Problém se sestrou. Co dál?
Co myslíte o mé situaci a jak se mám zachovat?
Žiji v zahraničí. Sestra si tu před rokem nabrnkla přítele. Měli spolu vztah nastřídačku nadálku. Před týdnem sms že se rozešli a jestli by u nás nemohla chvilku pobýt než si najde práci s ubytkem. Hledala v blízkém okolí. Nebyl problém jí pomoci. Když přijela tak byla ubulená a psychicky v pr**. Jenže už druhý den jí ex napsal jestli by se nesešli za týden a promluvili si. Celý týden tak byla celkem v pohodě, myslela si že to dají zase dohromady asi. Našla si v okolí práci i s ubytkem a pořád odkládala potvrzení a přestěhování. Asi čekala na schůzku s ex a opravdu myslela že se zase sestěhují. Chápu.
Včera se s ním tedy po týdnu sešla. Přišla ubulená že se rozešli. Od té doby je v pokoji. Sesypaná. Neumím si představit že teď bude někde bydlet sama a makat jak šroubek ( byť bude bydle 20 km ode mě). Na druhou stranu nemá ani vindru a musí se postavit na vlastní nohy. V minulosti měla psychické problémy a vyžadovala a potřebovala furt od okolí pomoc. Příjde mi že dost i od svého ex. Což ho vysosalo. Chápu.
Teď se sestra upíná na mě. Jenomže tudy cesta nevede. Musí se naučit se postarat sama o sebe. Svoji psychyku řešit s odborníky. Je jí 24 let. Ne vysávat své okolí.
Upřímně úplně jsme s partnerem ztratili soukromí. Pracuju. Do toho toho lítám kolem ní a vozím jí do města, vařím atp. Ale o to ani tak nejde. Řešíme teď nezdařené IVF ( doslova v době kdy tu pobývá tak jsem byla 7-14 dní po transferu. Máme svých problémů dost. Jsme vysosaní. Potřebujeme soukromí. Potřebujeme klid na to nějak to zpravovat a na plánování dalších kroků. Na druhou stranu ji nechci nechat na holičkách. Chci ji podpořit aby odjela pracovat i s ubytkem ale nechci aby si připadala odstrčená. Ani nevím jestli to tam sama zvládne..
@reeeza nejlepší by bylo jí pomoci tak, aby se dala dokupy nelépe s pomocí jejího psychiatra, nebo jí pomoct nějakého najít a podpořit/dostrkat k pravidelné terapii. A k tomu i psychoterapii. Pokud má sklony k psychickým problémům, tak to je nejlepší cesta. A sám si to ten člověk neuvědomuje, myslí si, že je v pohodě, že to zvládne, ale kolikrát to bez intenzivní podpory fakt nejde.
Zkus se zeptat sestry, co by jí pomohlo se postavit na vlastní nohy? Co máš udělat, aby se cítila lépe? Tady přestaneš za ní řešit problémy, ale ona bude muset sama říct, co potřebuje. Může se stát, že nebude vědět, co chce, protože nikdo po ní v životě nechtěl, aby přišla s řešením svých problémů, ale vždy jí někdo něco nabídl a ona to mohla uraženě odmítnout, bojkotovat.
Píšeš, že potřebuješ klid a soukromí, takže já bych jí asi týden nechala v těch pocitech a pak jí řekla, že jsem dost v háji, protože mám za sebou nevydařené IVF a potřebuji to vstřebat. Neměla bych jí na to poslat pryč ze dne na den, ale vím, že pokud se zhroutím já, nikomu nepomůžu. Napřed se musím postarat o sebe, pak se můžu starat o druhé.
Holky díky moc.
No ze dne na den jí nemůžu poslat pryč. Ale upřímně se obávám že se jí rozjede deprese a to bych prostě nezvládla.
Ona opravdu vždy když je po rozchodu tak se na někoho doslova nalepí. Ten člověk se o ni stará a vysosává ho to. Odmítám se stavit do takové pozice.
Myslím že by buď měla zabojovat a jít pracovat nebo by měla jet zpět do ČR za rodiči. V ČR má základnu. Kamarády. Tady má jen kamarády svého ex a mě.
@levandule_k Děkuju. To je dobrý napad- zeptat se jí co potřebuje. Zkusila jsem. Jenže ona mi říká že neví. Je to s ní opravdu náročné...
@konidana Ona si svoji psychiku uvědomuje. Bere i prášky po kterých jí je líp. Ale neuvědomuje si, že lidi vysává tím, že po nich neustále chce a) aby za ní řešili její život. Ona prostě neví co má udělat. b) např i to že mě poprosí ať jí v 9.30 ráno vzbudím. Holky budím jí asi hodinu někdy i dvě. Vždy řekne že jo už jdu a leží. Takže já ztratím hodinu svého života tím, že jí budím?? Jako fakt??A takhle je to každý den. Pracuju z domova a mám tím úplně rozházený rytmus. C) nejí. Tím že nejí tak prostě nemůžu říct ať si vezme na co máchuť, udělá si snídani atp. Prostě jí to musím udělat já a dát pod obličej na talíř jinak prostě nejí. Takže dospělé holce 3x denně připravuju jídlo!! Ale za to si můžu sama. Nemám na to přistupovat. Jenže na druhou stranu chci aby fungovala a hledala si práci a neupadala do deprese. Venku je sluníčko a ona spí do jedné 🤷♀️ Jenže přesně tím mě lapá do sítí. Stejně jako všechny ty lidi přede mnou kteří postupně prostě odpadli...
