Přítel mi ve čtvrtém měsíci řekl, že naše miminko nechce, že se necítí
Cítím se úplně na dne, nic mě nebaví, jsem mladá, je mi 22 a přítelovi 21.. jsme spolu krátkou chvíli a otěhotněla jsem a on mě proste nechal na vše samotnou, ze začátku par měsíců byl na mě strašně hodný a všechno, myslela jsem si, ze po tom všem co jsem si v životě zažila, už neprijde do mého života nikdo, kdo mě takhle položí, ale přišlo to, začal se chovat jako totální zbabělec, neciti se na miminko a to mi celou dobu říkal, jak to zvládneme a všechno, až teď mi řekne tohle, jsem na dne, nedokážu být v pohodě, už driv jsem hodně trpela na deprese a úzkost a bojim se už i o malé, nezvladam normalne fungovat, mám rodiče co mi pomůžou, ale nedokážu si proste představit, ze tu nebude s nama, ze se k tomu takhle postavil.. řekl mi, ze chce být sám, ze si vše musí promyslet a já jsem doma a proste hroutim se.. přece si tohle nemůže rozmyslet.. to nejde, nevím co mám dělat :(
Mas rodiče, od něj budeš zadat alimenty na dítě a sebe, budeš se muset otáčet. No v 21 se mu nedivím, zvlášť po krátkém vztahu, ale třeba se srovná
Jak píšou holky no... je možné , že se mu to rozleželo, to ví jen on, ste oba strašně mladí . Drž se 🙂
Posílám podporu hlavně Tobě a miminku a moc držím palce ať vše nakonec dobře dopadne! 🍀 ❤️🍀
ale on mi řekl, ze to se mnou chce a teď změnil názor, ze to tak nemyslel, tohle se proste nedělá, kor já mám proste slabou povahu a nezvladam to, jsem z toho hrozne smutná a nedokážu normalne fungovat a on nedokáže odejit z našeho vztahu, řekl mi, ze musíme najít jiné řešení, než to malé mít ..
Tak může změnit názor, to může každý člověk. Ze to neni uplne fér, to asi není, ale děje se to.
Jak dlouho jste spolu? V kolikatem tydnu si?
@lachtanice86 jsem v 15.tydnu, jsme spolu půl roku, ale já jsem si nedávno prožila peklo, posledních šest let si zazivam peklo a on to všechno věděl, jen jsem se začala ponizovat a vše a on se zachoval takhle.. driv byl ze mě hotovy a tohle by si nedovolil..
A jake reseni by si jakoze ten kokos predstavoval? To mas jako dat miminko k adopci, nebo jak? Hele, vybodni se na nej, je to nevyzralej postpubertak, takovy by ti stejne jen stezi byl oporou. Zvladnes to bez nej. Neni vsem dnum konec a ver, ze drive nebo pozdeji najdes nekoho, kdo te bude mit rad a bude s tebou chtit byt. Jsi strasne mladoucka, casu mas hromadu.
Ano jsi mladá, celý život máš před sebou a i když jsi teď zrazená a zdrcená, určitě bude líp. Důležité je, že na to nejsi sama. Máš podporu rodičů, která spoustě holek ve tvé situaci chybí. Pokud to malé chceš, určitě to zvládneš.
Třeba si to přítel nechá projít hlavou a usoudí, že se najednou lekl odpovědnosti a postaví se k tomu čelem, Buď se vrátí nebo bude minimálně posílat finance pro tebe a miminko. Kvůli jednomu nevyzrálému chlapovi se nezhroutí celý svět. Vyprdni se na něj a zaměř se na sebe, odpočiň si. Ujasni si co chceš ty.
To je srab srabáckej a vyprdni se na něj. Dítě není věc. Tobě bych poradila nějaké psychologické sezení. Zjistíš, že život půjde dál i bez něj. Budeš mít miminko a pokud máš rodiče, který pomůžou je to fajn.
