Přestěhovat se před porodem k příteli x zůstat u rodičů?

Nemohla by si maminka vzít třeba na nějakou dobu po tvém porodu dovolenou a být přes týden s tebou u partnera? Rozhodování je to těžké. Být sama s miminkem hned po porodu absolutně bez pomoci bude hodně náročné.

Já jsem pro, že rodina má být pohromadě, zvláště bude li už miminko na světě. I když přítel pracuje daleko, je to i jeho dítě a v dobu kdy bude s vámi, by se měl alespon nějakým způsobem zapojovat ihned.
Sama osobně si nedovedu představit být těhotná a žít jinde.
Co se týče péče o miminko,určitě to zvládneš, něco naučí v porodnici, něco na předporodních kurzech,z toho bych strach neměla.
Jak jsem psala,jste skoro rodina a jako rodina by jste měli fungovat.
Rozhodnutí za tebe nikdo neudělá,to musíte vy sami s přítelem.🙂

Zůstala bych tam, kde budš mít pomoc. Zvlášť, když je to první dítko. Ze začátku jsem byla ze všeho vyplesknutá a strašně mi pomohlo, že jsem měla k ruce manžela i mojí mamku (přijela, když jsem poprosila). Prvních pár týdnů, než se zžiješ, bych byla u rodičů. Nebo ať si přítel vezme alespoň na 2-3 týdny dovču a můžete být spolu.

Já bych se stěhovala za přítelem... péče o miminko není až tak náročná a mně osobně by bylo líto, že bychom byli společně tak málo..... 🙂

Být Tebou,tak se odstěhuji k příteli.Andrejka3741 to píše dobře: Rodina má být pohromadě. Na péči o miminko není nic složitého,je zbytečné se toho bát.Já jsem se odstěhovala za svým mužem 5500km od domova.Z porodnice mě pustili za 48 h.Také jsem měla obavy,ale neboj se,zvládneš to v pohodě.V porodnici Ti všechno ukáží a poradí.Žádná nejsme super žena 😉

Chtěla jsem ti poradit to samy co Olga - jed k příteli už teď, a ať si tvoje mamka pokud možno vezme dovolenou a prvních 14 dni tam s tebou je? Děti se hrozně rychle mění a tvůj přítel by ze svého dítěte jinak nic neměl..

Odstehovala bych se k priteli. Pece o dite se zvladnout da. Mam jeden pripad z okoli, kdy se matka a dite odstehovali k rodicum aby ji pomohli, no pomohlo to akorar tomu, ze se j vztah rozpad. Pokud bych nevzladala,poprosila bych mamu abx si vzala volno a nebo s domacnosti prinejhorsim placenou vypomoc. Jinak pritel si neplánuje vzit volno tesne pred porodem a po taky? Dela to strasne moc.

já bych se přestěhovala hned k příteli s tím, že bych požádala mamku, aby po porodu přijela třeba na týden za mnou a v začátku mi pomohla. Pokud jste s přítelem domluvení, že budete bydlet v jeho městě, je potřeba začít, i když to nebude lehké. Pokud je vše v pořádku, je péče o dítě tak trochu intuitivní. Když mamča přijede na ten týden, bude to tak akorát. A kontakt s otce s dítetem je důležitější než tvoje pohodlí...

Já bych se odstěhovala k příteli. Když se nám narodila první dcera, manžel tou dobou jezdil také pracovat pryč, domů jezdil jen na víkend. V pátek odpoledne jsme si malou přivezli domů (i s vědomím, že je postižená, s instrukcemi od doktorů, co vše máme hlídat) a v pondělí nad ránem už odjížděl. Bála jsem se, jak to zvládnu, ale bylo to v pohodě. S holčičkou jsme si najely na vlastní režim, bez nějakých tlaků a tatínek jezdil na víkendy, kdy si miminko užíval 🙂 Zkus se poradit s maminkou, jestli by k vám nepřijela alespoň na týden po porodu...

Taky jsem pro pritele s tim ze mamka si vezme dovcu pokzd bude chtit...a az budes sama nestresovat se... Kdyz mimi nespi v noci tak spi pres den ...kdyz mimi spi spi taky. Nakup jednou tydne velky az bude pritel doma pozdeji prrochazkou s kocarkem i na mensi....uklud nehrotit neresit ono se to nezblazni....obedy v nejhorsim vozi i az domu i v malych mestech....jelikoz pritel pracuje v nemecku predpokladam ze nebere napr pouze 9tis cisteho v kc tak si zaplat kdyz bude treba pani na uklid. Neni to tak drahe ;) ale treba ani potreba nebude....tak at se dari ;)

