Pomůže mi v něčem manželská poradna?
Vzhledem k mnoha známým na tomto fŕu píšu raději anonymně. Můj dotaz je vcelku jednoduchý - co můžu čekat od manželské poradny? A poradí mi v mé situaci? Nebo je to spíš na psychologa, nebo dokonce na rozvod?
O co jde? Poslední týdny, měsíce jsem stále více alergická na svého manžela. Vadí mi prakticky vše - od toho jakým způsobem žvýká jídlo až po to jak vypadá. Nemůžu v poslední době vystát jeho chování, věci, které mi dřív připadaly roztomilé a zvykla jsem si na ně, mě začaly štvát (např. jeho jistá asociálnost a neschopnost cokoliv s kýmkoliv vyřídit, vždy měl pár kilo navíc ale teď se mi vyloženě jeho tělo zdá až odporné, vadí mi jak je obézní a ještě víc mi vadí, jak je mu to jedno a nic s tím nedělá). Vůbec netuším, kdy se to najednou stalo a je mi z toho do pláče. Jsme spolu celkem 18 let a ještě nedávno jsem si připadala do něj stále zamilovaná, ráda jsem se ho dotýkala, smála se s ním, řešila milion různých témat, jako chlap mě pořád přitahoval, sex jsme neměli zase tak často, ale aspoň jednou nebo dvakrát týdně a vždy jsem si to užila.. teď jsem nejraději, když ho nevidím.
Mám jisté podezření na to, kdy se věci začaly měnit a souvisí to zejména s tím, že jsem se vrátila k práci, a to i přesto, že mladší dítě nemělo ještě tři roky a kromě pár hodin v týdnu, kdy chodí do nějaké dětské skupinky, je se mnou doma. Rozhodnutí začít pracovat bylo dané částečně strachem, abych nevypadla z oboru a částečně dané jakousi mou neschopností si říct najednou o peníze, protože rodičák mnoho výdajů nepokryl. Začala jsem tedy pracovat, jenže péče o děti i domácnost mi zůstaly i nadále. Můj celý týden prakticky vypadá tak, že v pondělí ráno nastartuju a v pátek odpoledne končím. Řeším prakticky vše, od chystání snídaní, vodění a vyzvedávání ze školek, kroužky, lékaře, pravidelné cvičení, nákupy, úklid, cvičení logopedie, a do toho pracuji. Manžel do práce odchází brzy ráno, ještě když spíme. Vrací se mezi 4 a 5 a má vlastně hotovo. Lehne si na gauč s mobilem v ruce a vypíná. Bohužel nějak péči o děti zásadně nepřebírá, občas s nima jde ven, občas nachystá večeři, vezme je do sprchy... většinou výmýšlí činnosti tak, aby stále mohl mít v ruce mobil.. Když je 8 jde si sednout k TV nebo spát, já jdu uspávat děti a pak usedám k PC a pracuju třeba do půlnoci..a tak každý den. Snažím se práci omezit, ale ještě se mi to nepodařilo tak moc, aby byly vidět změny. Jsem totálně vyčerpaná. Když to manželovi řeknu, jeho odpověď je, že mám omezit práci, že dokud nebudu pracovat mezi námi dohodnutých 40 hodin měsíčně, odmítá mi pomáhat. A já ho za toto asi začala nenávidět. Za jeho ignoraci, za jeho neschopnost a lenost. A teď jak z toho ven? Skončil mi rodičák, příjem potřebuji, práce mě baví, snažím se ji omezovat. Ale jak si najít zpět cestu k tomu manželovi? Upřímně hledá se mi hrozně těžko, protože v okamžiku, kdy jsem čekala nějakou jeho podporu, tak mě akorát zradil a vykašlal se na mě a nechal mě ve všem se plácat. Nejraději bych si zabalila kufr a odjela někam na týden do tepla, sama, bez dětí, bez něj.. ale není to tak jednoduché.
Vždy jsem si na záda nakládala toho víc než asi bylo nutné, opravdu jsem řešila vše co se týká fungování rodiny, vymýšlení výletů, plánování dovolené..kdyby bylo na něm, seděli bychom jen doma na zadku.. dlouho mi to nevadilo, ale teď už prostě nějak nemůžu dál. Kdybysme byli sami, jen my dva, asi bych se dlouho nerozmýšlela a raději byla sama. Jenže máme dvě děti a nedokážu si představit rozbít rodinu. Ani okolí by to nepochopilo, vždyť co mi vadí? Nepije, nekouří, je mi věrný, dobře vydělává, děti ho mají rády... :(
Myslíte, že má cenu zajít do té manželské poradny? Chci tam jít sama.. poradí mi, jak dál? Co změnit?
PS: omlouvám se za dlouhou slohovku 🙂
A jak zněla dohoda, když si nastupovala do práce? Píšeš o 40 hodinách týdne a jak to dopadlo? Necítí se být zrazený stejně jako ty? Možná bys měla odložit hrdost, říct si mu o peníze a budeš mít konečně čas na sebe. Píšeš, že vydělává dobře. Tudíž se možná honíš jen pro své ego.
