Poradíte, prosím, co dělat?

Zdravím holky, poslední měsíc je to u nás doma jako na nějaké ubytovně. Od února do mě manžel hučel že by chtěl druhé miminko a tak jsme se začali snažit, obnášelo to samozřejmě spoustu komplikací (biochemické těhotenství) atd, teď když mi gynekolog sdělil že mám nízkou hladinu progesteronu a nasadil mi hormony je ticho po pěšině. Nicméně, už měsíc možná déle se potýkám s naprostým pocitem nedocenění, přijde mi jako bychom se odcizili. Manžel dělá 5 dní v týdnu už cca třičtvrtě roku od 6 do 16:00 a víkendy melouchy, za poslední měsíc ho nepoznávám, sotva pozdraví, komunikace na bodě mrazu, vždy když se snažím navázat konverzaci, přitulit se nebo cokoli intimního odpoví že je unavený, nabízela jsem mu ať je o víkendu doma s dcerou a že si najdu brigádu, nechce. Je odtažitý, nemá náladu mluvit o čemkoli, najednou si začal s dcerou i hrát, sem tam mu z ničeho nic přepne a je zlý na nás obě. Sex, pohlazení, obětí ani hloupá pusa, to vše neproběhlo už měsíc protože je unavený, ale když přijde z práce, popadne mobil a kecá na facetime s kamarády. Netuším co si myslet, když se ho ptám jestli je všechno v pořádku, jestli ho něco netrápí nebo jestli jsem mu něco provedla, řekla nebo se zachovala nějak špatně odpoví prostým ne, a naprosto ignoruje, je to ten typ který starosti nesdílí, ale já se upřímně začínám bát že se někde zakoukal nebo se schází s někým jiným, dva pátky po sobě se z melouchu vrátil v deset večer, jednou dokonce s lahví prosecca, že mi to posílá paní jako omluvu, že byl tak dlouho. Já netuším co dál, bolí mě srdce a už je to dlouhé, trápí mě to, poraďte prosím co dělat, nerada bych mu křivdila ale už začínám být silně přesvědčena o tom, že je se mnou jen kvůli dceři.