Omlouvám se za anonymní diskuzi, ale nechci, aby mě tu někdo vycmuchal. Možná budu psát trochu zmateně, ale sama se v tom občas ztrácím. Asi potrebuji utridit myšlenky a získat výhled někoho nestranneho.
S manželem jsme spolu cca 15 let. Na začátku všechno fungovalo, možná proto, že mě bavilo se o něj starat, byli jsme mladí a žádné povinnosti bez děti. Dlouho jsme se pak snažili o dítě- to byl taky děsný stres. Ale povedlo se s pomocí lékařů a máme krásnou dceru. Ještě na mateřské to bylo všechno v pohodě. Byla jsem doma, měla jsem cas se o všechno starat. Uklízet, vařit. Jediný problém byl se sexem. My jsme spolu extra často nespali ani předtím. Takze to pO narozeni dcery bylo jeste horsi. Já už si nějak zvykla, Takže můj zájem taky opadnul. Měla jsem po porodu problém s dlouhou menstruaci, byla jsem unavená, takze mi nakonec přestalo úplně vadit, že se po mne nic nechce.
Jenže manžel pak najednou obrátil a začal na mě být hnusný, kdyz jsem odmítala. Jenže čím hnusneji se ke mně choval, tím míň jsem měla chuť s ním spát. Začarovaný kruh. A tak nějak asi začaly všechny naše problémy. Do toho můj táta umíral na rakovinu, já byla s nervama úplně v pr*. Spustily se mi úzkosti, byla jsem ráda, ten jsem schopná vůbec nějak fungovat. Mezitím jsem se vrátila do práce a tím.jsem samozrejme měla míň času na peci o domácnost. Manžel se nijak neangazoval, ještě čekal, že bude navareno, až se vrátí z prace. Naše odcizení se postupně zvětšovalo. Nějak v te dobe manžel navrhnul manzelskou pořádku,ale já jsem nebyla schopná někam jít. Měla jsem ty úzkosti - z představy, že půjdu někam, kde to neznám a s cizím člověkem budu řešit nás vztah, mi bylo zle. Takže jsem odmítla. Asi chyba, ale já bych to v tom stavu vážně nedala.
Zhruba v te dobe se stalo , že mě manžel občas uhodil, když jsme se nepohodli. Vážně třeba 1x za 3 měsíce. Na začátku se omluvil, pak už se jen tvářil, že si za ro můžu sama. Což je částečně asi pravda, umím být děsně nepříjemná...zvlášť v tom duševním rozpoložení.
A pak umrel tata. že si tedy cestou uděláme výlet. Ještě
Dceři je už osm a ze by to bylo lepší? Ani ne.
Poslední sok mi manžel přichystal teď na Vánoce. Vim, že nemusí ani moji rodinu, ale co předvádí, nad tím mi zůstává rozum stát. Nějak před štědrým dnem chtěl jít s dcerou na procházku, ale ta mezitím chtěla jít s mojí ségrou k prababicce zavřít slepice. Manžel se hrozně naštval, křičel na dceru, že už ji nechce vidět, kdyz jde s tetou. Na ségru se pak ksichtil. Druhý den ráno byla v kychyni jen ségra, on přišel a hned na nic, co na něj čumí. Ségra se ohradila a on ji uhodil. Prostě hrozná situace. Prece nemůžu být s někým, kdo se chová jako magor!
Jenže on proti mně postvava i dceru a nejhorší je, je se ke mně choval jako by se nic nestalo a ještě se diví, že se mu nevrham kolem krku. Upřímně řečeno nemůžu, musela bych se děsně premahat. Už teď se pretvaruju jako blázen, jsme u jeho rodičů, které mám moc ráda. Necim, co dál. Nechci dceři ničit domov. Svým způsobem ho mám pořád ráda, ale ten náš vztah mě duševně ničí. Od tatovy smrti beru antidepresiva, s nimi nějak fungují.
To jako vážně? Dozví se, že mu zemřel tchán, pro manželkou je to samozřejmě rána a chce při tom sfouknout ještě výlet, když už musí jet podpořit tchýni ? Spadl z jahody ne? Manžel žije evidentně v režimu staré školy. Žena všechno obstará, zařídí a on přijde jako pán tvorstva k teplému jídlu. Ideálně aby byla v sexu k dispozici kdykoli si manžílek vzpomene.
To, že je chlap slaboch a uhodí ženu je nechutné a sama si za to rozhodně nemůžeš!!😡 Zkus si najít sama nějakou odbornou pomoc, kde se vypovídáš a otevřou se ti možnosti a náhled nezaujatého člověka. Není to žádná ostuda a uleví se ti.