Za sebe radim retrear pro pary. Naucite se spolu komunikovat a objevite ztracenou intimitu. Z toho, co pises, je vse resitelne, jen nalezt vhodnou formu komunikace. Reatreat je za me rychlejsi a ucinnejsi nez manzelsky poradce. Navic je pro chlapa zajimavejsi a tim spis ho tam nalakas. Mit krizi ve vztahu, jdu do toho. Btw, mam zkusenost i s manz.poradcem i retreatem.
https://www.denisapaleckova.cz/kurzy-seminare/r...
Byli jsme u Denisy Paleckove a viděla jsem transformaci mnoha paru, ktere tam s nami prijeli - nemohli se na sebe ani podivat, dali si reatreat jako posledni moznost pred rozvodem, odjizdeli jako cerstve zamilovani.
Ano, pomůže, byla jsem v podobné situaci, zachránilo nám to manželství
Nečetla jsem ten úvodní příběh celý, ale mám zkušenost s manželskou poradnou. V rozumné manželské poradně by ten, kdo tam radí, měl být právě psycholog - tzn. by měl pomoci identifikovat ty problémy, dát i nápady k jejich řešení a případně doporučit i třeba individuální sezení. My dostávali i "domácí úkoly" a celkově to bylo fajn.
Kdyby sis manželovi o peníze řekla a nehonila své ego tím, že si na sebe při 2 dětech naložíš spoustu zalezitostí v práci jako bezdetna, tak se pak nediv, že nebude lítat jak by sis přála...
Já natolik hrdá jako ty nejsem, manžel mi peníze úplně normálně dává a vše je ok...
@veruuu_kubesovic honit si ego tím, že pracuje?! A co když pracovat potřebuje, aby neztratila sebe samu, svoje sebevědomí a sebeúctu a neměla pocit, že je jen služka a matrace, aby nevypadla z oboru a udržela si zdravý rozum? Já jí rozumím, říkat si o peníze není příjemné, furt máte pocit, že musíte vysvětlovat, na co je máte. To, že jí dal ultimátum, buď se bude držet dohody 40 hodin nebo nepomůže, je kudla do zad od životního partnera, zvlášť když nepřiloží ruku k dílu. Děti a domácnost jsou taky jeho.
Zakladatelko, zkušenost s poradnou nemám, jen ti chci vyjádřit podporu. Sebevědomých žen, co znají svou hodnotu je potřeba více...
@veruuu_kubesovic myslím, že tvůj názor je celkem mimo.. ne každý pracuje jako prodavačka, asistentka nebo třeba učitelka, jednoduše v oboru, do kterého když se vrátíš třeba i po pěti šesti letech, tak je vše při starém. Představ si, že někdo si vybral jako povolání obor, který se mění, je dynamický a ty neustále musíš sledovat, co se děje. Opustit takový obor třeba i na dva tři roky je prostě profesní stopka. A zahodit roky studia na VŠ, na škole v zahraničí, dosavadní praxi jen proto, že žena měla být po nějakou dobu na 100 % jen služka a hospodyňka? To opravdu ne..
Návrat do práce naprosto chápu, já se vracela výrazně dřív, anesteziolog ztratí schopnosti a znalosti mnohem dřív než za tři roky. Ale na druhou stranu, ač ho neobhajuju, tak pokud jsi vždycky všechno dělala sama a nikdy nic po muži nechtěla, tak chápu, že je pohodlný a nechce se mu.
Myslím, že odborná pomoc vám oběma moc pomůže promluvit si bez emocí, vyjasnit si potřeby.
@drep Ja jsem asi zrala na nejakou vetsi psychoanalyzu.. nechci aby to vyznelo tak, ze svadim vsechny sve problemy na lidi v okoli, to vubec. Sama mam plno chyb, o kterych vim. Ta snaha delat vse hodne souvisi s mym detstvim a prostredim, ve kterem jsem vyrostla. Moje matka je muj pravy opak, nezvlada vubec nic, neumi vybrat ani penize z bankomatu (nekecam), nic nezaridi, jen rozdava ukoly. Krasne umi srazet sebevedomi vsem okolo a lecit si na nich sve mindraky. Takze jsem se snazila dokazat vsem okolo a i sama sobe, ze jsem jina a ze ja zvladnu vsechno. A idealne nejlip, jak to jen jde. Moje segra je to same, jen mela vetsi stesti na chlapa, svagr je fakt v mnoha smerech uzasny. A me ted moje snaha po dokonalosti dobehla.
Jenže tohle je taky špatně. Nikdo není dokonalý a snažit se být neustále skvělý, schopný, samostatný, nezávislý..no taky to není úplně ok. Většinou takoví lidé mají velké nároky na sebe, a taky na ostatní. Jenže ti můžou být úplně jiní a cítí se v tom špatně. Snažit se dokázat ostatním ,že zvládnu všechno je blbost. A dokázat to sobě, je při přehánění taky důvod navštívit psychologa. Ovlivnění rodinou a dětstvím tam očividně je.
