Po třech letech krize-dověděla jsem se, co jsem neměla
Zdravím všechny, a moc Vás prosím o přečtení a o radu, jsem v zoufalé situaci, nemám se komu svěřit a potřebuju nutně názor a radu někoho nezúčastněného.
S přítelem spolu budeme tři roky (děti nemáme), a vždycky nám všechno fungovalo perfektně, snad jsme se nikdy ani nepohádali. On je tak trochu zakřiknutý, ale veselý a vždy s dobrou náladou, hrozně moc hodný a docela dost citlivý. Sebe bych popsala asi stejně. Asi před měsícem začal být nesvůj, hodně posmutněl, často se mi doma jen tak rozbrečí. Tvrdí mi, že ani neví proč, jen že má pocit promarněnýho života, ale že se mnou to nesouvisí, že mezi náma se nic nezměnilo a pořád mě miluje. Začal trávit víc času na počítači, a jak jsem zjistila, psát si s neznámýma lidma přes internet. Neměla jsem to dělat, ale už se stalo. Prohlídla jsem si jeho rozhovor s nějakou neznámou holkou, dle všeho ji ani on nezná, jen si spolu psali. Rozebíral s ní tu svou depresi a taky náš vztah. Napsal tam, že poprvý v životě o našem vztahu začal pochybovat, že si donedávna myslel, že jsem ta pravá, ale teď že se s ním něco děje. Že se mnou chce být a nedovede si svůj život beze mne představit, ale že mu na mě začly chybět určité vlastnosti...celé jsem si to přečetla a tak moc mě to ranilo...zkoušela jsem mu potom naznačovat, aby mi řekl, co mu chybí a on zarytě tvrdí, že nic, že mě miluje a že mu na mně nic nevadí...tolik mě to ranilo, je pořád smutný a já se snažím seč můžu ho rozveselit, povídat si s ním, mně nic neřekne, jen tvrdí, jak je to mezi náma v pořádku a zatím si píše s cizí holkou, rozebírá s ní svý deprese a náš vztah a co mu na mě vadí! Nevím, co mám dělat, nechci na něj uhodit a tím pádem přiznat, že jsem mu četla jeho zprávy, to bych asi dělat neměla, nevím, jak by na to zareagoval a třeba by to bylo ještě horší, s tou jeho depresí...na druhou stranu nejde se chovat jakoby nic, když jsem si tohle přečetla...už jsem z toho všeho opravdu dost zoufalá...poradíte mi, co byste udělaly na mém místě?
Ahoj. no.. ja bych asi hlavně netlačila na pilu.. a spíš se snažila aby bylo vše jakoby normální, fungující, ale našla si zároveň i nějakou společnou aktivitu, prostě asi hlavně nenuceně.. nevím jak to spolu máte, ale třeba by nebyl ani špatný nápad naopak jet někam na prodloužený víkend třeba, bez něj.. s kamoškama....
@sarriku: s tím adrenalinem máš možná pravdu, něco takovýho popisoval i v té diskuzi s tou holkou. Já se ho ptám, pořád se ho ptám, co mu je, ať mi to řekne, že nechci, abychom měli před sebou tajnosti, ale on mi furt tvrdí, že to je v něm, že to není moje chyba, ale jeho...prostě o mně neřekne vůbec nic. Chvíli se chová normálně, a pak z minuty na minutu změna od 180°, smutnej, sklesklej, brečí...
Řešila bych s ním ty pocity promarněnýho života a záchvaty pláče, nabídla bych mu pomoc s hledáním psychiatra a naznačila, že za ním budu stát, i když teď není všechno sluníčkový. Chápu, že tě ranilo, co jsi se dočetla, ale pokusila bych se to překousnout. Když mám černé chvilky, taky přemýšlím, co mi na partnerovi vadí, občas to i někde ventiluju, ale zároveň vím, že ho miluju a nechci ho opustit. Problémy ve vztahu, které ventiluje kámošce, nemusí být příčinou, ale až důsledkem jeho depresí.
Já teda nevím ale první co mě napadla, že je to pěkná blbost a že to jen hraje na tu dotyčnou, aby v ní vzbudil soucit a získal její přízeň a bůhví co ještě, aspoň takhle bych to chápala já, kor když se ho na to ptáš a snažíš se zjistit, co mu teda chybí a on že dělá jakoby nic, na to bych neměla nervy.
