Přítel a můj syn. Co myslíte?
Zdravím Vás všechny. Diskuze na koníku čtu už pár let, sama procházím problémem, který nemám s kým probrat a napadlo mě si přijít pro radu/slova útěchy sem.
Mám dva syny, staršímu je 3,5 roku, mladšímu 1,5.
S prvním synem jsem byla od počátku těhotenství až do jeho roku sama, pak jsme se dali dohromady s mým nynějším partnerem, shodou okolností nejlepším kamarádem ze základní školy.
Vše se zdálo fajn, dokud přítel nezačal projevovat "nenávist" k synovi - vysvětlím. Máme to doma prostě na období- období kdy je přítel snad ten nejlepší táta pod sluncem, bere kluky ven, hraje hry, čte knížky, zpívá písničky, tancuje po zahradě a všechno je super. Pak mu ale z ničeho nic přepne a začne se chovat jako s prominutím totální idiot. Chová se hůř než děti, bere jim hračky, provokuje (hlavně mého prvního syna) a neustále pošuchuje. Syn je celkově citlivější osobnost a nemá moc rád když se s ním háže, nemá rád strkání, křičení je prostě cíťa. V tom se přítel rozhodne že malej není "DOST CHLAP" a okusuje ho, postrkuje, tahá za ruce za nohy a nedá si pokoj dokud malý není už úplně hysterický a já nešílím. Pak se rozčílí že já se syna zastávám, nebo že syn je přecitlivělý atp. Bohužel jsem myslela, že když partnera znám už tolik let, nic mě u něj nepřekvapí a že ho znám. Opak je ale pravdou a mě nepřestává udivovat kolik dětinskosti, nevyspělosti, sobeckosti a zlosti v sobě má. Pak zase začne období kdy je super a já se chytám za hlavu, že bych rozbíjela rodinu a že jsem strašná máma. A teď, jak to vyřešit. Já jsem psychicky úplně v háji, budím se okolo 4té ráno a do rána se jen převaluji, protože se bojím co bude ráno, než odvedu syna do školky. Každé ráno je u nás kritické. Přítel není "ranní" typ a každé ráno je strašně podrážděný. Do toho synova přecitlivělost a oheň je na střeše, přijdu si jako v sopce která může kdykoli vybublat a nedávám to. Miluju obě svoje děti, chci pro ně to nejlepší ale vzhledem k věku druhého syna nejsem schopná nastoupit do práce a najít si podnájem.Zároveň se přiznám k tomu, že stále doufám že budeme spokojená rodina, když nemá přítel svoje špatné období, jsem moc šťastná. Tedy bývala jsem, poslední dobou jen čekám, kdy se to zase zlomí a bude zle..Bojím se toho, že bych sama nezvládla dva kluky, že by mi přerostli přes hlavu a bez táty by z nich nevyrostlo nic dobrého, že bych jako samoživitelka lítala z práce do práce a neměla na kluky čas. S přítelem mám finanční svobodu a můžu se klukům věnovat jak nejlíp dokážu. No prostě to i s mojí přecitlivělostí o které vím a přiznávám si jí, není nejsnadnější. Tak nevím, jestli zatnout zuby a bojovat za rodinu, doufat že vyspěje přítel, že až moji kluci povyrostou a nebude všechno tak hektický jak při malých dětech bývá tak se to zlepší a nebo jestli to vzdát, ušetřit syny provokování a výbuchů nevyspělého táty ale být na všechno sama.
Děkuju za všechny zkušenosti a rady, které zde přistanou. Mějte se krásně.
@kristenkulisova Suhlas s
@gracinka7
A prepac ale ty sa akože divas ako hryzie, taha, šikanuje tvojho syna? Prečo? Ty s niekým žiješ polroka a tvrdis ze ho dobre poznáš?
