Přítel nemá 8 let kamarádský vztah s mými dětmi
Přítel nemá 8 let kamarádský vztah s mými dětmi z předchozího vztahu. Děti nejsou hubaté, nejsou s nimi problémy, jsou normální běžné děti.Přítele kupodivu stále tolerují, tedy spíš se ho bojí. Jsou již dospělé dnes.Spolu máme další dítě šestileté a on ještě dítě 11let, které mu spadlo teď do péče, protože mu matka zemřela. Jsem už na pokraji sil. Asi je hloupost očekávat že se přítel změní, po osmi letech že ano?Jde o to, že za normálních okolností bych příteli řekla, ať si své dítě nastěhuje k nám, samozřejmě, ale nemůžu já s jeho synem vycházet, starat se oněj, bavit se snim a on když už něco pronese na vrub mých dětí, tak jen kritiku.Obětovali by jste se?asi ho nepředělám po tolika letech.
@mimcula Já se přiznám, že výraz obětovat se mi ve spojení s láskou nahání husí kůži.Bohužel mám strach, že i ve tvém případě platí heslo, že starého psa novým kouskům nenaučíš.Chtěla jsem napsat v podstatě to samé, co @blahova_andrea přede mnou, ale ona to popsala tak dokonale, že už je můj koment zbytečný 😉 a byl by nošením dříví do lesa.
@laurital zase? 😀 i když s tím obětováním a láskou bych asi úplně nesouhlasila. myslím, že ve jménu lásky trpí a obětuje se spousta lidí ve spoustě věcí. myslím, že je pak důležité, jestli to někdo ocení, jak se ten "obětující se" pak cítí, protože pokud to nikdo neocení, tak to pak všechny hrozně poznamená ☹ zůstanou šrámy na duši a všechny čeká jen neštěstí a výčitky.
@blahova_andrea Jde o to v jakém kontextu se použije-takže za mě samozřejmě ano obětovat leccos pro děti, ale obětovat se partnerovi, který mě tak trochu využívá, určitě ne 😉 .
My ženy to asi máme v povaze a bohužel znám spoustu nešťastných žen, které se partnerovi obětovaly a život jim proklouzl mezi prsty.Pro své děti bych udělala první poslední, konečně i pro svého muže, protože ten vztah je vyvážený, vím, že i on by pro mě udělal téměř vše.Ale obětovat se muži, který pro mě není schopen nic udělat...ne.
Ještě mě napadá takový dodatek-že něco není v pořádku je z mého pohledu zřejmé už z toho důvodu, že sama zakladatelka tématu tu mluví o obětování.Pokud by to byl oboustranně uspokojivý vztah, tak to přece nebudu brát jako oběť, ale jako přirozenou věc, i když samozřejmě nečekanou a rozhodně ne jednoduchou.
Ale to je samozřejmě jen můj úsudek a názor, rozhodně ho nechci nikomu podsouvat 😉 .
Přijde mi, že se chceš zbavit přítele, protože dostal do péče dítě.
Po 8 letech? 😕 Celou dobu ti nevadilo, že nemá přátelský vztah k tvým (teď už dospělým) dětem?