Muzu napsat vlastni zkusenost. Stehovali jsme se s manzelem do vlastniho mesic pred porodem, nikoho jsem tu neznala, rodina daleko. Manzel mel tyden dovolenou a potom jezdil kazdy den domu a i tak to bylo pro me hodne narocne. Sama bych to nedala. Byla jsem prestastna, kdyz prijela mamka, aby mi pomohla. Problemy s kojenim, spatne pribirani miminka, nevyspani, rozhozene hormony v sestinedeli, to vsechno muze nastat (a u nas i nastalo) a pro citlivejsi povahy to muze byt bez pomoci nezvladnutelne, zvlast kdyz jde o prvni dite. Asi je to individualni, ale me teda v tech prvnich dnech doma mnohem vic podporila mamka, nez manzel. Prece jen navarila, pomohla se vsim kolem miminka. Zkusenosti s peci o dite tisicinasobne vetsi nez manzel a ja dohromady. Takovy ten nadhled nad situaci.
Za me - jestli se s tim pritel srovna, zustala bych aspon to sestinedeli u rodicu. Pritel jiste bude mit narok na nejake volno, muze si vzit dovolenou a byt aspon ten prvni tyden s vami.

Stěhovala bych se k příteli. Být na jeho místě, bylo by mi líto nebýt s miminkem jak jen to jde. Já tedy pomoc nikoho moc nechtěla, ale já jsem taková dravá, do všeho se vrhám radši sama, než aby mi do toho někdo kecal. S miminkem je to sice náročnější, ale dá se to zvládnout. Hlavně to brát se selským rozumem. Koupání a starání se o mimčo se bát nemusíš. Ono to tak nějak automaticky půjde samo. Přebalování i to koupání ti ukážou v porodnici a pak už na tom nic není. Hlavně se toho nebát. S mimčem se sice musí opatrně, ale není z porcelánu. Sice je trochu škoda, že na to budeš dost sama, ale zvládnout se to opravdu dá. Mimčo se nají, přebalí, chvilku kouká a spí, pokud je zdravé a netrpí na koliku. Neboj, to zvládneš.

Hele záleží na vás jak se domluvíte, jestli budeš doma u rodičů a přítel holt bude jezdit za vámi místo domů, nebo jestli se přesuneš k němu a pomůže ti mamka nebo tchyně, prostě někdo kdo má s mimčem už zkušenost tak na týden aby s tebou byl. Ano péče o dítě není složitá ale je náročná. Uvědom si že kojit po 2 hodinách budeš i v noci, pokud jako já nebudeš mít mlíko budeš navíc ještě připravovat sunar a vyvářet pak flašku a to už se vůbec nevyspíš takže v tomto ohledu je fajn se aspoň na jedno krmení trochu vyspat, pokud budeš v pohodě kojit zas přes den může mamka pomoct s vařením a domácností a ty si odpočineš. Další věc jsou prdíky. Některý mimča na to trpí hodně a doslova prořvou dny i noci a to že někdo vezme řvoucí mimčo na půl hodiny do vedlejší místnosti a bude mu snažit ulevit zatím co ty si trochu odpočineš a nebudeš pak tolik nervní a navíc budeš vědět že je ve zkušených rukou to taky dost pomáhá. Budeš mít prostě jistotu že když něco mamka bude vědět co dělat a za ten týden už to v pohodě zvládneš. A jestli z toho máš strach domluv se jeden týden mamka, druhý týden tchyně a třetí a čtvrtý přítel. Já bych si asi netroufla zůstat úplně sama s prvním dítětem a nevědět co dělat, nikoho tam neznat ani žádnou jinou maminku poblíž co by kdyžtak poradila. V porodnici tě naučí základy ale co dělat v případě že se v noci spustí monitor dechu mě třeba nikdo neřekl.

Já mám docela dilema. Z jedné strany je určitě důležité aby malá bývala v kontaktu s tatínkem.Na tu druhou stranu a to mluvím jen za sebe, si nedovedu představit,že jsem hned po porodu úplně v jiném prostředí,kde vlastně nikoho neznám,nemám přátelé,rodinu. Jsem tam úplně sama. Pokud to teda takhle máš... Snažila bych se nějak rozumně domluvit s otcem mimča,aby si vzal na týden dovču a v začátcích byl s námi. Pokud by to opravdu nešlo asi bych ze začátku zůstala u rodičů. Protože nejde jen o tu pomoc s miminkem,ale taky o kontakt s lidmi,blízkými a to asi 450 km daleko od všech moc dobře nejde.

Podle..me..je lepší se přestěhovat aby on ji také mel u sebe alespoň ty víkendy hlavně aby si dítě muselo zvykat stále.někde jinde. Je hloupost a přítel.si přece může na první týden dva vzít volno a byt s vama..nevidím řešení v tom spoléhat ve vašem věku na rodiče

Ja bych se urcite prestehovala uz ted, nedovedu si predstavit, ze bych nemela byt s muzem alespon kazdy vikend.

