Přiznaná nevěra
Zdravím všecky přítomné. Na toto téma je tu již spousta příspěvků, ale spíše se potřebuji asi vypsat. Co budu dělat, sama nevím. S partnerem (nejsme manželé) máme dvě děti (9,6 let), máme dlouhodobou krizi, v podstatě žijeme poslední dobou spíše vedle sebe než spolu. A vlastně, když se nad tím teď tak zamýšlím, raději jsme se neměli ani potkat, protože se k sobě vůbec nehodíme, nesedli jsme si ani v oblasti sexu, rozdílný náhled na rodinný život, jediné co z našeho vztahu vzešlo dobré, jsou děti, které nadevše miluji. Taky jsem na ně, vlastně skoro pořád byla sama, partner mi 2x nepomohl a z toho pramenily další a další potíže.
Bydlíme v jeho bytě, který zdědil, já jsem vlastně takový přistěhovalec.
Už dříve a několikrát mě napadlo, nemít děti, již dávno tam nejsem, vztah mě nenaplňoval, od partnera očekávám prostě něco jiného. Partner mi toho udělal a řekl spoustu nepěkného (fyzické násilí to nebylo), ale člověka to pomalu a jistě sráželo k zemi a odcizení stupňovalo.
Díky jeho profesi jsem se v podstatě vždy podřizovala časově s dětmi já - školka, škola (nevadilo mi to), ale zvykl si na to, takže jsem se na něm stala finančně závislá. V práci budu muset bohužel v srpnu skončit a dozvěděla jsem se, že mi je partner nevěrný. Sms určenou jí, poslal omylem (?) mně, takže ani nemělo cenu zapírat. Omluvil se a v podstatě to zdůvodnil, že to bez sexu nevydrží. OK, já tohle všecko chápu, nevěru neuznávám, beru, že je to chyba na obou stranách a že se stává, kdy neměl doma, má jinde. A jak jsem psala, myslím, že by mi bylo lépe bez něj. Nikdy neměl potřebu vzájemné komunikace - aby se něco vyřešilo, prostě na to prý není. V jádru je dobrý člověk, který ale nedává emoce najevo, je těžké s ním rozebírat problémy.
No a co teď. Jsem sama nemile překvapená, jak moc mě to vzalo, je mi to opravdu líto a vím, že dlouhodobě nebudu schopna fungovat, jako že se nic neděje, ale taky vím, že teď nejsem v situaci, kdy se můžu sebrat a jít, protože nemám kam. Být sama, čert to per, ale mám děti.
Jsem zoufalá, brečím, vše to na mě dolehlo a to má syn dnes narozeniny...
Pochopím názor, že ve vztahu je sex důležitý, ano je, ale nebudu zde zatím rozepisovat, proč jsem jej odmítala, ale bohužel nejsem ten typ, co se v posteli přetvařuje.
Možná mě to dostalo právě tolik, že člověku došlo, že už je to fakt asi konečná...po 14 letech...a k tomu ta nejistota.
@pavliceopice souhlasim s @apple_tree Kdyby jsi napsala, chlap byl super, ted me zradil, tak napisu at to zkusis urovnat. Ale pokud si vzdycky cejtila ze to neni ono tak by to asi bylo lepsi ukoncit. Vim ze to ted bude hodne tezke najit jinou cestu. Zkus se poptat, pohledat kam bys mohla jit s detma... preju hodne sil 🌞
Ahoj,no jsi v nelehký, nezavidenihodny situaci ☹ Z toho, co píšeš s přítelem být nechceš. A proč bys to nezvládla? Kluci ho mají uvedeného v rodném listě? Tak by měl platit výživné, ne? Ty budeš končit v práci a třeba odstupné nedostaneš? Ani nájem menšího bytu bys neutahla? Neuvažovala jsi o návštěvě psychologa? 😉 Hodně síly přeji 🙂
@pavliceopice asi zasadni otazka, na kterou bych se byt snazila si odpovedet je, jestli jsi ted smutna proto, ze sis uvedomila, ze je to definitivni konec a tizi te takove ty prakticke zalezitosti, jako kde budes bydlet, jak to bude s penezi, co na to deti, nebo jestli te ta nevera zranila emocionalne a mozna sis timhle zpusobem uvedomila, ze ti na tom chlapovi jeste zalezi a ze k nemu neco citis, ze by te mrzelo opustit nejen spolecny byt, ale i spolecny zivot, vzpominky na to hezke.
Pokud je to ta prvni situace, tak asi nezbyva, nez se pustit do reseni praktickych zalezitosti, jak radi holky vyse.
