Přerušení kontaktu s jedním z rodičů. Máte zkušenost?

Lepší osobně a vše vyřešit

V detstvi mi hodne ublizovala mama. V dospelosti jsme spolu pak navazaly takovy povrchni vztah, ktery byl docela fajn, jen tam pod povrchem neustale cihaly vsechny ty veci, co mi kdy udelala (a co jsem podle ni udelala ja ji). Vygradovalo to, kdyz jsem ji pozvala na svatbu, kde se citila malo vitana a nakonec odesla bez rozlouceni hned po jidle po obradu, a po svatbe mi napsala serii opravdu skaredych emailu, kde mi vytkla uplne vse, co jsem ji kdy udelala (pritom to byly veci, ktere se staly, kdyz jsem byla dite nebo jsem dospivala), a ja se pak slozila, vyhledala psychologa, rozloucila se s ni, a od te doby nejsme v kontaktu. Je to rok a pul, a nesmirne se mi ulevilo. Porad jsem v sobe vuci ni nosila zlobu a nenavist, na kterych jsem po preruseni kontaktu zacala aktivne pracovat (velmi mi pomohly napr. rodinne konstelace), a ted uz k ni necitim nic z toho, co predtim. Pochopila jsem, ze v zivote delala vse tak, jak to nejlip umela, snad jsem ji i odpustila a pohla se dal. Obcas mi mama chybi, ale ne ona - skutecna mama, ktera by tu pro me byla, kdyz to potrebuju. Ale to uz je zivot. Zranene detstvi se neda mavnutim kouzelneho proutku vylecit. My to mame o to snazsi, ze zije (se zbytkem me rodiny) v jinem meste, takze kdyz nechci, nevidime se. Drzim pesti.

Ja, s mamou,nemelo to smysl. Vlastne to nikdy nebyla ta mama,jak ma.byt,jen zena,kterou mam v rodnem listu. Ted me teda pribuzni presvedcili,at k ni zajdu,ze jsou ty Vanoce...vzala jsem i ve deti a manzela. A nemela jsem to delat - sice jsmee se ohlasili predem, ale stale jsem poslouchala,co delaji deti spatne,ze ten leze tam a tam, dostali plastove auto,ikdyz vi,ze takove hracky nemam rada...dve hodiny a jen me to utvrdilo v tom,ze si my dve proste nesedneme.

Mam to uplne stejne jako ty....😞

Napisu ti sz....jinak zatim si muzes neco precist na mem blogu

Je to vlastně v člověku, mě když začne mati stresovat, prostě ji odstřihnu a ona hodí zpátečku.. Tohle terorizování já mám prostě v sobě už vyřešený ikdyž je jediná kdo mi z rodiny zbyl, takže ten svuj generálismus si praktikuje na svém příteli

Uz roky nemluvim s tatou.je mi to lito ale je mi lip.byla bych rada kdybychom spolu vychazeli ale po 10letech "boju",vim ze vic uz se udelat nedalo.navic nechci tomu psychickymu tlaku od nej vystavovat svoje deti...kdyztak napis sz.hodne stesti!

@krupka3 u mě to bylo dost podobné. Jde o tátu. Bil mě i mámu (zato mladší sestra je mazánek). Celý život poslouchám, jak jsem neschopná, jak nikdy nic nedokážu. Nikdy jsem od něj neslyšela mám tě rád. Je ten typ, co je studený jak led a pak ti koupi drahý dárek. Radši bych tátu, co je tu pro mě... Co jsem dospělá, je to pořád dokola to samé. Už nemám sílu bojovat s ním a pořád se mu snažit zavděčit. Cokoli udělám, je stejně špatně.
@lucka662006 hele, my jsme se viděli v prosinci (předtím naposledy v červnu a vůbec mi nechyběl).

@lolam10 já se právě bojím, že toho budu litovat. Že kluky okradu o dědu. I když on jako děda nikdy nefungoval a akorát je za něco peskuje.

Vubec se toho neboj. Lepsi zadny deda nez spatny deda.

Odpověděla jste si sama .. Tenhle stres za to nestojí

Já se neviděla s otcem přes deset let. Když se před dvěma lety narodila dcera, napsala jsem mail, že je dědečkem. Poslal mi fotky od svých dětí, jako k dceřiným narozkám, pak jsme si vyměnili ještě pár mailů a od té doby opět nic.
On má svoji rodinu, už to beru tak, že není můj táta, teď je táta jiných dětí.
Někdy mi to přijde líto, vzpomenu si na něj, ale při představě, že budu poslouchat, jak se jako otec realizuje u nové rodiny, je mi mdlo.