K vašemu společnému dítěti je přátelský dostatečně? 😅
Pokud ano a jinak je v pohodě, tak bych se kvůli chlapečkovi bez maminky nejspíš "obětovala" 😝
@blahova_andrea
děkuju za názor, jedné dceři je 21 studuje vejšku a u nás v 3+kk občas přespí,má tu stále věci,postel,prostě sem dochází domů,jinak častěji je u přítele a jeho rodičů no a mladší 18let studuje na masérku,takže děti v podstatě doma jsou stále.ano neřešila jsem to ze začátku rozhodně ne, říkala jsem si to chce čas, on přeci nemůže donekonečna chodit kolem mých dětí a nebavit se s nimi...no ale asi může.Kolikrát jsme toto řešili,prostě nic se nikdy nedovim,třeba přijde domů a čeká až ho má dcera pozdraví jako první,když ne, třeba je holka zamyšlená či tak...tak se prostě nepozdraví,ale to se stává málokdy,spíš ho děti zdraví...je to totiž to jediné co si řeknou.K naší malé se chová jinak....normálně. Jde o to, že jsem si říkávala že děti odrostou a budou pryč z domu a tak je to jedno, že se nebaví...ale neni a protože mi loni zemřel tatínek,ještě doteď se z toho všichni vzpamatováváme tak jsem začala dost přemýšlet o životě jaký žiju a co je správné a co není...a začala jsem život přehodnocovat. Do toho se stala ta tragédie s přítelovou družkou bývalou a tak zatim má přítel syna u prarodičů,což neni správné,jsou 80letí.Do toho naše šestiletá začíná mít různé poznámky, jako co říkal táta o mé prostřední dceři,dost ošklivé věci,přítel to přiznal.No a tak prostě přemýšlím, že nemám na to, abych se k jeho synovi chovala normálně,já s nim nemám problém,a on přitom ještě malou poňoukal k tomu,že její sestra je hrozná. Malá chodí a sama se ptá ,,mami proč táta sestru nemá rád" no táty se dcerka nezeptá,protože on je zvláštní.Je pravda, že když se sejdou příbuzní, nebo i u svých rodičů,přítel je zaražený,nic neříká,přitom jeho rodiče jsou fajn.Je divný.ale se mnou se bavil vždy a tak nějak v pohodě.ale jakmile chci řešit jeho vztah k mým dcerám starším,narazím a nic se nedovím...naposledy včera...to řekl,toneni nenávist,ale...a už jsem se nic nedozvěděla.
@terinda
nechci se přítele zbavit,už kvůli naší malé...moc moc bych si přála,aby řekl já se zkusim změnit,zkusim to alespoň a všechny děti budeme brát stejně,protože jinak by to ani nešlo,nemohlo by to fungovat bez toho aniž by se dělali rozdíly...ale on jen mlčí a řekl, že si to vyřeší sám,že se odstěhuje koupí byt....já mu totiž řekla před půl rokem, že jelikož doma nefungujeme jako rodina, tak že bohužel tady s klukem být nemůže....myslela jsem že ho to poňoukne k tomu,aby začal o sobě přemýšlet a že se třeba bude snažit s dcerou prostřední vycházet,ale ne...naopak je to ještě horší.
@terinda
teda nedělaly rozdíly samozřejmě jsem myslela,teď začala situace vrcholit,protože za 5měsíců synovi skončí škola a on ho musí přihlásit jinde,tam kde bude v budoucnu bydlet...no a je pravda, že když moje rodina přítele tenkrát viděla, dost mi všichni říkaly, že si s mými dětmi on rozumět nebude,ať si to rozmyslim,odhadli ho už tenkrát,jen já bláhová,věřila že to bude časem jiné
@mimcula hm...tak já myslela, že už doma nejsou, takto je to fakt složité. a kam by jste tam dali další dítě? 😲
no říkala sis, že odrostou a odejdou, ale mladší bylo 10 let, když jste spolu začali 😲 to je pro mě doba, kdy je mi tedy přednější dítě a chování okolí k němu než myšlenka, že jednou odejde a tak je mi fuk, jak k němu chlap chová ☹ vím jistě, že kdybych já takto přehlížela přítelovi děti, tak bychom spolu nebyli! rozhodně by se mi nelíbilo, kdyby se kdokoliv snažil vrazit mezi děti klín a dělat špatné vztahy. já si velmi potrpím na to a jsem na to hrdá, jak spolu naše děti vychází a to jsou nevlastní sourozenci a kdo ví k čemu je doma ponouká maminka, ale prostě u nás vše klape, když tu jsou. ani nikdo z mé rodiny si nedovolí o nich mluvit ošklivě, navádět je proti sobě, říkat o nich něco ošklivého. mě to přijde děsně smutné. od tvého přítele velice sobecké a nevyzrálé! ve směs se ale o příteli nevyjadřuješ nijak hezky, myslím, že v srdci už jsi rozhodnutá, jak dál...