@jakreb Promiňte, ale mluvím o "divokém hraní" ne o týrání.. Partnera znám 8 let, žijeme spolu přes dva roky, neznám ho půl roku.. Nezlobte se, ale přišla jsem si sem pro radu, nečekala jsem že mě bude někdo osočovat že přihlížím týrání svých dětí, to si tedy vyprošuju, tohle se u nás rozhodně neděje.
Promluvila bych si s partnerem o výchovném stylu, který preferuje, co tím chce dosáhnout. Ukázala bych mu přístup, co preferuji já, z čeho vycházím a k čemu to vede. Pokud chce vychovat sebevědomého jedince, tak musí dítě podporovat, ne ho ho srážet, provokovat. (Mně se líbí styl nevychova.cz, ukázala bych mu tento přístup.) Objednala bych partnera na párovou terapii. Pokud má v sobě nezpracované emoce, jako zlost, chová se dětinsky, má nějaký problém, který si kompenzuje na dětech, a to je hodně špatně, to bych mu rázně zatrhla, ať si najde stejně starého jedince na kterého si bude dovolovat. Vysvětlila bych mu, že v 3,5 letech je určitě dost chlap a nijak ho zocelovat nebude.
Pokud by začal provokovat syna nebo si něm léčit svoje komplexy, utla bych to hned v začátku. On má taky své hračky a dětem je brát nebude, jestli má sen o autíčku na dálkovém ovládání, může si ho koupit k narozeninám.
Jsem taková, že bych partnera za tohle chování vynesla v zubech. Jestli má svoje vnitřní zranění z dětství, to je blbé, ale musí se s tím pracovat, ne si to léčit na dětech.
@levandule_k Děkuji za odpověď, jsme na terapii domluvení, čekáme až se rozvolní situace.
Bohužel trauma má, je adoptovaný do rodiny, kde jsou peníze víc než láska takže nezná pomazlení, pusinky na dobrou noc, zná jen drahé dárky a chůvy..
Promiň, ale tohle chování co popisuješ by partner na syna zkusil jen jednou a už by letěl i z kuframa. Pokud má trauma z dětství měl se už dávno o to starat a řešit a ne si to vyvíjet na nevinem dítěti.
No házení proti vůli syna, když se mu to nelíbí, strkání, křičení, pošťuhování, kdyby to dělal vrstevník, tak to nazveš šikanou😉
Tak v té adopci bude zakopaný pes a asi tam budou další hlubší problémy, protože nevím, co bylo než byl adoptovaný, jestli byl v kojeňáku, jestli ho rodiče nechtěli nebo to nezvládali, jestli byl týraný. To jsou další traumata.
Mezitím můžete pátrat v nějakých knížkách zabývajících se výchovou a seberozvojem a naučit se mluvit o svých emocích a to, co nás trápí.
To chování k dětem je nevhodné, hlavně je strašně stresující, když je to takhle nevypočitatelné, někdy zlatíčko, jindy idiot. Dítě neví, co má čekat, pak reagují se strachem. Tady mu budeš muset říct rázné NE.
Osobně mi nepřijde, že on je v jádru zlý, tohle chování pramení z jeho zkušeností z dětství, ale v žádném případě to není omluva ani důvod tolerování jeho chování. Dětma se mu otevřely potlačená traumata.
Ptala bych se na možnost on-line terapie.
@kristenkulisova Ja ťa neosocujem. Ty píšeš ze hryzie, ťahá. To nie je divoke hranie. O tom si nic nepisala. Bohužiaľ.
Tie roky som zle pochopila. Je rozdiel niekoho poznať a zit s nim. Cize mladšieho mas s nim? K tomu sa ako správa?
A súhlas uz s napisanym.
To, že partner přistoupil na párovou terapii je super. Sám si evidentně uvědomuje, že jeho chování není dobré a budete hledat řešení. Hlavně to nenech vyšumět do prázdna.