A vy to male chcete? Protoze jestli ano, tak si od jednoho pitomce nenechte pokazit cely zivot. Jste mlada, cekate miminko. Mate, jak pisete, rodinu, co vam pomuze. Jestli kvuli nemu udelate neco, co si pak budete vycitat, takovy vztah stejne nemuze mit dobry konec. Musi to byt neskutecne tezke, ale jste mlada, mate pred sebou sebou jeste cely zivot a spoustu dobreho, tak se nenechte nikym srazit.
já to malé mám vysněné, ani na minutu by mě nenapadlo ji dat pryc, akorát mám psychicke problémy už delší dobu a on o nich vedel, ze začátku mi pomáhal a teď mě v tom nechal, já bych tak rada se na to vykaslala, ale proste nedokážu normalne fungovat, bojim se o malou..
Jestli mate potize, musite je lecit uz kvuli miminku. Objednejte se na psychiatrii a psychoterapii. Neni to zadna ostuda. Jako se starate o telo, starejte se i o dusi. Pomuze vam to, uvidite.
Najdi si nějakého psychologa, pomůže ti zpracovat problémy a vyrovnat se s minulostí. Pořád je dost času na sobě začít pracovat než se miminko narodí. Děláš to pro vás oba. 🙂
už jsem o tom premyslela, driv jsem už chodila..protože jsem to měla těžké, jednou jsem udělala strasnou kravinu, když jsem byla mladá a teď se snažím aspoň fungovat, ale nejde mi to, mám maminku, která mi ve všem strašně pomáhá a je tu pro mě, bez ni bych to nezvládla..
Když bych si měla vybrat jestli chlapa nebo dítko, vůbec bych nad tím nepřemýšlela a volila miminko. Já taky otěhotněla neplánovaně a i když mému chlapovi bylo 26 a mě 24, řekl že je moc mladý a necítí se na to. Dobu mě přemlouval k potratu, pak měl stavy, kdy to šlo, občas i řekl, že se těší, pak zas záchvat strachu a že si to rozmyslel. Akorát mi znechutil celé těhotenství, protože místo mě a miminka se řešily neustále pocity chlapa, dělala jsem první poslední, aby se necítil v pasti a pod nátlakem. Lítala já kolem něho zatímco kolem jiných těhulí lítali chlapi. A víš jak to dopadlo? Když byly malé 3 měsíce, začal nahánět jiné báby, pořád někde coural, byl víc pryč než doma a já mu to tolerovala, aby se necítil špatně a pak začal chrápat s jinou a vyprávěl jí jak je vytížený otec od rodiny, jak to má náročné a jaká jsem stíhačka, co ho nikam nepouští. Kopnout do prdele takové. Moje rodina mě taky podpořila, i v odchodu od něho, pomůžou mi, když je potřeba a když pak odezněl vztek a smutek, tak se mi i náramně ulevilo. Bylo mi mnohem líp samotné než s chlapem. Začala jsem cvičit, věnovat se jen sobě a malé a bylo mi skvěle. Vrátila se mi energie, kterou jsem vkládala do chlapa, ale už mi nebyla opětována zpět, přesměrovala jí na sebe a malou a náhle zmizela každodenní únava. Malá mě pomazlí, rozesměje, co víc si přát. Pak jsem si i našla chlapa, kterému můj ex nesahá ani po kolena, ale i kdybych ho neměla, tak bych si vystačila jen s malou. Jestli máš oporu rodiny s přehledem to zvládnš i bez chlapa a i kdyby jste spolu nezůstali, není všem dním konec a přijde někdo další a lepší. A mezitím budeš mít toho prcka, takže sama už nikdy nebudeš. To dítko ti to vynahradí. Třeba je to právě ten životní přelom, který konečně obrátí tvůj život k lepšímu 😉
Tak to udelejte, cim driv, tim lepe. Mozna vam da i neco ma zklidneni, at prekonate nejhorsi a pak se muzete pustit do terapie. Ony ted hraji velkou roli i hormony, tak je to o to tezsi. Ale zacnete to resit.
Objednat k psychologovi/psychiatrovi. Neváhej,čím dřív,tím líp. Není to žádná ostuda a Ty se potřebuješ vyklidnit.
A chlapa? Kopni do zadele... Jak jako nechce Té opustit? Jak jako najít jiný řešení?? Tvl,tohle mě vždycky dokáže spolehlivě vytočit. Jiný řešení,co třeba zajít na trh a vyměnit buben za dýni... Máš podporu rodičů,to je moc dobře. Prázdno po chlapovi bude jen chvilku,ale bez takovéhleho pubertálniho nevyzrálého joudy Ti celoživotně bude líp.
