Přitahuje mě jiný muž, jsem 15 let vdaná - nevím, jak z toho ven
Ani nevím proč to píšu...asi se potřebuji vykecat a vidět realný pohled někoho z venku. Nikomu to nemůžu říct. Jsem 15 let vdaná, mám 2 děti. Můj manžel je skvělej chlap. Jenže...asi 5 let znám jednoho muže...kamarádili jsme spolu, opravdu jen kamarádili. Vždycky se mi hodně líbil fyzicky i lidsky, máme společné koníčky, zajímají nás stejné věci. Prostě kdyby byl ženská, byla by to moje nejlepší kámoška 🙂 Je to asi půl roku, kdy jsme se líbali...prostě se to stalo..(chtěli jsme to asi oba), od té doby ještě asi 3x...nic jiného nebylo...já jsem od té doby úplně v prdeli. Nemůžu spát, skoro ani jíst...připadám si jak zblblá 16-náctka. Doma se snažím. Manžel nic netuší. Ale už to moc nedávám, hrozně mě to ničí. Mám pocit, že jen přežívám nic mě nebaví. Teď jsme byli s rodinou na dovolené a já jsem myšlenkama úplně jinde. Vždycky jsem to hrozně odsuzovala a najednou se mi to stalo. S přítelem se vidíme v práci, ne úplně pravidelně ale vyhnout se tomu úplně nejde. Když ho vidím mám pocit, že se mi rozkočí srdce. Teď je měsíc pracovně mimo...nevidíme se...ale je pravda, že jsme v kontaktu přes telefon...a je to pořád horší. On je taky ženatý, o své ženě mluví hezky...ale já vím, že jim to nefunguje (z dobrého zdroje). Vůbec nevím, co si se sebou počít...šíleně mě to trápí. Vím, že mu na mě záleží a má mě rád. Kdykoliv potřebuji, je tu pro mě. Nechci si rozvracet rodinu, nechci podvádět manžela, chci na něj přestat myslet, ale při představě, že mi zmizí ze života bych se zbláznila...někdy v noci i brečím...jsem fakt asi magor. Stalo se Vám to někomu?
Nechápu se....nemám doma absolutně žádný problém...s manželem si rozumím, je hodný pozorný, skvělý táta, v sexu si rozumíme (i když ted mi to moc nejde), máme dům, finančně se máme dobře....nedávno jsme ještě mluvili o třetím dítěti..... a já takhle zblbnu...hlavně si nejde poručit přestat...zkoušela jsem to snad milionkrát...
stat se to muze kdykoli , komukoli. Osobne si myslim, ze v hlave mas takove to “zakazane ovoce” jak asi chutna ... je treba ten mozek nejak osalit , ze to zakazane neni, a ze jste dosahli nejvyssiho bodu “libacka” a vyssi level proste neni ...nebo spis zkusit vnimat ze i on ma spatne vlastnosti a nemit ruzove bryle a casem to prejde , kdyz jin to nefunguje tak to neni chyba jen manzelky .. on k tomu urcite nejak prispel , treba zjistis ze je to zaletnik ... a jsi jedna z mala co ma v merku ..
Stat se to muze, ja jsem kdysi dost z chlapa krasne zblbla, rozumeli jsme si v praci i povahove, stejne zajmy, podobne mysleni, jen nebyl (aspon to rikal) prave zadany, ale diky bohu rozum zvitezil a "nic" nebylo. Po uplnem procitnuti jsem zjistila, ze bych s nim byla sice kratkodobe asi velmi stastna a po zbytek zivota uplne zoufala. Jako jeho dve predchozi partnerky, kterym rozboural zivot a prejel je jak parni valec. To se clovek ale dozvi az z vice dobrych zdroju a po odlozeni ruzovych bryli. Ono taky, kdyz je clovek zamilovany, slysi jen to, co chce slyset. Typicky "ma v manzelstvi problemy, jeho zena je hrozna" = chudak malej, nemuze ji ani citit, dela mu ze zivota peklo. No jo, ale proc se teda nerozvede a spi s ni v jedne posteli? (Prikladmo). Stastnou volbu😊
Jinak, vsimla sis, ze o tom panovi mluvis jako o "priteli"?
