Přítel chce dítě, já ne. Co s tím?

@lucinkafr jde o to, že jemu jde o vlastní, cizí by nechtěl

Je to tvoje tělo ,tvůj život ,máš si o něm rozhodovat sama a ne si nechat něco nutit ,pokud dítě nechceš ,tak si ho nepořizuj i když je tu riziko ,že se partner poohlídne jinde 😒

Skoro se obávám, že taková situace nemá řešení, které by se ti líbilo. Pokud s tebou bude chtít zůstat, bude muset ustoupit. Třeba to je z jeho strany jen chvilkovějšího rázu a časem z toho sám ustoupí. Chápu tebe, že děti nechceš a myslím, že s tvým postojem bys je ani mít neměla (neber to špatně, opravdu to nemyslím zle). Narovinu bych mu řekla, že tvůj postoj se nezmění, ale bojím se, aby to váš vztah ustál:(

@cikado jo, já ho právě nechci ztratit, ale je to pro mě přijatelnější, než mít dítě. On je strašně tvrdohlavý, já snad ještě víc, ale nikdy s tím nebyl problém, až teď. Nevím, jak už mu to mám vysvětlit, aby s tím dal pokoj.

já se obávám, že na serveru, kde většina ženských děti má a nebo po nich zatím marně touží taky moc zastání a pochopení nenajdeš 😅 ale jinak souhlasím s holkama. buď si to jeden z vás rozmyslí nebo váš vztah skončí. a ano...pokud opravdu víš, že dítě nechceš, že je to to nejhorší, co by se ti mohlo stát, tak se k tomu nenech ukecat. nejde o to, že bys tím po zbytek života trpěla zřejmě ty, ale jde hlavně o to malé a nevinné něco, co ti nic neříká, ale byl by to chudáček závislý na někom, kdo o něj nestojí. na chlapa v tomto asi kašli, protože jak píšeš...on to ani neodnosí, ani neporodí, ve většině případů nebude ani v noci vstávat, ani nepůjde na rodičovskou a hlavně...on si to kdykoliv může zase rozmyslet a odejít, ale pro tebe už to bude celoživotní závazek, který nejde vzít zpět.
asi vám nezbývá nic jiného než si sednout a s konečnou verzí si nastínit vaše představy o životě a o tom jestli má smysl spolu zůstávat a nebo ne. protože když jeden táhne doprava a druhý doleva, tak je lepší spolu nebýt. toto je zásadní životní otázka, na které se partneři prostě shodnout musí. vše ostatní jde nějak řešit, přehlížet, dělat kompromisy...ale v tomto ne!

@apacheee tím se právě uklidňuju, že ho to přejde, že je to jen taková "chvilková slabost" nebo jak to nazvat že 🙂 ale nebaví mě pořád diskuze na tohle téma, unavuje mě opakovat pořád dokola to stejné. V pohodě, já vím, že je to správné vzhledem k mému postoji, protože dítě by bylo chudák bez mateřské lásky a já bych opravdu nedokázala mít ráda někoho, kvůli komu bych musela projít těhotenstvím, chodit s tím obrovským břichem, pak rodit (to je snad ta nejšílenější představa, už nikdy bych nemohla pak fungovat v sexu) a nechat práci. Jenže ať to zdůvodním jakkoliv, tak to s ním nehne.

Mám jen tuhle odpověď: Hlavně si nepořizuj dítě!!! Budeš chudák ty a co hůř, bude chudák to dítě! A chlap se s tím buď smíří, nebo ať jde. Protože kvůli jeho sobeckosti přece nebude trpět děcko, které bude nechtěné a bude ho matka vychovávat jen s obřím sebezapřením a z donucení.

@blahova_andrea pokud opravdu víš, že dítě nechceš, že je to to nejhorší, co by se ti mohlo stát, tak se k tomu nenech ukecat. nejde o to, že bys tím po zbytek života trpěla zřejmě ty, ale jde hlavně o to malé a nevinné něco, co ti nic neříká, ale byl by to chudáček závislý na někom, kdo o něj nestojí. na chlapa v tomto asi kašli, protože jak píšeš...on to ani neodnosí, ani neporodí, ve většině případů nebude ani v noci vstávat, ani nepůjde na rodičovskou a hlavně...on si to kdykoliv může zase rozmyslet a odejít, ale pro tebe už to bude celoživotní závazek, který nejde vzít zpět.
Vystihla jsi to přesně 😉

@zaneetkaha Myslím, že tohle příteli prostě nijak nevysvětlíš nebo nevymluvíš.Otázka jestli mít či nemít dítě je jednou z těch, kde nějaký kompromis nemá místo a partneři by v něm měli být zajedno.

