Problémy s ex. Jak mu mám pomoci?
Bola som s mojim expriatelom 15 rokov, máme dve deti. Po všetkých tých hrozných rokoch prežitých s ním, som sa konečne odhodlala odísť od neho aj s deťmi a začať nový život. Pred rokom sme si prenajali byt. Priatelovi som už minimálne pred 2 rokmi hovorila, že sa plánujem od neho odísť takže o tom vedel dosť dlho.
Od začiatku to bolo v skratke asi takto: Asi 2 roky odkedy som s ním začala žiť, začal úplne kašlať na rodinu, každý deň len pil, domov niekedy neprišiel aj 4 dni, nebral telefon, nevedela som o ňom nič, niekolko krát som ho dala aj hladať políciou. Ja som bola v tom čase na rodičovskej, takže peniaze nič moc, účty mal teda platiť on. Ale neplatil nájom, na jedlo mal len niekedy, žila som s ním v chudobe, v nezaplatenom prenájme, on robil len po stavbách na čierno a aj to čo zarobil, prepil a prefajčil. Velakrát sa stalo aj to, že keď prišiel ožratý, tak ma aj zbil. Už vtedy som si vravela, že už sa teším, až od neho raz odídem. Keď mal syn 4 roky, presťahovali sme sa do ČR, lebo na Slovensku som nemohla nájsť prácu, a už niekolko rokov tu žije aj moj brat a vybavil mi prácu aj bývanie. Zo začiatku to vypadalo, že priatel sa spamatal. Zamestnal sa a pomáhal mi s dieťaťom, nepil, a normálne fungoval. Vtedy som neplánovane otehotnela. Keď som prestala pracovať a zase som bola na materskej, znovu to začalo. Alkohol, kamaráti, diskotéky, a ja som bola pre neho len "stará" ktorá sedí doma s deťmi ( tak sa o mne vyjadroval pred puberťačkami na diskotéke). Celé roky ma len ponižoval, nadával mi, bil ma, zanedbával rodinu (slušne povedané), neplatil účty, nedával mi peniaze, urobil mi hanbu pred všetkými známymi...
Teraz už rok bývam len s deťmi, ale úlava aj tak neprišla.
Expriatel nemá kde bývať a ani sa nesnaží si nájsť bývanie. Nedávno sa síce zamestnal v Nemecku, ale bere ako samozrejmosť, že cez víkend si zazvoní u mňa. Keď viem, že je triezvy, otvorím mu, ale len kvoli deťom. Lenže..on asi nevie pochopiť, že somnou proste nebýva. Aj keď mu to hovorím denne. Niekdy do toho Nemecka ani nejde a celé dni sa fláka ožralý po meste, a deti aj mňa psychicky terorizuje cez telefon alebo správy. Vypisuje deťom aká som sviňa, že ho nepustím "domov", že určite niekoho mám, keď mu deti niečo napíšu čo sa jemu nepáči, tak im odpíše že u neho skončili, alebo že všetci len klameme a vieme sa ozvat len keď niečo potrebujeme atď. Dcérka to dosť zle znáša. Otca má inak rada, ale nemá záujem si s ním písať a volať, lebo vie, že otec je vždy ožratý a do telefonu je na ňu zlý. On robí pred deťmi zo mňa tú zlú, ktorá ho nechá vonku mrznúť. velakrát mi vyzváňa o tretej v noci, to mu samozrejme nikdy neotváram..tak vyvoláva nám všetkým, je mu jedno že je noc. Raz sa dokonca nejako dostal v noci do bytovky a ráno keď som šla do práce som ho našla ožralého spať na schodisku vedla bytu. Som asi až moc hodná, alebo blbá, ale velakrát ho cez deň pustím ku nám z lútosti. Je mi lúto, že je vonku, že mu je zima, že nemá kde ísť spať, bojím sa o neho aby sa mu niečo nestalo. V zime si niekde založil vatru a zaspal, ohorela mu celá noha. Keď je vonku, niekedy mi aj týždeň nedvíha telefon, nekomunikuje ani s deťmi a ja mám vždy strach, či sa mu niečo nestalo. Raz som dokonca obvolávala nemocnice, či ho tam nemajú. Velmi rada by som mu nejako pomohla, ale neviem ako. Na protialkoholické ho nedostanem, on je presvečený o tom, že neni alkoholik. Chcela by som, aby si našiel nejaký byt, normálne žil a bol šťastný. Musím sa priznať, že niekedy celé noci preplačem, keď neviem čo je s ním. Poradíte mi prosím, ako mu možem pomocť? Bývať s ním naozaj už nechcem, ten psychický teror by som už nezvládla. Láska to neni, ale je to otec mojích detí a prežila som s ním polovinu života. Poraďte prosím .