@kristenkulisova me hned napadlo, jestli Vas partner neni nemocny? Schizofrenie? Ja tedy nemam vubec tuseni, jak se to projevuje. Nemam zkusenosti, ale tohle me napadlo jako prvni. Chovani je pri nejmensim zvlastni....
@kristenkulisova mého chlapa taky baví škádlit děti. Zlobí i děti ségry, ale tam je z toho jedna nadšená a schválně ho taky provokuje, aby s ní řádil a druhá se ho bojí. Moje dcerka je taky takový mazlík a je hodně kontaktní a tohle škádlení vůbec nechápe. U nás se to teda vyřešilo tak, že jsem mu vysvětlila, že každé dítě je jiné a proto to ne každé dítě snese a malá se hlavně rozhodla, že se od něho nenechá ani pochovat (přitom dřív jí normálně hoďku hlídal, kotrmelce s ní dělal, pomazlila ho a pohoda a teď řev jak když jí na nože berou), tak si to vzal k srdci a už ji tolik nezlobí. A i malá už ho zase začíná brát pomalu na milost. Nepochopil by to, že prostě nekteré děti jsou citlivější? Vždyť i u dospělých to tak je, někdo je na pošťuchování a slovní narážky a někdo na takové věci prostě fakt není.
@kristenkulisova
hele bude to cim dal horsi,jako nejhorsi je,ze tohle chovani jednou super a jednou spatne udela detem v hlave nehorazny bordel,ze ktereho se treba nikdy uz nevyhrabou.
Presne na tomhle principu funguji manipulatori,ze pouzivaji metodu cukru a bice protoze kdyby pouzivali jenom ten bic tak s nima nebudes a odejdes hned.Jenze porad te drzi u nej ty hezke casy,na to oni spolehaji.Jestli nechces z deti mit psychicky narusene osobnosti tak bych odesla co nejdrive.Bojis se,ze bez taty z nich nevyroste nic dobreho.Horsi to ale bude s takovym tatou.
@kristenkulisova K tomu pošťuchování, provokování a herním “soubojům”... Ono je to do jisté míry ve vztahu otec-syn normální a syn se tím i hodně naučí (např. prohrávat). Není to z mojí hlavy, četla jsem o tom v odborné literatuře. Záleží ale samozřejmě na té míře a na tom, jak to snáší to které dítě. To je už je strašně moc individuální. Jak to u vás doma doopravdy je, víš jenom ty sama 🙂
@kristenkulisova Jinak ještě píšeš, že máš strach, co z kluků bez mužského vzoru vyroste, pokud bys na ně byla sama. Otázka je i to, co z nich vyroste s aktuálním mužským vzorem, co mají...? 🤷♀️
@cherie24 Přesně tak, druhý syn tohle blbnutí taky miluje a směje se, první syn to ale totálně nesnáší. Jsou chvilky kdy přijde a řekne táto zvedni mě až na strop nebo udělej mi hop na postel a chce si zařádit, ne ale v takový míře jako přítel, ten by prostě řádil furt a když je odmítnutej, bere to jako útok na jeho osobu, že ho nemá syn rád atd..
a když je odmítnutej, bere to jako útok na jeho osobu, že ho nemá syn rád atd....tohle opravdu neni normalni chovani dospeleho vyrovnaneho a psychicky zdraveho cloveka.
@kristenkulisova
@kristenkulisova Přítel prostě nechápe, že každý je jiný a má rád něco jiného. Zkus mu to vysvětlit na příkladu na jídle. Někdo miluje houby, někdo je nesnáší, někdo si je dá rád, ale jen občas, stejně je to s blbnutím.
A kus mu vysvětlit, že to odmítání řádění, neznamená, že ho nemá rád, jen prostě syn tuhle zábavu má rád v omezené míře. Když mu dá prostor, časem s ním bude blbnout víc (možná).
Nebo si najdi na netu divadelní představení 4 dohody v podání Jaroslava Duška, rozebírá tam, že si nemáme věci brát osobně a spoustu dalších věcí.