@zaneetkaha No někdy jsou v životě rozhodnutí přes která nejede vlak a buď to bude muset akceptovat nebo odejít. A myslíš, že u tebe není žádná šance, že by se to třeba (za několik let) mohlo zlomit? Já třeba dřív o děti nijak nestála a zlomilo se to opravdu před nedávnem. Na druhou stranu je pravda, že jsem to nikdy neměla tak vyhraněně negativní jako ty🙂

@uztotakbude já vím, ale přítel si myslí, že jen tak kecám a přitom stejně vyměknu. On není sobec, ale prostě nějak nevěří tomu, že opravdu dítě nikdy nechci . Možná si myslí, že časem na mě přijde nějaká ta touha po děcku či co a tak mě zpracovává. On si myslí, že dítě nechci teď ale jednou ano a nevěří tomu, že ho vážně nechci nikdy.

@laurital Já jen doufám, že ho to časem přejde.

@apacheee tak samozřejmě člověk nemůže říct na 100%, že se nezmění, ale je mi skoro 30, a čím jsem starší, tím víc mi děti vadí. Neměla jsem je ráda nikdy, ale poslední dobou jsem schopná vystoupit z mhd kde pláče dítě a čekat na další spoj, například. Děti mi skutečně dost vadí, veškeré jejich projevy, nemůžu slyšet pláč, křik, breptání, dětské hlásky, ten jejich smích. Jde mi z toho hlava kolem a hned mám po náladě.

@zaneetkaha já měla dřív podobný přístup. taky jsem nechtěla být mámou a spoustu těch věcí okolo jsem si neuměla představit a nebo odmítala tím projít. časem se to změnilo. no tobě už není 20, takže na tu změnu už ani tolik času nemáš a asi k ní nedojde. někdo to tak prostě má, to se nedá nic dělat. u mě to změnily až nevlastní děti a teď čekám vlastní druhé 😀 taky se mi do spousty těch věcí nechce znovu, když už jsou ti starší samostatní, vychovaní a méně závislý, už i trošku spíme atd...ale z druhé strany...je to i o jiných věcech, ale o těch tě nemá cenu přesvědčovat, to se prostě musí zažít a na to člověk musí sebrat sílu a odvahu do toho jít. máš pravdu...být matka je velké sebeobětování a člověk to musí dělat rád a s láskou. věřím tomu, že ne každý by měl být rodičem a u některých, co jimi jsou je to škoda, utrpení pro děti a nikdy se to stát nemělo. od tebe je to možná právě ten projev zodpovědnosti a lásky k něčemu, co nemáš, protože to nechceš trápit, když víš jak to cítíš.
bohužel chlapovi nic z toho argumenty nevysvětlíš, stejně tak jako ty nevíš, o čem všem to vlastně je, když jsi to nezažila, tak to netuší ani on. a to často ani, kdyby už otcem byl. navíc na každý tvůj argument jistě najde výmluvy, že když to zvládla jiná a není to problém, tak ty můžeš taky. není to pravda. každý je nastavený jinak a co zvládne jeden druhý ne. stejně jako já třeba obdivuji a nechápu, jak může maminka při miminku studovat vysokou, já na to prostě nemám ani mentálně ani fyzicky 😀 umím si to přiznat a nebudu se do toho pouštět.

@zaneetkaha Ahoj, já si myslím, že na tom jestli partneři/manželé budou nebo nebudou mít děti, tak na tom se musí vždycky vzájemně shodnout a musejí být ve svém rozhodnutí na stejné vlně. Podle mě nemůže fungovat vztah, ve kterém jeden dítě chce a druhý v žádném případě ne..Ať si jeden nebo druhý prosadí svou, tak druhá polovička nikdy nebude šťastná..Pokud jste v tomhle směru měli vždycky jasno, tak pak je otázka, co tvého partnera náhle dovedlo ke změně názoru? Takováhle změna přece člověka nenapadne jen tak ze dne na den..Spíš bych se pídila po tomhle..Jinak si myslím, že pokud jsi opravdu přesvědčená o tom, že dítě mít v žádném případě nechceš, tak by ses určitě neměla nechat přítelem do těhotenství přemluvit..Protože pokud by se ti v těhotenství nebo po porodu nesplašily hormony a nepřehodnotila bys, tak bys udělala nešťastné dva lidi - sebe a dítě, které si to nezaslouží..Já bych si s přítelem ještě jednou otevřeně a v klidu promluvila..Řekla bych mu něco v tom smyslu, že přece celou dobu věděl, jaký máš postoj vůči dětem, že u tebe se v tomhle směru nic nezměnilo a pokud chce s tebou dál být, tak to musí akceptovat..Přeji hodně štěstí!