Pokud je to ta druha situace, asi by jeste stalo za to pokusit se to s chlapem resit, idealne za pomoci odbornika (psychoterapeuta, sexuologa, manzelske poradny), samozrejme za predpokladu, ze by o to mel zajem i on.
Moc drzim palce!
@pavliceopice Přesně přijde myslím, že když tě nevěra zasáhla něco to znamená, je těžké mluvit s někým kdo nechce emoce dávat na odiv, ale jde to. Nemám sice ještě tolik zkušeností s manželstvim a fakt netuším jak bych si poradila s nevěrou, ale můžu ti napsat o jednom dlouholetém, kde byla nevěra na obou stranách, pak i pokus o otevřené manželství, řeklo se fakt hodně hnusnýho, ale nakonec se to (k překvapení nás všech) slepilo a nebylo to kvůli dětem ani prachům, prostě láska zvítězila (ja vím trapný klišé). Tak jestli si myslíš, že on za to stojí a že je to krize která ať se podívám kamkoliv proste
@pavliceopice někdy přijde, tak jdi do toho!
Všem moc děkuji za reakce. On ten můj vztah k sexu -jsem 100% přesvědčena, ze je to tím, ze me, asi ve 12 letech v opilosti osahaval nevlastní otec od kamarádky. Jednou, pak se omluvil, ale tak nějak to ve mne zůstalo. Asi jsem to potlačila, tedy snažila jsem se. Po porodu se to taky dosti změnilo. Proto nesnáším opilé lidi, je mi z nich fyzicky zle. Partner, jeden čas tuto nasi krizi řešil právě alkoholem a strašně se mi zhnusil. Chováním, jednáním tím co pod vlivem řekl. Ja chápu jeho potřeby, nezastiram svůj podíl viny. Vždy jsem při něm stala, vzalo mi to moc sil, ale nebyl nikdo, kromě děti, kdo by me dobil. Ano, nedovedu si představit, ze jsem doma s vědomím, ze si uziva s jinou. To boli, přiznávam. Vim, ze děti mnohé vycítí, ale taky vim, ze se nemohu sebrat, když nemám náhradní variantu. Prostě nemám kam jít. Nenazvala bych se vypocitavou, ze zustavam kvůli penězům, spis myslím na děti, mluvime-li i te materialni casti. A také obrovsky strach z neznáma, kdy není cesty zpět
@pavliceopice No predne bych se rozmyslela, jestli s nim jeste chces byt, chces na tom vztahu pracovat.. anebo nechces. A pak podle toho podnikala kroky bud k tomu, k sobe zase najit cestu, anebo naopak k tomu, se osamostatnit a ziskat misto, kam odejit.. a nebylo by spatne si s partnerem sednout a zkusit s nim vsechno probrat.. zjistit, jak to vidi on..
@pavliceopice co se tyka toho sexu....s tim Ti pomuze asi jen psycholog. Proste si ten problem neses v sobe. Jinak Te chapu ze se bojis neznama. To skoro kazdy. Chce to sebrat zbytky sil. Kdo neriskuje nema nic. Urcite to zvladnes...😉
@pavliceopice urcite bych si s partnerem otevrene promluvila a chapu, ze ne kazdy to umi, ale pokud bude mit zajem neco resit, neco by ze sebe vydolovat mel. Pak bych ti poradila terapeuta pro sebe - kazdy si neseme spoustu veci a je skoda nechat se nekterymi trapit a nezpracovat je. Tim klidne zacni, at vztah dopadne jakkoliv, pomuze ti to i byt jistejsi a uvidis nove moznosti, seznamis se s novymi lidmi...
Ahoj každopádně si myslím že je nejdůležitější aby jsi zapracovala na sobě na tom jak se vidíš a jak se cítíš, mnohdy se stává že si žena přestane vážit sama sebe, věřit si... Protože věřím že když se žena cítí spokojená sama se sebou a věří si tak se dívá na spousty věcí jinak. Co se týče té nevěry napsala jsi to, že je chyba na obou stranách teď je otázka zda v tom on pokračuje nebo toho,, lituje " a nechce to opakovat, jelikož já bych se snažila o nějakou změnu a nápravu ve vztahu pouze za předpokladu že to byl ,, úlet, ukojeni " potřeb. Pokud ale cítíš že to není to pravé ořechové že vlastně to byla chyba tak začni znova... A věř že to vždy jde, těžce se slzami v očích ale jde... Hodně sil ti přeji
@pavliceopice ono je to těžký.... on taky nemůže za to co se ti kdysi stalo..... to je jedno s druhým..... ty ho mas rada podle mě už jen proto ze ti není jedno co kde s někým jinym děla....pracovat na vztahu musí oba. Upřímně si myslím ze chlap jakýkoliv bez sexu dlouhodobě nevydrží...i proto se nelze divit ze to vyústilo v nevěru.... teď vás to oba bude stát mnoho sily... tebe zejména....i když zustanes i když odejdes. Nemyslím si ze by vám to spolu nemohlo fungovat když mate deti a jste spolu tak dlouho. Asi byTi lip poradil nějaký psycholog aby ses dala dohromady nejprve Ty sama s tím co sis prožila a celkové si myslím ze záleží jak se k tomu celému staví i chlap....
