Přítel se nechce ženit, už nikdy

@majka1402

Ahoj, mne by hlavne vadilo, ze vsetko musi byt podla neho a ze tvoj nazor je pre neho druhorady, aspon tak to vyznelo z toho co pises. Toto je uz samo o sebe dost velky problem. Ak je pre teba svadba dolezita, a on ju odmieta tak sa to pri kazdej hadke odrazi, myslim ta tvoja frustracia, nepochopenie a odmietnutie z jeho strany. Zase naopak svadba ti nic nezaruci.
A dceru kludne premenuj po sebe, ak chces, nech sa volate rovnako. Mas to dobre aspon v tom, ze nie je proti.

@majka1402 Jako kdybych viděla svého bratra. Je to sice občas sobec a ignorant ale o rodinu se postará, koupil obrovský pozemek, postavil svépomocně krásný barák, on "chlap do voza" jak se říká, malého přebaloval, vstával k němu v noci koupal ho ale svatbu ne a ne. Jelikož se má za chvíli narodit druhý potomek a svatba pořád nic, tak švagrová řekla, že dítě bude mít její příjmení a že změní i prvnímu synovi na její. Brácha se tvářil že klidně, ať to udělá, ona s tím počítala, pohledala informace jak to zařídit a po pár měsících bratr obrátil, na svatbu kývnul a stihli to ještě před porodem.
Chlapi jsou holt fakt divní, hodně štěstí.

Dítěti bych nedala jiné příjmení, než je moje. A pro mě je svatba docela důležitá, rodina jsou prostě manželé a děti. Určitě příjmení změň co nejdřív.

já mám podobnou zkušenost. když jsme čekali první dítě, tak to byla velká láska a ač přítel ještě nebyl rozvedený, tak o svatbě v budoucnu se mluvilo. tak jak tak jsem si prosadila ale příjmení po mě, když tedy nejsme svoji 🙂 chápala jsem, že kdo není ještě ani rozvedený, ten neřeší svatbu. samotné mi to v té době bylo docela i jedno. nechala jsem to plynout a když jsem se pak zmínila svatbě já, tak z něj vylezlo, že si to rozmyslel, že už se vlastně ženit nechce. že mu ta pakárna stačila jednou a že mu to takto vyhovuje. ok. nikdy jsem nebyla vdavekchtivá. ale pak přišlo druhé dítě a nemládnu a přeci jen zní lépe manžel než přítel 😅 teď i stavíme dům a já mám samozřejmě nejisté období, co se týká zabezpečení majetku pro sebe i děti. přítel sice o svatbě nijak zvlášť nemluví, ale v hlavě ji má, tak nějak občas z nějaké poznámky to vyplývá, že s tím počítá, že na to ještě dojde. třeba, když jsme řešili zvonek...že tam musí být dvě místa, že jsme pan x a k tomu ypsylonovi, tak řekl, že stačí jeden, že tam bude stejně iksovi. třeba i v tvém příteli to časem nějak samo dozraje. u nás jestli to fakt bude realita, bude pak problém s tím provedením. protože jeho představa jít se podepsat v montérkách na úřad se s tou mojí vůbec neslučuje. a to taky nemusím mít svatbu s 1000 hosty na zámku.
ono se takto těžko soudí, zda váš vztah má smysl. je toho tolik, co nevíme a co u vás můžu na to smysluplnost či ne, poukazovat. jako určitě bych nechtěla, aby si mě chlap vzal jen proto, že to chci já. že se k tomu cítí dotlačený, že to čeká okolí, že to on sám vlastně nechce. nebo mít svatbu, kterou si nevěsta užije, ale ženich odtrpí.

jinak k tomu příjmení. věř, že mu to jistě jedno není, jestli se jeho dítě jmenuje po něm nebo jinak. ty ho ale dítku bez jeho souhlasu změnit nemůžeš. jednou jste se dohodli na příjmení po otci a to matka nemůže měnit, kdy se jí zlíbí. a není moc mužů, kteří toto ženě v klidu podepíší. když přijdeš s tím papírem z úřadu, tak se teprv ukáže, jak moc je mu jedno, že mu chceš potomka přejmenovat 😀