@zaneetkaha hele a zamýšlela jsi se někdy, proč to tak máš? Já neříkám, že je to špatně, každý si nějak žije svůj život, ale čistě pro zajímavost...když ti vadí veškeré jejich projevy a tak. Zda máš špatné zkušenosti, nebo blbé dětství, nebo tak? To vypadá na nějaký vnitřní blok, ne? Každopádně souhlasím s holkama. Pokud máš takové názory a pocity, nepouštěla bych se do toho. Chlap buď ustoupí nebo ne, ale pokud má touhu po dítěti, jakože opravdu touhu! Tak půjdete asi od sebe.

Hele.... dneska už se můžeš dát podvázat, a pak už děti nebudeš moct mít, od lonska už nemusíš absolvovat ty komise apod... prostě přijdeš, máš-li ze zdr indikace nic neplatíš, jinak to stojí pár tisíc, a je hotovo
Ale to neřeší partnerský problém....

@zaneetkaha a co si pujčit na pár dní nějaké pěkně otravné a zlobivé děti, třeba ho to pak přejde 😀

@blahova_andrea máš naprostou pravdu, je přece nesmysl pořizovat si dítě, když vím, že bych ho neměla ráda. Musela bych se o něj starat, trávit s ním v podstatě 24 hodin denně, asi bych z toho zešílela, když mě rozčiluje jen děcko na zastávce. Sice se říká, že vlastní je něco jiného, ale tomu moc nevěřím, tedy u sebe. Ostatní to tak možná mají. Jasně, chlapi si asi myslí, že každá žena chce dítě, proto mi taky nejspíš nevěří, že si fakt nedělám srandu.

@leni84 no já právě nevím, proč tak najednou. Nedočkám se žádné konkrétní odpovědi, prostě chce dědice, aby se o něj měl kdo postarat, aby nezůstal sám, aby tady po něm něco zůstalo a blabla.. Fajn, ale to nevysvětluje to, proč mi to neřekl hned, nebo proč změnil tak radikálně názor, pokud to tak na začátku vztahu necítil..

@pavlinaoo To nevím, o tom jsem nikdy nepřemýšlela. Špatnou zkušeností to není, malým dětem se celoživotně vyhýbám, v rodině jsme žádné neměli, vlastně jsem nikdy s žádným nepřišla nijak do styku, jen třeba u někoho na návštěvě, kde děcka pobíhaly, ale to bych spočítala na prstech jedné ruky. Dětství jsem neměla vůbec špatné, naopak. Děti mi přestávají vadit až coby puberťáci.

@pepibubu jj vím 🙂 už jsem koukala dřív po nějakých klinikách, kde to dělají, ale jak říkáš, tohle to neřeší..

@kristyn.g a to je dobrý nápad, zkusím to navrhnout 😉 😀 😠

Pokud jste si hned na začátku nastavili a vyjasnili tohle bezdětné pravidlo a u jednoho z vás se to časem a vývojem změnilo, tak hold nezbývá než jít od sebe...
Bylo to fér, ale osobním vývojem jste každý dospěli do jiného stádia...
Protože by se taky mohlo stát, že teď ti vyjde vstříc partner, ale za pár let by ten nadpis mohl být obráceně...,
aneb Já chci dítě, partner ne.
Do budoucna ale zkus zapátrat co je tou příčinou, převzetí zodpovědosti, sobeckost, pohodlnost, ono i kariéra je pomíjivá...
A navíc mateřství je stav, o kterém se fakt můžeš jenom domnívat jaký je dokud jej neprožiješ...
A dává ti zase úplně jiný životní rozměr, není to jenom o pokakaných plínkách...
Ale každý to má nastavený jinak, a proto nezbývá než to respektovat...

