Pro všechny maminky, které si chtějí postěžovat na manžela 🙂

@anna0306 to my trosku pripomina minuly tyden, kdy si vzal chlap otcovskou, ze mi pomuze, mno prvni den byl stejne v praci a prijel vecer, druhy den zmizel na pulden do mesta, ze ma vyrizovani, ve stredu si zajel na masaz a k holici, kazdy vecer pritom usnul nekdy v 7,ze je uplne vyrizenej, predtim prospal cely vikend, pak mi tedy 2 dny pomahal s domacnosti, oricemz kazdy den usnul hned po vecernicku, ze je ko, o vikendu trosku ozil, ze se tesi do prace, ze je to unavujici, ubijejici, ze nechape, jak to zvladam, ze jen kojim, prebaluju, uspavam, ze on musi mezi lidi a pouzivat mozek, mno oba jsme radi, ze je ten tyden za nami, porad byl unaveny a evidentne ho ten stereotyo ubijel...myslela jsem, ze ho prerazim, naspal toho asi 10krat vic co ja a porad byl ospalej😀

Myslim, ze je to v mnoha domacnostech stejne. 😂 My jsme s mym chlapem vcera resili, proc necisti detem (dvojcata 1,5 a dcera 4,5 roku) zuby a nechava to zasadne kazdy den na mne. Pry jim je neumi vycistit tak dobre, jako ja. Ze kdyz nejsem doma, tak jim je samozrejme vycisti, s tim nema problem.... Ja nejsem doma tak 3-4 vecery v roce (kdyz jdu do divadla nebo s kamoskama na vino). Ehm.... nevim, kde jsem udelala chybu, ale myslim, ze ja vadna nebudu. 😂😂😂

Jinak byl cely rijen na nemocenske a uz jsme se (asi oba) nemohli dockat, az pujde zase do prace. 😅

@tomikjoejoe 4 malé děti a další na cestě? to je krásné !! já zrovna včera jsem měla tento pocit.... trošku mi hrabe, protože pracuji z domu, máme jedno osmiletou dceru (druhé se nedaří ☹ ). teď si řeším práci, od nového roku už nebudu pracovat z domova, hurá, tak mi to určitě dost pomůže, doufám tedy !!! jinak jsem furt sama.. malá už lítá po kamarádkách, má plno kroužků, manžel pracuje i 16 hodin denně ☹ je to někdy psycho.

Taky bych ho nejradsi vyhodila. Mame 3 mesicniho syna a jsem na nej furt sama kdyz uz je doma tak nadava ze breci ze mu to vadi. Jenze ja uz toho mam taky plny zuby nevim jesi driv kojit, uklizet, varit, chodit na nakup. Ted me zacalo bolet bricho jak jsem furt v pohybu. Ale on je ten vyrizenej a chce mit klid

Svého chlapa miluju, ale dnes mi oznámil něco za co bych ho nejraději zabila. Máme doma první mimčo. Zítra jí bude 12dnu. Dnes mi jen tak mimo řečí oznámil, že na zítra domluvil návštěvu 8mi lidí. Dvě rodiny a na stejnou hodinu. A ani se nezeptal jestli jsou všichni ok. Ještě teď jsem vzteky bílá.

Taky bych toho svýho občas nejraději zabila. Sice máme jen jedno mimčo 7m ale k tomu venku 6 psů , 6 koček, 5prasat, ovci ,kozu, želvy a o vše se musím starat já. Manžel přijede odpoledne domů z práce a jak říká je strašně utahaný. Jako chápu ho to ne že ne. Ale nejvíc mě vždy naštve když se mě zeptá miláčku z čeho jsi tak strašně unavená vždyť jsi jen doma. No za to bych ho vždy něčím trefila po hlavě 🙂 ale hlavně že si musel pořídit tolik zvířat. Ale jinak taky ho moc miluju pokud ho teda nemám z to chutí zabít 🙂