Podívej se na klimese a jeho přednášky .... snaž se to ustát ... chce to čas. Jednou budeš rada, ze jsi neznicila svoji rodinu..
@lioness34 Souhlasim, zamilovani bych se taky snazila nepodlehat, zazila jsem to vickrat a stejne to pak odeznelo. Vzdycky me fascinuje kdyz nekdo potka "dva nejlepsi chlapi na svete". Ja nikdy nepotkala ani jedinyho chlapa na kterym by me neco dost zasadniho nevadilo.. A to jsem jich potkala fakt hodne 🙂)
@jednaholkaa já takhle potkala ale udržela se nedošlo ani na pusu.... myslela jsem si ale ze je skvělý atd a dnes jsem tak rada ze jsem se udržela a nic.. mam manžela deti a i když někdy mě štve stejne ho miluji... a jsem za něho rada. Podle mě tyhle vystřízlivěni trvají rok až dva a pak člověk zpětne vidí co vše zničil.... já jsem se našla v Klimešovi on to hezky popisuje... a navíc si myslím ze nikdo nemá rad cizi deti jako svoje to jsou opravdu výjimky.... a za další když něco funguje x let a při vás ten člověk stojí i když jsou problémy, tak ono kdo ví jak by obstál ten druhy zda by vás stále miloval atd takže pokud funguje jeden vztah a “jen” se zblázni hormony - chce to vydržet. A vůbec když v tom jsou deti....
Pokud Ti manžel nic špatného nedělá, tak jej neopouštěj. Chápu, že po 15 let asi ve vztahu chybí nějaké to vzrůšo, ale za 15 dalších let bys zase řešila to stejné, ber to jako platonické pobláznění nebo dejme tomu románek co dodá trochu koření do života, ale toť vše.
Ono jde ''poroucit si prestat'', ale musis chtit, a ty v tuto chvili nechces. To je ten problem - chces neco dalsiho mit s tim ''pritelem''. Vim, jaky tohle je, a napisu ti kroky, ktere pomohly mne:
1: Ujasnit si, co vlastne chces. Oba mit nemuzes (nebo muzes, ale zarucuju ti, ze to dopadne velmi spatne), takze si ujasni, jestli chces zustat s manzelem anebo jestli chces toho druhyho. Jestli chces toho druhyho (coz teda nedoporucuju, ale rozmysli se), tak mu to rekni, rekni to manzelovi, a rozved se. Jestli chces zustat s manzelem, tak si musis uvedomit, ze tim padem jediny reseni je ''rozchod'' s tim druhym. Takze -
2. Uvedomit si, ze ten druhy je jenom chemie->droga, nic vic. Je to drogova zavislost a resenim je se drogy zbavit a chvili prezit abstak. Pak budes casem neskutecne rada, zes to udelala.
3. Zbavit se ''drogy'', tzn. dat prostor mezi tebou a tim druhym. Pokud spolu pracujete, tak zmenit praci, rict mu, ze jelikoz ti plete hlavu, tak s tim ''pratelstvim'' koncis, protoze neni zbyti. Smazat si jeho cislo a utnout komunikaci. Chvili ti bude mizerne, pak zacnou svetly dny a casem budes zase velmi stastna s manzelem a stastna, zes udelala spravnou vec.
Kdysi mi jeden rozumny clovek rekl ''Odchazet ze vztahu jedine nefunkcniho a jedine proto, abys byla chvili sama. Neodchazet nikdy z funkcniho vztahu do jineho vztahu.''
Proste vsechno jde, kdyz se chce 🙂 ''Nemuzu//nejde to'' jsou jenom vymluvy, podobne, jako kdyz obezni clovek do sebe cpe cokoladu a rika ''ja si tu cokoladu proste dat musim''. Ne, nemusi.
Jakmile se rozhodnes hlavou a budes poslouchat rozum a podle toho ucinis kroky k tomu, abys toho druheho ze sveho zivota vymazala, tak budes zase stastna.
Ja jsem si cely zivot myslela, ze se citum neda porucit. Kamarad mi tvrdil, ze da - ze jakmile se clovek rozhodne hlavou, tak srdce bude nasledovat. A nasledne jsem zjistila (protoze jsem musela), ze je to pravda - pokud se clovek nejak hlavou rozhodne (a opravdu rozhodne, ne jenom ''naoko'' a v hloubi duse jinak), tak srdce proste nasledovat bude. Je neskutecne osvobozujici pocit vedet, ze clovek ma skutecne kontrolu nad svymi city, pokud tu kontrolu chce mit.