@martt To, že može byť s deťmi jedine triezvy, vie. Hovorím mu to furt. A keď je ožralý, k deťom ho nepúšťam. Ale keď ide napríklad s dcérkou na hriště, malá sa hrá, on sedí na lavičke a pije pivo. A dcerku mi dovedie ožralý a navyše sa mi tlačí do bytu. Raz som ho pustila, aby mi nerobil ostudu na chodbe, ale skončilo to tak, že som musela na neho volať políciu, lebo mi tu o jedenástej v noci hulákal, mlátil dverami, udrel ma a nadával na celý panelák.
Deti mám sverené do péče. Mimochodom, dnes ráno mi zase sedel na schodisku. Kým som vyprevadila deti do školy, už tam nebol, neviem kde odišiel. V jednom kuse musím len riešiť jeho, ako keby bol malé dieťa. Už len keď vidím, že zvoní, robí sa mi špatne od žaludku.
@zabasamemm Jak to tak čtu, tak je to všechno tak komplikované, že bych zkusila zajít (jako ty sama) za nějakým dobrým adiktologem, aby ti poradil, jak a jaké nastavit hranice. Dokud se partner nebude chtít léčit, nic s tím neuděláš, klíčové je, jak si nastavit pravidla, aby tě neohrožoval. Alternativní je sociálně-právní poradna, co bývá u městských úřadů, ale ti nebudou mít tu zkušenost z adiktologie stejně jako OSPOD - tam ti můžou poradit, na co máš nárok stran např. vykázání opilého z tvého okolí, ale psycholog ti dokáže ukázat a vysvětlit, co vlastně zmůžeš či nezmůžeš v chování partnera.
Případně vůbec bych doporučila nějakého dobrého psychologa - já podobné věci nechala "vyhnívat" asi 20 let, takže se mi na to nabalovala kupa dalších (mých) problémů - než jsem to začla nějak opravdu radikálněji řešit. V mezičase jsem chodila chvíli i k psycholožce, ale vlastně jsem jí nikdy moc nedokázala říkat, co že se to doma dělo (domácí násilí, když začal i alkohol, tak to už jsem pak utla, psychiatr mi dost pomohl s vysvětlením, jak se to má s tím, že vyhrožoval sebevraždou, když odejdu - ale my neměli děti, nicméně v podstatě důsledek tohoto vztahu byl ten, že jsem děti měla nakonec až po čtyřicítce).
Ale právě pro to všechno bych doporučila adiktologa, kterému se vlastně nebudeš muset stydět povídat, co se doma děje - on to všechno zná, alkoholici fungují všichni dost podobně. A věřím, že ti poradí, co a jak, aby ses nemusela stydět za to, co vyvádí na chodbách - a jak to udělat, aby sis držela hranice. Nevím, zda ti poradí, jak partnerovi pomoci, aby se začal léčit, ale určitě ti řekne i jaké v tom má možnosti.
Držím palce, je to fakt těžký, když toho druhého miluješ a on se přitom chová tak, že s ním nejde být.
@zabasamemm A on má stanovené soudně návštěvy dětí nebo jste se domluvili ústně? Možná bych volila cestu znovu přes OSPOD a soud, aby měl návštěvy povolené jen s dohledem za střizliva. Takhle to měla kamarádka u ex.ktery byl také alkoholik. U nich to bohužel nakonec skončilo úplným zákazem a několika výjezdu policie. Jinak souhlasím co ti napsala merope porada s psychologem nebo adiktologem by mohla pomoct i tobě.