Ano přerušila s otcem. Když si bral mámu, vypadal jako solidní člověk. Máma ho nikdy nijak extra nemilovala, ale měla ho ráda a chtěla s ním rodinu. Poznali se v pekárně. Už na svatbě jí jeho kamarádi něco naznačovali, ale máma to brala jako plkání opilých chlapů. Když mi bylo kolem 12 let (mám ještě mladší a starší sestru), začalo vyplouvat na povrch, že je zadlužený a že s ním není něco ok. Pak přišly automaty a pití. Když už dlužil moc a bouchali nám na dveře exekutoři, začal být agresivní. Nejdřív jen na mámu a pak i na nás. Jsem o 15 cm větší než máma , táta i sestry, tak jsem se za nás 4 bila jako lev a bránila je zuby nehty. Pak se naši rozvedli a my dospěly, tak jsem se vším nějak srovnaly a pak se snažily vztah s ním narovnat. Snažil se ze mě neustále tahat jen peníze, hrál na city, bylo to strašný. Všude nás pomlouval, kradl nám věci bylo to hrozný a únavný období.Jednou se pak nějak hodně opil a něco provedl, nevím do teď co konkrétně, jen mi pak volali z psychiatrické léčebny že je tam a při komunikaci s doktorem mi bylo sděleno, že je sociopat. Pak mi zemřel syn, byl ještě miminko a já se dozvěděla, že chodí po známích a říká že malý neumřel, že leží na přístrojích a napůjčoval si od nich peníze na léčbu. Od tý doby ho nechci znát. Neví, že má vnouče, neví, že mám před svatbou a že žiju na moravě.neví nic a já jsem za to ráda.

@mourovatakocka to je další věc. Otec mladší sestru sice vždycky rozmazloval, ale nestaral se o nás. Všechno bylo na mámě. Teď má dvouletou dceru, kterou přebaluje, koupe, hraje si s ní a všechno, co s námi nedělal. Asi žárlím. Navíc jsem celé těhotenství jeho ženy od jeho rodičů poslouchala, jak se těší, že budou mít konečně pořádné vnouče, protože já se sestrou stojíme za prd. 🤦

@mar_ket_a_ to je fakt příšerný 😢

Jj přerod na otce roku, takoví jsou nejhorší. Mmch, pokud jsou takoví blbci i jeho rodiče, být tebou bych nad přerušením kontaktů už moc neuvažovala. Jakou perlu by asi vypustila smečka z úst před tvýma dětma?

@mourovatakocka jo, má to asi po nich. Aspoň děda je takový a babička se tomu jen směje s tím, že už jiný nebude. Na jaře mého tříletého syna, co se akorát probudil a styděl se před nimi seřvali, že je nevychovaný a že by měl dostat na prdel. Jen proto, že se potřebuje chvíli rozkoukat. Následovala přednáška o tom, jak naše výchova stojí za prd, že čtu blbosti na internetu a dítě si může dělat co chce 😡

Hmmm. Tak nad čím přemýšlíš... Je to banda debilů a ty bys měla prcka držet v bezpečné vzdálenosti.

Ahoj, ano, s rodiči jsem utnula kontakt po letitém trápení a psychickém týrání z jejich strany. Nebyla jsem vzorná dcera, ale myslím si, že žádné dítě by nemělo poslouchat, že se nemělo narodit, že Vás měli utopit raději jako koťata, bitka když jsem nerozuměla učení, kontrolování pracovních smluv, účtu v dospělosti a mnohem dalšího, psala bych do rána. Cítím se mnohem líp, jako když spadne obrovské břemeno.

Přerušila jsem kontakt s matkou cca dva roky zpet uplne. Detsvi peklo, pak hrane a na povrch vse zalite sluncem, co mam deti a byla jsem spokojena, tak zase peklo. Dokazala tak rozestvat celou rodinu(4sourozence), ze to neni mozny. Zkuste se od takovych lidi odprostit co nejdrive a hlavne se netrapte! pokud to tak je, vyhledejte odbornou pomoc. Me leta stresu s moji rodinou stalo zdravi. Budu doufat, ze budu mit moznost tu co nejdele byt, ale opravdu se nestresujte kvuli cloveku, co za to nestoji. Jeho postoj bude stejny, ne-li horsi a nikdy nebudete pro nej dost dobri. Nezaslouzi si vas zivot. Jdete dal a budte stastni.