Ahoj, něco podobného řešila sestra, ovšem s tím, že v tom nefigurovaly děti. Také měla (díky uvědomění si i má) stále relativně fungující vztah, ovšem při každém mráčku na obloze si odskočila k milenci... No a řešila- jít za milencem, kterého sice znala roky, oproti příteli, nebo zůstat ve vztahu, ale je rozdíl znát a znát... Milenec ji vždy vyslechnul, byl pozorný, chodil s ní na večeře, do divadla, ALE nežila s ním. Milenec byl ženatý a i když se chtěla s přítelem rozejít a být s tím milencem, tak on nechtěl... Tak si přes různé známé zjišťovala, jaký to tedy má vztah s manželkou a měl i s jinýma ženama, no a racionálně si přiznala, že by to krátkodobě asi klapalo, ale po delším čase by přišlo ono vystřízlivění... Jak už psala karlajasmine, je to určitý druh něčeho zakázaného a chce si to uvědomit, že máš milujícího a pozorného manžela, dvě krásné děti, které milují svou maminku i tatínka a nikdy dopředu nevíš, jestli by to s "přítelem" vůbec dlouhodobě fungovalo. Podržel by tě v napjatých situacích? Miloval by tvé děti? Byl by pozorný stejně jako manžel i po 15 letech? Napadá mě spousta dalších otázek. Každopádně držím pěsti, aby tvé manželství toto poblouznění ustálo! 😉
@qwe61 proboha, neblbni! Mas to, co nema vetsina lidi, mas fungujici vztah, fajn muze a deti. Nerozbijej to kvuli chvilkovemu poblazneni. To by byla strasna skoda. A dopadlo by to tak, ze bys sem za rok psala, jak jsi blba, ze jsi sla za srdcem, ono to stoji za pytel a manzel uz te nechce (pichopitelne) ani videt.
A hlavně chlap (milenec) co řeší krizi doma milenkou (momentálně Tebou) bude vždycky krize doma řešit další ženou..... teď má manželku co mu porodila deti a podvádí ji - ať už to doma klape nebo neklape....
Je několik možnosti jak to dopadne:
A:zustanes u svého manžela a deti - chvíli budeš hotova ale to vše přejde ... zpětne budeš rada až budeš na stará kolena sedět vedle chlapa co té vždy podržel nebo částo při Tobě stal... a ti se nebavíme když mu zemřou rodiče nebo on bude vážne nemocný...ty budeš mít čisté svědomí ze jsi s nim ...
B: Ty se rozvedes a milenec ne - pro tebe dost na houby - on bude mít stále rodinu ženu atd a ty budeš sama.... tvůj manžel si dřív nebo později najde ženu a ta mu bude líbat nohy když se s nim bude mít dobre a jen tak se ho nevzdá - možná dle veku vysadí antikoncepci a zařídí si novou rodinu a to ty budeš mít utrum tuplem, plus dětem to ublíží atd atd
C: rozvedete den oba ... pominu to ze oba jste na něco zvykli...ale mate vážný k dětem i manželce a manželovi ... a jak jsem psala výš - pokud bude krize on to bude opět řešit milenkou - navíc vídat se s nynějšíma budete muset atd atd byla by jsi na toto připravena?? Co deti, co manžel manzelka ... a byl by on takový hrdina??? Postaral by se o tebe když by jsi byla nemocná??? Co scházeni s dětmi? Vánoce svatky narozeniny....
Za mě povazuj si toho co mas doma....😉
@karlajasmine Já Ti nevím...obyčejně s Tebou souhlasím, ale situaci ve které je tazatelka znám - a u mě to takhle nefunguje. Pokud se mi z někoho podlamují kolena, neumím si to zakázat. Naopak bych řekla, že zákaz jako odpor emoce víc rozdmýchá, než umlčí. Spíš mi pomáhá uvědomit si, že sice jsem zamilovaná a zpitomělá, ale že zamilovanost není láska a otce mých dětí mi nikdo nenahradí. Z toho co tu zaznělo je podle mě nejefektivnější přerušit kontakt a nevídat se.. Jinak myslím, že samotná zamilovanost mimo vztah není nic za co by se měl člověk pranýřovat, a že se přihodí skoro každému, kdo žije v delším vztahu. Nedělám si iluze - myslím, že čas od času se to přihodí i těm našich chlapům. Spíš asi jde o to, to ustát.
