Po rozchodu s přítelem jsem zjistila, že jsem těhotná
Ahojky všem,
už několik týdnů pročítám nejrůznější diskuze tady, a proto jsem se rozhodla sama napsat svoje trápení, protože víc hlav víc ví a třeba jste si některá z vás prošla něčím podobným a budete mi umět poradit. S přítelem jsme se poznali před 9. měsíci a bylo to tak velké okouzlení, že všechno nabralo rychlé obrátky. Jemu je 37 let a mně 31, takže jsme si říkali, že nemáme na co čekat. V podstatě během dvou měsíců jsem se k němu nastěhovala do zahraničí (Rakouska), kde on pracuje. Plánovali jsme, jak mi najdeme práci, odpracuju si nutné minimum, abych dostala mateřskou, a pak si pořídíme miminko. Stejně rychle proběhlo seznámení s jeho i mojí rodinou a všechno vypadalo úplně hladce. Ještě několik měsíců jsem pracovala externě přes počítač pro českou firmu, ale smlouva mi končila v červnu. Pak bylo nutné najít mi nutně práci, protože moje peníze došly a já jsem nechtěla být na příteli závislá - nikdy v minulosti jsem na nikom nebyla a nejsem ten typ ženy.
Jenže v této době se začaly množit problémy v partnerství. Můj přítel mi v průběhu vztahu oznámil, že když jsme se poznali, bral antidepresiva, protože mu půl roku předtím umřel tatínek a on to těžce nesl. Za braní léků se ale styděl, a proto je po pár měsících semnou začal vysazovat. Chvíli bylo ještě dobře, ale pak se u něj čím dál častěji začaly projevovat deprese. Musel z pravdou ven a já jsem se dozvěděla, že jakousi depresivní nemocí trpěl i jeho otec a on to po něm asi zdědil. Pro představu, jak těžké byly jeho deprese můžu říct, že měl i vidiny (např. se mu zdálo, že něco běží přes cestu, ale nic tam nebylo). V té době jsem se o něj moc bála. Milovala jsem ho a chtěla mu moc pomoct. Tahala jsem ho z těchto stavů a naštěstí mu vysvětlila, že si musí jít znovu pro léky, protože měl i sebevražedné myšlenky.
Od chvíle, kdy přítel začal trpět depresemi, začal se abnormálně fixovat na svou rodinu - maminku a bratra. Byl s nimi dennodenně na telefonu, viberu...v posteli už jsme vlastně ani nebyli sami (obrazně), protože odsud pořád jen komunikoval s rodinou. Začala jsem zjišťovat, jak obrovská je jeho závislost na mamince a bratrovi. Vlastně jsem se ani neměla čemu divit - někdy na počátku vztahu mi řekl, že jeho maminka pro něj je a vždycky bude žena č. 1. Tehdy jsem nad tím mávla rukou, že asi jen ještě není dostatečně zamilovaný do mě. V práci měl přítel jen 30 hod úvazek, aby mohl jezdit ve zbytku času domů k rodině (na Slovensko) a plánoval, že si jej ještě zkrátí na 20 hod/týdně, aby měl víc volna na ježdění domů. Já jsem ze začátku jezdila s ním. Bylo mi jedno, odkud jsem pracovala, jen jsem musela mít notebook a internet.
Na začátku léta mi ale začalo vadit, že se u nich doma musí všechno řídit podle maminky nebo bratra...a můj přítel jim dělal jen sluhu. Přítel se svým bratrem společně rekonstruovali dům po prarodičích, a to byla vždy jeho verze, proč musí jezdit domů...stavět, budovat, opravovat. Už na začátku vztahu mi přítel řekl, že domů nikdy jezdit nepřestane, protože to je jediné místo, které miluje. Neprotestovala jsem, protože se mi tam také líbilo...dokázala jsem si představit tam jednou žít. Jenže během léta přišla informace, že na dům se nastěhuje bratr mého přítele. A najednou něco nesedělo. Můj přítel pořád plánoval, jak tam jednou budeme žít my dva...jenže teď bychom tam žili ještě s jeho bratrem a možná i jeho přítelkyní. Podotýkám jen, že dům není dvougenerační a má v podstatě jen 3 místnosti a jeden vchod do domu. Začali jsme se kvůli tomu s přítelem hádat, protože já jsem se mu snažila vysvětlit, že není možné plánovat rodinu do tohoto systému žití s jeho bratrem. Na začátku vztahu měl přítel plány, že si v Rakousku pořídíme větší byt, ale najednou bylo po plánech. Už měl jen vidinu toho, že chce žít s bratrem v rekonstruovaném domě po prarodičích na Slovensku.