My jsme to měli tak, že můj přítel, který je taky rozvedený si mě chtěl vzít když jsem otěhotněla. Ale to jsem nechtěla já, vdávat se těhotná. A teď když má malá skoro rok a půl tak mě to čím dál víc štve, že nemám stejné přijmení jako oni dva. Připadá mi jako bych k nim nepatřila :( Ale teď jsou hold na programu jiný věci než svatba a můj chlap se vyjádřil, že až si mě bude chtít vzít tak to poznám a mám ho nechat na pokoji s otázkama kdy to bude. Takže čekám a doufám, že se snad někdy dočkám. Taky bych se spokojila se svatbou na úřadě, ale vím, že jeho rodina ne, tak to to bude až to bude ještě zajímavé. To čekání mě hodně štve, ale myslím že kdybych na něj tlačila tak tím spíš by se šprajcoval tak se teď snažím být hodná, aby na to přišel sám, že už si mě chce vzít :D :D :D

Jéje, zase jeden takovej chlap.
Já měla trochu štěstí že můj si bývalou nevzal (ale mají spolu 2 děti a dlouhodobý vztah za sebou)...takže taky prohlašoval něco o zbytečnosti svateb, tak jsem mu to pořádně vysvětlila a on to myslím pochopil, proč to chci. Takže naštěstí se přemluvit nechal, ale kdyby si mě nevzal, nedávala bych žádné své peníze do společného, nikdy bych po něm nepojmenovala svoje dítě atp., na tohle mám dost radikální názor, takže být tebou bych změnila dceři jméno na svoje....je to tvoje dítě, chlapa tě opustit může vždycky, kór když nejste svoji no...i když teda doufám, že ne a že si tě nakonec vezme.
Držím pěsti 🙂

Já ti nevím, ale já bych si ho snad ani vzít nechtěla, kdyby mi takto okázale dával najevo, že se nechce ženit...připadala bych si pak hrozně blbě, že jsem ho uhnala a co já vím co...ne každý je na ženění se a vdávání, ale upřímně jeho důvodům nerozumím stejně jako ty a taky by mi to vadilo...Každopádně řešit jsi to měla už dřív, když jsi věděla, že se ženit nechce. Já tohle vědět, tak dítě nikdy nepojmenuju po něm a ani bych nikdy nepodepsala žádnou hypo a podobně - pravděpodobně bych s tím člověkem ani nebyla, ale to je vedlejší, každý máme jiné priority. Teď už to řešíš docela pozdě, každopádně pokud vám to jinak klape, tak bych z toho nedělala zas takovou kovbojku. Dítě bych tedy pojmenovala po sobě, a dál uvidíš...Buď si tě jednou vezme, nebo tě to začne časem sžírat tak, že stejně půjdete od sebe...to nikdo neodhadne, je to na vás. Každopádně stejně jako ty máš právo chtít svatbu, on má právo ji nechtít...tam se bohužel dva lidi musí domluvit..

@majka1402 Ahoj. Já Tě chápu, pro mne je manželství opravdu důležité a svobodná matka bych nechtěla být. Co ale nechápu je, že takto velkou otázku jste s partnerem neřešili předtím než jsi otěhotněla ? Respektive to,že on má špatné zkušenosti s Tebou sice nesouvisí, ale evidentně se mu do dalšího manželství nechce,řekl Ti to tlačit na něj je od Tebe rovněž sobecké, nezlob se na mne. Protože on není povinován se znovu ženit, je to jeho volba a měli jste si to holt vyjasnit již dávno. Joo, je to na prd, takovéto vystřízlivění, ale cpát chlapa do chomoutu je dle mého názoru špatně. Nicméně opravdu Tě chápu, že Tě jeho postoj mrzí, také by mne to bylo líto. Držím palce. 🙂

Dekuji za odpovedi. Samozrejme ze jsme to resili uz pred tim a ro rikala ze to neni vyloucene ted ale proste tvrdi te to nic nezmeni akorat budeme mit v supliku o jeden papir navic coz podle me neni duvod. Jeho byvala manzelka mela dluhy a on o tom nevedel dozvedel se o tom az po svatbe. Takze ho chapu ale ja prece nejsem stejna jako ona. Kdyby prisel z nejakym rozumnym napadem, treba by mi rekl chtel bych si te vzit ale mam spatne zkusenosti co treba sepsat nejaky papir ab jsme byli oba kryty co se tyce dluhu. Urcite by to slo nejak pravne zaridit. Nechci ho do toho nutit aby si me musel vzit ale aby chtel a pochopil proc to chci ja. A kdyz je mu jedno coz rekl ze by se dcera jmenovala po me tak mi prijde jako kdyby s nami napocital do budoucna. Nevim zda je z toho nejake vychodisko pokud se na tomhle neshodnem. Mam to nechat byt a byt nestastna nebo on svoli ale nedobrovolne. Me obcas prijfe ze ty chlapy kdyz se maji zenit tak jak kdyby to byl konec sveta. A manzelstvi ma ave vyhodny hlavne co se tyce zabwzpeceni rodiny kdyz se neco stane me nedostabe moje nic nemuze disponovat s mymi penezi proste nicim a naopak neni to prece jen kus papiry. Ma to vyhody a kdyz si me nechce vzit tak se citim jak kdybych mu na to proste nebyla dost dobra. Prvni zenu si vzal a me nechce v cem jsem ja horsi nez ona ze se mnou to podstoupit nechce.

