Práce a 3letý dítě

Ahoj maminy 🙂 Nikdy jsem sem nechodila a nepouzivala tyhle stranky a ani nevim co me napadlo jsem napsat ale uz mozna cire zoufalstvi a neuveritelna potreba ziskani dobre rady? Nevim zda je mozne tu ziskat ale... k veci... Jsem mlada mamina je mi 24 let a mam 3 leteho syna. Uz rok a 4 mesice jsme sami jelikoz jsem vztah s jeho tatou musela ukoncit protoze me tahal pouze do problemu a psychicky me uplne dostal na dno. Tak nejak spolu bojujeme. Tata mi samozrejme s malim nepomaha, za celi rok jsem videla az cele 3 tisice ktere jsem si musela vyhadat...no... mam pocit ze jsem stracena ze je vse strasne komplikovane a uz 4 rokem si rikam ze uz se to vse zlepsi ale no to vzdy padne jeste o patro nize. Mam pritele... tedy nevim co jak popsat nas vztah... byl to muj zachrance kluk kterej me postavil na nohy z tezke deprese, kterej mi pomaha celej rok to utahnout, pomaha mi se synem i kdyz malej je na neho hrozne osklivej protoze zarli. Stve me ze nemame ani jen poradne pudu pod nohama. Jak se narodil malej diky jeho nezodpovednemu tatovi jsem se stehovali 13 krat! Jak sem od neho odesla nastehovala jsem se do bytu od kamarada a pretrvavame tady rok. Jenomze je to vse nejiste protoze tu muzeme zustat jen pokud se on nebude chtit vratit. A to ma prej nastat v lednu. Jsem z toho nestastna. Jsem nestastna ze sve prace z neustaleho nedostatku penez a vseho kolem. Na to klik mi je let me zivot fackuje a preskoluje docela kvalitne. Malej mi konecne nastoupil do skolky a ja se musela vzdat prace ktera me bavi a jen abych nam vydelala alespon na najem zamestnala jsem se jako delnice na lakovne. Nenavidim tu praci. Kazdy den se slzama v ocich vstavam v 5 rano do prace a kdyz z ni pridu padnu do takove deprese ze s nikym nechci komunikovar a kolikrat jsem oskliva i na maliho protoze mam v hlave to neuveritelne zoufalstvi. Muj pritel kterej mi pomaha jak jde... je taky komplikovanej. Je snama ale vzdy mam pocit ze jen na pul zrde. Vzdy kdyz potrebuje utika domu nebo do hospody aby si od nas odpocinul. Pracuje v Praze coz je 100 km od nas. Ma nastoupit do nove prace ale uz nemuze dojizdet bude muset v praze setrvat. Hrozne bych si prala aby jsme se tam vsichni tri odstehovali. Ale mam pocit ze to nechce, a ma paniku z toho ze jsem od neho zavisla. Jsem. Protoze jsem sama s ditetem v cizi zemi, od rodiny pratel znamych a kohokoliv kdo by mi bzl oporou nebo pomoci. Ma rodina zije 700 km daleko, jsme ze Slovenska, a ja tu setrvavam jenom kvuli tomu ze doufam v nas vztah, ze by mohl byt chlap s kterym budeme tvorit rodinu. Ale on se boji ze to v Praze nedame. Stale se ho snazim upokojit ze praci si najdu taky a ze dva to zvladnout musime. Ale on ma vzdy problem stim co s malim. Ja mam hotelovou akademii a kazda ma prace je vzdy min do pul noci. On take pracuje tak do 7-8 vecera a kdyz tam nebudeme mit nikoho i malej bude zavislej od nas, a zas on se nechce brzdit v kariere kvuli memu synovi, coz je pochopitelne. Nevim ani co chci slyset. Mozna nejakou radu, jak to zvladate vy, zesynchronizovat praci, vztah, skolku... Venujete se dale vecem ktere vas bavi? Nebo umite mi poradit jaka prace by byla v Praze dosazitelna aby nas uzivila ale pritom mela rozumnou pracovni dobu? Vzdy jsem si rikala ze budu delat cokoliv hlavne ze je to placene. Ale ted kdyz delam na lakovne, citim se jen jako zijici stroj delajici ty same pohyby 9 hodin denne, a brat za too 66 kc na hodinu, 5 dni po vyplate uz nemit ani na jidlo... je to zdrvujici. Chci pro nas lepsi zivot, kvalitnejsi, a potrebuju asi podporit, ze asi i kdyz ten zacatek bude drsnej, ze by to nakonec mohlo fungovat a ze to bude ta nadeje na lepsi zivot. Nebo si pak rikam... ze se seberu a odejdu s malim spatky na svk... a budu se tam trapit sama a plouzit se v bahnicku dal ale alespon nebudu stezovat zivot jemu.... jen kdyby bylo tak jendoduche odejit od lidi ktere mame tak radi.... omlouvam se za tenhle vylev.... ale jak rikam... jsem tu sama, a obcas opravdu schazi kamaradka ktere bych se aspon vypovidala. Preju Vam hezky den 🙂