@lachtanice86 zachovej klid, oznam mu, ze je to skvely napad, a ze jsi zvedava cim je pohosti 😝, ty se starej o mimco, jsi v sestinedeli a mas odpočívat, nechala bych ho v tom, když ma tak skvele napady, at se postara, tatinek😵😂😲

Já myslím, že v každém vztahu přijdou chvíle, kdy je jeden z partnerů na zabití 🙂. Radši nevědět, co o nás někdy říkají oni a jak některé situace vyhodnocují 😀. Ale tuhle jsem si říkala, že snad podobné téma založím taky - s tím, jakými detaily a drobnostmi Vás Váš milovaný muž dokáže vytočit, i když je to jinak ideální chlap. U nás jsou to třeba okamžiky, kdy těhotná se třetím děckem (doma 4 a 1 rok) a s bolavými zády, vyluxuji celý obří byt, setřu na etapy prach, protože roční dítko se mi do toho všeho motá, vytřu podlahu(a odháním chodící batole, které mi neustále sahá do kýblu s vodou), lezu s bolavými zády a bolavým břichem po všech čtyřech, odsunuji gauč apod., a on pak přijde domů, sedne si v obýváku na gauč a začne si tam louskat ořechy 😀. A nebo každoranní rutina, kdy se vypraví do práce, a já pak přijdu do kuchyně po něm a na stole je vždy jeho použitý talířek s drobečky, na rohu kuchyňské linky jeden posmrkaný papírový kapesník, a pokud toho dne vynáší odpadky, zásadně už nedá nový sáček do koše, takže já s horkým pytlíkem od čaje, který mi kape do ruky, rychle běžím, zmáčknu pedál koše... a nic 🙂). Pytel do koše prý nestíhá a mám být ráda, že odpadky vůbec odnese, talířek je na stole proto, abych ho mohla použít po něm a nemusela špinit čistý, ale ten kapesníček mi doposud uspokojivě nevysvětlil 😀. Když jsem do toho všeho nevyspalá po noci s oběma dětmi (muž se přesunul do extra místnosti, protože "já potřebuji být odpočatý víc"), mám běhání po doktorech či jiné zařizování, nebo mají děti "svůj den", tak bych za tyhle jindy nevinné drobnosti i vraždila. A vsadím se, že každý soudce by mne musel zprostit 😀. Ovšem největší expert je v tomhle můj táta, který si do knihovny vedle postele dává použité ponožky. Stáhne si je večer propocené z nohy a v takovém tom hnusném smotku je položí do knihovny. A střádá si jich tam několik párů. Máma to jednou neunesla a zeptala se ho, typicky ženskou komunikací: "Proč si tam dáváš ty ponožky?" (čímž mu ve skutečnosti chtěla říct: "ukliď si je!") A on naprosto bezelstně odpověděl: "Abych na ně viděl." A na to už neměla co dodat 😀.

@lachtanice86 Tak za toto bych taky vraždila. Buď bych to udělala, jak radí @kackakastanka , anebo bych ho donutila to odvolat - záminku ať si vymyslí jakoukoli, ale když to spískal, ať to napraví. Když jsem byla v šestinedělí s prvním dítětem, tak jsem snášela horko těžko svoji mámu, jinak k nám nikdo nechodil, protože jsem byla totálně mimo, po porodu ještě oplácaná, nevyspalá, hnusná, … apod. Takže pozvat mi do bytu v tomhle stavu a rozpoložení zástup lidí, tak bych se asi rovnou rozvedla. Nemluvě už o režimu malého dítěte a velkém počtu lidí koncentrovaných na jednom místě. Já třeba nutila jakoukoli návštěvu mýt si ruce, než mi na dítě sáhli, už si ťukali na čelo, ale nakonec se naučili, nemluvě o tom, že jsem se před každou návštěvou u takhle čerstvého mimča ptala i na jejich zdravotní stav 🙂.

