Pomohla by manželská poradna?
Ahoj, často tady čtu příběhy a story mnoha nešťastných žen a bohužel se musím mezi ně také zařadit.
Bohužel už nevím jak dál, opustila mě radost a chuť být vdaná a žít s manželem. Abych to vzala od začátku, do manžela jsem se bláznivě zamilovala a byla s ním opravdu šťastná. Od začátku jsem věděla, po několika nevydařených vzatzích, že je ten pravý. Jako v pohádce přišla svatba, narození syna a pak nastal ten zlom. Z manžela se stalo velké dítě, které musím neustále peskovat, kontrolovat, úkolovat, jinak zkrátka nedělá nic. Začala jsem být ze všeho unavená, péče o dítě, které v noci nespí, péče o domácnost, padala jsem na hubu...abych z toho kolotoče utekla a ulevila si, vrátila jsem se na částečný úvazek do práce...narodil se nám dcera, a jsme tam kde jsme byli. Opět musím manžela úkolovat, jinak by celé dny proležel na gauči s mobilem v ruce. Dětem se věnuje velice, velice málo a to většinou jen když ho k tomu donutím.
Během těch devíti let co jsme spolu, přišlo několik chvil, kdy jsem potřebovala opravdu podržet a pomoci a bohužel se vždy zachoval jako správný sobec a já byla na vše sama. Několik posledních měsíců jsem byla neustále naštvaná, frustrovaná, zklamaná. Teď tak nějak cítím, že přišel zlom a uvědomila jsem si, že manžela již nemiluji a že si nechci neustále kazit náladu čekáním na až. Já chci proste být šťastná!
Manžel vydělává dost velké peníze, takže finančně si nemůžeme stěžovat. Já jsem vždy byla finančně soběstačná a i teď se dvě dětmi si dost slušně přivydělávám. Na uživení a pokrytí nákladů to ale není.
Já už nevím co dál. Nejlepší by bylo se rozejít a jít každý po svém. Já už jsem tak rezignovaná, že nemám ani chuť ho ráno pozdravit nebo se sním bavit. Řešíme jen děti a provozní věci. Strašně mi chybí láska a partner, o kterého se mohu opřít a hlavně s sním cokoliv sdílet. Upřímně ani nevím, zda zkusit manželskou poradnu. To bych musela zase navrhnout a zařídit já a nevím, zda ještě chci investovat čas a energii do člověka, který se na mě v mnoha ohledech již dávno vykašlal.
Paní na úklid máme od září, já už to nedávala. Bohužel manžele nejen že nechce uklízet, on ani nepotřebuje mít čisto. S paní na úklid se dle mého vše jen ještě zhoršilo, přestal mít pocit, že by měl dělat i to málo a uklidit si po sobě.
Například rozlitý med ve skříňce
Já: můžeš to po sobě uklidit?
M: Ne, to uklidí uklízečka.
Já: přijde až ve středu a dnes je neděle.
M: no a? Ona je za to přece placená.
Já fakt nevím, jak vést děti k pořádnosti, když toto slyší doma.
A kromě úklidu, máte si co říct? Máte společné zájmy, kamarády? Jak se staví k trávení volného času? Pokud by šlo o to rozložení sil v domácnosti, jak si to představuje třeba a těmi dětmi? On s nimi nechce mít žádný vztah? Někdo na ten úklid příště není a asi se to nezmění, ale aby kvůli tomu krachovalo všechno je přece škoda. Stanovit si nějaké priority, o úklid nejde, ale nějaký progres, trávení času spolu...co?
Je pravdou, že neutřít po sobě rozlitou věc je něco jiného jak nechat paní na úklid udělat běžný úklid. Prostě po sobě by si měl tak nějak každý umět uklidit... Někdy už nejsme schopni od partnera nic vzít, když prostě několik let slyšíme, že neuděláme dobře to ani ono, málokdy přijde pochvala, tak už od toho člověka neuneseme další kritiku. Tam by mohla poradna dost pomoct, protože tam je člověk obvykle ochoten víc naslouchat. Já bych to s poradnou určitě zkusila, protože bych si vždycky vyčítala, kdybych neudělal vše pro záchranu, kdybych zkrátka nevyzkoušela všechno. Ano, poradnu budeš iniciovat ty, protože ty jsi ve vztahu nespokojená, jemu to asi vyhovuje tak, jak to je, bývá to tak často. Myslím, že i pracovník poradny by ti potvrdil, že návštěvu nejčastěji iniciuje žena, máme asi větší ambice, víc toho v partnerství chceme, jsme víc zaměřeni na rodinu...
@prejeta_zaba společné zájmy byly a vyšuměly s příchodem dětí. I vzhledem k současné době nikam nemůžeme a já se cele dny jen starám o děti a domácnost. I kdyby bylo hlídání pro děti, není kam jít a co dělat.
S dětmi si hraje jen když za ním přijdou a i to trvá tak 20 minut, pak ho to nebaví. Nemá představivost, neví jak je zaujmout a děti běží za mnou. Syn je 100% mamánek a dcera mívá období, kdy ho bere ale většinou musím vše já. Pokud jdou ven, do hodiny jsou doma. On přece nebude plácat bábovičky, když ho to nebaví a děti jsou pak otrávené, že si jich nevšímá a čumí do mobilu.
Takže vařím, děti mi visí u nohou nebo mi pomáhají, uklízím, děti se mnou. Jdu s nimi ven, manžel doma na gauči. Občas jde s námi, ale stejně si s dětmi povídám já, hraju já, hlídám je já.
