Problematický vztah s mámou
Dobrý den. Ač nejsem člověk, který by se veřejně svěřoval se svými pocity, potřebuji se prostě vypovídat. Před několika roky jsem se odstěhovala s rodinou na druhý konec republiky a nechala tak za sebou celou svoji rodinu a přátele, se kterými se ale každý měsíc, nejvíce dva vídám.
Mám ale problém se svojí mámou. Už od dítěte se ke mně a mému sourozenci máma chovala tak, že nás nikdy za nic moc nepochválila a spíše zdůrazňovala to, co se nepovedlo, nebo spíše hledala pořád to špatné i v tom dobrém. Neustále jsem se jí chtěla zavděčit (což přetrvává dodnes) a dokonce i vysokou školu jsem vystudovala spíše proto, abych jí dokázala, že na to mám. Vůbec ale nevím, jestli je na mě za to hrdá. Dokázala jsem si najít skvělé zaměstnání, postavila se na vlastní nohy po náročném rozvodu, umím si svůj život uspořádat. Ale jen do té doby, dokud nejedu za ní, nebo dokud spolu nemluvíme telefonicky, skypem. Všechno je špatně a já se cítím jako to malé děcko, které od ní dostává za uši. Špatně vychovávám děti. Škola, kterou mé dítě navštěvuje je špatná. Mám špatného chlapa, i ten první stál za houby. Neumím si vybrat oblečení atd. atd.
Moje dítě za ní ani nechce jezdit, nechce si s ní povídat přes skype a musím ho do toho nutit. Vždycky namítá, že babička stejně vůbec neposlouchá a říká škaredé věci. A mně je to strašně líto. A nevím, jestli je mi to líto vůči mně nebo vůči mé mámě. Jsem z toho zoufalá, strašně moc tam k nim nechci jezdit, ale zase na druhou stranu je to moje jediná máma......
mám kamarádku v podobné situaci...řešila to formou psychoterapie, aby si uvědomila, že pupeční šňůra mezi matkou a jí už je přestřižená (každá výtka ze strany matky ji zase vždy znovu srážela na kolena), zapracovala na svém sebevědomí, a tak trochu se podívala na mamku a její "chladné" dětství -ta to zažila od své matky, takže předávala to tak, jak to sama prožila...). Maminka ji vůbec nepokládala za dospělou a kompetentní (máma od 3 dětí, vysokoškolačka...), zasahovala do výchovy, vedení domácnosti...Dnes bych řekla, že už na tom hodně zapracovala, že umí maminku slušně odpálkovat (to je tvůj názor, já si myslím něco jiného...) a nenechá se jen tak rozházet...
Tak ti přeju hodně síly, já bych to zkusila babičce manipulátorce říct, že s ní dítě odmítá mluvit pro její kritičnost, aby se chytila trochu za nos (pokud je normální a netrpí nějakou poruchou osobnosti) https://www.zena.cz/vztahy/mate-toxicky-vztah-s...
Joo tak tomu já moc dobře rozumím... Já sice bydlím od mojí mámy cca 20km... ale jsme na tom podobně.
Mám od dost mladšího nevlastního bráchu (11let), kterej je nevychovanej a rozmazlenej...(v klidu jí pošle do pr... a ona se mu div neomluví) Ale moje drahá máma raději vychovává pořád mě. Já jsem ta neschopná, co nemá doma naklizíno... můj ani né 3letý syn je podle ní hrozně rozmazlený, protože už to není to poslušné miminko, co se nechá pochovat a oblíknout od každého a nedělá kraviny na vyzvání jako cvičná opička na povel (jistě není bez chyby, ale to co mi máma vyčítá na výchově nepobíram).
Jo a ještě se máma naštvává, když raději jezdíme ke tchýni... mýmu tátovi, ke švagrovi... apod. protože jí nestojíme ani za návštěvu. Ale když se s ní konkrétně domluvím, že přijedem... tak se mi dokonce stalo, že odjela pryč a ani se nenamahala se mi zavolat... a já jsem s malým miminem strávila 2 hodiny na zastávce v chumelenici...
Je to hrozně únavný, bolí to moc... ale doporučuju radši nic neočekávaj. Nesnaž se zavděčit za každou cenu... Já když se přestanu snažit, tak se nám obvykle vztah na nějakou dobu stabilizuje 😉 Buď ráda, za to, že jsi konečně šťastná a nenech si to zkazit - nikým! Je to těžký. Já se s tím taky nemůžu srovnat...
Jo a s těma návštěvama...Máma je prostě máma, nejde jí úplně odstřihnout (nikdy není jen to dobrý nebo jen to špatný). Já to vždycky dělám tak, že když máme to horší období s mámou... Tak tam nejezdím... dokud se buď sama neozve, nebo dokud se já sama necítím připravená na to, zase tomu čelit. Po tom, co jsem za řešení průserů mojí mámy zaplatila mým zdravím... už myslím víc na sebe a na moje dítě 😉
@newdaniela Tvoje matka je klasický "upír". Stačí, ze vysává tebe, nedovol, aby vysávala i Tvoje dítě!