Holky, tahle debata mi jde dneska k duhu. Rano jsem myslela, ze pujdu sedet za trojnasobnou vrazdu, ale vase debata me ted fakt rozesmala. Sveho muze miluju, je zlatej. Ale obcas bych ho kopla. Jako treba dnes rano. Celou noc jsem nespala, porad jsem vstavala k male, on vydadany do ruzova, zalomil to vecer uz v deset. A tvaril se strasne nechapave, kdyz jsem ho s detmi chtela vytlacit ven, abych mohla dospat. On to vzdy vi, chape a pomaha, hodne mi odlehcuje, ale dnes snad byly erupce na slunci. Nebo ja nevim...
Proste vsechno spatne. Ale uz je nam zas dobre, sli jsme odpoledne do mesta na trhy a svarak, meli se fajn a ted jeste spolecnymi silami krotili hystericky zachvat nasi drahe dcerky. To je tmel, damy! 🙂

@penelopaw Naprostý souhlas, šestinedělí by se mělo dodržovat. Já měla v šestinedělí s prvním mimčem taky "super" zážitek, který jsem manželovi dlouho nemohla odpustit (i když v tom byl nevinně). Vnutila se nám totiž na návštěvu manželova bejvalka. Já opuchlá, nevyspalá, s mastnými vlasy a poporodními depresemi a do obýváku mi nakráčela štíhlá, skvěle oháklá, hubená kočka a začala se rozplývat nad naším miminem. Měla jsem chuť vraždit!!! Na manželovu obranu, ona je fakt neskutečně oprsklá. 🙂

@monique9754 My měli po narození prvního dítěte krizi asi půl roku a jen jsme se štěkali. Ona je to šílená změna, kterou si pár dopředu nedovede úplně představit, ale nakonec si to všechno sedne. Fakt 🙂. Ze začátku jsem byla totálně na dně, protože v noci jsem vstávala hlavně já, nemohla pořádně usnout, po císaři jsem měla brutální noční můry, řešila jsem kojení, odsávání, péči o jizvu po císaři jsem odsunula až někam na desátou kolej, vše se jen točilo kolem mimča, vytáčel mne nepořádek v bytě, … musím zpětně říct, že rozhozená jsem byla hlavně z nevyspání a za hodinu tvrdého spánku v kuse bych i vraždila. Když tohle mému muži doteklo (a to jsem o tom i dost mluvila, na rozdíl třeba od kamarádky, která čekala, že tomu jejímu to dojde samo), tak začal dělat to, že si večer dítě vzal na klín, četl si nebo koukal na televizi, a já v osm zapadla do postele a spala aspoň do jedenácti, než byl čas na další kojení. A už to pro mne byla obrovská vzpruha. Ale museli jsme se naučit spoustu věcí si říkat a než nás i napadlo, jak je řešit, uběhla spousta vody. Teď už je chlap schopen mne zastat, přebalí, vykoupe, zařizuje u nás veškeré nákupy potravin + vaří (což je naprosto perfektní), a když si chci někam zajít a odběhnout, tak zastane obě děti sám. Ale když jsme měli chlapečka a bydleli ještě v e starém bytě, dělala jsem toho většinu kolem děcka já a byla kvůli tomu nesnesitelná. On ráno vstával, chodil do práce, doma si chtěl odpočinout a nechápal, proč jsem tak protivná - takže klasické hádky na téma, kdo to má horší a kdo si potřebuje odpočinout víc. Ale musím říct, že tohle poměřování nemá vypovídací hodnotu, protože to jsou dvě nesrovnatelné věci, a nikdo není vítěz. Nicméně pokud manžel doma nic nedělá (ten můj teda vaří od samého počátku, co jsme spolu) a opravdu si jen chodí odpočinout, očekává teplé večeře a na dítě nesáhne jak je měsíc dlouhý, tak to vůbec není v pořádku. Protože touhle cestou ty se strháš, začneš ho nesnášet, on bude mít pocit "jak jsi se po narození dítěte hrozně změnila" a bude to cesta do pekla. I Ty máš nárok si odpočinout a řekla bych, že pokud je dítě v pořádku a nevyžaduje nějakou zvláštní péči, tak na 3 měsících už by měl být tatínek schopen se o něj na pár hodin postarat, abys mohla vyběhnout někam sama, zařídit si, co potřebuješ, a taky si odfrknout. Pokud ovšem patří mezi ty muže, kteří tohle "nedají" a je to pro ně představa nejhoršího mučení, tak pak je asi jediná cesta to nějak skousnout a zařídit si vše sama. Takhle to měla kamarádka, když ten její měl hlídat dítě, tak ho nechal samotné v baráku a zavřel se v garáži, kde na počítači hrál hry (??!!), nikdy nekoupal, nekrmil, nepřevlékal, nepřebaloval... a ona se s tím nějak smířila, pořídila si s ním už i dítě č. 2, to starší vodí ráno do školky ona, přestože on by to s klidem zvládnul, vše si obstará kolem domácnosti a nic nevyžaduje. Rázem ubylo hádek, on je spokojený, jestli ona, to netuším, ale když je starší ve školce, tak si mladšího vyloženě užívá, a zřejmě jim to nějak funguje... :-/ Já bych to asi nedala, a pokud to máš taky tak, tak doporučuji začít co nejdříve - nejprve s tím, aby pohlídal na chvilku, vyběhnout si třeba jen koukat do parku na trávu, ale pryč od děcka a odpočinout si, a on se to pak naučí 😉. Můj muž poprvé sám koupal čtyřměsíční mimino, aniž by to předtím dělal (ale sem tam asistoval a podával věci), a zvládli to beze mne naprosto v pořádku. Čímž mu samozřejmě narostlo ego, můj sepsaný manuál mi se smíchem podal, a hned to taky bylo o něčem jiném 🙂. Každopádně, abych se už přestala vykecávat: dítě jste chtěli oba, nebo ho minimálně oba máte, a i máma má nárok si od něj odpočinout a nebýt s ním non stop. Táta si aspoň bude s miminem budovat vztah, a to nemluvím o tom hlavním, že spokojená ženská vytváří spokojený domov,takže bude mít doma větší pohodičku 😉. Držím palce.