Takže já bych zkusila cokoliv co pomůže vidět vše komplexně, i z pohledu okolí, rodiny..nezijes sama a jen za sebe. Oč víc ty toho děláš a nakladas si,o to víc ti ostatní připadají neschopní a líní. Vždycky je to o komunikaci, dohodě, kompromisech..ale o tom musíš mluvit s manželem. V tom by mohla poradna i pomoct. My jsme kdysi chodili, bohužel bylo pozdě, nebo jsme se rozejít asi měli, nevím, takže to nepomohlo manželství zachovat,ale jinak jsme se toho hodně naučili, zjistili.. nebyla to ztráta času. Jestli to máte doma špatně nastavené, tak nikdo jiný než vy to nezmění.
Jinak teda to,že je manžel obézní a nic s tím nedělá,to se nedivím,že máš problém.
Ty blaho… vubec bych necekala, ze se ti dostane rady “nehon si sve ego”! A jeste nekolikrat! 😳🤦🏼♀️ At zije stredovek ty jo 🙄
Rozumim ti, u nas muj nastup do prace taky vsim zahybal. A ne uplne k dobremu. Ale myslim, ze neni hanba, kdyz k zivotu praci/seberealizaci a naplneni potrebujes. Taky nechodim do prace jen pro penize, ale protoze me zkratka naplnuje a bavi. Urcite pomoc vyhledej, zkus to. Nezavisly pohled nekoho, kdo uz takovych partnerskych pribehu slysel spousty by urcite mohl byt prinosem.
Je blbost být spolu "jen kvůli dětem " jak jsem si přečetla být sama bez dětí tak odejdeš hned.
Řešila jsem roky to samé a ex to nechtěl ani řešit až jsem řekla slovo rozvod a začalo peklo. Nebýt kamarádů tak neodejdu nikdy ale u mě to bylo psychické později by to přerostlo ve fyzické násilí protože už byly náznaky a to jsem utekla. Jsem sice s penězma na tom špatně, ale psychicky se máme všichni líp 🙂
Takže za mě si s ním promluv, poradna ho možná rozmluví, ale chce to čas a kdyztak třeba na čas s dětma někam odejít a uvidíš jestli bude chtít mít klid a neozve se nebo si to uvědomí a polepší se..
Vlastne sis odpovedela sama 🙂 A tve podezreni na to kdy to zacalo je spravne. Mam to podobne. Ale to ze ti vylozene rekne ze ti nepomuze.... 🤦♀️ To je sila. Vetsina chlapu je strasne lina a necha se obskakovat. Myslim si ze sama citis ze vlastne vse bys zvladla i bez neho a nabizi se tu vlastne otazka, proc byt s nim, kdyz na starost bys mela vse co ted a jeste bys vedle sebe nemela linyho chlapa, ktery maximalne zvedne nohu kdyz potrebujes vyluxovat zrovna tam, kde se on vali na pohovce a cumi na televizi. Je to tezky 😣 Ale ano, sama verim ze se s tim neco delat da, ale ruku na srdce - ta aktivita ted bude muset byt vic na tom chlapovy.
Za mě je manželská poradna super. Mě třeba ukázala, že opravdu s bývalým být nemůžu 🙂
@lucie_1986 myslenky na to, ze by mi samotne bylo (mozna) lip, jsou ty, ktere me prepadaji cim dal casteji.. a bohuzel dost casto dochazim k zaveru, ze mozna fakt bylo. Jsem nejspokojenejsi kdyz neni doma. Zrovna tyto dny je doma na HO, je pul devate, jeste lezi v posteli, decka vstavaly v sedm, o pul osme uz mely hlad a chtely snidat, tak jsem ho jeste polospici poprosila, jestli by jim to sel pripravit, ze se potrebuju dospat (mladsi se v noci hodne budil, byla jsem nekolikrat v noci u nej), tak mi odpovedel, ze ne, ze volaly deti mne. Ja ho uz opravdu nemuzu vystat, uz me tak strasne stve, ze to ani neni mozne.
@kamce ano, i to je cesta 🙂))
Chápu. Když nefunguje komunikace, vstřícnost, obětavost, pochopení..tak je to blbý. To zklamání se těžko skousava.
Mně v podstatě poradna pomohla stejně jako kamce.
Ahoj, nám poradna zachránila manželství a rodinu. Pomohla mi zastavit kolotoč v hlavě, který křičel, co všechno muž dělá špatně a nastartovala kolotoč toho, jak to mohu změnit a jak se k tomu jinak postavit. Zastavení kolotoče obviňování toho druhého bylo pro mě velké osvobození a velký aha moment.
Myslím, že to cenu má, byť jsem sama v poradně nebyla. Náhled třetí osoby může být ku prospěchu, ideální by jistě bylo, aby se v další fázi zapojil i muž. A Tvé pocity naprosto chápu, měla jsem to podobně, když se narodil starší syn, vypěstovala jsem si k muži averzi, v duchu jsem mu škaredě nadávala. Chlapi nejsou nějak s to pochopit, že naše síly nejsou nevyčerpatelný.