Nejvíc mu pomůžeš, když ho kopneš do prdele, úplně ho odstřihneš a necháš spadnout na samotné dno. On se nezmění, nemá důvod. Leje jak se mu zlíbí a ví, že ty ho vždycky vytáhneš zase nahoru. Takže odstrihnout a když po půl roce/roku bude ok (tj. práce na smlouvu, bydlení, abstinence), tak se můžete bavit. Nevím, jak staré jsou děti, ale mladším můžeš říct, že je táta na léčení a starším prostě jak to je. Nedělat z něj demona, ale prostě onemocněl alkoholismem a teď není jiná možnost, než se na nějakou dobu odstřihnout, abyste mohli později spolu (děti s otcem) být.
Stávající sitauce je hrozná a neskutečně negativně dopadá na děti. Dává jim to šílené vzory do života - alkoholismus, parazitování, násilí je vlastně v pořádku. Nerespektovat mamku a vlastní děti taky. To opravdu chceš? Na totální odstřihnutí už bylo včera pozdě.
@zabasamemm pokud on nechce, tak na léčení bohužel asi nepůjde a i kdyby šel a bylo by to jen z donucení (takové to - já vůbec nejsem alkoholik, ale půjdu se "léčit", aby mi dali všichni už pokoj), tak to stejně bude prd platný. Jakmile vyleze z léčebny, pojede to na novo. Moji rodiče se kvůli chlastu rozvedli a věř mi, že děti se za to opravdu hodně stydí a vše si pamatují. Všechny ty tatínkovi ostudy typu - můj táta spí ožralý na schodech, táta nám pozvracel koberec, mamka volá na tátu policii, táta zase sotva jde a všichni na nás koukají, to je pohled, který budou před sebou vidět celý život. Pokud ti děti vrací ožralý a dělá ostudu všude, kde to jde, řeš to a radikálně! Už teď mají tvoje děti zaděláno na spoustu svých problémů ve vztazích i v osobním životě, když tomu přihlíží. Přestaň se zaobírat tím, jak máš pomoct jemu a zaměř se na to, jak pomoct dětem, aby s toho vylezly s co nejmenším traumatem 😉 Sama píšeš, jak je ti to nepříjemné, když ti dělá ostudu před sousedy, věř tomu, že těm dětem je to ještě víc nepříjemné než tobě. Tady už je na místě radikální řešení typu zákaz styku, zákaz přiblížení k tobě a styk pod dohledem. Buď se vzpamatuje nebo ne, to už je jeho problém, on je dospělý a je sám za sebe zodpovědný, ale děti potřebují zastání a ochranu od tebe. Ty jsou v tuhle chvíli důležitější než nějaký ožralý pobuda.
@merope Moc ďakujem za radu, určite vyskúšam toho adiktológa. Ani som nevedela, že taký niekto existuje 🙂 Je pravda, že aj pre seba by som potrebovala asi psychológa, sama cítim, že je toho na mňa už moc. Do toho ešte vážné zdravotné problémy, takže musím riešiť seba, jeho, deti a ich školu, celú domácnosť, prácu a na všetko som sama. Nemám už ani rodičov, okrem brata nemám už žiadnu rodinu. Musím to začať riešiť, inak sa asi zbláznim.
@martt Návštevy nemá stanovené súdom, máme spísanú len písomnú dohodu a výživnom a návštevach. Ale tie návštevy vobec nedodržujeme, pretože on pracuje v Nemecku a v ČR je len o víkendoch, a niekedy to má zas naopak. Takže to nejde pevne stanoviť.
@20190418 @cherie24 Ja viem, som si toho plne vedomá. Ale niečo vnútri mi bráni zachovať sa takto. Viem, že by potreboval pocítiž úplné dno, ale ja na to nejak nemém srdce. Viem aj to, že to zle vplýva na děti, sama som mala otca alkoholika. Ale deti sa snažím maximálne chrániť pred tým, aby ho videli zliateho, a pred tým, aby sa museli za neho hanbiť. Preto som sa vlastne od neho aj odsťahovala. Hlavne kvoli deťom. Aby sa nemuseli v novi budiť na to, že otec prišiel ožralý a bije mamku, aby ho nemuseli vidieť ako ožratý spí v obyváku alebo na zemi atď. Deti sú už vetšie ( 10, 15), takže už majú na neho svoj názor a starší syn mi povedal, že už aspoň vie, aký nechce nikdy byť v dospelosti on. Majú otca radi, a keď je s nimi triezvy, majú fajn vzťah, je na nich hodný a oni sú radi že su s ním. Ale stačia 2 pivá a je z neho iný človek. Chcem mu pomocť aj preto, aby sa za neho nemuseli hanbiť a aby sa dal nejako dokopy. Keby to nebol otec mojich detí, už dávno by som s ním nebola a nezaujímala by som sa o neho.
