Problémy s otcem a v rodině - chci odejít v 18 z domova
Do 14cti let jsem dělala gymnastiku. Nechtěla jsem tam chodit kvůli starším holkám, které si vylívali na mě zlost kvůli mému bráchovi, který s nimi chodil a pak se s nimi rozešel a kvůli trenérům... Tátovi jsem to říkala normálně snažila jsem si s nim o tom promluvit, ale on mě odmítal. Tak jsem jednou zkusila hysterický křik, že už tam nikdy nepůjdu akorát jsem ho rozčílila dostala jsem facku(což nebylo poprvé) a měla jsem tam pořádnou modřinu a poté na mě vylil studenou vodu v tu dobu jsem neviděla východ nikde jinde a utekla jsem. Venku bylo -9 stupňů a já utíkala v té zimě co mi nohy stačily v první chvíli jsem nevěděla kam jít, ale pak jsem utíkala za velmi blízkou rodinnou kamarádkou tam jsem se převlékla do suchého a šly jsme to vyřešit domů. Doma po čtyř hodinové hádce s mým tátem se teda stalo, že to budu dělat jen jednou týdně a že do toho budu tancovat. Není to jediná věc, která se stala. stalo se toho strašně moc. Vlastně jsem se kvůli nim naučila lhát a lžu ve všem vlastně to začalo když jsem byla v první třídě přišla jsem asi o 15 minut později a můj táta na mě začal křičet kde jsem byla a když jsem mu řekla, že jsem si povídala s kamarádkou, tak na mě začal křičet dostala jsem facku a nebyla jsem pak tři dny ve škole, protože jsem se bála táty. Nemohla jsem rodičům nikdy nic říct jak to bylo musela jsem lhát aby už se mi nic nestalo. Od páté třídy jsem si říkala, že chci jít pryč z domova na školu, ale to jsem nevěděla jak moc to ještě zhorší. Je mi 17 a momentálně se snažím počítat dny kdy mi bude 18 a budu moct odejít z domova. Nebo je ještě jinačí řešení? Že bych mohla odejít hned? Příteli je 18. A ještě jsem se zapomněla zmínit o tom, že jsem se snažila s otcem několikrát komunikovat, ale on nechce vždycky mi jen odpoví jedním slovem. Byla bych moc ráda kdyby jste mi s tím pomohli. Píšu takhle někam poprvé... když tak se omlouvám za chyby. Předem děkuji za váš čas. A omlouvám se, že se musíte zabývat takovým stupidním případem.
Ja měla pech s mámou, do mých 17 jsem taky myslela, ze jakmile odbije 18 - půjdu z domu :D no a nestalo se tak, odešla jsem az ve 20, ale po dlouhém plánování do společného bytu s přítelem a mamu bych za nic nedala :D je to moje zlato :D
Chce to klid a nohy v teple, táta je asi výbušný, ale tím, ze utikas baraku a děláš tohle si nepomůžeš. Můj biologicky otec to byl teprve materiál :D co bych dala za to, kdyby mi dal jen facku :D
Ale pokud se citis špatně, linka důvěry, nějaký klokanek, ci socialka by mohla pomoci. Nebo si prostě a tátou v klidu sednout ke kave a promluvit si, hlavně v klidu. Žádný plac, řev, scény 🙂 Kdyby začal být útočný, prostě se s lidovým klidem zvednout a odejít do jiného pokoje. Pak už bych to řešila s nekym jinym 🙂
Co jit na intr? Rict to jinym pribuznym. Ja bych tohle nesnesla. Na krouzky bych uz nechodila, Co ti muze udelat, zase vrazit facku? Hroznej psychopat. Bydlet u nejaky babicky nemuzes?
Já bych to vzala z té praktické stránky. OK, bude ti 18. Co škola? Budeš vyučená? Nebo chodíš na střední a maturita až za rok, za dva? To bych brala jako prioritu - dokončit školu. Bez ní se ti bude těžko žít. Potom peníze - chceš bydlet s přítelem, on bydlí sám? Vydělává? Do začátku budete potřebovat peníze na kauci (jeden až tři nájmy dopředu), taky nějaké vybavení, i kdyby v bytě byl nábytek a spotřebiče, tak potřebuješ peřiny, nádobí, vysavač, ložní prádlo, utěrky... dá se začít s málem, ale je lepší mít něco než nic. A co práce? Dejme tomu, že budeš mít školu hotovou, tak je potřeba si rychle sehnat práci - aby bylo na nájem, jídlo, dopravu....
Moje ségra s taťkou taky moc nevycházela, nebylo to takové drama jako u vás, ale oni jsou oba stejná tvrdohlavá a prudká povaha a dohromady v jedné místnosti byly jako sud střelného prachu. Ségra věděla, že se bude chtít hned po maturitě odstěhovat. Střádala peníze z brigád, už od března sháněla práci i byt - sehnala oboje a 14 dní po maturitě se stěhovala. V dobrém, naši jí autem odvezly věci, dostala od nich i nějaké věci do začátku. Ale měla tedy naspořeno, zajištěnou práci a byt velmi skromný (minigarsonečka) a v pohodě to od začátku utáhla sama. Pokud odejdeš natruc, tak asi s žádnou velkou podporou počítat nemůžeš. Co jiné příbuzenstvo, nikdo by ti nepomohl? Teta, babička, starší sestřenice? Někdo, u koho bys mohla aspoň zadarmo bydlet, z brigád si platit jen jídlo atd. a v klidu dodělat školu?
Ty máš problém, že nevycházíš s lidmi ve svém okolí: otec, trenéři, holky z kroužku.
Problémy řešíš lhaním, útěky, hysterií, brzkým odchodem z domova.
Proč otec lpí na tom, abys chodila na kroužek, tancovala? To mi přijde zajímavé. Aby ses hýbala, nebo jsi v tom dobrá a byla by škoda to zahodit?
Pokus se nezavřít si dveře k rodičům, navíc je matka nemocná.. tohle by chtělo pořešit a ne odcházet. Pročti si tady jiné příběhy o tom, jak by žena chtěla odejít od partnera, ale nemá kam, tak zůstává v nefunkčním vztahu, protože k rodičům se vrátit nejde.
Pokus se vylepšit vztahy se svým okolím. Do 18 let nemůžeš odejít, tak máš čas to pořešit.
Ja jsem odesla z domova v 18 a to jsem mela fajn tatu (ktery s nami uz nebydlel v te dobe) a mamu se kterou jsem se docela hadala. Nicmene, i kdyby to s obema bylo v pohode, tak bych stejne odesla. Proste uz jsem si v 18 chtela zit po svym. Nasla jsem si praci a podnajem a pri praci vystudovala VS. V tvem pripade bych rozhodne z domu odesla.. drzim palce!
A co mama?nebo sourozenci?obratila bych se na linku duvery.je to anonymni a pro ne je tohle denni chleba(bohuzel).nebo na nekoho komu verite dospelemu.treba teta,trener,ucitelka...jinak nechci vam brat iluze ale odejit z domova bych videla az jako posledni moznost.vazne je to velky krok a je tezke si predstavit co to vsechno obnasi a uzivit se a vyjit s penezi da fakt zabrat tak byste se z toho pak nesbirala spoustu dalsich let...at to zvladnete!p.s.slysela jste o mediaci?