Já se přiznám, že uvažování ženy-matky, která dovolí, aby se její partner k jejím dětem choval špatně v podstatě polovinu jejich dětství a dospívání, nikdy nepochopím.Muži přichází a odchází, ale mámou je ženská už do konce života.
Je jasné, že syn rodiče potřebuje, proto bych si s partnerem i dětmi sedla a pokusili bychom si stanovit nějaká pravidla soužití a klidně se i domluvit, že to bude na zkušební dobu.
@mimcula u nás to dopadlo rozchodem,bohužel ale situace byla už neúnosná-přítel měl doma plný servis-navařeno,uklizeno,vypráno -vzhledem k věku dětí,tak i klid,žádné rozházené hračky a co ony z toho -kluk jen nadávky do kreténů,dcera že je k...-nic jiného z toho nekoukalo,ani přes několikeré ujišťování že se dá dokupy,už před nějakou dobou jsem mu řekla že je konec a je jen otázkou času,kdy se odstěhujeme-čekala jsem na byt,případně jsme se pokoušeli koupit nějaký domeček-kvůli malému,jsem nechtěla nikam daleko,protože přítel nemá řidičák a odtud je mizerné spojení,no podařil se domeček a přítel mi na to oznámil ať se tedy odstěhují velcí a já s malým zůstanu s ním,což jsem samozřejmě striktně odmítla,nedovedu si představit,že po tom co se u nás dělo,bych s ním měla zůstat,no i přesto si pořád dělá jisté nároky a dokonce mě sleduje po nocích a vypisuje kdy jsem a kdy nejsem doma,jeho názvosloví už tu padlo a o jiné není taky nouze-to tu píšu pro představu,jak daleko to může zajít
@mimcula ja tu napisu svuj pohled, tedy pohled cloveka, ktery tohle zazil ze strany tvych dcer. Maminka se znovu vdala kdyz me bylo 9 a za rok na to se narodil braska, a cele detstvi sem ja a starsi bracha videli, ze pristup taty k nam je jiny nez k mladsimu braskovi. Bylo to neco podobneho jako u vas. A reknu ti narovinu ze mit jinou povahu tak o me asi mama prisla a snazila bych se co nejdriv odejit a uz tam nechodit.
U nas se to dost uklidnilo tim, ze nejdriv odesel bracha a pak sem se vdala ja. Ted tam chodime a docela to jde, i kdyz nekdy to napeti jde citit porad a i kdyz je to smutne tak se diky tomu tam nekdy necitim dobre. Byt tebou tak bych se asi trochu bala toho, aby mi dcery jednou nevycetli, ze si dala prednost chlapovi, pred nima a ze si z jejich pohledu dala prednost "cizimu" diteti pred svou krvi. Ale to je jenom muj nazor.