Ahojky. My jsme se mesic pred porodem s prvním deckem stěhovali do zahr. Mela jsem podobný dilema jako ty - porodit v Čechách zůstat u rodičů a pak dojet, nebo odjet do nezname země, s neznamym jazykem a do neznámého prostředí... Rozhodla jsem se jet s muzem. Bylo by me i jemu lito kdyby přišel o prvni týdny a měsíce s deckem. Byli jsme ze začátku sami, ale zvladlo se to. Po par dnech přijela na nějakou dobu babička a pomohla. Z vlastní zkušenosti - udelala bych to tak jak psala evulina77. Neboj se že péči nezvladnes - přijde to "samo". navíc budete porad v Čechách a existuje telefon a skype. Takže zdar a sílu 🙂

Rodina sice má být pohromadě a otec má právo na miminko, ale...to, co miminko potřebuje v první řadě, je maminka, co to zvládá pokud možno v pohodě. Nevím, zda znáš někoho v místě bydliště přítele nebo bys tam byla úplně sama. Osobně bych velice váhala se stěhovat ještě před porodem někam, kde budu na všechno sama. Vůbec nevíš, jak náročné dítě se ti narodí, kolik pozornosti a péče bude vyžadovat, jak často bude plakat (jsou děti, co pláčí několik týdnů v kuse, jako např. můj synovec celé šestinedělí). I kdyby to mimčo bylo zlaté, pořád ještě musíš myslet na to, že s ním musíš vyřídit veškeré nákupy, vše zařídit, pořešit všechny doktory, úřady apod.
Mluvím tak trochu z vlastní zkušenosti. Manžel nepracuje v zahraničí, jen dojíždí denně do práce a vrací se domů pozdě večer. Na našeho tříměsíčního syna jsem tedy od pondělí do pátku cca od 6 do 19 hodin sama. A můžu ti říct, že toho mám občas plné kecky a to je náš malý teď už zlatíčko. Pokud chci k lékaři, beru ho s sebou, na spravení zubů jsem se ještě neodhodlala, protože to je několik návštěv a s kojením neumím naplánovat. Moje rodina bydlí přes půl republiky, rodina manžela sice podstatně blíž, ale podpora (hlídání, pomoc) od nich není. Díky bohu za kolegyně z práce a za občasnou návštěvu neteře - nikdy bych nevěřila, jaké blaho třeba je, když někdo přijde a já si v klidu můžu dát aspoň dlouhou horkou sprchu...
Dá se řešit skoro všechno, ale z mého momentálního pohledu je pocit "jsem tu na všechno sama" docela problematický...a od tohoto pocitu je pak poměrně blízko k tomu vyčítat to partnerovi, že je to vlastně jeho chyba.
Nemusí to tak být, ale fakt si promysli, jestli tam mimo přítele máš nějaké zázemí, někoho, kdo by pomohl, případně chvilku pohlídal, případně aspoň došel na kafe a tak. Pokud ne, osobně bych do toho nešla - protože já už teď vím, že bych to nezvládla.

Já bych se přestěhovala co nejdříve. Snažila bych se zabydlet a najít si kamarádku v místě. Jde to i přez MK. Pak můžeš třeba poprosit mamku, aby se na dobu porodu k vám na nějakou dobu nastěhovala, ať máš jistotu, že na to nebudeš sama.

Urcite bych se přestěhovala a to co nejdřív at se můžete aklimatizovat v novém prostředí ještě před porodem..Jinak moje kamarádka zůstala v18ti sama s miminkem a zvládla to, její mamka u ni byla asi4dny, pak už musela bojovat sama.

Pokud v jeho městě máš žít, šla bych do toho co nejrychleji, ať si tam třeba i najdeš známé. Jinak bych uvažovala o variantě, aby přítel na víkend jezdil k vám domů místo k sobě do bytu, příp. jste se přestěhovali blíž rodičům. Přece jenom, když bude problém, rodiče nebudou moc hned dojet stovky kilometrů.

Taky bych se odstěhovala. Chtěla bych se sžít s miminkem sama a ne aby mi mamka radila co a jak. Přeci jenom měla děti před více než 30 lety a od té doby se leccos změnilo. Mamku mám ráda jako nikoho na světě, ale bydlet bych s ní nemohla. Na výchovu dětí máme rozdílné názory. Rady typu nech jí brečet nebo se z toho zblázníš mi stačí poslouchat do telefonu nebo občas o víkendu. Slyšet to každý den bych nemusela.