@raschwa Přesně tohle táta udělal mojí mámě, když ji vzal na první společnou dovolenou na Moravu, odkud pochází. Ona po 14 dnech na chatě bez tekoucí vody a s kadiboudou olezlá, zpocená, k tomu malé dítě na krku, nevyprané propocené oblečení, a jeho napadlo, že se na zpáteční cestě staví u své bývalé velké lásky. A ta je samozřejmě uvítala nažehlená, namalovaná, vymydlená a vystajlovaná… To bych asi nedávala hodně dlouho 😀. Nicméně, pokud se k Vám bejvalka nasáčkovala a viděla Tě v tomhel stavu, a muž Tě doteď neodpustil, musí jí to štvát ještě víc než Tebe, že i když jsi byla "jetá", on Tě stále miluje a je s Tebou a ne s ní 😉 🙂.

@sudylichozrout Jojo, občas si postěžovat není na škodu - člověk kolikrát zjistí, že v tom není sám anebo jsou na tom jiní ještě hůř 😀.

Jinak hrozně moc doporučuju knihu (Ne)Máma, ta mi fakt padla do noty. Napsala ji nějaká skotská bloggerka a hrozně moc věcí, které tam popisuje, fakt sedí. A píše to vtipně a s nadhledem, takže člověk, když už si do toho promítne svoji vlastní zkušenost, se musí řáchat smíchy.