Upřímně já bych takového chlapa kopla do zadku, s dcerou by vám bylo líp bez něj. A malá se s tatínkem může vídat dál, pokud se k ní bude chovat hezky a mají dobrý vztah.
Když to čtu tak bych tvého chlapa nejradši třískla lopatou po hlavě a zahrabala.😡
Naprostý souhlas s @michaela666 a jen dodám, ze uhodit mne a ještě sestru, měl by sbaleno dřív, než by se nadechl. Vzor pro dceru do života, která má pak předpoklady najít si za manžela také násilníka. Jeho agrese se bude stupňovat. Vše se dá řešit, s věkem jsem k prohreskum smirlivejsi, ale násilí ani omylem.
Ahoj, já mám doma něco podobného 😒 Jsme spolu devátým rokem a byla jsem moc najivní, když bude mít vše po čem touží(barák,dítě, psa,auto...) tak se změní😔 Bohužel je to snad horší. Nikdy mě teda neuhodil, ale strčil. Dokáže být zlý i ke svému synovi. Mám dceru z prvního manželství 15 let(ta už má rozum a svůj názor) a synovi jsou 3 roky, který je velký raubíř a dělá vše co se nemá a kvůli výchově jsou u nás časté hádky😔 Nejvíc je mi líto dětí.
Ale jak píšeš chci také, aby syn vyrůstal v úplné rodině, ale v těchto hádkách to není dobré prostředí. Jsem prostě srab a ve 40.letech se mi nechce nic měnit.
Manžela jsem objednala k psychologovi(vše jsem Dr. řekla) tak byl na jednom sezení a řekl mu, že to je na párové sezení 🤔 Jsem z toho zmatená, protože on je ten psychopat.
Ono se to radí jdi od něho, ale není to moc jednoduché 😔
@michaela666 Ja jsem k psychologovi nějakou dobu chodila, poslala mě tam.moje psychiatricka. Ale já mám problém se sverovat cizím lidem. Přijde mi to hlavně jako moje selhání, že to dopadlo, jak to je. A říkat někomu cizímu, že mě chlap uhodil, připadala bych si jako ubozak. Se mnou je to složité, sverovat se neumim prostě.
Dcera má s tatínkem super vztah, určitě jim to kazit nechci. Ale představa, že se rozchazime a žádáme se o majetek...
@jirinakuk Je to hrozně těžká situace, ale ty i tvoje děti si zasloužíte hezký rodinný život bez strachu a týrání ( atz už psychického nebo fyzického). Neničíš tím jenom sebe,ale i děti, které tomu musí přihlížet. Až se za tebe dcera při hádce postaví a on ji nedej bože strčí taky? Jakože v afektu? To přece nedovolí žádná máma.
@pabka Ale copak ho můžu vyhodit z našeho společného bytu? To není tak snadné a on dobrovolně nepůjde. Musela bych se asi sbalit já. A jak k tomu přijde dcera? Má to u nás rada, má tam kamarádky v domě.
@jirinakuk přesně, taky je mi přes 40 a trochu se bojím pálit mosty. A taky mám strach,že se to bude stupňovat. Takhle držím nějak klid kvůli dceri
@michaela666 to už zkusil, ale já se před ní postavila.
Je dobře, že to někde řešíš. Co nějaká kamarádka nebo svěřit se setře? Někomu komu důvěřuješ? Aby ses měla o koho opřít. Nejsi ubožák, ale manželovi se hodí když si to myslíš, protože mu to dává převahu nad tebou. Časem to může být opravdu horší, když ho nikdo nezastaví. Nechci ani přemýšlet co by mohl říct nebo udělat dceři, kdyby byl v amoku.
Rodina a přátelé ti určitě pomůžou v začátcích a hlavně ti budou oporou. Říká se, že žena vydrží všechno, ale tohle je opravdu moc. ☹️
Zkuste psychologa.
Myslím si, že Vás nikdo z bytu nevyhodí. Soud většinou stojí při matce s dítětem.
Jednou se stalo švagrové, že jí manžel napadl a nesměl 14.dni do baráku. Jenže on měl doma dílnu takže musel manželce s dětmi zaplatit nájem na danou dobu.
@jirinakuk To je hrozné. ☹️ Umíš si představit s ním žít dokud syn nebude plnoletý? Protože ten se za tebe postaví určitě až bude větší. Dcera půjde na intr nebo později na vysokou a budeš se v tom doma topit sama. Ve 40 jsi pořád mladá abys takhle přežívala "do konce života".