Jeho deprese a rozdílné smýšlení o budoucím bydlení mezi námi samozřejmě vyvolávali hodně napětí a stresu. Přítel ale nechtěl trápit svými problémy svou milovanou rodinu, takže jim o svém zdravotním stavu neřekl a snažil se před nimi hrát divadlo, jak je v pohodě a ještě víc jim lezl do zadku. Nevydržela jsem to a s přítelem jsme se na jedné takové návštěvě u rodiny pohádali. Jeho maminka to slyšela a druhý den mu dala čoud, že jako ať si mě zkrotí a co si to dovoluju. Byla jsem ze všeho dost psychicky vyčerpaná, začla jsem víc kouřit a i vína jsem při následné grilovačce vypila víc než obvykle....ale žádné opilecké řeči, vachrlatá chůze, nic takového. Naopak jsem se celkem dobře bavila s přítelkyní od přítelova bratra. Matinka se ovšem ten večer naštvaně sbalila a rozhodla se z chaty, na které jsme měli spát, odjet. Druhý den následoval od ní telefonát mému příteli, ve kterém mu oznámila, že kvůli mému chování musela na pohotovost, protože byla hrozně rozrušená, že já jsem alkoholička, kuřačka...a že už jí nesmím přes práh a ať se přítel rozhodne - buď ona nebo já. Slyšela jsem ten telefonát a byl to úplný horor. Chtěla jsem okamžitě odjet, ale přítel mi schoval klíče od auta...a ještě přidal, že by se oběsil, kdybych odjela. Neodjela jsem, protože jsem ho milovala a viděla, jak je v háji.
Bohužel tato událost už jen dohnala náš vztah k rozchodu. Přítel se mě před jeho matkou nikdy nezastal...prý, že by se s ním už do smrti nebavila. Takže se jí naopak ještě víc vlichocoval, aby se na něho nezlobila. Já jsem měla zákaz jezdit s ním k němu domů, takže nám na sebe zbývalo jen pár hodin v týdnu, když přišel v noci z práce. Domů k rodině jezdit nepřestal...přála jsem si pro nás jen jeden volný víkend za měsíc, ale ani to neudělal. ☹ Zůstávala jsem už jen sama a s očima pro pláč. Z jeho slibů, jak si najdeme větší byt a jak mi pomůže najít práci, úplně sešlo. Navíc do něj každý týden u nich doma hučela jeho matka, jestli už se semnou rozešel, takže se za mnou do Rakouska vracel úplně zaujatý proti mě. Házela na mě vždycky špínu a ani si nedokážu představit, co všechno mu o mně navykládala.
Poslední dny před rozchodem už jsem jen brečela. On nebyl ochotný přistoupit na žádnou domluvu, žádný kompromis. Bral už pár týdnů znovu antidepresiva a byl úplně otupělý, všechno mu bylo jedno. Když jsem mu řekla, jestli si uvědomuje, že za našimi problémy stojí jeho matka, která mě nechce v jeho životě...řekl mi, že on už mě ale taky nechce. A byl konec. Následující den mi ještě sdělil, že se svým bratrem jede na festival, aby se tam odreagoval od všech problémů...a mě nechal úplně zoufalou v slzách. Odjela jsem tehdy k rodičům. Asi po týdnu neuvěřitelné bolesti jsem mu napsala, že ho stále miluju, ale on mi napsal, že raději bude sám, než žít takhle. Něco o tom, jak máme rozdílné povahy a výchovu, a proto náš vztah nedopadl dobře. Nechtěl už nic slyšet z mé strany a chtěl, abych se odstěhovala. Chtěl se setkat a neřešit to po smskách, ale já jsem neměla sílu celé týdny ani vstát z postele, natož se s ním vidět a vyslechnout si všechny jeho chytré důvody k rozchodu. Napsala jsem mu, že se odstěhuju, ať mi přiveze zbytek věcí, co jsem měla na Slovensku... a že už se nikdy neuvidíme. To jsem ještě nevěděla, co se bude dít dál.