Nedávno jsem ho přesvědčila a střídáme se kdo čte večer pohádku a kdo s nimi ráno vstává. Ale i tak jim dá snídani a zbytek péče (zuby, oblékání) čeká na mě než vstanu. Včetně nepořádku co udělají při snídani. A fakt nechtějte, vidět ten jeho naštvaný obličej, když dcera vstane třeba v 6 ráno 🙄
@zuzkasim já sním dost často mluvím, nebo alespoň do nedávna mluvila o tom, co mi vadí a proč potřebuji pomoc a hlavně čas i pro sebe. Občas to tak na týden zabralo a třeba u pomohl, ale pak se vše vrátilo do svých kolejí. Hlavně mě unavuje vše opakovat dokola.
Dceru si v 21 měsících vzal na noc jen jednou, s tou je moc práce a musí se hlídat. Kluka vezme třeba ke svojí ségře každý víkend, syn se zabaví se sestřenicí a on má klid.
Za těch devět let co jsme spolu přibral 30kg. Nikdy nebyl hubeňour, ale teď už se vážně za něj stydím. Občas ho to chytí a začne hubnout, sportovat a lépe jíst. Vždy je to tak na měsíc-dva než ho motivace přejde a pak zase jen kyne.
Myslím, že on prostě nechce a pak - obávám se -není cesty zpět. Já to měla podobně, v něčem. Rozvodem se mi obrovsky ulevilo. Děti máme tři, malé. Já jsem prostě zjistila, nejen že mi nepomáhá, ale že mi neuvěřitelně komplikuje život, že bez něj je to snažší. Nakonec jsme se dokázali domluvit na uspořádání, které celkem vyhovuje všem. Samozřejmě mě to mrzelo a mrzí moc, kvůli dětem hlavně, ale nebylo jiné cesty, pro nás. Já bych se utrápila.... Držím palce. Je to těžké rozhodování.
A co si zkusit sednout a probrat to spolecne? Ty mu reknes co ocekavas a co chces a on by mel dostat prostor to rict taky..
Hlavne, v momentalni situaci prichazi i deprese a proste může toho mit vseho plny zuby a takto se s tim vyrovnává... Proberte to, ne příkazem musis mi pomoct ale spis prosbou nebo jeste lip zajmem o nej, jestli je všechno v poradku, jak se citi on.. Je to chlap, takze se na první dobrou sverovat asi nechce a treba to takto ventiluje.. A mimoto, ne kazdy chlap si umi hrat s detmi, manzel se synem jen blbne ale kdyz si chce maly cist nebo nejak hrat jde za mnou, protoze chlap na to nema nervy
@keksik002 chápu jak to myslíš, poslední dobou jsem opravdu o tom všem mluvila často. Ale těžko se změní věci, které změnit nechce. Nutno podotknout, že si to možná ani neuvědomuje. Já jsem ale pak úplně v háji, vystresovaná. Bohužel jsem za naše soužití několikrát hodně zklamala, když jsem v krizové situaci potřebovala pomoci a nedočkala jsem se. Když jsem mu to zpětně vyčetla, uznal že to podělal, při další krizovce se to bohužel pak opakuje znovu.
@mariti nejspíš nechce, každá naše promluva končí stejně - souhlasí s tím co navrhuji, vše pak funguje jen dočasně. Vyhovuje mu, že já vše a on nic. A to podotýkám, že opravdu nemá nijak psychicky ani fyzicky náročnou práci, do které i v této době muže v klidu docházet (firma o 5ti zaměstnancích). Já mám svoje peníze vydřené po večerech a když děti přes den spí nebo dovolí.
Nepramení tvůj pocit zklamání z toho, částečně z toho, že na začátku jsi byla šíleně zamilovaná a teď nejsi? Láska se vyvíjí. Zamilovanost na začátku jsou růžové brýle, je to intenzivní hormonální koktejl, po opadnutí se musíme naučit toho druhého milovat takový jaký je. Musíme se neučit mít se navzájem rádi a spolupracovat spolu, správně komunikovat, pečovat o náš vztah.
Kdyby mě manžel neustále úkoloval, peskoval a kontroloval, tak se vykašlu na všechny domácí práce a na jakýkoliv pokus o komunikaci, vztah. Radši budu dělat něco na mobilu nebo na noťasu, protože nač se nažit, když to stejně udělám blbě, pozdě, málo dokonale. Uděl někdy on něco dobře? Ocenila jsi ho, že dokáže zabezpečit rodinu? Co ti na něm na začátku imponovalo? Proč jsi do něj zamilovaná? Je to skutečně pokus o komunikaci nebo vodopád výčitek, co zas neuděl a co by dělat měl?
Ano manželskou poradnu zkuste, protože je mezi vámi hodně nevyřčeného a očividně spolu nekomunikujte a komunikovat byste se měli naučit, jelikož spolu dál musíte vycházet, když máte 2 děti a na jejich výchově se budete podílet neustále.
PS. Jako komunikaci nemyslím, ona: vynes koš, on nic, ona vyneseš prosím tě ten koš, ona hmm potom to udělám.
Podle toho, co čtu, tak máš nějaká očekávání, manžel vydělává velké peníze a možná má očekávání jiná. Poradna může hodně pomoci. A hlavně teda co nejvíc pomohlo mně - pokud manžel doma neuklízí a ty taky pracuješ, tak na úklid je ideální uklízečka. A minimálně 1x týdně oběd někde objednat, nevařit denně. Pokud vydělá, nepomáhá, pomáhat nechce, tak jednodušší než peskovat ho za to je prostě vzít si někoho na pomoc. U nás už to tak dopadlo pár let zpátky a všichni jsou spokojení. Já akceptuji, že chlap prostě neumyje pořádně ani tu vanu po koupání a přitom chce mít doma uklizeno. A ještě necháme někomu dalšímu vydělat.