@safulik Já myslím že to tak dopadne. Pokud nepojede di ČR tak bude pracovat a já tam za ní budu jezdit. Ráda ji uvidím atp. Jenže otázkou je KDY začne pracovat 😅
Jako upřímně musím myslet na sebe a svoji vlastní pohodu a tohle je napalici no...
@reeeza Napíšu ti sz.
Trochu mi přijde, že jí supluješ mámu.
No myslím, že se budeš muset domlouvat na pravidlech, a ty tvrdě dodržovat, např. přijdu tě vzbudit 9:30, řeknu ti to dvakrát, jestli nevylezeš z postele do 5 minut, odcházím, tvoje zodpovědnost, že nevstaneš brzo. Bydlíš tady, dneska vaříš večeři pro všechny, nejsem mamahotel.
Sice je to blbý, sestra vysává tebe, tak si musíš nastavit hranice ty vůči ní. Prostě sestro, miluji tě, a proto tě klidně nechám padnout na hubu, aby jsi začala řešit svoje problémy, ale já se na dno s tebou strhnout nenechám.
Ale tady by to chtělo jí dotáhnout k odborníkovi jak píše @konidana, protože si nejsem jistá, jestli to ségra dá bez odborné pomoci.
@reeeza hele ale to fakt už vypadá na depresi či něco podobného, co musí řešit s psychiatrem a psychologem. Je to s těmito lidmi hodně těžké. Mám zkušenosti s tátou, který trpěl také depresemi a to co popisuješ přesně sedí. Ten člověk leží, nemá chuť na nic, cokoli dělat, jídlo mu musíš udělat, a jeho k tomu fyzicky dostrkat až ke stolu, aby to snědl, ..., když má někam jít, třeba i na kontrolu k doktorovi, tak ho tam musíš dovláčet pomalu násilím, jinak nikam nepůjde, v horších obdobích i odmítá prát léky, se kterejma aspoň jakž takž funguje... Táta byl na antidepresivech a jiných práškách od mých asi 10 let po celý zbytek jeho života(asi 20 let). V pubertě a na prahu dospělosti jsem se o něj občas starala místo mamky já, takže přesně vím o čem mluvíš.
Posílám to hodně sil😘 s psychicky nemocnými je to řehole, ale oni to bez pomoci např.někoho z rodiny nebo kamaráda sami opravdu nezvládají.
Najdi si i nějaké informace či podpůrnou skupinu pro blízké psychicky nemocných, jsou tam informace, které by ti mohli pomoct a lidé, kteří ti poradí a podpoří.
@levandule_k jj hranice, režim, ale někdy je to těma psych.nemocnýma fakt těžký a oni občas opravdu potřebují doslova vodit za ručičku. prostě to nějak vybalancovat...
No, obávám se, že bez odborné pomoci to sama nebude schopna zvloudnout. A to i v případě, že bude bydlet u vás.
Holky moc díky za podporu. Hodně mi to pomohlo si uvědomit že třeba opravdu nejde v některých situacích o její charakter nebo vypočítavost či pohodlnost, ale prostě o psychiku a o nemoc.
Včera se přestěhovala do nového ubytka. Chtělo to ji citlivě dokopat😁 Bude pracovat 6 dní v týdnu. Takže penízky se posypou a hlavu taky zaměstná jinými věcmi. Na to že je po rozchodu tak už vlastně funguje hodně dobře 🙂 Já bych touhle dobou ještě denodenně bulela 😂. Budu jí navštěvovat a zatím to vypadá slibně. Vlila se jí nová krev do žil. Trochu se obávám, že to je jen dočasné, aby se pak vyčerpáním zase nezhroutila psychicky I fyzicky... ale co by kdyby si raději odpustím a užívám si teď prázdný dům jen já a partner 🥰 😆
@reeeza chápu že je z rozchodu v háji, to je normální a pochopitelné (která z nás nebyla, když se na ni kluk vykašlal?) na druhou stranu, je dospělá a musí se postavit na vlastní nohy. Nemůže celý život spoléhat že ji bude někdo stát za zadkem a pomáhat ji. Zkusila bych si s ní nějak šetrně promluvit.. píšeš že si našla práci a ubytko v tvém okolí. Zkusit ji třeba říct, že ji budeš stále na blízku a že ji budeš navštěvovat (nebo ona Vás) a postupně to navštěvování omezovat, aby se postupně zocelila a začala žít svůj život. Bude to těžké, ale pro ni myslím to nejlepší. A ve výsledku pro Vás taky, když se snažíte o prcka.