval k sobe. Bydlel s rozvedenym otcem v rodinem dome. Dokud sme spolu nezacli bydlet nas vztah byl idylicky a stastny. Pak se, ale zmenil. Byla sem z toho hodne smutna, ale snazila sem se snim mluvit, neco s nasim vztahem delat. Mela sem ho moc rada. Uz sme spolu dva roky a ja sem nestastna. Sem smutna a chodim jako bez duse. Pritel je cholerik, sobec, je uzavřeny a nezvlada komunikaci semnou. Kdyz mu reknu, ze mi ublizil nase*u ho nebo mlci. Hodnekrat sem chtela odejit on me dycky nejak prekeca abych zustala, ze to bude dobre apd. Kdyz se podivam zpatky tak je to lepsi chova se ke me lip o neco, ale porad s nim nedokazu spat diky tomu jak mi ublizoval, boli me to a brecim, byla sem stim na gynde a rekl mi, ze to mam psychickeho razu, ze mam jit s pritelem k sexuologovi, pritel mi na to rekl, ze ma problem o sexu mluvit normalne kor s nekym cizim. Sem toho nazoru, ze vztahy sou nase zrcadlo a snazim si to vyresit uvnitr. Sme spolu teprv dva roky desi me myslenka, ze budu cely zivot s nim. Sem kompletne vhaji kdyby mi mel kdo pohlidat prcka chodim k psychologovi. Vnimam svuj zivot jako selhani a spoustu spatnych rozhodnuti. Byla sem studentka pred Mareckem takze se o nej sama postsrat nedokazu. Pred rokem sem mela i sebevrazedne myslenky nejak sem se z toho vylecila. Kamarad co studoval psychologii mi rikal, ze me ten vztah nici jinak sem psychicky v pořádku. Pokud to nektera z vas docetla az sem tak dekuju....