Je to měsíc a půl od rozchodu. Já si z jeho bytu postupně odvážím věci k mým rodičům zpět do Čech. Vidět ho nechci, protože na to stále nemám sílu. JENŽE...jsou to 3 týdny, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Vůbec jsem si neuvědomila, že mi nepřišla menstruace, protože jsem byla úplně mimo. K doktorovi jsem se dostala tak, že mě hodně bolelo jedno prso a já se bála, jestli ještě nemám nějakou vážnou nemoc. No a z krve mi zjistili, že jsem těhotná. Teď jsem v 9. týdnu. Na potrat vůbec ani nemyslím, protože jsem si dítě vždy přála a v mém věku nechci riskovat, že už nikdy miminko mít nebudu. Mám poslední týden na odstěhování posledních věcí z jeho bytu. To proto, že on teď měl 3 týdny dovolenou a já jsem mu slíbila, že se v té době odstěhuju, dokud se zase po dovolené nevrátí do Rakouska. Je mi ze všeho úplně strašně. Jsem těhotná, bez chlapa, bez práce, bez bydlení. Bydlím u rodičů, kteří jsou báječní. Řekli mi, že semnou to malé vychovají a pomůžou mi.
Víte, já prostě nevím, jestli se s ním mám vidět a říct mu o těhotenství, nebo si to na vždy nechat jako tajemství. Přála jsem si vždycky mít krásnou a normální rodinu, ale s ním to nikdy nepůjde. Předpokládám, že by mi řekl, že mi nevěří, že to určitě není jeho, atd....a na to já vůbec nejsem zvědavá. V podstatě jsem rozhodnutá, že do rodného listu ho nikdy nenapíšu, protože mi nestojí za tu almužnu, co bych dostala na alimentech, strachovat se celý život, že si mé dítě jednou bude nárokovat. Při představě, že si úplně cizí člověk bere mé dítě na víkendy a to musí trávit čas ve společnosti té zlé ženské (jeho matky), se mi dělá zle. Na druhou stranu žít s tím tajemstvím celý život mi připadá jako hrozně těžký kámen na duši. Popravdě se i trochu bojím setkání s ním. Přecejen je to nemocný člověk, co když mi bude chtít nějak ublížit. Asi už jsem paranoidní, ale napadá mě i tohle. Přemýšlela jsem i o variantě, že mu v bytě nechám dopis, kde mu všechno vysvětlím a přidám i fotku z ultrazvuku a třeba těhotenský test, aby věděl, že si z něj jen neutahuju. Ale prostě s tím, že nejde o nějaké vydírání, že od něj nic nechci, ale jen mu sděluji, že mu bude za pár měsíců běhat po světě potomek.
Chci jen dodat, že expřítel byl v okamžicích, kdy nebyl pod vlivem své rodiny a depresí, neuvěřitelně hodný a věrný člověk. Velmi vzdělaný, pohledný a milý chlap. Hrozně jsem ho milovala a strašně mě bolí to, co se stalo. Začla jsem chodit i k psychologovi, protože se od toho vztahu pořád nemůžu oprostit. Bolí to snad pořád stejně jako na začátku. Ale asi je to hodně i hormonama v těhotenství. Tolik věcí se mi honí hlavou...jsem ve stresu a bojím se, že se to nějak podepíše na miminku. A nejhorší je, že expřítele stále miluju. Vždyť taky pod srdcem nosím kousek z něj.
Pokud jste se dostali až sem, tak vám moc děkuju za čas i vaše názory a rady. Snad mě nebudete soudit ve zlém...mám toho totiž za sebou tento rok opravdu dost a slzy stále neusychají. ☹
Ou je mi strasne lito co vsechno si prozila..Tez ziji s cizincen a to je nemec ...Ted ale k tvemu problemu..Uvazila bych uda bych mu to rekla ale asi jo presne jak pises ..Zanechala bych mu vzkaz s fotkou at si pak veri nebo ne zda je to jeho.Ale ...! Nevim jakou maji mentalitu Rakusanky ,tady v DE bych si davala majzla mit takovou svini tchyni...Aby se nestalo ze by h9 naockovala aby mel dite v peci on pres rakousky soudy,aby nerekla ze nemas praci bydleni a zadne penize..nebo by se mohlo i stat aby ti prcka nevzali...I to se muze stat ,nevim takze bych jeste uvazovala a opatrne...Ale myslim si ze az takove riziko nehrozi...A mozna bych jim to i vpalila jak tchyni tak i jemu do oci...myslim si ze na tehulku by si nedovolili ani prstem sahnout nebo by si to pekne odskakali kdybys to oznamila policii..No ale ! Rekla bych jim to zbalila se a nazdar! A tomu bych rekla :,,Podekuj svoji matce.Neuvidis sve ditko vyrustat a tchyne se pak muze uzirat do konce svyho zivota..."