@majka1402

To je prave ta zla skusenost, nie je to vyslovene o tom, ze by si nebola dost dobra. Ked sa raz popalis a ono dlhy v manzelstve su fakt problem, tak sa nabuduce oblukom vyhnes situacii s podobnym rizikom. Tvoje riesenie je rozumne, pravne osetrit, zuzit BM a podobne.

@majka1402 já se takto snažím nepřemýšlet. protože se stále snažím držet si sebevědomí nad normou bývalé manželky. nehodlám si připouštět, že když ona mu byla dost dobrá, i když byla taková a maková a vzal si ji a pak jim to nevydrželo ani pět let, tak proč mě si nechce vzít, když jsem přece "ale mnohem lepší" 😀 a vydrželi jsme spolu déle? takto fakt neuvažuj. to je cesta do pekla. já to beru tak, že konkrétně ten můj se nebral z uvědomělé zralé lásky, ale z hormonů, velmi mladý a ovlivněný silně věřícími rodinami, protože nevlastní synek už byl na cestě. těžko se v jeho věku a situaci bouřit nad stádním vedením. chápu, proč se tehdy oženil. chápu, proč se mu do toho znovu nechce. ale je fakt, že s přibývajícím věkem, dětmi a majetkem se i já přikláním k jistým nepřehlédnutelným výhodám manželství 🙂 pokud opravdu za rok či dva (jak to teď z projevů vypadá) dozraje a vysloví se, tak udělám hlavně maximum pro to, abychom si to fakt užili my dva a aby ho to nestresovalo. radnice v montérkách mu sice neprojde 😀 ale i já se ráda vzdám ročního plánování velkolepého divadla pro širokou veřejnost a nucení se k mnoha věcem jen proto, že to tak dělají ostatní, že to rodina očekává, že se to tak má, že je to tradice atd atd...já vím, že v hloubi duše by tu rodinu rád měl kompletní a možná i tím, že se děti jmenují po mě a ne po něm jsem to tak nějak podpořila, i když záměr to nebyl, důvody byly jinde. u nás prostě zatím nebyl nikdy ten správný čas a naladění na obou stranách 😀 on ví, že na tom striktně netrvám, ale že bych se tomu nebránila. že pokud na to dojde, že ho nebudu nutit k americké mega svatbě a víc s tím nenadělám. když bude chtít, tak fajn. když ne, taky to přežijeme. zda společně či ne, to se neví a nezajistí to ani ta svatba, no.
vím, že pro některé ženy je šíleně důležité se vdát. pak ale beru to, že prostě na tom sledu událostí trvají a nejdříve svatba, pak teprve potomci. pokud už někdo má dítě před svatbou, tak musí počítat i s tou variantou, že na svatbu nikdy nedojde. takových párů je totiž mraky, kdy ženy léta tiše trpí a mužům to nikdy nedojde a nebo je jim to jedno ☹
ale nutit k něčemu tak zásadnímu nikoho nelze. fakt kdo to neošéfoval předem...musí se s tím poprat dodatečně 😅

Musí bejt po jeho,nenakrmí a nepřebalí dítě,protože mu to není pochuti atd..Buď ráda,že si tě nechce vzít.