@urtica je jedno co pomůže jen ať má zakladatelka návody a tipy a ať se snaží to ustát a zůstat s rodinou.....ono se to dá zakázat ale musíš se neustále přesvědčovat ze by to neslo a ze kdo ví jak by to bylo atd atd myslím ze není nutné dávat výpověď ale chce to disciplínu a vydržet 3-6mesicu. Možná rok. Pak bude rada ze to vydržela až ho uvidi s jinou kolegyni .... a vůbec v práci si začínat milenecky vztah bývá masakr pro všechny
Musis si rict jake to bylo na zacatku s manzelem vem si ,ze kazdy vztah jednou zevsedni ted je to vzruso casem uz nebude.
@urtica Ja to nemyslim jako ze zakazat si city, to nejde, ale proste se hlavou rozhodnout, ze ty city nejsou dulezity a ze z toho nic nebude, jako ze rozhodnout se, ze s tim clovekem nic mit nechces a udelat vsechno pro to, abys toho cloveka uz nevidela, a city se pak srovnaji samy, takhle jsem to myslela.
tak to utni, protože i přes tenhle strašně romantickej příběh pořád klasicky podvádíš svýho chlapa 🙂) a ubližuješ svýmu vztahu s ním... scénář není možná tak složitej, jemu to doma se starou nefunguje, nakonec zjistí, že tě vlastně miluje a nemůže bez tebe žít no a ty půjdeš a rozvedeš se...možnost, že rozbiješ fungující rodinu je velká. Tak o tom popřemýšlej.
Asi nemá cenu tu zdlouhavě něco rozepisovat - takže stručně - za mně - pokud si s někým píšeš těžko na něj zapomeneš, stačí se ze občas vidítě - ale být tebou pokuď chceš zůstat s rodinou a na toho kamaráda zapomenout tak omez kontakty na nutné ahoj když se potkáte v práci - žádné telefonáty, vzkazy, dopisování přes telefon a vykecávání u kafe - tohle tě fakt akorát psychicky rozdeptá .... časem zapomeneš na každého ale až po tom co přerušíš to pouto
Taky si myslím, že za poblouznění nikdo nemůže, stát se to může každému. Ale to, jak k tomu přistoupíme, to už je naprosto na nás. Pokud by to bylo jen lehoučké flirtování a dokázala jsi to udržet v mezích do doby, kdy Tě to zase přejde, tak bych řekla, že jako ok. Trochu Ti to zpestří stereotyp, i když třeba je to lehce na hraně, tak kdo z nás si nikdy nezaflirtoval. Jenže Ty jsi tu hranici už překročila a značně (líbání). Pokud nechceš rozbít rodinu a manželství je fajn, tak za mě naprosto přerušit kontakty. Když je to kolega, tak změnit práci a utnout naprosto veškeré styky s ním. Pokud naprosto nepřichází v úvahu změnit práci (i když teď je doba na změnu práce dobrá a třeba by Tě to i fajn posunulo, plus zaměstnalo hlavu novými podněty), tak alespoň omezit komunikaci na naprosté minimum. Pánovi vysvětlit situaci, předat pracovní věci, které se ho týkají, někomu jinému. Pokud ani to nejde, tak s ním opravdu řešit jen práci, na strohé úrovni. Jinak žádné osobní řeči, mobil, natož schůzky. Je to těžké, ale časem to přejde a budeš na to ještě vzpomínat, co jsi blba a že je dobře, že jsi to ustála.
Myslím, že tohle se může stát úplně každému i v rámci šťastného vztahu. Jsme lidi, ne stroje... Chápu, že tě to musí hodně trápit. Kdyby se to stalo mně, po zkušenostech z minulosti bych to dnes řešila asi tak, že bych si sama zašla k psychologovi - partnerskému poradci (můžeš tam jít i sama) a zkusila bych to s ním probrat a poradit se, jak dál.