Přítel mě bil - naštěstí sám odešel. Zažil někdo z vás? Jak jste do zvládli?
Zdravím vsechny. Chtěla bych se tady sverit a vypovidat, jelikož se stydim se někomu ze svych blízkých vypovidat.
Byla jsem s pritelem neco pres rok, po pul roce vztahu sem otěhotněla a byla jsem šťastná, jako ještě nikdy.. Jenze těhotenstvi nedopadlo dobře, potratila jsem a tim se spustila lavina všeho zla. Nejprve začaly hádky a nadavky, pak to preslo v to, ze me partner uhodil, silně, mela jsem modriny po tele, na obličeji, nemohla jsem jit ven, natoz do prace par dni.. Omluvil se, ale asi pi trech týdnech se to opakovalo, pak hned den na to, to uz jssm byla zoufalá a na přítele zavolala policii. Pritel opustil byt, po jednom dni si jen prisel pro veci s tim, ze me opusti. To udelal, na cca dva mesice, denne mi psal a volal, ze mu chybim a chtel by zpet, ja hloupá ho vzala zpet, s nadeji, ze mu vse, co udělal spatne doslo a zmenil se... Jenze nebylo to tak, jen 14dni pi návratu jsem dostala ranu, ze mi krvacelo ucho, jelikoz sem na všechny vydaje sama, trpela jsem.. Pak přišla dalsi rana, oko natekle a uplne modre, ruka porezana, spadla jsem na keramickou vazu, nedělalo mu problém chytit me pod krk a do oci mi říkat, jak me nenavidi a nicim mu život.. Poslední utok byl pred par dny, zase mam na rukou a tele modriny.. Nechci abyste me tady soudily, ze jsem ho neměla brát zpet, ja to vse vim.. Pritel po tom utoku odesel, s tim ze se definitivně rozcházíme. Ja jsem z jedné strany neskutečně šťastná, ze toto skoncilo a nikdo me nebude bit, ale z druhe strany se citim neskutečné prázdná, zoufalá, smutna a netěším se domů. Vim, ze toho člověka uz nikdy nesmim vzít zpet do života, ale nechápu ten smutek a pocit prázdnoty bez něj. Nechápu jak mi jeden z nejmilovanejsich lidi toto vse mohl udělat a říct. Nechápu sebe, jak mi může chybět a pocity, ze jsem na totálním dne. Zazily jste to nekdo, nebo vite o nekom, kdo musel s tímto sam bojovat?
Jak to ten clovek zvladnul, nebo jak se s tim poprat.
Takovou úzkost jsem snad nikdy nezažila. Doma to nemám ráda, vsechyn myslenky a ošklivé vzpomínky jsou tady. Snazim se doma byt do nejméně.
Chvili sem relativně v pohodě, chvilemi to na me neskutecne padá. Jen vím, ze uz ho nikdy nesmim videt a i tato myšlenka me po tom vsem boli, sama sebe nechápu, kdyz vim, ze je to spatny clovek.
Prosím poraďte mi, jak se zbavit těchto pocitu a myšlenek. Dekuji Vam moc.
nneskutečné spatne, citim zoufalství, prazdnotu a neskutečnou bolest,
Je mi líto, co sis prožila. Je úplně normální se cítit zle, smutně, prázdně.. Takoví tyrani bývají taky skvělí manipulátoři, a na těch se tvoří závislost (nemá s láskou moc společného). Obrať se na Donna linku, Bílý kruh bezpečí, Linku důvěry, nebuď na to sama. I pokud nechceš blízkým říct o týrání, můžeš s nimi sdílet bolest z rozchodu.
Nikdy, nikdy, nikdy toho hajzla neber zpět. Nejlíp jdi k lékaři, ať máš o napadení nějaký záznam u něj, pokud ho zrovna nechceš poslat do kriminálu.
@lv děkuji za odpověď, nejhorší je, ze jsem si cetla plno článku apod. Ve vsem se vidím a misto, aby mi to otevřelo oci, cítím se jeste hůř.
Se sestrou bolest z rozchodu sdilim, jenze ona vi jen zlomek pravdy, citim neskutečný stud a bolest.
Ale verim, ze tyden, co tyden to bude lepší a opravdu vim, ze se k nemu nevrátím, ze to neni člověk pro zivot, ale i tohle me bolí, nepochopitelné pro me samotnou. Ale mam právo byt stastna a milovaná, věřím, ze jednou takoveho muže potkam...
Pokud byste potrebovala pomoci, zkuste najit ve svem okoli "intervencni centrum", pracuji tam odbornici na domaci nasili a verim, ze vas vyslechnou prip. pomuzou. Drzim palce.
No úplně týden za týdnem to není, může být líp a tas někdy hůř, ale časem vždycky líp. To je jisté. A vidíš to dobře, že máš právo na štěstí, na lásku. Máš i právo na ten stud, strach, pocit osamění, pocit prázdna, zkus tu odbornou pomoc, alespoň na těch linkách..
Drž se
zavolej si na Bílý kruh, nasměrují tě, jak a případně kde s těmito pocity pracovat
Ja bych na nej hlavne po tom druhem utoku podala TO.Prece nechces at mu to projde?
@zelenaesmolda podala jsem ho na nej po tom prvnim, ale stahla sem to... Ted uz asi nemam jak dokazat, ze se to stalo párkrát znovu... On mi napsal, ze ceka, ze se budu mstit...
@mateees nejraději bych se sverila sve rodině, ale ten neskutečný pocit studu a strachu mi to nedovolí. Ja vim, ze je to špatný člověk, ktery si zadnou ženu nezaslouzi, ale nekde v hloubi duse porad doufa, ze mu dojde, ze udelal neco hrozného a zmeni se, nebo bude svuj problém s agresi řešit... I kdyz by mi mel byt uplne ukradený a mela bych se radovat ze odesel.... Ta prázdnota a samota me pohlcuje...
Pokud se chceš svěřit své rodině, tak to udělej a stud odhoď stranou. Pokud máte dobré vztahy, tak tě rodina jistě podrží. Já bych si strašně přála, kdyby se mé dceři něco takového stalo, aby se mi svěřila. Jen bych ji držela a nechala vyplakat.
Tvoje pocity jsou v pořádku. Dej si čas. Zkusila bych na sobě pracovat - na svém sebevědomí, aby sis do života už nikdy nepřitahovala podobný typ mužů.
Je mi to velmi luto. Na Slovensku to nedavno zazila influencerka Rachellka, ktora to zvlada ukazkovo.
Nahlasila to na policii, prestahovala sa do noveho bytu, sla sama na dovolenku. Dostala samu seba mentalne do stadia, ze ona nie je a nebude obet. Dala to tomu nasilnikovi vsetko vyzrat a zije si svoj zivot.
Skus si pozriet jej pribeh, je sice strasne co prezila ale velmi dobre s tym nalozila. Este je sanca sa mat pekne. Velmi ti drzim palce. Kludne by som sa obratila aj na psychologa ak by bolo najtazsie.
@lennus ano přesně tak, chci sd věnovat jen sobe. Dat se jak se rika do kupy a mit se zase rada, sebevědomí ted nemam vůbec žádné.
Mym největším přáním je mit jednou deti a rodinu, nenecham ho, aby me o to pripravil.
Dekuji vsem za Vase odpovědi. Je to teprv paty den, co odesel, takže je to čerstvé, urovnavam si myslenky a rikam si, ze bude lip a ze mi takový clovek nesmi chybet.
Omluvám se ta chyby, pisu a mam oci plne slz