Problémy manželovy rodiny

Ahoj, chtěla bych se s vámi podělit o příběh mužovo rodiny, ráda bych si přečetla vaše názory.
Manžel má postiženého strýce, který má poškozený mozek a je na úrovni asi 3 ročního dítěte. Tchýně se o něj stará bere na něj příspěvek na péči. Stalo se mu to před pár lety, já už ho zdravého neznala. Jak se to stalo, tchýně s tchánem si ho k sobě nastěhovali a ještě se tam přivandrovala máma, manželovo babička. Je to zlý člověk. Tchýni za celý život neudělala nic dobrého, akorát ji buzeruje, bere si od ni každý měsíc 4 tisíce za to, že se také občas stará o svého syna. Vůbec ji třeba nevadí, že se k ni nastěhovala do bytu 2+1, ještě si zabrala tu největší místnost. Jejich byt je průchoďák, aby mohla babka projít do svého pokoje, musí přes jejich ložnici. Mají akorát malou kucnyňku, obývák nemají. Nikdo nechápe, proč takhle bydlí, protože na nemocnici co mu tento stav zavinila vysoudili 5 milionů, které se mu válí na účtě, takže by si za to mohli pořídit větší bydlení, jenže s tím babka nesouhlasí, protože mu chce šetřit. Stejně tak babka tak i strýc neplatí nic na provoz bytu (elektřina voda plyn apod.), žije tam s nimi jako parazit. Strýc nepřispívá, protože mu chce šetřit. I když jeho opatrovnice - zákonný zástupce je tchýně, babka má všechny finance, karty od účtu a veškeré papíry u sebe, tchýni psychickým tlakem donutila, vše co měla na svém účtě jako odškodné, přeposlat na babky účet, protože tchýně by ho mohla okrádat, což je samozřejmě blbost. Ještě poznámka, že strýc vlastní byt 3+1 a pěkný dům v rekreační oblasti, je to majetek po jejich rodičích, vše na něj přepsali ještě když byl zdravý, tchýni nedali vůbec nic.
My s manželem jsme se dostali s babkou do největšího sporu, když jsem čekala malou, bydleli jsme v malém bytě, chtěli jsme do většího. Zmíněný byt 3+1 je totiž prázdný, babka si ho nárokuje jako že je její, přitom tam nemá ani věcné břemeno (myslí že ho má) a chodí se tam jednou týdně koupat. Chtěli jsme si byt na své náklady zrekonstuovat s tím, že bychom tam bydleli bez nájemného. Tchýně s tím souhlasila, už jsem měla sepsanou i nájemní smlouvu. Jenže jak se to dozvěděla babka, ihned nám to zatrhla a tchýně místo aby se zastala nás, jakože ona má právo nám to pronajmout, tak se zastala babky. Proč si vybrala raději svou mámu než svého syna nikdo nechápe, protože se k ní její vlastí máma chová jako ke kusu hadru. Od té doby jsme se přestali s nimi vídat, babka měla zákaz, ostatní mohli přijet kdykoli za malou na návštěvu. Babku jsem viděla naposled na naonatologii, kam ji nikdo nezval, kdybych nebyla "nadopovaná" poporodními hormony, nejspíš bych ji vyhodila.
Malé už je přes rok a půl, nedávno jsme začali dávat malou na hlídání k tchýni, je mi to proti srtsi, protože si ani nechci představit, že na ní babka mluví, nedejbože na ni sahá. Absolutně se mi to hnusí a snažím si vždy najít nějakou výmluvu, proč ji k nim nedat, ale manžel ten chce abychom ji tam dávali, že tím tchýni trestáme, je na tom po psychické stránce mizerně.
Dávali byste do blízkosti takového člověka své dítě? Vždycky chvátám abych si ji tam vyzvedla co nejdříve...