@michaela666 Prostě se sverovat neumím. To je můj problém od malička. S tím asi musím nějak žít. Já bych měla kam odejít, ale jak říkám - sebrat dceři prostředí, které má ráda? A toho tahání o majetek se taky bojím. Jsem nerozhodna. Nechci, aby se to dcery nějak dotklo 😐
Taky jsem nechtěla ničit rodinu, ale taky jsem nechtěla žít v tom v čem jsem žila. Sice mě za celých 12 let uhodil jen 3x, ale nechtěla jsem takhle dál žít, a být stále ve stresu a nešťastná. On ještě k tomu chodil skoro denně do hospody, takže každodenní stres v jakém stavu přijde. Ano vzala jsem dětem domov kde se narodily, vzala jsem jim kamarády. Ale to vše jsem jim pak dala, nový domov, kamarády si našly nové. Ale to nejdůležitější pro ně bylo, že měly pak pohodovou mámu, která nebyla z táty pořád ve stresu.
Už je to přes 8 let co jsem pryč, a vůbec toho nelituji. Mám vedle sebe skvělého manžela, který je mi vždy oporou, a hlavně z něj nejsem vystresovaná a jsem už 8 let šťastná. A děti teď mají hezký vztah se svým tátou, a to už jim je 19 a 17.
Člověk by měl v takovych chvílích myslet hlavně na sebe, protože žijeme jen 1 život a přece ho nechcete strávit takhle. A pak si musíte říct, doopravdy chci aby v tomhle vyrůstaly mé děti, aby měly takový vzor do života?
Jsme úplně ve stejné situaci, ale já se snažím o tom mluvit s mojí i jeho rodinou. Odblokuj se a svěř se😉 pomůže ti to a rodina bude vždy při tobě.
Když manžela chytne amok většinou zabalím děti a odjíždíme k rodině
K nám takhle přišla jednou teta s 4 letou dcerou ve 2 ráno. Chlap se vrátil z hospody, vzbudil ženu a ječela ať mu znova vyžehlí košili do práce. Že to udělala blbě. Jednu chudák koupila než ji vytáhl z postele a druhou mohla dostat od žehličky, kterou po ní hodil...Taky nechtěla rozbíjet dceři rodinu, protože ji tatínek má moc rád...Pamatuju si jak jsme byly se ségrou vyděšené, když jsme je viděly. To bylo poprvé a naposledy kdy ji uhodil. Teď v 18 ji dcera poděkovala, že sebrala odvahu a odešly. Tím jí dala dětství, kdy se nemusela bát co bude doma.
@jirinakuk Asi budu muset začít o věcech minimálně mluvit, máte pravdu. Snad pak zvládnu lépe vyhodnotit a řešit situaci 🤷🏻♀️
@michaela666 já už jsem jednoho manžela kola do pr*, ten nebyl agresor, ale neustále lhal. To jsem bydlela s mámou takže to nebylo tak těžké. Ale teď máme barák(4roky) a synovi jsem právě udělala pokojíček kde je moc rád. Vím je ještě malý a zvykl by si, ale já už na to nemám se znovu stěhovat a měnit něco. Pouze převychovat chlapa což asi také nepůjde. Takže jak už bylo napsáno "začarovaný kruh"
@michaela666 přesně tak, ty děti to vnímají víc než si myslíme.
Máma mého ex manžela, zůstala s jejich tátou dokud děti nebyly dospělé. Bohužel ji taky psychicky i fyzicky týral. A její dcera ji pak jako dospělá vyčetla, proč od táty neodešla dřív, že měly hrozný dětství. A já jsem to málem taky udělala, ale moc jsem si sebe vážila, a nechtěla jsem tak dál žít dalších 10 let.
Kamaradka tehdy 42 let, resila rozvod, delbu firmy atd. mela psychicke problemy, psychosomaticka onemocneni, pred manzelem se bala rict slovo aby zase nevybouchl, cokoliv byla jeji vina atd., s rozvodem cekala dokud nebude dcera dospela aby ji nevzala tatu...brecela mi doma na rameni, ze znicila dceri zivot, ja se ptam jak to? Vis co mi napsala? Nevim? Mami proc jsi od nej neodesla uz davno? A ja ji rikam no a ma pravdu, proc? Ona ze porad ma pocit ze je to jeji viny a co jeste mohla udelat proto aby zachranila manzelstvi atd. Co mela udelat jinak? No moje odpoved, ze ho mela opustit po prvni nevere, po prvnim nedobrovolnem sexu no tech poprve jsem ji tehdy vyjmenovala asi 10, nechapu ze to vydrzela 22 let, jako na jednu stranu nutno obdivovat jeji vydrz, ale za me to uz nebylo jen paychickye tyrani od manzela ale forma sebetyrani, rozvod probehl zvetsi casti na sedativech a za pomoci velmi dobreho pravnika, rozvod a majetkove vyrovani trvalo dva roky a dnes uz je na ni zase pekny pohled, je spokojena, muze svobodne dychat zase ji chutna jist najednou netrpi zaludecni neurouzou, nebusi ji srdce jak splaseny...