Vy jste ale partneři né manželé, tak bych postupovala opatrně ale jak to už neporadím, každopádně, kdyby to mělo trvat nějak dlouho ten jeho stav, buď bych ho poslal k odborníkovi nějaký terapeut a nebo to ukončila. Takovej vztah je o ničem, začátek konce.☹
A co to na něj vybalit na rovinu? Četla jsem ti zpravy, vim, ze se to nemá, ale kdyz mi nic nereknes, tak jsem musela. Docetla jsem se to, to, to.... prosim rekni mi, co se to deje. Bude mit vzruseni, svou davku adrenalinu q zaroven ti konecne rekne oc jde. Treba je to jen nejaka kravina, pr. v noci chrapeš a on se nevyspi, jen se stydi ti to rict. 🙂 Nebo chce deti, cestovat, zenit se, zmenit karieru. Rika se, že po 2 letech vztahu ma prijit svatba nebo dite jinak dojde ke stereotypu. Kuráž holka!!!! 😉
Asi se ti nebude líbit, co těď napíšu, ale podle mě chce váš vztah ukončit a neví jak. Tvoje situace mi připomíná můj vztah s bývalým, kdy to také začalo psaním po internetu s někým jiným a mezitím si "udržoval" určitý servis ve stávajícím vztahu. Dřív bych ti napsala něco jiného, ale teď už vím, že žádné ťuťuňuňu nepomůže, žádné otázky typu co ti je. Zeptej se ho na rovinu, zda je nějaký problém. A hlavně važ si sama sebe. Dobrý nápad má Gryfis vyrazit si s kámoškama někam na víkend 🙂 A probrat si v hlavě, jestli chci tak žít dál, protože je to jen tvůj život. Držím pěstě. 🙂
Noo...podle mě to pochybování musí mít nějaký důvod..Jako třeba, že se objevila holčina, se kterou tě najednou může porovnat, a která má něco navíc, něco, co se mu líbí a u tebe to nenachází..a teď je z toho nešťastný, protože tě miluje, ale tamta se mu líbí, protože má/umí to a to a tamto...
Ach jo, to je situace na pytel..Každopádně to chce si promluvit, pořádně. Ale to, že jsi mu lezla do zpráv bych mu možná řekla jen v krajní nouzi.
@lamiaaa A jsi rozhodnuta dovedet se jakoukoli pravdu, i kdyby to melo znamenat konec vaseho vztahu? Vis, kdyz to pomuze... Neco resit mate a je to zasadni. Jde o to, jestli jsi pripravena ty odpovedi slyset. A jestli chces, i kdyz to treba bude bolet. Pokud ano, tak se nastvi. Treba bouchni do stolu, ale rekni, ze takto dal uz to nechces, ze proste trvas na tom, aby ti rekl, o co jde. U neho samozrejme. Taky je dulezite, jak se v tom vztahu citis ty. Potrebujete procistit vzduch a nalit si cistyho vina, oba dva. Mozna mu i budes muset priznat, ze jsi to cetla. Jestli vas vztah ma trvat dal, tak tohle vse ustojite, neboj. A jestli ne, tak jen odsouvate nevyhnutelne. Ale mozna sama citis, ze neco se stat musi. On se trapi, ty se trapis. Postav se za sebe a za to, ze takto nejsi spokojena. Tim, ze i u nej neco povoli, se jeho deprese nezhorsi. Myslim, ze cokoli, co ze sebe dostane ven, mu pomuze. Ale mysli na sebe. My zensky porad chceme nekoho zachranovat, ale na to, ze nam neni dobre, jaksi zapominame. To je muj nazor 🙂 Treba aspon kapilinku neco pomuze.
@kathy.skal,, stastnaivka, duvi21: holky, docela mě děsíte ☹. Jinou určitě nemá, tý holce na netu psal, že jinou nemá, že prý jen v představách nějakou akčnější holku než jsem já, ale ve skutečnosti ne. Začínám se moc bát, aby ji ale třeba nepotkal.
Rozchod? Tohle slovo se snažím vyhnat z hlavy, protože bych se asi zbláznila, kdybych o něj měla přijít. Ale cítím, že on mě má vážně rád a že se rozejít nechce, naopak mi několikrát zopakoval, že je strašně rád, že mě má, že při něm stojím i v depresích, že jsem to jediný co má...já opravdu nevím, co si o tom mám myslet...každopádně dost uvažuju o tom, že ho objednám k nějakému psychologovi...