ahoj kocka 🙂 teda skusim ti to zhrnut zo svojho pohladu ako mamina, ktora mala jasno v tom ze dieta nechce hned po skole a teda som si na rozhodovacou fazu vzala cas....a teraz mam deculka dve 🙂
rovnako ako mamina, ktora dodnes sleduje diane v obore v ktorom uz nikdy nebudem - ale zas nikdy nehovor nikdy🙂 citat si smiem
to, ze ste si slubili ze deti nechcete je fajn, ale pride mi to na vas vek detske, detinske, a dovol mi kus reflexie do vasho zivota, aj kus sebecke...su jednoducho veci, ktore si nemozes vynutit na partnerovi slubom a dokonca trvat na to, aby to dodrzal do bodky dokonca.
dieta, pokracovanie zivota je jedna zo zakladnych potrieb zivota cloveka..teda logicky nemozes nikoho o tuto zakladnu potrebu obrat, dla pana profesora matejcka ide o potrebu otvorenej buducnosti....teda ze nic nekonci a ano, zivot tvojho partnera bude mat pokracovanie, pokracovatela....branit mu nemozes, je 50tnik takze asi jeho tik-tak tik-tak biologickych hodin ma kus zbesilejsie tempo ako je to tvoje a osobne si myslim, ze i to tvoje sa dostavi a asi zacne mat potom rovnako burlive tempo, ale to je len moja hypoteza....je mozne ze si z nejakeho promiloveho spektra, ktore toto nikdy nepostihne, ktovie...
kazdopadne ak ste kus v koncoch v debate domacej, tak myslim ze by mohlo pomoct nastavenie zrkadla v poradni pre rodinu...nou sice nie ste, ale spadate tam ako partnerska dvojica, ist tam mozes i sama, mozno to pomoze ako to u vas doma ''vyvetrat'' a spravit poriadok v tom, co si hovorite...pises ze doteraz ste mali krasny vztah tak je mozno skoda to zahodit s tym, ze ty chces decko ja nie, tak cau
mozno to chce aby ste konecne dospeli a neboli tak sebecki k sebe samotnym....ze si jeden od druheho cosi kdesi vynucujete...predtym ze dieta nechcete, teraz ze chcete...mozno to zle citam....ale cele uz pri citani mi to prislo usmevne...ak by to pisala 20tnicka nemihla by som okom..takto si myslim,ze poradna by vam mohla trosku ukazat dospelejsim okom, ''kde je sever'' a co robit ked ste v situacii, ktora nejde lahko rozklucovat

a btw. dieta by som si nepoziciavala ...viem, ze to asi bolo myslene odlahcene a napol usmevne ale ide o deti...nie o hracky na jedno poobedie...vam dvom by som po tom, co si tu napisala nepozicala ani Baby anabell mojich bambuliek a to nic v zlom...ale o detoch sa vyjadrujes velmi negativne....tomu ze za tym nie je ziaden kostlivec ve skrini nemozes verit ani ty sama....minimalne nejake to strasidielko ohladne porodu ako to zvladnem atd...''zacinat'' a rozoberat to tu na nete nechcem viacej...myslim ze to do diskusie ani nepatri..to si skor ty sama pre seba odpovedz ako na tom si...ci je to vazne az tak ze nemozes vidiet zive placuce babo....ved je to poracovanie aj tvoje a obvykle to ludia chcu a je to prirodzene 😉 takze minimalne 2temy do poradne mate

velmi drzim palec nech sa ti to podari...alebo vam ci uz spolu alebo kazdemu zvlast a deti zatial nemajte ani pozicane ani cudzie ani vlastne....to co si napisala sa citalo uprimne a neber v zlom velmi tazko

@zaneetkaha Radu nemam, ale prijde mi fascinujici pristup tveho pritele, kdy si mysli, ze dite zvladne ale zaroven ma pocit ze TY s nim mas byt doma.... Asi ho zas tak moc nechce, kdyz neni ochoten nic za sebe obetovat a ma pocit, ze by se mel menit jen tvuj zivot. Dneska uz na chlapovi na rodicovske neni nic divneho, tak at si srovna co vlastne chce - tedy dite a jestli chce dite mel by se o nej chtit i klidne plne starat - nebo zda ma jen pocit ze dostatecne neroznesl svuj geneticky material

Jinak kdyz dite nechces, nezda se mi na tom nic sobeckeho, nemusime ho chtit vsichni 🙂 pokud by partnerova touha smerovala skutecne ke kompletni rodine, nejlepsim kompromisem by se mi zdala ta adopce starsiho ditete, ale musela bys ho chtit i ty...