"Je to moje jedina mama" - no, tak to ma vetsina lidi a ty si touhle pitomou vetou zadelavas sama. To, ze se nekomu narodis prece neznamena, ze si s nim musis nutne rozumet a sdilet jeho nazory a postoj k zivotu.
Ano nektere matky jsou horsi nez tchyne, s manzelem si delame srandu, ze ja mam 2 tchyne a on nastesti jen jednu a to 500km daleko. Ano, taky jsem se odstehovala na druhy konec republiky a bylo to to nejlepsi, co jsem mohla udelat, vidime se 4-5x do roka.
Je tu na toto tema cela diskuze " moje matka me privadi k silenstvi".
Tyhle zenske si nezaslouzi osloveni maminka. Jsou to sebestredni usurpazori a tyrani.
Snaz si to uvedomit a pracovat s tim, je to tezke, jednou za cas bouchnou saze, ale to bys zkoncila v blazinci ty (pritom tam patri ona)
@newdaniela jesli chces napis mi IP. S timto mam bohate zkusenosti. Jinak ja s mamou nejsem v kontaktu uz 5 let, presto ze ji mam rada. Ona me nesnasi a jsem pro ni jen k.. a. Muzes si precist i neco na mem blogu. Treba te to uklidni, ze nekde je to i horsi.
Tohle je klasika... Já na tom nejsem se svojí mámou TAK MOC špatně jako ty, ale znám... U mně prostě pomohlo odstřihnout. Přestat řešit... Přestat se zajímat. Emočně jsem šla prostě "o dům dál"... A mně i celé mojí rodině je o moc líp... Hlavně děti nenuť do kontaktu...
Taky jsem mela obdobi, kdy mi to prislo hrozne lito, brecela jsem, kdyz jsem si v hlave prehravala, co mi byla schopna rict..nejdriv jsem se musela odstrihnout fyzicky, to znamenalo co nejmensi kontakt, ale i tak to bolelo po kazdy vete, prakticky kazdy hovor nebo setkani jsem obrecela..po nekolika letech jsem uz psychicky jinde, snazim se to brat jako fakt. Jo, nikdy nebudu mit skvelou mamu, ale beru ji jaka je. Jsem schopna se s ni pohadat, ale brat to, co rika, jako "jeji balast" a ne muj. Vidame se parkrat do roka, netelefonujeme spolu, nemam k tomu duvod. Proste je treba se obrnit hrosi kuzi..deti bych do nejakyho vetsiho kontaktu nenutila, kdyz ani samy nechteji, ocividne to samy vycitily tak, jak to je.
Ahoj, tohle je mi bohužel taky známé. Taky se jí chci neustále i teď zavděčit, a vidím to i na sourozencích, jak touží po přijetí. I když rozumem vím, že její řeči nemají váhu, stejně mě to zraňuje, i když mi zasvěcení říkají, ať to hodím na hlavu. A taky bych si už měla za ta léta zvyknout, a obrnit se. No nejde mi to. Taky to beru tak, že jinou mámu nemám, mám ji ráda, není vše jen špatné.
Letos jak byl den matek, tak v rádiu mluvili něco o mateřství, že jedině máma miluje bezpodmínečně, bez výhrad atd.. uplně mi z toho bylo blbě, že to jsem tedy opravdu nezažila. A mám fakt strach, abych se nechovala stejně ke svým dětem. I když si jsem toho vědoma, tak přece jen ty vzory chování se dědí. Asi to tak měla taky se svojí matkou, která ale pro mě byla skvělou babičkou, ten vztah byl úplně jiný.
Taky bydlím daleko, vidíme se málo, telefon minimálně. Čím méně informací o mém životě, tím méně munice na podpásovky, típ lepší vztahy. Bohužel, mrzí mě to, ztrácím tak kontakt s další rodinou a kamarády žijícími ve stejném městě.
Takže radu nemám, jen že je nás víc... s kafr už jsme si tak notovali v její diskusi 🙂
Tak v první řadě bych díte do skypování nenutila, když babička neumí říct ani nic pěkného. Bude pak naštvané na tebe a ne na ní. A co si o tom promluvit s mamkou? Ale myslím, že výsledek by byl asi ten že špatná budeš zase ty. No já bych to udělala asi tak, že dítě bych nenutila a až by se mamka zeptala, proč s ní nechce mluvit, tak bych jí to řekla, že se s ní nechce bavit protože ho neposlouchá a neumí mu říct ani nic pěkného. Tak nějakou návštěvu vynechej a uvidíš, když se zeptá proč nepřijedeš, tak řekni, že stejně budeš poslouchat jak vše děláš špatně, tak proč tam jezdit. Je to sice tvoje jediná máma, ale ty jsi její dcera, tak by pro váš vztah mohla něco udělat. Hodně štěstí 🙂