@lamiaaa to musí sám..k psychologovi myslím. Tak třeba mu v tom životě něco chybí. Já takovýhle depky mívám, když se dlouho nedostanu nikam na hory 🙂 Sama říkáš, že by chtěl nějakou akčnější holku - tak to zkus, někam ho vezmi, něco zorganizuj. Nepíšeš tedy, kolik vám je...třeba má pocit, že je Váš vztah nuda, že je stoický a nic se neděje, třeba to chce jen nějakou změnu - a nutně to nemusí být změna partnera 😉
@lamiaaa Určitě jsem tě nechtěla vyděsit. Jen mi to dost připomíná moji minulost, i jak píšeš o té akčnosti a depresích. Ale váš vztah může být úplně jiný 🙂 Jen opravdu nechoď kolem něj po špičkách, protože to nemá cenu - jen by sis prodlužovala svoji nejistotu a trápení. Asi je teď na tobě, co udělat. Přeju ti, ať to dopadne tak jak si přeješ a jsi šťastná 🙂
@kathy.skal: máš pravdu, musím přiznat, že náš vztah je stereotyp a žijeme jak by řekl třeba nějaký náhodný pozorovatel nudně. Ale mně to nikdy nepřišlo, máme s přítelem společné záliby, hodně chodíme ven a sportovat, máme i každý své záliby...ale je fakt, že každý den je jak přes kopírák...a to je určitě ten problém, ráda bych ho z toho vytáhla, mam chuť koupit nějaký zájezd a říct mu bal se zítra vyrážíme...ale nevím, jestli to je dobrej nápad, když má depresi, třeba se to ještě zhorší...
@stastnaivka: taky se mi nechce chodit okolo něj po špičkách, ale mám o něj strach, že špatným slovem jeho stav ještě zhorším...je to paradox, naštval mě, že mi nechce říct do očí pravdu a co se děje, ale bojím se dát to naštvání najevo, abych mu tím ještě nepřitížila...
@kathy.skal Souhlas. Taky vim, co je deprese. Az zpetne jsem si pak uvedomila, ze jsem dlouhodobe odmitala nejakou svou potrebu a kvuli druhym jsem myslela na sebe jen malo.
@duvi21 viď 🙂 U mě se to ještě stupňuje přes léto, jelikož máme hospodářství a přes léto dojíme ovce a kozy, takže nemůžeme nikam odjet - a kámošky ukazují fotky od moře, z ciziny, z daleka...a já se můžu udepkovat. Člověk nechce závidět, ale je mu to líto, no..
Podle mě, pokud člověk doputuje do takového stavu, že je mu smutno, brečí a život je mu líto...musí se něco stát..něco to chce změnit
@lamiaaa No, to je prave ono. Neboj se!!! Nemas co ztratit. Bez uprimnosti vztahy nefungujou, mne to trvalo 40 let, nez jsem na to prisla 😀 A ted vim, ze se mi vyplati, a to vzdycky, bez vyjimky, nalit cistyho vina. Dej mu najevo, jestli jsi nastvana, ze to tak je. On si taky muze myslet, kdyz porad kolem nej ohleduplne chodis po spickach, ze to tak bude vzdy (a ono to tak zatim bylo) a to je jedna z veci, ktere mu muzou vadit. Je to pro Tebe zmena, ale jdi do toho 🙂) Bud sama sebou, zkus to.
Nechci to zlehčovat, ale nebrala bych to tak tragicky. Každý máme podobná období, kdy pochybujeme... a pokud ne, tak nám v tom většinou zabrání situace, kdy prostě není čas tyhle věci řešit - různé zvraty typu změna v práci, bydlení, nemoc v rodině... Jakmile se člověk hodí do klidu, už za ty uši musí dostat.
Takže jedno zásadní - neprohledávej mu poštu a nekontroluj ho. Nech ho dýchat. Zabav si hlavu něčím jiným, nějakou aktivitou. I tím ho můžeš k sobě znovu přitáhnout - že se mu trochu vzdálíš.
P.S.
Osobně by mne tedy trochu děsilo, kdyby mi chlap doma brečel bez příčiny. Ale tak každý máme něco...
