Přítelkyně po porodu. Co dělat?

Hormony, hormony, hormony 🙂 Byla jsem po prvnim porodu stejna, uvedomila jsem si to az nekolik tydnu po nem, kdyz uz se vsechno srovnalo a nejak zabehlo. Mela jsem pocit, ze mi nikdo nerozumi, absolutne nic nezvladam, ze manzel jenom prekazi - pritom mi ohromne pomahal. Jinak pokud by se vam pritelkyne opravdu hodne nezdala, je na miste zvazovat i poporodni depresi ☹ Ja myslim, ze jsem k ni mela dost blizko, nastesti po 2-3m se zacalo vsechno zlepsovat...

@gbp K vyjmenování co vše pro ni jsem udělal již došlo když mi došla trpělivost, odpověď byla ze v podstatě si prý vymýšlím a dělám si z toho osobní volno. Jako by to ani neviděla, že skutečně dělám vše co je v mých silách a možnostech. A ne, opravdu si nevymýšlím, na děti jsem se těšil včetně té péče o ně. Budu asi doufat, že jak píše veronka, že se to zlepší do 3 měsíců, kdyby ne, tak by jsme si museli vážně promluvit. Jen mě stále děsí to, až se vrátím do práce, a bude na to sama, když si vemu jak se ke mě chová teď, a to jsem s nimi doma nonstop a nemusí v podstatě kromě kojení dělat nic, protože vše řeším já.

Podle mě kombinace hormonů a dvojčat, to musí být neskutečně náročné, už jenom kojení bude pomalu práce na plný úvazek. Asi bych chvíli počkala, jestli se ty hormony uklidní a případně se zeptat co máš udělat, aby jí to pomohlo. A jestli budou děti náročnější, tak si nějakou výpomoc klidně zaplatit.... určitě to vyjde levněji než rozvod. Drž se!

@nitram123 vim, ze je to tezke, ale zkus jeste najit trochu trpelivosti. ja sem teda mela silene sestinedeli, spis teda 2 mesice 🤦🏼‍♀️ ono se to tezko popisuje, kdyz to clovek nezazil, ale fungovala sem jen diky pomoci mamky i manzela. byla sem silene nevyspala, kojenim uplne vystavena, pocitove jak uplne nekdo jiny, fyzicky taky...proste fakt co delat sama se sebou a do toho ten maly clovek! a vy mate dva!

@nitram123 co já bych za takového skvělého partnera dala ,já třeba zůstala po návratu z porodnice úplně sama na všechno ,ex manžel nepomáhal nikdy s ničím a po porodu tuplem ne ,nakonec ho řvoucí dítě tak štvalo ,že se odstěhoval pryč a došlo k rozvodu.
Podle mě děláte vše správně , pomáháte jak jen to jde a zamyslet by se měla vaše přítelkyně ,je to fakt smutné.

@nitram123 Tak treba to pak uz pochopi

@nitram123 zkus vydržet, ono je srážka s realitou už jednou dite, natož 2bejba… mno až pujdes zpět do práce pozná… víc už toho asi dělat nemuzes… klobouk dolu, na muže slušný výkon…. Btw nejaka babička na týden třeba přijet nemůže jak budeš zpět v praci?

Mě zaráží, že si myslíš, že za ní hormony nemluví. Jaký vztah jste měli před dětmi, respektovali jste se?

Co se týká tvé práce, u druhého dítěte jsme se toho také báli co bude až budu sama s miminem a druhým dítětem, které se s příchodem sourozence (a ztrátou maminky jen pro sebe) těžko vyrovnávalo. A ono si to najednou sedlo mnohem lépe (samozřejmě manžel po práci nadále fungoval).

Se vztahy často zamává i jedno dítě, natož dvě najednou, měj s ní trpělivost. Když máte dvojčata, tak zapojení 24/7 od obou je zkrátka nutnost a samozřejmost, ne dobrý skutek.

@janule0123 Jedna babička na týden dojede nakonec, ale pak uz na to bude právě sama když budu v práci. Ale stejně nepřizná, že jsem byl oporou a velmi jsem ji pomohl, to u ní pochybuji že by přiznala, raději bude nafučené koukat a obávám se že pak začne další a další obviňování jak to je teď. Po práci budu samozrejmě pomáhat také.
eviicka: Vztah jsme měli predtím normální, v pohodě, bezproblému. Nevím, prostě mi přijde že toto hormony nejsou a jen si vylívá zlost z nevyspání se a podobně.. Neříkám že to, že pomáhám je ode mě dobrým skutkem, já to beru jako samozřejmost... jen víte, když se můžete pro rodinu přetrhnout a místo toho se dozvíte něco takového jak jsem psal, dost to zamrzí. Ale jak se vrátím do práce tak spíše doufám, že to přítelkyni dojde, až najednou nebude moct jen zavolat a hned to někdo vyřeší za ni (já).