tak ta nejdůležitější věta je řečená až na konci..."nechci dceři ničit rodinu..." Jakou rodinu?
I pokud se neumíš svěřovat, chce to prostě najít psychologa nebo třeba psycholožku, k níž budeš mít důvěru. Mně hodně pomohlo holotropní dýchání a vůbec takové trošičku podivné metody psychoterapie (sandplay a další), kde se svěřovat vlastně vůbec nemusíš a přitom se dost věcí řeší. Holotropní dýchání je ale už dost divoká terapie, zkus v okolí najít někoho, kdo třeba dělá ten sandplay - prostě si podle popisu hraješ s figurkami a pískem a přitom si prostě uvědomuješ, co chceš. Protože ona celá psychoterapie je přesně o tom, aby sis udělala pořádek sama v sobě. Taky jsem měla problém se svěřovat - a tohle je úžasné, že tam se svěřovat nemusíš, říkáš, jen, co chceš, psychoterapeut tě vede, ale jen ty sama víš, co která figurka znamená. Hodně jsme u toho třeba i malovali.
@jannym Ano, podobně to asi mám taky. Už manželovi raději nic neříkám, aby nebyl naštvaný. Psychosomatika u mne funguje taky, snažím se fungovat, jak to jde a potlačovat všechny krizové situace.
já být tvou sestrou, už bych na něj měla podané trestní oznámení za napadení, zmetek odporný. Ty synovi děláš tu nejhorší službu, že se snažíš nechat mu takového tátu. Já vím o čem píšu. Sama jsem v tom vyrůstala. Ve stresu jaký táta přijde, jestli máma zase schytá nebo brácha nebo kdokoliv z nás. Máma nesebrala odvahu odejít. A dodnes ji to mám v koutku duše za zlé. Vždycky byly výmluvy až dodělá školu ten, až vyrosten ten, až ... Teď už na ni nemůže, měl úraz na kole a kdo mu skákal kolem prdele? Moje máma. Sama má momentálně 3 rakoviny za sebou a tomu ... není nic. Během léčby ji i vyhodil z domu, pak prosil ať se vrátí. A ona se, bohužel, vrátila. Život není spravedlivý, ale jaký si to uděláš, takový to máš, pokud s tím něco neuděláš. Máma bohužel zůstala.
Jestli nechceš, aby si jednou dcera do života přinesla model, tatínek může bít maminku, je to normální, tak urychleně jednej, protože tohle ji může celoživotně poznamenat. Chápu, že nechceš "ničit" rodinu, ale ta už dávno zničená je, zničil ji tvůj manžel svým chování k tobě.
HONEM PRYČ!!!UTÍKEJTETohle je psychopat.mate kam jít?pokud potřebujete utribit myšlenky,zkuste zavolat na bily kruh bezpečí,vse s vámi proberou.
Jako rodina dávno nefungujete, je to jen muž tě terorizuje. Děti nejsou blbé, oni tohle moc dobře vnímají a jestli si myslíš, že ti budou jednou vděčné, že jsi to vydržela, jsi na omylu. Budou tebou jednou opovrhovat, že jsi jim nedopřála klidné dětství a většinou si zopakují rodinný vzorec, co viděly doma, syn bude bít svou ženu a dcera si najde někoho, kdo ji bude týrat.
Ako si predstavuješ zvyšné roky prežiť s ním? Ved si predstav den čo den trebárs časový usek do dôchodku?! Zamysli sa nad tým, takto chceš žiť. To je lepšie samej žene ako s nervami každý den. Fu, ja by som to nedala a nechcela.
Byla jsem jeste za hysterku, že chci jet hned k mámě a nechci běhat po výletě. Prostě úplná ignorace mých pocitů.
Já se kvůli dceři vážně snažím, abychom k sobě nějak našli zase cestu, ale někdy nevím, jak dál.