@cherie24 A jak dopadl ex?
dekuju všem za odpovědi, čekám už jen na tu malou, těším se na ni, je to zázrak v mem životě a věřím, ze to tak má být, on mi tvrdí, ze konec nechce, jen si to potřebuje promyslet v hlavě a mít chvíli klid, dokonce mi říká, když mu placu do mobilu, ze se jen lituju, ale já se nelituju, jen se ponizuju a snažím se ten vztah i kvůli malé zachránit, tohle proste není on, on byl strašně hodný člověk, ale náhle se to otocilo a měsíc a půl je takový, cítím se strašně ponizena a proste bojim se, ze mě ten stres připraví i o to nejcennější..
@cherie24 vás příběh skončil dobre, preju vám i malé nadále jen štěstí v životě a ať už nepotkate žádného idiota a jste obě zdrave a stastne!
Neponizuj se. Zachránit vztah? Kvůli malé? Aby Ti to spíš jednou nevyčítala...
Víte, možná prostě jen dostal strach a potřebuje to zpracovat. Každopádně to je jeho problém a musí si to srovnat sám. Vy se koukejte soustředit na sebe a na to, aby Vám bylo dobře.
Hele a vy jste si po 2 měsících řekli, že dítě chcete nebo se stalo? Jestli jste ho chtěli oba vědomě, je to parchant, pokud se to stalo omylem asi bych čekala že vycouva a že si to jinak nesrovna.
Tak jako tak, ty si okamžitě najdi odbornou pomoc
Každý chlap co se cítí zahnaný do kouta se chová trochu jako blbeček. Jediné co můžeš je nechat ho, ať se s tím popere a přijde, až bude mít konečný reálný názor. Pokud mu budeš brečet do telefonu a přemlouvat ho nakonec z tebe udělá stejně tu nejhorší, protože to bude brát jako nátlak.
Tohle je od něj teda hnusný, to mimčo je jak tebe, tak jeho a on se zachová takhle?! Věk ho nelmlouvá, prostě to tak je a měl by se správně zachovat a přijmout zodpovědnost a ne zdrhnout jak zbabělec! Ale upřímně, tohle mi říct, tak ať si táhne! Takového chlapa bych nechtěla.. Buď ráda, že máš rodiče, kteří ti pomohou, zkus v sobě najít tu sílu kvůli tomu miminku, miminko tě bude potřebovat a mít silnou mámu! ❤️ Moje mamka si prošla něčím podobným, v 19 otěhotněla, byla na to též sama ani rodiče nepomohli, pak si našla partnera s ním měla další 2 děti, svatba.. ale bohužel, rakovina a ona skončila jako vdova sama se 3 dětmi.. ve 30 pak poznala mého tátu a měli mě 🙂 Takže věř, že když tenhle uteče, tak není ten pravý a někde na tebe čeká ten opravdový muž co tě bude milovat i s dítkem..
Na to, jestli je strašně hodny, jsi mela málo času, to zjistit. A evidentně neni, ne? On chce, on nechce.. Hele soustred se na sebe, aby ses dala dohromady, s pomocí lékařů, terapie, rodiny - to všechno půjde.
Myslim, ze jednou toho bude stejně litovat, protože mu to bude lito, on je takový, nepremysli moc nad tím, ale vše ho potom mrzí, nedokáže mě opustit a já proste mu na vše vždy skocim, nevím co se mu odehrává v hlavě, ale já nemůžu ani v noci spat, je to pro mě fakt dost ubijejici :(
Udelejte si caj z medunky, pustte si nejakou hudbu, zhluboka dychejte, mne z jogy zabira nadechnout se jednou nosni dirkou a vydechnout druhou. Pak zase naopak. Po tom vzdycky zarucene vypnu pred spanim hlavu a usnu. Priteli reknete, ze vy mimco mit chcete, at uz s nim, nebo bez nej. At si to sam vyresi v hlave a na jeho litost se ted vykaslete.
Je to tezke, ale bud rada, ze mas rodice 🙂 jsi mlada, laska preboli, a male bude super. Jsou na tom lidi opravdu hur... To si vudy rikam ja. Tak se drz, kasli na sraba a soustred sw na sebe a prte