@tulikiss no toho já se právě obávám, aby mi to děti jednou nevyčetly, člověk zestárne, a pak přehodnocuje svůj život a tak si říkám abych jednou si neříkala, co jsem to byla za matku, koho jsem jim to přivedla domů a oni ho chudáci musely snášet.Ze začátku jsem měla snahu před 7-8 lety to s přítelem řešit i už tenkrát jsem přemýšlela o rozchodu, vždy se ale vše nějak urovnalo,když byl nějaký problém a byl potom klid.On totiž přítel ze začátku moje děti jen kritizoval, někdy oprávněně sice, ale to je jedno, důležité totiž je, že on JEN kritizoval a ještě takovým stylem že to nahlas říkal MNĚ.Já jsem říkala kritizuj, ale taky chval, ale to se nestalo. No jeho syn k nám jezdil od mala, a já nevl.syna měla jako svého,no ale pak začal nějak zlobit,prostě jsem občas mu řekla toto třeba nedělej,nebo tak ( ale pozor já i chválila a to docela dost-dokážu být objektivní) a byl oheň na střeše, já mu totiž pak nesměla synovi nic říkat, přítel na to reagoval-nojo dyk už ho zítra odvážím,to k nám jezdil totiž na víkendy a pravidelně i víc než měl.No takže to tenkrát zpustlo na tom, že on řekl, že teda k mým dětem bude radši zticha a abych byla zticha i já k jemu synovi. No a bohužel tak se stalo. Jenže teď situace vrcholí,protože já mu řekla že když to u nás nefunguje kvůli vztahům v rodině (on a moje prostřední dcera hlavně, protože ta starší tam když už teda, tak jen přespí a ráno odejde raději), tak že já se starat o jeho syna nemůžu.No a toto je výsledek.Cítí se podvedený zřejmě a tak si teď už nebere servítky.Už s nim ani nemám sílu debatovat o tom. Napsala jsem mu email a uvidime jak se vyjádří. Ale myslim že to je zbytečné, že s chlapem po osmi letech nehnu.Děkuju za názor,vím že dětem jsem tim ublížila.Jenže s nim mám prvňáčka holčičku a tak myslim taky na ni, ale to že ona vidí, že táta dělá rozdíly, tak nevim, co by z ní vyrostlo.díky.
@laurital s tou zkušební dobou, mě to též napadlo, si říkám, co když by byl přítel jiný, když uvidí že se k jeho synovi chovám normálně a nedělám rozdíly,ale co když taky NE!navíc děti tim že vidí jaký přítel je, tak nejsou vůbec odvázáni z toho, že by u nás měl jeho syn případně bydlet...přitom děti za nic nemohou, nemohou za své rodiče.No ale spíš by se změnil jiný mužský a ne ten můj doma ☹ asi je malá šance.On si myslim že i ví, v čem dělá chybu, musí to vědět, dyk jsme debatovali poslední dobou stále o tom, ale nemůže nebo nechce se změnit....on teda má zvláštní vztah i ke svým rodičům přítel, taky se jim s ničim nesvěří,neřekne nic,vše z něj tchýně musí tahat a stejně se nic nedozví. Přitom já si s jeho rodiči rozumím,jsou normální fajn.Jsou teda z něj taky docela nešťastní a tchýně stála,,po kom ten náš syn je" no jen tak na okraj o jeho chování
@tulikiss no mé děti mi to nahlas nikdy nevyčetly, protože jsou hodné a nechtějí ubližovat, ale cítí se asi stejně jako ty kdysi.Vím, že když by tu už nebydlely s námi moje dcery a chodili na návštěvu, on by byl v klidu,protože pak odejdou.Před tím než jsme si spolu začali přítel bydlel s družkou,která také měla dceru a nevycházel sní (i přiznal tenkrát že to byla jeho vina).Teď si s touto nevl.dcerou telefonuje úplně v pohodě,to proto, že mu pomáhá se synem,je jí 20let a bráchu si občas bere na víkendy.Zvláštní,řekl mi že s ní vycházet musí,protože musí kvůli klukovi.No a maminka je s tim pánem,co vás taky nebral,šťastná? co je to za lásku,když se máme rádi jen za určitých okolností.Začala jsem s jeho synem vycházet normálka,hezky jako kdysi, čekám ještě že třeba si toho všimne a docvakne mu.A nebo prostě mě nemá rád,jak já potřebuji,jinak by se snažil,je to škoda.Proč já můžu mít ráda jeho syna a on v mých dcerách vidí jen přítěž.Stydím se za to, co jsem dětem připravila za dětství.Možná je lepší být s dětmi sama,než takto dál za takových podmínek.