@zabasamemm Chápu, že situace je složitá a že chceš aby se děti vidali s tátou. Ale v tomhle případě bych opravdu viděla nejlepší řešení návštěvy s dohledem a řešila to s Ospodem. Hlavně proto, že píšeš když si přijde pro děti, že je střízlivý a když ti je vrací je opilý. Ten dohled nad tím bude mít kontrolu a budeš mít "jistotu" , že děti s nim budou v bezpečí. A třeba by ho to mohlo i nakopnout , že by mohl prestat pít.
Myslim, ze nepotrebujes vyresit jak pomoci jemu, ale jak pomoci sobe a detem.
Tim, ze porad povolujes a vyhledavas kontakt skodis sobe i detem. Potrebujes se od nej uplne odstrihnout, musis nastavit naprosto jasne hranice, ze do tveho zivota uz nepatri. A nejdrive ze vseho si to musis nastavit vnitrne sama u sebe. Z toho co pises pro tebe nikdy nic dobreho neudelal.
Jasne, deti maji mit pekne vztahy s obema rodici. Pokud jsou oba rodice normalni. Pokud je otec nasilnik co te bil, neumi se ani uzivit, umi jen chalstat a obvinovat ostatni - co jim to da?
Dostan se ze syndromu "hodna holka". Tim nejvice pomuzes i jemu. Jedina sance, kdy pochopi ze svuj zivot musi zmenit je, kdyz mu prestanes trochu pomahat
@zabasamemm heleď je to blbý, ale dokud nebude on sám chtít, tak mu prostě nepomůžeš. Tím, že ho pouštíš domů, protože ti je ho líto, mu pořád dáváš naděje a nemá důvod s tím něco dělat. Proč by si hledal bydlení a něco řešil, když se to vždycky nějak udělá? Spoléhá vyloženě s prominutím na tvou hloupost a tak nemá důvod se postavit na vlastní nohy. Chce spát na chodníku? Jeho volba, tvůj problém to není. Tím, že ho z toho chodníku pořád sbíráš, škodíš sobě, dětem i jemu. Jemu nejvíc pomůže, když sám sebe pořádně vyškolí. Tímhle ustupováním a hraním si na hodnou holku, mu bráníš v tom, aby se sebou něco udělal.
A s tou pomocí s alkoholem ... Já i můj partner máme oba otce alkoholiky a věř tomu, že celá naše i jeho rodina vyzkoušela úplně všechno. Švagrová mu dokonce zařizovala nějaký kurz i psychologa, kde řešil, proč vlastně pije. Moje mamka taky XXX let zkoušela po dobrým, po zlým, rozcházela se, brala ho zpět, sliby a sliby, zase rozchody, zákaz styku, několikrát ho udala za napadení. Babička mu jednu dobu zapisovala do kalendáře, kdy se v jakém stavu vrátil, počítala mu, kolik za to měsíčně utratí, tisíce hádek o tom, že má problém. A stejně ti oba dedečkové řeknou, že oni problém s pitím nemají. Kdyby chtěli, tak si to pivo nedají, ale proč by to dělali, když závislí nejsou, žejo. 😉 Jediné co pomohlo aspoň nám, je to, že už se na to nemusíme dívat. Na tom jsme se s partnerem shodli. Oba nás to mrzí, vnitřně trápí, ale zkusili jsme všechno a když už to teď nevidíme každý den, je nám mnohem líp. Partner se se svým tátou ani nebaví, když je opilý, prostě mu neodpovídá a nereaguje na něho. Já od svého táty beru děti a odjíždím, protože ten když je opilý, tak je agresivní, sprostý a chce se hádat.