Sice jsem neměla dvojčata, ale nic z toho, co děláš ty, můj chlap nedělal. Ano, podal, podržel pohlídal, než jsem přišla ze zachodu, ale jinak nic. Domácnost, vaření, nákupy a samozřejmě starost o děti sama. Máte dvě mimca, to bude určitě zápřah, ale pokud děláš opravdu to co říkáš, děláš až kam... Asi bych ji troskut probrala, aby se uvědomila..

@nitram123 je to těžké pro vás oba (nechci aby to vypadalo, že tě schazuji, to ne), ještě mě napadlo, a pochválil někdy někdo ji? Co to zkusit z této strany? Já vím, že by první krok třeba měla udělat ona, ale jde o to aby jste fungovali spolu, ne ve výčitkách.

@nitram123 Tak to prestan delat. Dej si dva dny, kdy ji v tom nechas vykoupat. A potom se ji zeptej, jestli vnima ten rozdil. Myslim, ze se ji rychle rozsviti.

@lichozroutsudy opravdu si myslíš, že toto by bylo v jejich životní situaci řešením. Že by najednou vstala , ťukla se do hlavy a začala si ho vážit a respektovat ho?

Tohle přeci není závod kdo dělá víc. Ona kojí dvojčata, což musí být nápor na nervy (můj prvorozený byl jeden a přisátý byl 8 hodin denně), nechci se jí zastávat, ale oni dva musí začít bojovat spolu, ne proti sobě a jestli má ona pocuchané hormony, tak je šance na zlepšení u něho.

@nitram123 Ja bych se taky stavela k tomu nazoru, ze jsou to hormony. Mne zacla ta poporodni depka taky az tak po 2 mesicich. Pri dvojcatech by mi totalne hrablo 🤣 Mozna ti ta prace s tema detma jde tak dobre, ze ji proste vytaci, ze z toho nejses vyrizenej jako ona a tudiz ma pocit, ze toho delas malo. Ano, nedava to smysl. Ale to je presne to, co hormony a porouchana chemie v mozku dela 😉 Takze bud tomu dat cas, nebo psychologa/psychiatra.

@nitram123 Velkou roli v tom hrají hormony. Ze mně, docela normální uvažující ženské se na 14 dní stala nesnesitelná kráva, co nesnášela sama sebe.
S odstupem času jsem viděla, že manžel byl úžasný, trpělivý a zvládal všechny moje hysteráky s klidem. A to máme jen jedno dítě. Dvojčata jsou nonstop zápřah a ona najednou nemá čas si v klidu dojít na záchod, do sprchy nebo se najíst. I když ty se aktivně staráš o děti, ona už odpočítává čas kdy zase bude muset kojit. Jje unavená, ve stresu když děti pláčou. Pořád se jí honí hlavou jak to zvládne. Jestli to dělá dobře. Co má udělat líp, aby byli děti spokojené a nic jim nechybělo.atd.
Jsi ji velkou podporou a ona je teď v takovém rozpoložení, že to prostě nevidí. Neumíš si ani představit co zvládnou s ženskou udělat emoce v šestinedělí.
Možná by ji povzbudila i ta pochvala a ocenění jak píše @eviicka.

@nitram123 A myslíš že tu zlost z nevyspání nezpůsobují hormony? Nebo že jí nejde doslova na mozek kojení? Jestli předtím byla normální, tak se to časem srovná. Oba dva toho máte naloženo hodně, tak to teď holt zkus spolknout a až skončí hormonální bouře, tak jí to cvakne, že jsi na zadku fakt neseděl.

@pilzzee hele tohle taky může být ono, pokud
@nitram123 to všechno dává levou zadní, tak si může připadat neskutečně frustrovaná, že ona matka zvládne jen sedět a produkovat mléko a jinak je na nic a no a zatmění mozku je na světě.

@eviicka Ano, opravdu si to myslim. Protoze lidem casto docvakne, co maji, az kdyz o to prijdou. Ono bude bohate stacit 48 hodin, ktere zakladatel venuje sobe a sve praci. A udela jen to nejnutnejsi. Bojovat spolecne mohou teprve tehdy, kdyz jeho pritelkyni dojde, ze on bojuje a ne malo. Po dvou mesicich uz by totiz mohla zacinat videt racionalne. A pokud ne, je potreba ji trochu "nakopnout".

@lichozroutsudy Toto je fakt blbost. Resp v tehle konkretni situaci je to blbost.

@pilzzee Aha, takze ma sklapnout podpatky a nechat si kalet na hlavu? Kazdy ma jen jednu dustojnoat a uprimne, pokud by me kdokoliv takhle prcal, bez ohledu na to, zda je 2 mesice po porodu ci ne, tak by proste dostal feedback.

@lichozroutsudy Taky mně občas přijde dost hrozné, jak se na hormony v těhotenství nebo po porodu svádí hnusné chování. Chápu únavu a vše kolem péče o děti, ale pořád jsou partneři osoby spolupracující a ne válečníci. To není vykojený mozek, ale povaha.

Nevyspání, hormony. Obejmi, pochval ji, podpor ji. Srovná se to.