Ono dost možná to chce taky rozseknout a sms nebyla omylem pokud je doma dusno ...ale to nevím určitě jen mě to napadlo.....
Drz se. A ať to dobre dopadne ....
@pavliceopice fakt blba situace...ale jelikoz ve svem okoli mam maminku, ktera byla v podobne situaci a po nevere manzela ji skoro vykopl manzel ze sveho domu a deti tou dobou vek 5 let a 6 mesicu a byla na materske, takze taktez financne zavisla na ex ! zvladla to !! oblitala si urady, ma prispevky od statu, ex plati alimenty a je v byte. samozrejme setri jak se da, ale zvladnout se to da.
Záleží, jestli s ním chceš zůstat. Finančně bych se odchodu tolik nebála, pokud máte krizi dlouhodobou, třeba by se mu rozchodem ( a tvým odchodem) taky ulevilo a snad zas není takový blb, aby nechal matku svých dětí na ulici. Najdeš si jinou práci, dostaneš od něj alimenty, něco ti na bydlení může přispět stát...
a když jste se poznali tak to co se týče sexu bylo v pohodě? není to, že nemáš chuť na sex jen obraz toho, že už ho prostě nemiluješ? a když o řeknu takhle blbě, tak máš třeba chuť na jiný chlapy?
Zdravím, tak já vám pro inspiraci napíšu svůj příběh. S mým prvním manželem jsme se potkali dost mladí a přesně po roce známosti se nám narodil syn. Manželovi bylo v době narození syna 19 let a jak šel čas tak i to málo v čem jsme si rozuměli mizelo, protože se povahově velmi měnil, byl prostě ještě v pubertě. Takže rozuměli jsme si méně a méně až to vyústilo také v nevěru. To bylo synovi 5let, sesypala jsem se, začala navštěvovat psychology a manžel ale také moc nevěděl co se sebou tak jsme navštěvovali i manželskou poradnu. Nicméně tu cestu k sobě jsme si nenašli, jeho nebavilo trávit s námi čas, chodit s námi na výlety, na houby. On nejraději chodil do posilovny, s bráchou po barech a diskotékách z čehož pramenily další a další nevěry. Když už jsme ho na výlet se synem ukecali byl celou dobu protivnej, nebo nás vzal třeba na Karlštejn a čekal na nás v autě. Zkrátka jako rodina jsme nefungovali a žili vedle sebe, nikoli spolu. Toto bylo horší než ta nevěra, ta rozdílnost povah, názorů a neschopnost trávit čas společně. Po dvou letech od první nevěry se situace sama vyřešila tím, že manžel odešel ke své milence a podal žádost o rozvod. Mě se popravdě strašně ulevilo, ta bezvýchodná situace nad kterou jsem se denně trápila byla najednou vyřešená. Se synem nás to ještě víc sblížilo a jelikož jako otec moc nefungoval ani před tím, synovi nechyběl. Pravda je ta, že se u něj projevil psychology často popisovaný jev, že se snažil roli otce zastat a být mi sám oporou, začal spát v mé posteli a ochraňovat mě. Tři roky jsme byli sami jen spolu. Když bylo synovi 10let, našla jsme si nového partnera. Byl to obrovský rozdíl, staral se hodně o nás oba, synovi třeba hned v počátku vztahu koupil kytaru a začal ho učit hrát, dělal s ním úkoly, pomáhal mu s učením (to bývalý manžel nikdy nedělal), bral nás na výlety a moc ho to bavilo. Prostě super. Syn po měsíci co byl Jiří s námi prohlásil, že jsme konečně opravdová rodina a že se máme co nejdřív vzít. Nyní jsme manželé a čekáme druhé dítě. K synovi se Jiří chová jako k vlastnímu a i celá jeho rodina. Dokonce říkají že vnuka už mají a teď by to chtělo vnučku 🙂 Víte myslím si, že i Vás určitě čeká něco lepšího. A když už ty děti máte, tak se "ten pravý" hledá lépe. Mnoho mužů se už neozvalo když se dozvěděli že mám syna, pár mi jich dalo přednášku že kukačku by nikdy nechtěli vychovávat a že už jsem co se vztahů týče odepsaná - no skvělé, prostě díky dítěti se blb prozradí hned na začátku a vy s ním neztrácíte čas. Držím palce ať to i vás všechno dobře dopadne!