Není důvod Vás soudit, spíše je mi líto čím jste si prošla. Nic podobného se mi nestalo, ale jak bych se zachovala já. O těhotenství bych mu neřekla už z toho důvodu, že by si určitě dělal nároky, nebo možná ani né tak on jako jeho matka, přeci jenom to bude asi její první vnoučátko. A pokud je jeho matka taková, jak popisujete, že má poslední slovo a on jí poslouchá a je mamánek, tak bych se pak bála každého víkendu, kdy by bylo mimčo u tatínka, tedy spíše u jeho matky. Přeju Vám hodně síly, ať už se rozhodnete jakkoliv
Myslím,že bych nic neříkala. Jak už píší uživatelky, bála bych se,aby dítě nechtěli oni...třeba i později.Vím, že se to nezdá, ale bude líp, určitě. Teď je duležité to mimi. Zázemí u rodičů máte, tak hlavu vzhůru, čeká vás teď krásné období,nenechte si to nikým/ničím zkazit!
v takovém vztahu by tě čekalo celoživotní trápení, neřekla bych mu to, ještě by nakonec došlo k střídavé péči , nikdy nevíš a to by bylo nejhorší v takové něčem nechat vyrůstat tvé dítě, to bych nedopustila
máš to težké, drž se ... já bych mu dala info, že jsem těhotná, do RL bych ho zapsala, zní to sice teď třeba tvrdě, ale i když máte rodiče, tak alimenty jsou alimenty ... ale rozhodně bych se k němu nevracela, je to mamánek. Navíc bych zjistila jakou psychickou chorobou trpí, zda je to opravdu dědičné, ... pro případné zdravotní problémy dítěte. Pokud by se přítel, chtěl vrátit, nedělala bych to, bála bych se, aby nechtěl dítě on a jeho rodina. Držím palce, ať vše dopadne co nejlépe pro tebe i mimčo.
Osobně bych mu o dítěti neříkala! Určitě ne těď v jeho stavu a vazbách na maminku. Zvládnete dítko vychovat sama za pomoci rodičů, věřím tomu. A bude mít príma dětství bez zmatků z řečí babičky proti mamince...
@janiczech Je mi moc líto, co jste prožila. Ale, přesto, že ho milujete, vidíte, že by život s ním přinášel pouze komplikace. Bohužel onemocnění, kterým trpí, není zřejmě pouze neuróza, ale patrně vzhledem k bludům psychóza, kdy člověk opravdu netrpí pouze depresí, ale chybí mu reálná sebereflexe. S takovým člověkem žít, natož vychovávat dítě je psychicky velmi, ale velmi náročné. Musíte počítat s remisí, málokdy je kompenzace léky celoživotně. Vždy budou faktory, které zdraví rozkolísají. A další obrovská zátěž tchyně!!!!!!!
Mám takový názor, že je tisíckrát lepší výchova dítěte v neúplné rodině (matkou) za harmonických podmínek, než popřípadě lepený vztah kůli změně situace. Která by mohla stejně vyústit v opakovaný rozchod, ale již ve starším věku dítěte, což by bylo pro něj jistě trauma. V případě, že by se otec ani nepokoušel o návrat k Vám ale pouze si nárokoval dítě, bude pro Vás děsivé. Maličké se bude vídat pro něj s neznámým člověkem, záleží od kdy by Vám dali samostatnou péči o dítě. Vzhledem k neústupné tchyni bych se bála i návrhu střídavé péče, která je dnes samozřejmostí a téměř všem žadatelům o ni vyhoví, už 3 roky je takový trend. Pokud budete bydlet dále než ve stejném městě, tak mohou doporučit měsíc u Vás a měsíc u otce! Což je pro matku naprosto strašlivé!!!!
Nezlobte se, ale cítím to u Vás tak, že rozchod přišel v pravý čas a nechte to být jak je. Svého tajemství nebudete nikdy litovat, ba naopak s narozením dítěte pochopíte jak moc dobře jste sama sebe a je ochránila.
Upřímně? Při představě, že by můj život a život mého dítěte měl ovlivňovat psychicky nemocný člověk a jeho dominantní matka bych se zdaleka jen vyhla nápadu mu sdělovat, že se stane "otcem".
Vyčkala bych třeba pár let a zjistila, jak na tom je. A pak zvážila, zda již nastala vhodná doba na seznamování.