Ještě mne napadla čerstvá story ze včerejška: manžel si po dlouhé době dopřál k večeři pivo, těšil se, jak je konec týdne, jak si odfrkne, ale nějak se rozjel, otevřel si ještě druhé, a pak, když už bylo půl deváté večer a já zrovna byla ve sprše, za mnou přišel, jestli bych mu neskočila nahoru na kopec do hospody pro pivo do PETky. Tak jsem se smála, ež se nějak rozjel, a proč si tam nezajde sám, což upřímně přiznal, že se mu nechce. Takže namísto do pyžama jsem se oblékla a s něžnou myšlenkou na to, že on mi vlastně tuhle koupil kremrole, jsem svolila, že mu tam tedy zajdu. Ještě jsem mu řekla, aŤ se zeptá mého táty (rodiče bydlí nad námi), jestli nechce taky, že když už tam jdu, vzala bych rovnou do džbánku. Táta chtěl, takže mi naši půjčili džbánek, já se nabalila a vyrazila ven. Seběhnu tři patra a zjistím, že mrholí. Tak volám domů, aby mi podal deštník, aby jim do toho piva nenapršelo, a už podstatně pomaleji vyjdu ta tři patra s bubnem nahoru, abych našla deštník viset na klice. Dobrá, říkám si, nechtělo se mu čekat v otevřených dveřích, až vyfuním nahoru, ale i tak se mne to trochu dotklo. Jdu tedy ven do deště, vyjdu kopec k hospodě, kde zrovna bylo nějaké mecheche, překřikuju se před hlasitou hudbu se servírkou, co chci, nabalená tam čekám, až mi natočí ta piva a padne pěna, aby mohla dolít další, zaplatím z vlastní kapsy 160,- (protože on měl chudák v hotovosti jen 30,- 😀), jdu ven do deště, držím džbánek v jedné ruce a v druhé deštník, aby tam nenapršelo, takže mi pravačka s pivy umdlévá, schválně ještě jdu co nejrychleji, aby nepadla pěna, potím se, zadýchávám. Horkotěžko si nějak odemknu domovní dveře, vyfuním ta tři patra, pravá ruka už mi odpadává od těla. Abych ho nehonila do předsíně, tak si odemknu, a moje jediné přání je mu konečně předat ten džbánek, vydýchat se, svléknout si to propocené oblečení (což mě po té sprše štvalo asi nejvíc, že jsem totálně vyplivnutá a propocená) a jít si konečně vzít to pyžamo... A on přijde do předsíně a hrozně se diví, jak dám tátovi to pivo, které taky chtěl. Tak mu říkám, ať mu z toho džbánku odlije, ne? A on mi džbánek vrazí zpátky do ruky s tím, že doma nemá dva půllitry, a ať to ještě teda tátovi odnesu, aby si to přelil. Takže ani to jedno patro nemohl vyjít on a schvácenou, těhotnou, udýchanou a s rukou na amputaci mne ještě poslal k našim 😀.

@penelopaw Jo tak to je přesné, úplně s maminkou soucítím. Ona ta bejvalka mě asi vůbec nerozdýchala, protože mě si manžel vzal po roce chození, zatímco oni spolu byli skoro 10 let a nic. Tak se asi šla podívat, čím jsem ho okouzlila. 🙂 Tedy ta příhoda s pivem, ta taky stojí za to!!! Máš můj obdiv, já bych nešla.

@penelopaw presne hadame se kdo je vic unaveny. Ja vim ze on je utahany s prace ze to taky nema jednoduchy. Cely tyden pryc mimo barak a kdyz prijede na vikend tak ho uhani na stavbu ze uz chtej bydlet. Ale preci jen kdyz je opravdu doma tak spi celou noc coz ja rict nemuzu. Nekdy se probouzim casteji nekdy ne. Nerikam ze by ho nepohlidal ale tech 5 minut kdy mu jdu ohrat jidlo, nebo do kramku vedle baraku nebo dokonce sprcha moc odpocinek neni. A hlavne ty jeho rady jak to mam delat ale aby si to zkusil sam aby vedel to ne