Já jsem měla taky období, které mi vyhovovalo a bez dětí to bylo fajn. Ale mateřství mi převrátilo život vzhůru nohama, být maminkou je ten nejkrásnější pocit na světě a nezkazilo mi ho ani komplikované těhotenství ani náročný porod. Dokud nezažiješ ten krásný cit, nevíš o co přicházíš. A peníze, kariéra, ostatní věci nemají takovou hodnotu.

@caboonek Já s tebou souhlasím, ale i přesto si myslím, že pokud má zakladatelka takové názory, jaké tu prezentuje, bude zodpovědnější, když to nebude riskovat a doufat, že i u ní nastane po porodu kýžená změna.Dítě není pokusný králík.

@laurital to každopádně. Mám taky kamarádku, kariéristku, která nechce děti. Ale když se mnou prožívala moje těhu a byla po manželovi první v porodnici....někde ve skrytu duše vím, že by to zvládla jen si to bojí přiznat

@caboonek Myslím si, že to jsou dvě různé věci, někdo má opravdu strach ze zodpovědnosti, starosti a péče o dítě, ale děti mu víceméně nevadí.V tomto případě je kariéra, pohodlí atd. spíše zastíracím manévrem.Já se ale obávám, že u zakladatelky to tak není, děti se jí protiví atd., v tomto případě bude asi opravdu lepší nechat věci plynout a nenechat se okolím vmanévrovat do role, která se jí protiví.Nikdo z nás, mamin 😉 , za ni to malé vychovávat nebude a obávám se, že i vzhledem k věku jejího partnera, od něj moc pomoci očekávat nemůže, i když i výjimky se najdou.

Nebudu číst ostatní příspěvky, protože předpokládám, že nenajdeš moc fanynek někde, kde všichni děti mají 😀 anebo ještě hůř nemohou mít...Znám lidi, kteří děti mít vůbec neměli a bylo by nejlepší, kdyby se rozhodli jako Ty. To, že jsem ani já nechtěla děti, Ti otloukat o hlavu nebudu, to tady jistě udělají jiné. Já je ale nechtěla, protože jsem věděla do čeho jdu a měla jsem velmi kruté dětství. Pro mě naštěstí, jsem názor změnila. Tobě přeji, ať když se rozhodneš je opravdu nemít, ať Ti to přesvědčení zůstane na celý život, abys našla zázemí, kde budeš šťastná i bez nich, okolí, který Tě neodsoudí a víru ve své rozhodnutí. Jinak ke Tvé otázce bych odpověděla tolik, že chtít a nechtít dítě je natolik rozdílný životní postoj, že si neumím představit, jak vám to dál poklape. Přeji Ti ale hodně sil, jinakost okolí neodpouští.

@zaneetkaha Myslím, že tohle je neřešitelná věc. Pokud jeden z vás neustoupí, půjdete prostě asi od sebe. A pokud teď ustoupí partner, nebyla bych si úplně jistá, že to za chvíli nezkusí znovu, pokud už tu myšlenku tak nějak pojal... 😖 Pokud ustoupíš Ty, je to otázka, můžeš získat nečekané, anebo se taky celé těhotenství a vlastně i mateřskou vyrovnávat s tím, co to znamená a jak moc se Ti změnil život...nemyslím si, že absolutně každá ženská je tak nějak nastavená na mateřství. Ono málokterá, resp. žádná Ti neřekne, že toho lituje, nebo že by chtěly svůj život zpět, ale mám ve svém okolí pár ženských, které to tak nějak ani říkat nemusejí.. 😔

A to, jestli to ženská zvládne nebo ne, nemá podle mě nic moc co dělat s tím, zda po tom touží nebo ne, nebo zda by se s tím vnitřně vyrovnala...já třeba nejsem přesvědčená o tom, že někdy budu chtít mít dítě, teď ho rozhodně nechci, ale přitom vím, že bych to nějak zvládla, asi jako většina normálních ženských. Ale zvládnout a splnit si přání jsou podle mě dvě odlišné věci...

@zaneetkaha Mě napadá, že má možná pocit, že mu ujíždí vlak a že tu po něm nic nezbyde a to ho vede k touze po dítěti, proto ta změna. Tobě je třicet a není nikde psáno, že se ti za deset let nezblázní hormony a zjistíš, že dítě taky chceš. Jenže to už může být chlap dávno někde pryč s někým jiným a se svým dítětem... Rozhodně mi přijde fajn, že ho nevodíš za nos a říkáš mu to na rovinu, že dítě prostě nechceš. Situaci nezávidím, musí to být hrozné pro obě strany ☹