Dobře, děkuji za spoustu rad, kdyby ještě něco někoho napadlo, tak se klidně podělte. Nechat ji v tom 2 dny koupat nechci, to není řešení.. ale samože, jak se vrátím do práce, tak si myslím, že to bude stačit k tomu, aby ji to možná aspoň trošku došlo, že když jsem byl doma, kolik věcí jsem pořešil já a jak neměla v podstatě žádné starosti, vyjma kojení. Přitelkyni podporuji stále.

Jestli opravdu děláš vše, co píšeš, tak by ti měla spíš líbat ruce za to, co děláš, jsou chlapi, co i po porodu partnerky si dál jedou režim jak za svobodna, x hodin her u PC, s kámoši na fotbal, po práci "na jedno"...doma sami od sebe nepomůžou....jako asi z ní hodně ještě mluví hormony, ale pokud jsou to 2 měsíce, tak už by se to mělo pomalu srovnávat. Dvojčata musí být zápřah, o tom žadná, ale je to změna i pro tebe Zkuste si spolu promluvit o tom, jak si tu "pomoc" ona představuje, jestli jako to, že za ni budeš kojit nebo nevím...třeba některý věci má "v mlze", nevnímá, že je nakoupené, uvařené, bere to jako samozřejmost a ne formu pomoci. Určitě časem pomůže, když vypadneš zpět do práce a prostě najedete na už standardní režim. Místo úklidu jí třeba pomoz jen tím, že si vezmeš prcky do kočárku ven, třeba tohle je třeba ta pomoc, kterou očekávala...tohle si prostě ujasněte, co jí by pomohlo, aby se cítila líp, aniž by tě zahrnula výčitkama, že nepomáháš dost jen proto, že to není zrovna dle jejích představ

Až bude vhodná příležitost, pobavte se. Jakou má představu, co by od tebe ještě chtěla, aby se cítila lépe. Nechci být zlá a strašit, ale až půjdeš do práce, tak hodně narazí a pak ten vztah bude ještě horší. Protože na vše bude “sama”. Já jsem maminkou 2,5letého chlapečka a 6měsíčních dvojčátek a musím říct, že je to fakt očistec. Kdo nezažil, nedokáže pochopit, jak náročné to je. Ale na druhou stranu já mít doma to, co popisuješ, tak snad ani neceknu. Manžel mi občas v noci pomůže přebalit a utěšit, ale z domácích prací řeší jen občas myčku a 1x týdně uklízí koupelnu. U nás se debatuje často, protože já jsem fakt vyřízená. Peru, vařím, uklízím, sem tam jdu i sama na menší nákup s dětmi… A ještě chodí 3x týdně navečer na fotbal. Takže v koupací čas jsem na všechny tři sama. Do toho rekonstruujeme barák, takže občas i o víkendech je péče jen na mně. Holky kojím, takže i rozumím, jak náročné je tohle. Přesto musím říct, a to se omlouvám, ale že je přítelkyně fakt úplně mimo, když nedokáže ocenit, co pro rodinu děláš. Upřímně lituju vás oba, protože až půjdeš do práce, bude pěkně v … řiti. Ale věřím, že si uvědomí, co má doma 🙏🏻 Držím pěsti.

Já být tebou tak nedělám 2dny vůbec nic...
Jako když si toho že ji ses po ruce neváží...

@ninive211 prcky ven zatím vzít nemůžeme, jsou předčasně a doktorka nam to vzhledem k nízké váze nedoporučila. A ano, skutečně dělám vše co píšu, když si jdu pro radu, tak mi přijde stěžejní, napsat pravdivé informace, abych dostal adekvátní rady.

@nitram123 Rozumím, oni jsou vlastně předčasně a jsou ještě malincí. No uvidíš, jak se vrátíš do práce...měla by si uvědomit, že ano, má to těžké, ale i pro tebe se teď hodně změnilo a např. nevyspání v noci nebudeš moct dohnat přes den, protože se budeš muset soustředit na práci...zkus vydržet pár dní, zda si to sedne samo a když ne, tak si fakt promluvte (pokud možno v klidu) o tom, co od sebe vzájemně očekáváte. Třeba prostě jen máte jiný úhel pohledu a ona tu pomoc prostě jen "nevidí".

@carameels Jo, já si to také myslím, že až půjdu do práce tak ju to dostatečně probudí, a mohlo by ji to dojít, kolik věcí dělat nemusela díky mé přítomnosti, proto nechci ani schválně "nic nedělat, a at si to zkusi sama", ale počkám na moment, až půjdu zpět do práce, že to jako budíček postačí. A věřím, že třeba když budu na noční směně, a najednou bude na to v noci sama, že ji to doufám rychle secvakne. Nebo to bude, jak tu někdo psal, ještě horší když "narazí". Ujasnit jsem se to snažil, ale marný boj, stále to stejné dokola, přijde mi že to nebere jako pomoc ale jako samozřejmost a z větší části tu pomoc skutečně nevidí. Pokusím se sní případne potom promluvit znova, až se vrátím do práce, jen každý pokus o to, si o tom v klidu popovídat, tak neskončil zrovna slavně, hned mě osočovala jak se chcu z toho vyvléknout a že co jsem jako s dvojčaty čekal.