@monique9754 No, tak jestli není s to pohlídat ani víc jak 5 minut a ještě radí, tak to bych skutečně vraždila. Sama jsem od začátku striktně začala říkat, že kecat mi do toho může jen ten, kdo se se mnou podílí na výchově dítěte, což kromě manžela byla jenom tchýně (jezdila k nám 2x týdně koupat, později už dělala kaše, hlídala apod.), a ostatní ať mlčí. Blbé je, že jestli je přesvědčený, jak to sám má hrozně těžké, tak se s tím nic moc dělat nedá. Leda zkusit změnit způsob komunikace, nebrat to konkurenčně a hádavě, zkusit na to jít víc od lesa. Byť se mi to samotné příčí, někdy je lepší mazat chlapům med kolem pusy, a třeba u mého ex, který byl totální poleno (jak já jsem ráda, že jsem si ty děti neudělala s ním!), jsem stavy, kdy mi bylo mizerně a byla jsem unavená, musela vyloženě přehrávat, protože říct mu: bolí mne hlava, nechce se mi dělat to a to, prostě nepochopil a očekával, že i když nejsem fit, budu fungovat na 100 %. Takže jsem azčala dělat trochu hérečku, vyloženě hekala, chytala se za hlavu, naříkala (trapné, vím), ale jemu to došlo a začal mne víc šetřit a víc se snažit.
Co zkusit mu jednou to dítě vrazit do ruky a říct mu: "Tak mi to pojď ukázat!" A když se zadaří, ak ho chválit, chválit, chválit, aby měl pocit, jaká je to brnkačka, a nenápadně některé věci přesouvat na něj 🙂. Typu: "Tééda, když jsi mu tu kaši udělal ty, tak ji baštil jak divej, to ode mne mu tak nechutná!" A zákulisně přimět tatínka, aby napříště dělal kaši už jen on 🙂.

@penelopaw to on na me vidi ze sem unavena nebo kdyz mi neco je jsem protivna. Sam mi rekne at si jdu lehnout. Ale jak muzu jit kdyz by mi tu rvalo dite nebo tak. To proste nejde. Vcera mi rekl ze jesi si chci odpocinout ze by jsme ho na noc dali tchyni jenze me to prijde strasne trapny a blby. Byla bych radsi kdyby rekl pritel at ho obliknu ze se pujde projit s kocarkem a ja bych si sla lehnout ale to ho nenapadne. Nevim jak ho zapojit nejak vic

@lobella Tak to máme skoro stejně :D On musí chodit do práce a myslet ale já jsem doma "nic" nedělám ale přitom je unavený víc než já :/ :D Někdy bych mu přála alespoň pár dní aby jsme si to vyměnili. (Známá má manžela který přijde z práce v 18:00 umyje nádobí, nebo pomáhá s věcmi co mu manželka řekne, vstává ve 4 ráno a funguje do večera bez problémů ) U nás to nikdy nebylo tak růžové ale poslední dny jsou šílený, buď zkouší co vydržím nebo mě chce zničit :D

to mou drahou polovičku vyléčilo když jsem šla k zubaři kde jsem běhala do laboratoře a zpět prakticky od osmi do pul treti..manžel si vzal dovču a čekal že budu v deset doma ..pak byl celý večer zamlklý a od té doby jak může pomůže ( když jsem přijela domu bylo to jak když bouchne bomba.. malýmu 8 měsíců.) ale o té doby asi zjistil že to není léharo..takže např dneska jsem odpo usínala když si malej hrál na zemi na dece vedle nás a poslal mě spát nevzbudil mě krásný čtyři hodiny..občas to chce zkusit aby zjistili co to obnáší -mrně

@lachtanice86 Tak to tě chápu. Já bych je domů nepustila.