@brunetka11: jasné, taky jsem mívala takový období, ale můj smutek měl alespoň příčinu...kdyby bylo co jiného řešit a na starosti, taky by si asi zaměstnal hlavu něčím jiným, já bývám celý den v práci, jenže on sedí celé dny doma sám (pracuje z domova), takže mám o něj docela i strach, aby si v krajním případě něco neudělal ☹
Děkuji Vám všem, za rady a postřehy, dnes večer to s ním zkusím znovu probrat.
@lamiaaa Jen mě zarazilo, že je na chlapa trochu moc ukňučený... ne že by chlap nemohl brečet, to ne, ale kňourat, že má promarněný život...to mi přijde hrozně depresivní mít takového člověka po svém boku. Vzhledem k tomu, že to nechce s Tebou řešit, tvrdí, že mu nic není...Si představ, že by se takto choval a měli jste děti...On by to pak řešil s někým cizím na netu, ufff... Jako vím, že na toto jsi se neptala, se omlouvám, ale dle mě je dost nevyzrálý, když toto řeší někde na síti... Bych mu na rovinu řekla, ať mi poví oč jde, pokud mu chybí vzrůšo, tak prostě pravdu, že jsi to četla... Když Ti on nic nepoví, tak jsi si to zjistila sama.. Stereotyp je v každé rodině občas... musí se s tím umět popasovat, pokud to nezvládá teď, co bude dělat, až budete mít děti? Hlavně u malých je to hodně stereotyp to mi věř... Mě taky úplně neba dělat denně to samé, ale nemůžu být jak přijde přítel z práce domů ufňukaná, že já chudák sedím doma s malou, musím denně uklidit, postarat se o ni, navařit mu atd. Prostě to tak je v týdnu a hotovo, o víkendu je zas lépe 🙂
Takže přeji ať si to vyřešíte a on přijde k rozumu 🙂
@barinkas: on tvrdí, že potřebuje názor někoho dalšího, nezúčastněnýho, proto si píše na netu...on ví, že jsem ho viděla, jak si píše, ale neví už, že jsem to pak četla, když se zapomněl odhlásit. Jak říkám, sedí furt jen sám doma, nemá ani žádný kamarády, kdyby šel ven s kamarády a probíral s nima svou krizi, tak mi to nevadí, naopak bych byla ráda, jenže on žádné nemá, tak pak řeší svoje a naše problémy s cizíma lidma na netu...
@lamiaaa taky zajímavé, opravdu nemá nějaké kamarády třeba ze školy? Nebo já nevím, má nějaké koníčky jsi psala, tak to taky provozuje sám? Chlapi většinou ženské řeší, to by mi taky nevadilo, přece jen my to dělá opačně taky🙂
A co mu ta holčina radila? Já nevím, mě toto přijde takové divné, prostě nejsem na řešení věcí po síti, asi jsem už staršího data(30), ale jako jinak doufám normální 😀
Asi by to chtělo někde ty kamarády "splašit" 😀 Se špatně seznamuje? jasně, asi na ulici někomu nepoví, že hledá kámoše, ale přes nějakého koníčka atd. Já třeba našla dost nových kamarádek díky malé, ale tak to jde lehce...
No, život není peříčko - promluv si s ním ještě jednou, pokud nebude reagovat, tak bych mu nabídla dvě řešení - 1/ psycholog nebo poradna pro vztahy
- 2/ rozchod...
Není nic horšího, než člověk, který dlouhodobě brečí, má pocit promarněného života a NECHCE s tím nic dělat...
Zkus mu nabídnout nějakou volnočasovou aktivitu - buď spolu nebo sám, třeba ho to chytne, pobaví, bude mít lepší pocit.
Ale když bude sedět doma na zadeli, tak se samo nic nezlepší.
@barinkas: opravdu nemá kamarády, maximálně dvakrát do roka jde na sraz spolužáků buď ze střední nebo ze základky. Říkala jsem mu, ať se zkusí spojit s někým ze školy třeba, ale on tam nikoho blízkého neměl a říká vždycky: stejně o mě nikdo nestojí...koníčky provozuje sám (většinou něco opravuje, sestavuje, kutí) anebo se mnou-chodí ven a sportovat. Ta holčina na netu mu radila, ať zůstane se mnou a vyprdne se na svý představy nějaký ideální ženský, a že když si život beze mě neumí představit, tak že prý jsem pro něj ta pravá...to mu radila..tak jen doufám, že si to veme k srdci ☹.