@majka1402 ja bych tedy zkusila dceri zmenit prijmeni... najdi si papiry, zjisti si, priprav se a dej mu to pod nos k podpisu. uvidis, jak se zachova...
ale pokud je to klasicky egoisticky typ, kterych je ted zbytecne moc, tak mozna bude trochu krize. mozna i vetsi (zas podle toho, kolik vydrzis Ty). ja nevim, ze se musime chlapum tolik doprosovat. myslim, ze je to tim, ze nedame jasne hranice. jak je mozne, ze nektere baby maji chlapi, kteri jsou jim oporou, pomohou, z lasky si je vzaly za zeny atd...? ja myslim, ze ty zeny byly chytre. nasly si sikovneho chlapa (to se uz mozna nam nepodarilo) a pak se tak nejak spolecne szili, ze rodina pekne funguje a nikdo netrpi. my jsme nenasly tak sikovneho, doprosujeme se svatby, i kdyz vztah ma uz ted trhliny. kde je problem? mozna se mame malo rády... a tak nemame takovou hrdost, jakou mit (jako zeny) mame.
ja kdyz se divam na muj posledni vztah, rikam si, kam jsem dala mou chytrou hlavu a hrdost? ja toho muze milovala nade vse, asi i nad sebe. kdo si toho vazil........ dopadlo to hodne spatne. soudi se o nase malicke deti. jak se zachoval moralne ani nebudu psat. a vidim svoji velkou chybu- nedala jsem jasne hranice. netrvala jsem (treba i tvrde) na nekterych podminkach, ktere pro me byly dulezite. ja mu nechala svobodu a sama byla frustrovana. take jsem mu dokazovala, jak jsem sikovna. pritom jsem ho spis mela chladnokrevne zkouset v zatezovych situacich (coz bude i ted ta Vase zmena prijmeni).
takze co muzu rict- dej sva pravidla a zij podle sebe (ve stezejnich vecech). a pozoruj, jaky je charakter 🙂 a jestli tohodle charaktera chces za muze na cely zivot. ja jsem nakonec stastna, ze si me ten muj nechtel vzit. melo to svuj vyznam.

6. radek chlapi ma byt s tvrdym y, ted to ctu, pardon gramaticka chyba.

a jeste chci napsat, ze me deti maji take jina prijmeni. ja mam sve, starsi dve jine, mladsi dve jine. prislo mi to jako dukaz lasky, dat je po otci. po mne jsem nejak nepotrebovala. jo kdybych vedela, ze to dopadne rozchodem... meli bychom vsichni jedno prijmeni- me. ale to uz je dozrani po zkusenostech 🙂 kdyby za mnou prisla kamaradka, jake dat prijmeni, uz reknu- rozhodne po ni 🙂

Je blby, ze uz mate dite. Ja manzelovi od zacatku rikala, ze kdybych vedela, ze si me nevezme, tak diteti urcite nedam jeho prijmeni a ze to radim i kamaradce (to ho dost stvalo). Menit ho ted mi prijde prehnany. Jak je dite stary? Ma z toho uz rozum?
Pokud ne, tak mozna, ale jinak.. Kazdopadne kdyby muj chlap svatbu nechtel s tim, ze je rozvedeny a mel k tomu nejaky inteligentni argumenty, asi bych to chapala (i kdyz bych stastna uplne nebyla). Nemyslim, ze svatba je superzasadni.

Já jsem zastáncem toho, že se mají dva shodnout na svatbě a děti až po ní, nebo se dohodnout nebo smířit s tím, že žádná nebude. V opačném případě rozchod. Tady je situace jiná v tom, že už máte děti. Myslím si, že jeho rozhodnutí neovlivníš a nejlepší by bylo se smířit s tím, že svatba nebude, a budovat normální partnerský vztah bez papíru. A kdyby tě pak přeci jen požádal o ruku, bude to o to hezčí. Druhá možnost je rozchod, svatbu si na něm jen tak nevynutíš, a když už, asi to moc dobře nedopadne.

Vyssi etapu vztahu nez je dite ja osobne nevidim. A pokud mel drive spatnou zkusenost v manzelstvi je spis od vas sobecke, ze ho do toho nutite nez od nej, ze to odmita..

@kajulinek Rozchod kvuli tomu, ze jeden nechce svatbu kvuli drivejsi zkusenosti a druhy ano, i kdyz vsechno ostatni ve vztahu klape? To je teda vic nez ujety..