@pajax6 Je super, že si z toho něco odnesl. Když jsem nečekaně porodila druhé dítě o tři týdny dřív a ležela v porodnici, na manžela zbyl nákup věcí do školky pro staršího, který jsem před porodem už nestihla, a tříletá prohlídka. Přišli domů někdy kolem oběda, shodou náhod v den, kdy mne po 3 dnech od porodu pustili domů s miminkem, kde nebylo nic připraveného, takže po příchodu jsem šůrovala a hledala kojenecké oblečení, abych pak ještě jela na tříhodinový nákup do Globusu pro pleny a porodnické vložky, které mi nikdo nestihl pořídit za pobytu v porodnici. Muž byl vyšťavený, po 3 dnech hlídání tříleťáka už to nedával (a to si kluka jeden den vzali naši a druhý den manželovi rodiče 😀), takže po návratu z nákupů (holinky, pláštěnka apod.) a od pediatra, se najedl a zapnul si playstation. Když jsem se vrátila z Globusu, kdy už mi praskala prsa mlékem a vrtěla jsem se po nástřihu hráze, jsem udělala strategickou chybu a vybafla na něj, proč na ten nákup vlastně nejel on, že já jsem si mohla dáchnout doma s miminem. A dostalo se mi takového sprďáka, že jsem nestačila valit oči. Jindy je teda manžel zlatej a fakt toho pro nás dělá hodně, ale po třech dnech s dítětem, a po jednom náročném dopoledni, kdy s ním musel kupovat botičky a další věci, přičemž chlapeček třeba bulel, protože u pediatra zapomněli oblíbenou hračku, se jeho frustrační práh totálně snížil a považoval za naprosto legitimní, že když už já jsem doma, tak přece péči o staršího automaticky převezmu a on si odpočine od něčeho, nač není zvyklý, a co ho psychicky vyčerpalo.
Tudíž si toho svého hýčkej a vyvažuj zlatem 🙂)).

U nás doma, to teď chodí celkem podobně. Mám dvouletého syna a čekáme dalšího syčáka. Manžel chodí sice do práce na směny. Ale venku máme 4 ovce, kozu, 2 pesany, nespočet králíků, kočku a ještě jednu doma. Nejhorší je asi to, že malý má období vzdoru, takže se věčně rozčiluje, vzteká a řve, takže když manžel spí po noční a večer kde znovu, tak tedy opravdu nevím co dřív. Do toho děláme rekonstrukci celého baráku. Takže všude bedny, krabice bordel. Nic nemá svůj řád a místo. Zaplať pán bůh, že dětský pokojíček a kuchyň už je ready. Ale ten moment, když potřebuji vařit, nebo zrovna něco udělat, manžel spí a prcek zrovna něčím fláká, no úplně super. Teď mnohdy k nám jezdí dopravci s balíky, kluk mi sedí třeba jen v triku a v plíně u oběda, a za chvilku je u mě venku.... Večer se snažím chodit spát hned jak prcek usne, abych byla další den použitelná, protože o tu havěť se venku taky starám jen já. A nejvíc mě dostává, když je manžel doma, tak chodí skoro každý den do hospody, s tím, že toho má plný kecky, že si jde odpočinout...!!! On tedy nepije, dává si jen kofolu.

@tomikjoejoe Čtyři děti a k tomu těhotná je moje noční můra, takže obdiv. Já bych v tomto případě už kopala nejen do manžela, ale do všeho okolo.

@penelopaw není chyba někde už na začátku? kdyby mi manžel v půl devátý ve sprše vyprávěl, ať mu zajdu pro pivko, tak se upřímně zasměju a beur to jako povedený vtip - a pokud by to pokračovalo, jak ty říkáš, měl by pivo na hlavě

@bayt Tak on zase celý týden běhal kolem nás, pořizoval nákupy apod., takže já jen vyzvedávala ze školky, a protože jsem byla vcelku dobře naladěná a hospoda není nikterak daleko, říkala jsem si, že to gesto sebeobětování pro něj udělám 🙂. Takže vlastně můžu být naštvaná sama na sebe 🙂).

@penelopaw No já to svým způsobem obdivuju, bohužel nejsem vychovávaná chlapovi podstrojovat, což je asi v chlapským světě na škodu. Ale muž mě vytáčí zase jinýma věcma, tak například když mu dám dárek. Výslovně si něco přeje, já to koupím, a stejně má zklamaný obličej a kecy, že: je to moc drahé/ nebude mít na to stejně čas/ atd. Je to na zabití. Jemu prostě člověk překvapením úsměv na tváři nevykouzlí.

@bayt Tak pak nechápu, proč si to tedy přeje - nejjednodušší je, aby si nepřál nic, nebudeš utrácet a on nebude zklamaný 😉. To by mne taky štvalo, že ať se člověk snaží nebo vybere výslovně to, co si řekl, tak vlastně ani jedna možnost není dobře.