@mimcula no vis ono je to slozitejsi, on nas bral do te doby nez se narodil bracha a to uz nasi byly manzele. Ja taky nechapu proc to ti chlapy delaji, prece vi ze si zacali s zenskou ktera ma uz deti a tak s tim musi pocitat a pokud to nedokazou tak dot oho vztahu vubec nemaji jit.
@mimcula u nás to naštěstí probíhalo jinak. my si s přítelem hned ujasnili to, že u nás doma vlastně velím já a když jsou děti u nás, tak musí respektovat nás oba a taky musí dodržovat naše pravidla. u babiček nebo maminky, ať si dělají co chtějí, když je jim vše dovoleno, ale u nás prostě ne. takže ač jsem je hodně mazlila a chválila, tak jsem i zakřičela nebo pleskla po ruce. prostě jako vlastní děti a přítel s tím neměl problém. vlastně si myslím, že mu i vyhovovalo, že se výchovy nemusí tolik účastnit, že na to má mě a on si je jen užívá, protože je málo vidí. kdyby na mě nastoupil jako ten tvůj, že mi je domů tahat bude, ale nesmím nic říct a mám si nechat sr...t na hlavu, tak by letěli asi všichni a rychle 😀
celkově si ale myslím, že všeobecně žena snadněji přijme cizí děti než muž. myslím, že je to obrovský rozdíl, jak se k tomu pohlaví staví.
@mimcula problém je, že muži většinou dokáží milovat jen sobecky a podmínečně. jak není vše podle nich, tak jde láska do háje. my ženy toho dokážeme skousnout mnohem víc a milovat více nesobecky. aspoň si to myslím 😅
@mimcula no já spíš nevím, že jsi to neřešila dřív. po 8 letech už tedy změnu fakt čekat nemůžeš. navíc píšeš, že tvé děti už jsou dospělá, už s vámi tedy nežijí? o to méně lze čekat změnu vztahu. myslím, že k tomu ani přítel nevidí důvod. ale tvé obavy chápu. on tvé děti nikdy nepřijal a ty by jsi se teď k jeho dítěti měla chovat jako k vlastnímu? jenže s tím ti nikdo neporadí. sama musíš vědět na co máš povahu a sílu. někdo se nepostará ani o vlastní krev, jiný přijme kohokoliv, kdo to potřebuje. někdo má podmínky, někdo se obětuje vždy a ve všem. jen ty víš, jaká jsi. co dokážeš skousnout. tak nějak nevidím moc možností řešení. pokud jeho dítě přišlo o matku, tak se o něj bude muset starat on a pokud ty ho doma nepřijmeš, pak vás bude muset opustit. bavili jste se o tom nějak v klidu a více do hloubky? na co vše jste přišli? jaké možnosti zvažujete? já mám dvě nevlastní děti a máme se rádi. nežijí ale s námi. žijí s matkou. myslím, že kdyby žily s námi, tak bych byla totálně vyšťavená, ale asi by to v mnoha směrech bylo jednodušší než se potýkat každou chvíli s rozdíly mezi návyky v mé rodině a té "jejich". prostě vše má svá pro a proti. já třeba nedokáži milovat úplně bezpodmínečně a ač viditelně mezi dětmi rozdíly nedělám, tak co mám své vlastní dítě a čekáme další, tak ty rozdíly cítím v sobě. pravidla i odměny i tresty platí pro všechny stejné, ale prostě je logické, že ke svým dětem cítím trošku něco jiného. a ty samozřejmě budeš mít to stejné, jen každý den, když jeho dítě přijmeš. budeš cítit rozdíly mezi svým a jeho, ale logicky budeš bojovat s tím, že bys výchovně mezi nimi neměla dělat rozdíly. pokud bys je dělala, tak by to stavělo i zeď do vašeho vztahu. dítko bez maminky v novém prostředí bude v nevýhodě a možná přítel i budeš chtít větší ústupky i naddržování. vy si musíte vyříkat, jaké jsou možnosti a od nich čekáte a pak se musíš zamyslet, čeho jsi teda schopná.