Stal tě tolik sil a psychického zdraví za tak krátkou dobu.
Máš na to, abys tuhle kouli v několikanásobném vydání za sebou táhla celý život? A především ovlivnila tím život svého dítěte?
Co svou energii a lásku věnovat raději jemu... ono vědělo, proč za tebou přišlo.
Take bych nic nerikala. Mamanek se nezmeni,tchyne uz vubec ne a bala bych se,ze si na dite budou delat naroky. Oznameni těhu celou situaci jen zkomplikuje/ zhorší. A ty potrebujes,hlavne kvuli mimcu klid a to by jsi s nim,nikdy nemela. Bud statecn,budes mama,kterou bude mimco moc potrebovat. Uzivej si tehu a mysli na to malé. Hodne sil přeji! 🙂
@melodygirl naprostý souhlas!!!!
Doporučuji knížky Ženy, které milují příliš, případně Tajemství partnerství; Tajemství lásky; Pět jazyků lásky.
Jinak bych se být tebou informovala (anonymně) v nějaké poradně jak by to bylo s případnými nároky, pokud bys jej uvedla/neuvedla jako otce. Ono (alespoň dřív) platilo ustanovení, že pokud jej neuvedeš jako otce nebudeš mít nárok na sociální dávky (jako přídavky na bydlení), atd. Tak si to ověř jak je to teď. A pak jestli a jak se zachováš, až se jednoho dne na tátu bude dítě ptát a bude chtít zjistit, kde má kořeny, odkud pochází...
No, já bych na jednu stranu asi souhlasila s tím, že muž má právo vědět, že bude otcem, ale na druhou stranu, pokud si tě neváží už teď, a nedokáže se postarat ani o tebe natož o rodinu, nemůžeš se na něj spolehnout, zatajil a zamlčel ti zásadní informace ohledně jeho zdraví, je mamánek, atd. asi bych za ním s poníženě nelezla... Jestli tedy nechceš mít místo jednoho dítěte rovnou dvě... Je možnost, že se to ještě, až opadnou emoce a horká hlava ustálí, ale raději bych se zařídila po svým a spoléhala sama na sebe a na svoji rodinu, abych nebyla nepříjemně překvapena...
Hodně síly, zvládneš to 🙂
jak psaly holky, nic bych neříkala... s takovým člověkem by nebyl lehký život.... zvládneš to i sama a v pohodě, hodně sil a ať se Vám oběma daří 🙂
Soudit vás v žádném případě nebudu,je mi líto,v jaké jste se ocitla situaci a ja osobně si myslím,že byste měla pomlcet o miminku... Podle toho,co tady píšete,bych se bála,že se to otočí proti vám a ani jeden z nich vám za to nestojí... Vás ex je megamamanek,který z prominutím,nemá všech pět pohromadě a sám vlastně neví,co chce,čekal by,co na to maminka... Nemáte zapotřebí se navíc k tomuhle všemu trápit jeste tím,že čekáte na neco,co nikdy nepřijde... Tešte se na miminko,to vám bude dělat cely život radost a věřte,že rčení lepší špatný táta než žádný,je holý NESMYSL... Držím vám palce,ať jste silná a všechno zvládnete.
Prosím tě - hlavně mu nic neříkej, nebo toho budeš litovat celý život a peklo ti pak teprv nastane!!!! Udělej tlustou čáru a užívej si SVÉHO miminka. Rozhodně mu nic neříkej, nebo tě to s ním sváže na celý život!!!!!!! Je to mamánek, možná za to může i jeho nemoc, ale nikdy tě nepodrží a nebude ti oporou. Přerušit všechny kontakty co nejdřív!!!!!
Nerikala bych.. jednou pro dite najdete super tatinka a budete vsichni stastni.. tady bych mela strach, ze o dite jednou prijdete.. on si usmysli, ze dite chce do sve pece, s matkou a bratrem si na Vas vymysli hnusne veci.. viz alkoholismus atd.. a v dnesni dobe byste se ani nestihla podivit a dite by bylo u nich v peci.. takze za me, Nerikat!
Rozhodně neříkala. Deprese jsou velmi zákeřné a ještě horší je podle popisu vaše ,, tchýně" . Bála bych se aby jste se ještě nesoudili o dítě. Teď to bude znít asi škaredě ale můj šef vždycky říká, ay jsme si zjistili jestli není v rodině partnera psychická porucha, jestli ano rychle pryč a něco na tom bude.....