My jsme s pritelem 9 let, pozadal me o ruku sice pred 2 lety, ale od te doby nepadlo o svatbe ani slovo 😂, kdyz jsem mu to nedavno pripomnela, pry neni cas. Ted jsem tehotna a vdavat se honem, abysme to stihli, nehodlam. Sice to zkousel, ale rekla jsem mu, ze ma smulu, mel 9 let spoustu casu a kam porad spechat az to prokaucoval. Dite si pojmnenuji po sobe, on to vi a nelibi se mu to, podle me doufa, ze me ukeca, ale to je na omylu. Tehotna se vdavat nechci, uz jedno tehotenstvi mi nedopadlo a nehodlam se zbytecne stresovat kvuli necemu, na co bylo casu dost doted. Ja ho nikdy nikam netlacila a kdyz to ted zkousi na me, musim rict, ze prijemny to neni. To jen maly pohled z druhe strany 😉

@majka1402 Nevěřím, že bude souhlasit s přejmenováním dcery, chlapi bývají dost ješitní. Pokud je pro vás svatba natolik důležitá, že uvažujete o rozchodu, myslím, že je problém zakopán jinde. Proč je pro vás tak důležitá? Mate dojem, že s vámi partner nepočítá?

@zabec jsi dobra!! fakt bezvadne, drzim palce, at je vse ok, nedej se a brzskou svatbu po porodu preju 🙂

@hani007 ve vztahu jsou věci, na kterých se dva musí shodnout, aby mohl vydržet. A mezi ty patří mimo svatby třeba i to jestli mít děti nebo ne. Pokud se neshodnou, musí se jeden přizpůsobit a říct si, že mu ten druhý za to stojí, i když to nebude po jeho, nebo se rozejít. Pokud se s tím jeden nesmíří, povede to akorát k frustraci a rozchodu později. A to už to bývá mnohdy s dětmi a složitější.

Děkuji všem za názory 🙂i za ty negativni 🙂

Já jsem v podobné situaci, akorát my teda ještě děti nemáme. On je také po rozvodu už skeptický, navíc se bránil už i té první svatbě, ale nechal se ukecat, protože čekali s bývalkou dítě a tak nějak se to od něj očekávalo. O svatbě jsme už také několikrát mluvili, on prostě nechce, neuznává je principiálně, ale na pragmatické důvody docela slyší, takže teď spíš odmítá, protože se na takové závazky zatím necítí (jsme spolu 3 roky, od rozvodu uplynulo 2 roky)... On mi jasně řekl, že si sama musím rozmyslet, jestli mi jde primárně o to být vdaná, nebo být s někým, koho mám ráda... Chvíli jsem přemýšlela a zjistila jsem, že chci být primárně s ním, takže to v sobě mám vyřešené, že když se odhodlá a vezme si mě, tak budu ráda, ale když ne, tak nic tak hrozného taky nestane. Nedávno jsem mu mezi řečí oznámila, že děti budou mít pochopitelně jméno po mně, a to se mu teda vůbec nezamlouvalo 🙂 Z různých poznámek, které občas utrousí, je patrné, že o svatbě minimálně uvažuje. Takže to prostě nechávám na něm, protože si myslím, že chlap by měl o ženu usilovat a chtít, aby se stala jeho ženou a nesla jeho příjmení.

@degial myslim, ze chlapska jesitnost- ze by jejich dite neneslo jejich prijmeni, je nakonec do chomoutu privede 🙂 ja to neudelala, tak jsem se nikdy nevdala...

@verusky já to udělala a vdaná stejně nejsem 😉 😀 ale jo...naděje ještě neumřela 😀

Můj se taky nechtěl ženit. Když jsem otěhotněla s dvojčaty, připustil, že se jednou vezmeme. Během těhotenství jsme se dohodli, že než budou dětem 3 roky, svatba bude. Příjmení dostaly děti po něm. Nakonec jsme se brali měsíc po 3. narozeninách dětí, ale musela jsem předtím trochu vyhrožovat, že děti nechám přejmenovat po mně 🙂
Takže přines papír a uvidíš, jestli bude se změnou jména opravdu souhlasit nebo ne. Teprve pak bych řešila, co dál..

@gamma to podle mě není šťastné řešení. bez souhlasu otce děti přejmenovat prostě nelze, takže pokud má dítě jednou jeho příjmení, tak to na něj není žádná páka. stačí, aby si o tom něco zjistil 😅 pokud má žena tlačit na muže příjmením, tak jedině tím, že prostě nejsou svoji, tak dítě dostane příjmení rovnou po ní. pokud chceš, abychom byli tvoji, vezmi si nás a přejmenuje se 😀 ale ani toto nepovažuji za ideální. pořád je to prostě jistý druh nátlaku a vydírání ☹