@elvira: snažím se ho rozptýlit, mluvit s ním, rozveselovat ho, nenechávat ho sedět a nic nedělat (což jde těžko, když jsem v práci a on sám doma), ale je takový násilný a zoufalý jednání...
Podle mě jsi uvědomil, že než žít takový stereotyp..... co my ostatní, tak ho je.ne. My jsme silní a víme že po dětech budeme muset hnout prdelí a vymanit se z toho..... ale on je mimo už teď. My jsme si pořídili dítě s manželem proti stereotypu..... a v pohodě...... ale musíte být na to připraveni. Já bych zkusila nějaké postelové překvapení...... nebo kancelářské.......? Výjde tě to asi levněji a příprava bude psychická a materiální na 1 den.
@kocka5 víš, co je zajímavé 😀 vy jste si pořídili dítě proti stereotypu a my do něj krapet s malou spadli 😀 jak jsme byli dva, chodili jsme do práce, já mu v ní vařila kafe 😀 pak se někam jelo, šlo, jen tak jsme se rozhodli, někam jeli buď u nás či mimo čr, já měla své záliby, on své, něco společně, teď se to hodně omezilo, přece jen malá je na prvním místě. Nejde všude jít kdykoliv a hlavně všude ji taky brát nejde, nevydržela by tam, ona musí jít spát po obědě atd. Ale tak nestěžuji si, ono se to zlepší, jak půjde do školky 🙂 Hlavně že je zdravá s spokojená 🙂 snad teda ... spokojená 🙂
@lamiaaa tak to je blbé, ale fakt mi přijde, že to je takový chudáček, že nikdo o něj nestojí, že si tohle myslí. Kamarády může potkat někde na sportu, někam ho vytáhni, pokud máte ve městě, kde žijete, nějaký sportovní komplex či tak. Nebo baví ho fotbal, hokej atd? Tam bych ho vzala, tam bude mezi lidmi...Je takový tichý na můj vkus, kutil... opak toho mého chlapa... přítel je vcelku akční, stále někam chodíme, jezdíme, on sám na tenis, má spoustu známých, kamarády taky, ale hlavně je tedy s náma, ovšem kdyby mi seděl pořád doma na zadku, asi by mě kleplo...
Tak fajn, že mu ta holka poradila tohle, aspoň něco. Má rozum naštěstí 🙂 ideální baba stejně není, na každé vždy něco je.. tohle by měl vědět.. i žádný chlap není dokonalý, jen někdo nám vyhovuje víc, někdo méně ...
Tak mu řekni, že poslední měsíc tušíš, že se něco děje a jestli nemá milenku atd?
Jestli nemá pocit, že byste se měli někam posunout atd?
Že se tak nějak tváří, že je mu s tebou sice dobře, ale něco ho trápí a pokud ti to neřekneš, začneš o sobě pochybovat, jestli jsi důvěryhodná, jestli váš vztah je důvěryhodný, když ti nechce nic říkat a že tě to moc mrzí, že sis myslela, že si vždycky můžete říct cokoli.
Jestli má depresi, asi se nevyplatí na něj uhodit, spíš bych mu doporučila návštěvu nějaké psychologické poradkyně, prostě ho takovéhodle neznáš a chceš mít o něj péči.
Kdyby můj manžel dělal takovéhle věci, tak bych napřed z toho byla špatná a pak pěkně nasraná, že nemá snahu s celou věcí někam pohnout.
Jo a jestli jste spolu tři roky a ani jednou jste se nepohádali, tak možná to tvému příteli chybí, troška vzrušení, adrenalinu atd. Vypadá to, že se pořád nějak potlačuje, možná už ho to prostě jen štve, nechce být na tebe zlý nebo neurvalý, ale zároveň asi touží se nějak projevit, má v sobě konflikt, protože ti nechce za žádnou cenu ublížit, tudíž se o tom ani zmiňovat, ale jednou začít musí a nebo jeho stav přechází ze zamilovanosti do fáze "překousnu to, že nemá tyhle a tyhle vlastnosti nebo půjdeme od sebe?"
....přeji hodně štěstí.