Pomoc kamarádce před rozvodem. Co pomohlo vám?

Byt tam pro ni. Nesoudit. Vyslechnout. Vyvarovala bych se radám (ne ze to děláte vy, ale já k tomu mám třeba sklony)) ) nabidnout pomoc, klidně bych pohlidala holcinu, aby měla čas pro sebe. Za mě je nejhorší, když si ten člověk nemůže ten smutek zpracovat sám v klidu, ale musí byt furt v jednom kole.

Buď s ní a pokud jí budeš moct být k ruce, třeba v tom, že jí odvezeš do porodnice, uvaříš hovězí vývar, postaráš se o 6 letou během porodu, tak jí to slib a udělej to pro ni. Pokud jí to nemůžeš udělat, tak jí nic neslibuj.

Ale chce to čas.

Možná by jí pomohl příběh, kdy se taky týpek vysral na těhotnou a ta to, dala. Sice to nebylo hned růžové, ale časem se to zlepšilo.

@areh je to čerstvý. Nechce o tom mluvit. Uzavřela se. Pomoc jsem nabídla i s hlídáním, ale jen řekla, že jsem hodná a víc se o tom nebaví.. nějak už nevím jak navázat kontakt. Abych ji řečma ještě nějak neublížila.. abych to ještě upřesnila.. já sama mám dvě děti a spokojené manželství,ona to ví, že se máme dobrě, že se máme rádi i po x letech co jsme spolu.. a nějak mám z ní pocit, že o tom se mnou mluvit nechce, protože tomu 'nemůžu' rozumět.. o to víc mě to mrzí, že je v takové situací zrovna ona..je to fajn ženská..

A nepotřebuje opravdu být sama? neznám tvou kamarádku, nevím jake máte vztahy,jake je povahy,ale ja třeba nemám ráda, když se někdo o mě moc stará (myslím o moje problémy)a snaží se mě prostě dostat náladou nahoru, prostě mi to přijde, že to stejně to dělá jen ze soucitu, že je to stejně jen takové,,pretvarovani,,.. raději se chci těmi pocity a smutkem proplout sama a když bych chtěla,tak si o tu pomoc řeknu sama...

@ajja87 byly jsme si dost blízké, známe se od mládí. Je pravda, že poslední dobou jsme se odcizily.. já bych ráda navázala tam kde jsme přestaly,ale čím dál víc mám pocit, že o to nestojí..tak to nechám být a uvidím. Jestli se ozve sama. Máš možná pravdu, že si to potřebuje prožít sama, protože co si budeme stejně na to vše bude sama. Ikdyž ji okolí může pomáhat, vnitřně si to musí srovnat po svém..

Ahoj, prošla jsem si něčím podobným. Me manžel opustil 3 měsíce po porodu druhého syna. Doma ještě 2,5 letý syn.. Odstěhoval se k milence, kterou poznal v době mého druhého porodu. Měla jsem po porodu hodně komplikací, tak mě ani nenapadlo, že by se mohlo něco stát. Byl to pro mě strašný šok. Každopádně hodně pomohlo i jenom to, že někdo nabídl účast a podporu. Pocit, že na to není člověk sám. Mně hodně pomohla maminka. Byla se mnou každý den a pomáhala hlavně s dětma. Zkusila bych se nabídnout s pomocí ohledně právních věci, jak to cely řešit s ospodem, na co má nárok. Sehnat právníka. Začít rychle řešit svěření děti do péče a vyřešit alimenty, dokud má chlap ještě černý svědomí. Taky bych se nabídla i třeba s tím, že ji seženu psychologa, protože v tomto stavu odepisovat psychology na pojišťovnu není moc příjemný.. já si zavolala praktikovy a ten mi vypsal k psychologovi zadanku. Odepsala jsem jich asi 20 a náhodou měl jeden poměrně brzy volný termín...
Každopádně pokud se uvidíte tak spíše jenom poslouchat, rady jako bude to dobrý úplně asi teď slyšet od někoho kdo má šťastné manželství nepotřebuje a prosím vůbec se na ni nezlob pokud tě nebude chtít vidět vůbec. Já jsem nebyla schopna si ani zapnout televizi a vidět šťastné rodinky...

Těžko radit, každý je jiný... ale napíšu mou zkušenost... já byla v 6 měsíci těhotenství a 1,5letou dcerou doma, když manžel odešel za milenkou. Mě od kamarádky nejvíce pomohlo, že mi často psala, zajímala se o mě, vytáhla mě na výlet, na kafe. Stejne tak jsem ja ji mohla napsaz kdykoli, cokoli...a pokud to bylo potreba a mozne, sedla do auta a dojela...prostě tu byla pro mě. A zároveň respektovala, když jsem jí řekla- že nemám náladu někam jít, nemám náladu vubec mluvit atd. Ale ve výsledku si tím každý musí projít stejne sám..

@japajaf to uff teda. To muselo být šílené období..

Všem děkuji za vaše odpovědi. Nakonec jsem se rozhodla, že ji teď nechám v klidu a počkám. Pomoc jsem nabídla, ale mám pocit, že toho nevyužije.