@danask88 To je tak hezky napsané. Já po rozvodu byla sama s dětma 10 let..s tím, že už nikdy chlapa nechci .-D
Teď jsem šťastná, nynější manžel se o děti též stará výborně, bere je za své a to už jim je teď 12 a 16 a plánujeme mimčo 🙂
@pavliceopice určitě na vás čeká lepší budoucnost, i když to tak třeba teď nevypadá
posílám pohlazení
Moc všem děkuji za příspěvky a zkušenosti. A jsem ráda, ze se řadě z vas podařilo najít správnou cestu a jste šťastné.
Ja jsem ve fázi smutku a bolesti, sama jsem ze své reakce překvapená.
A partner? Nemyslím, dle jeho reakce, ze by mi sms zaslal záměrně. prostě jeho reakce je, ze ke svému životu sex potřebuje, ze taky nevim a neresila jsem, ze ho to trapilo, tak rezignoval a co jsem vlastne upřímně očekávala. Mrzí ho, dle jeho slov, že udělal hloupost, poslalal mi tu sms, prostě omyl, podle nej.
Jsem ve fázi sebelítosti, křivdy, prostě tok bolestivych myšlenek.
Tak nějak si nejspíš představuje, ze to bude jak dosud, jen prostě sex už má. A ze rozhodne nechce, abych se premahala, když mi to dosud nevadilo. Myslím, ze v tomto uz semnou rezignoval a já? Nedokazu to hodit za hlavu.
Co me moc mrzí, jsou děti. Ted je opravdu nemuzu vzít a jit neznámo kam. To si člověk musí připravit. Tedy asi. A pokud bych mela kam jít, jdu, at se necitim tak potupně.
A taky, ze jsem neuhlidala své emoce a viděly me brecet.
Co vim jistě, neumim to hodit za hlavu,
nevnimat to, pokracovalo-li by to.
Cauki, mám podobný přiběh jako ten tvůj až na ten rozdíl, že partner ve vztahu sex měl, akorát mu chyběla spřízněná duše se kterou by si rozuměl a měl o čem povídat, nebylo to o sexu, protože ten doma měl..našel si to co hledal, trvalo to 4 dlouhé měsíce a nakonec to ukončil, protože dál žít nemohl, malý netušíc on se vracel od ženské z večera, já neštastná, on s toho věčně unavený topíc se sám v depresích...ted mi řekne, že je se mnou jen kvůli malému a prosí mě jestli bych nešla nahoru, at se nevidíme..tak jsem to dopracovala místo, aby se ted víc snažil, prosil o odpuštění tak chodí se sklopenou hlavou, naštvaný, zhrzený, bez nálady..jde vidět, že ji má plnou hlavu, ještě ho huba nebolí, když mi řekne, že ji miluje..tak co ten člověk doprdele chce? Jen vím, že nemá cenu zůstávat spolu kvůli dítěti, oni situaci nejlépe vycítí..a hlavně pokud se jen snaží jedna strana a druhá nic..taky to člověka bolí, uvědomí si co měl a na co je zvyklý.těžko se mu opuští starý svět a zvyknout si nový život-nové bydlo-všechno..překopat svůj život od základu..pokud to tak má být, je to jen natahování situace, kterou už může dávno člověk trávit s někým spřízněným...co tak si zajít na sociálku a zažádat si o bydlení, svěřední dětí do vl. péče atd...jakože nemáš nic.
@pavliceopice Ja myslim, ze sis odpovedela sama. Tento vztah opravdu nema budouctnost a nez to umele prodluzovat, lepsi je odejit. Zustavat kvuli detem nema smysl, ony to stejne vyciti, ze je neco v neporadku a jen z toho budou mit vetsi stres nez kdyz se sbalite a od pritele odejdete. Jak je na tom vase rodina, mate nekoho, kdo by vam docasne poskytl utociste? Nebo nejaky azylovy dum?