@levandule_k
dospelemu chlapovi bys nemela mit tu potrebu vysvetlovat,ze kdyz s nim dite nechce radit podle JEHO predstav tak to neznamena,ze ho nema rado.
panebože, to myslíš vážně? že tenhle adept je vhodným tatínkem? a děti potřebují možná mužský vzor, který je však bude mít rád takové jaké jsou, ne z nich dělat něco podle svých představ, to potom chudáci děti...
můj manžel a tedy i otec našich dětí řádí s dětmi, ale pokud starší zavelí, že už nechce, že to stačí, tak to plně respektuje...my děti učíme, kde jsou ty hranice, stejně tak je dodržujeme i my u dětí...
prostě dokud se smějí, je to sranda, jakmile mají nedaleko k pláči už to sranda fakt není...stejně tak každé dítě je jiné, dcera klidně vydrží půl dne beze mě, syn ani náhodou ani 5min, kluci jsou celkově mnohem víc citlivější...
@kristenkulisova to u nás to snad jako útok na svou osobu nebere, ale děti si to vyřešili sami 😀 Moje dcerka se rozhodla, že na ní vůbec nebude sahat a od ségry ta menší se ho hrozně bojí, ale mě u nás mazlí a pusinkuje a chlap pak i sám přišel s tím proč to tak je a proč k němu ty děti vůbec nechtějí, když se mnou se holky tulí. Tak jsme o tom hodili řeč a u holek se teď krotí a řadí jen s tou nejstarší, která to má ráda. Třeba do toho holky taky dorostou, ale teď prostě nechtějí, tak jsem mu řekla ať je nechá být a nechá je ať k němu samy přijdou. 🙂
@kristenkulisova hele než párovou terapii by se měl sám tatínek nechat vyšetřit, páč tohle není žádný útok na jeho osobu....
@zelenaesmolda Kdyby všichni měli láskyplné a podporující rodiče, učitele, měli dostatek vhodných podnětů a všichni všechno věděli, tak není potřeba existence fóra na MK.
Stejně jako se někteří chlapi nenaučili po sobě uklízet a nechápou to, tak někteří prostě mají problém ve vztazích a chovají se jak neadrtálci a musí se holt naučit věci, které jsou tobě vlastní od přírody.
Vzhledem k tomu, že to chtějí řešit na terapii, která ale teď není dostupná, kvůli covidu, tak je je za mě lepší, zkusit o tom více komunikovat bez výčitek, hledat kořeny problémů a více vysvětlovat, co tím kdo myslel.
Tady je zase světic a psychologů 🤦🏽♀️
Já bych jen ráda řekla, že občas si tatínek náročně hledá cestu i ke svému vlastnímu dítěti, natož když není jeho. Zvlášť pokud má sám nevyřešená traumata z dětství. To když někdo nezažil, velmi snadno někoho odsoudí, aniž by si dovedl představit, jak je to těžké.
Rozhodně je na místě terapie - zejména pro přítele, ale ideálně asi rodinná. To chování samozřejmě není v pořádku, ale dá se řešit. Pokud on na terapii přistoupil, chápala bych to tak, že si problém uvědomuje, takže to asi nebude takový hajzl, jak tu z něj některé dělají. Pokud by ani to nepomohlo, tak teprve potom bych řešila, co dál. Hodně sil 😉
@kristenkulisova ještě mě napadá, že to třeba nemusí být myšleno zle, ale že se prostě neumí chovat k dětem. Ja to vidím i na svém chlapovi. On má děti moc rád, ale je v tom takový neohrabaný a krom toho škádlení a řádění moc neví co s nima 😃 ve výsledku musíš vědět ty sama, proč se tak chová a jestli se s ním dá rozumně promluvit, my s ním nežijeme ... Ale dětství dělá opravdu moc a jestli je ochotný to řešit, tak to je fajn, to by neudělal každý chlap
@kristenkulisova Žijete spolu přes dva roky a už máte 1,5lete dítě.. Já myslím, že jsi neměla čas předem poznat jaký bude chlap táta pro tvoje dítě, to že ho znáš 8let nic neznamená, až společně soužití vztahy prověří.. Já bych nesnesla aby někdo trápil moje dítě, takže bych mu dala nůž na krk, buď se začne chovat normálně, nebo konec.