@zabasamemm nevim kde zijes ale u nás je poradna pro závislé, kde jsou i sezení pro blízké, bud skupinové nebo individuální, muzes si vybrat. Tam by ti poradili jak a jaké hranice nastavit.
Já nevidím důvod, proč bys mu měla pomáhat. Věnuj se dětem a sobě. Až mu to dojde, může se léčit. Vydržela jsi to dlouho, smekám. Já bych s ním vyběhla. Děti by viděl jen střízlivý, jinak ne.
@zabasamemm sama jsi měla otce alkoholika a to tě ovlivnilo tak, že si s dalším alkoholikem založila rodinu a necháš se od něj mlátit a trápíš své děti stejně jako ses trápila ty. A myslet si, že tvoje dcera si nenajde podobného chlapa jako ty a tvoje matka anebo, že ze syna nevyroste někdo, kdo si myslí, že bít ženskou nebo dělat ozralej ostudu na celej barák je v pohodě (i když teď mu je odporný, tak statistiky mluví spíš proto, že bude stejný jako jeho otec a ne diametrálně odlišný), je naivita nebo spíš hloupost. Ale ty to slyšet nechceš. Když ho nenecháš padnout na dno, tak jen podepisuješ ortel svým dětem. Jednou budou stejně v prdeli jako jsi ty a tvůj starej. Vyjimky existují, ale spoléhat se na to, že těmi výjimkami budou zrovna tvoje děti, to je hodně troufalé.
@zabasamemm Adiktolog je specializace psychologa a mnoho bývá zaměřených více směry, takže ten adiktolog může pomoci i tobě s ostatními věcmi, nemusíš shánět dva (a přeříkávat jim to a podobně).
A sama jsem netušila, že jsou podpůrné skupiny pro blízké - tak po těch bych se určitě na tvém místě ptala, budete řešit opravdu identické/velmi podobné problémy.
Prosim, kvuli detem, najdi svou hrdost a sebeuctu, ktera je nekde poslapana na zemi, a ukaz jim, jak vypada rodina, ze tohle chovani neni normalni, ze nebudes travit svuj cas a vas spolecny cas s timhle clovekem. Ze muziu vyrustat v rodine s milujici mamou, ktera se jich zastala a postarala se o ne, kdyz to bylo potreba, a ze otce alkoholika v zivote nepotrebuji. Mozna to bude pro vsechny tezke udelat ten krok, ale verim, ze to deti v dospelosti oceni.
@vikinkav Robím pre to maximum. Najvetší krok bolo to, že som sa s deťmi dokázala odsťahovať a že žijeme len spolu my traja. Bolo by nám super, nebyť otcovych "návštev". Keď je v Nemecku, je nám fajn, žiadny stres, chodíme na výlety, sportujeme...ale keď príde on, je po pohode.
@20190418 žeby syn bol stejný ako otec, o tom celkom pochybujem, aj keď nehovorím, že stať sa to nemože. Syn má 15 rokov a už teraz je úplne iná osobnosť než jeho otec. Je milý, hodný, šikovný, empatický a pracovitý. Žiadnu túto vlastnosť jeho otec nemá. A čo sa týka alkoholu, k tomu maju obidve deti odpor. Dcérka neznesie prítomnosť ožralého človeka, takže hladat si takého chlapa určite nebude. Deti berú za vzor mňa a mojho brata. Statistiky sú vetšinou urobené z typicky alkoholických rodín, kde deti v tom žijú a myslia si, že je to v pohode a má to tak byť. To ale neni náš prípad.
@zabasamemm Pokud on sám nechce tak mu nemůžeš nijak pomoct. Na víc si myslím, že by bylo dobré se od něj už úplně od odpoutat. Chápu, že je to otec děti, že mu chceš pomoct. Ale tím, že ho necháš u vás přespat mu dáváš nadeji , že to může být ještě dobré. Je dospěly člověk tak se musi o sebe postarat sam nejsi jeho chuva.Na víc bych expřiteli řekla, že pokud bude chtít vídat svoje děti tak jedině za střizliva jinak , že má smůlu. Nevím jestli jsi to řešila, ale určitě bych řešila přes OSPOD svěření děti do péče.