@izz76 Taky bych to ráda udělala, ale co mám dělat? Jít bydlet s dětmi k rodičům, změna školky atd nemluvě o tom jaký by bylo za chvíli dusno tam..
Nebo mám dát 1,5 letýho syna do školky abych mohla od rána do večera makat a 3 měsíce šetřit aspoň na kauci?
Je to strašně složitá situace, mám jí odpřemýšlenou od A do Z ale prostě nevím, co dělat, proto píšu sem. Spoustu lidí píše že by odešlo. Já bych taky ráda odešla, ale jak? Úspory jsou za covid období v háji protože partnera vyhodili ze 3ech prací kvůli covidu a nemám teď prostě peníze abych si někde zaplatila a vybavila byt a do toho měli děti dost pozornosti..
@kristenkulisova nejdříve je potřeba se pokusit spolu domluvit a zabojovat na vašem vztahu, i vztahu k dětem, nejlépe i za pomoci někoho třetího(terapeut, mediátor). A teprve pokud se to nebude nikam posouvat, odejít se dá vždycky. Partnerské a rodinné vztahy je potřeba vybojovat a někdy to není lehké. U vás bych řekla, že to bude spíš náročné, ale rozhodně ne nemožné. Ale odcházet při každé nesrovnalosti? To je přeci blbost. To by tu nakonec nebyly žádné rodiny. Většina fungujících rodin si to fungování musela nějak spolu vybojovat
@izz76
@kristenkulisova tady ti 90% ženských napíše, že nechápe na co čekáš a už jsi měla být dávno pryč, protože ono je velice jednoduché odejít ze vztahu a ještě jednodušší odejít s dětmi... Zřejmě tady má většina doma dokonalého chlapa a vztah jako z amerického romantického filmu, a proto je rada jednoduchá - kopnout chlapa do prdele, ale to že to někdo napíše sem ještě neznamená, že by vážně odešel, kdyby v tvojí situaci byl.
Myslím si, že největší dar lidí je schopnost mluvit, tak toho využij, prober to s chlapem, vysvětli mu to, zapracujte na tom a pokud to bude stále stejné a nic se nezlepší, pak začni řešit jak to udělat dál 😉 psala jsi i něco o tom, že je ochotný s tebou někam zajít a na vztahu zapracovat? Jestli ano, tak to udělejte, zamakejte. Spousta chlapů ani není ochotná někam zajít, to byl brala jako pozitivum
ahoj to jsou mi tady rady k popukání, až se divím kolik pisatelek má tady dokonalé vztahy muže a děti..ale nedej bože že by se proti jejich myšlení někdo postavil..letěl by jak papír 🙂 jj známe takové. partner by měl respektovat povahu tvého dítěte, každá bytost je jiná, jde o to najít hranici...zeny jsou od toho mazlení a ochrany a tatínci na kravinky a rizikovky...v podstatě by měli udržovat rovnováhu..vyvažovat naší opatrnost a přecitlivělost a i to každá vnímá jinak dle sebe...určitě zajděte k odborníkovi, pomůže vám to bez emocí uchopit a zprostředkovat...veřím že to půjde, ale bude lepší když mu na to dá náhled i někdo jiný než ty už z pozice rozhořčené vyčerpané ženy, která už toho prostě ná plné kecky.
@europa00
Kdes vycetla,ze tu mame vsechny dokonale vztahy?
Dost pochybuju, že se chlapovo chování zlepší. Spíš naopak. Co to je za člověka, když trápí malé děti? Odešla bych od něj.