Já bych mu nic neřekla. To nejlepší že sebe ti už dal, víc nepotřebuješ. Hodně štěstí!!!
Po tom co popisuješ si myslím, že přiznáním že čekáš jeho dítě by jsi sobě i tomu malému hodně komplikovala život. Jeho psychické problémy nejsou největším problémem - větší riziko bych viděla v jeho matce a ta asi bude schopná všeho. Vím, že to bolí a ještě chvíli bude, ale chraň sebe (a hlavně své dítě) od rodiny, ve které tobě samotné nebylo dobře 😉. Drž se!
Vetsina holek napsala vse co bych napsala i ja takze se vyjadrim pouze k tomu zda rict o miminku nebo ne a rikam ze rozhodne NE! Preji spoustu sily a uz jen hezke chvilky a ver ze se hodny tatinek najde ktery bude tatinkem s velkym T! Vim o cem mluvim ;)
@janiczech Upřímně řečeno - já bych mu dala vědět, že jsem těhotná a do rodného listu bych ho uvedla. Jak už tu někdo psal, ty alimenty se neztratí a až zjistíš výši rodičovského příspěvku, budeš za alimenty ještě hodně ráda. Ale rozhodně bych se k němu už nevracela i kdyby ho tvoje těhotenství náhodou rozněžnilo a on se chtěl vrátit. Nevypadá to, že by se kvůli tobě hodlal změnit. Je závislý na své rodině a hlavně na své matce a předpokládám, že ta by v případě otcovství rozjela kampaně jak to není jeho - nicméně otcovství se dá prokázat testem, který sice není zadarmo a následoval by soud - ty alimenty by ti ale určitě přiklepli - vždycky je ve výhodě žena. Ve svém okolí jsem měla takový případ, kdy pokrevní otec dělal ofuky, že to není jeho - a kamarádka to vyhrála a jak se jí ty peníze hodí. V tomhle člověk nesmí být zbytečně hrdý - naopak bych byla asi trošku "svině".... péče o malé dítě fakt není lacinej špás.
Je rozhodně dobře, že jste se rozešli, protože ti evidentně hned v začátku vztahu lhal o svém zdravotním vztahu a těžko se najde něco méně fér než zatajení psychické poruchy, kterou navíc prokazatelně neřeší tak, jak by měl. Mám ve svém blízkém okolí člověka, který trpí maniodepresemi a vím, jak moc dovede člověka vysát a zničit soužití s osobou, která tím trpí, ale neléčí se tak jak by měla nebo se neléčí vůbec. To, že byl po lécích otupělý, znamená, že nebral správné léky - protože správně nasazená antidepresiva vůbec nevyvolávají žádné změněné vědomí - člověk se má po nich naopak chovat úplně normálně a neutrálně - ani utlumeně ani euforicky - takže buď bral špatné léky, nebo bůhví co mu doopravdy bylo. A je celkem jasné, že jeho matka ty jeho problémy ještě eskaluje, ale myslí si, jak to koná pro jeho dobro. Neviděla bych pro vás jiné východisko, než spolu nebýt - udělala jsi dobře. Pokud má člověk takhle vážnou psychickou nemoc a nenajde dost síly ji správně řešit, tak dovede svoje okolí úplně vyčerpat a zničit. A ty nejsi Matka Tereza. Držím moc a moc palce.
Nedovedu si asi ani pořádně představit, čím jsis prošla.. Každopádně, i já se přidám k holkám a doporučím raději těhotenství zatajit. Než žít s člověkem, který je už tak pro své okolí nebezpečný a ještě pod vlivem matinky, raději opravdu v klidu vychovávat dítě sama a co víš? Třeba se najde někdo kdo ti s výchovou pomůže,v dnešní době už svobodná matka není tabu 🙂 V první řadě mysli sama na sebe a mimčo 🙂
Já sama se musela v 10tt odstěhovat z našeho bytu v Čechách, přítele tam nechat pracovat a vrátit se díky zdravotním problémům na Moravu k rodičům a díky jeho matince, která je také dominantní (přiznám se že než si přítel konečně uvědomil o co jde, také byl mamánek) a rvala ho neustále do svatby, zhádali jsme se tak, že jsem probrečela spoustu nocí, strachovala jsem se o mrnouska a snažila se jakýmkoliv způsobem hádku ukončit, ale nešlo to.. teď už je všechno v pořádku, ale nejde o mě.
Jde i o to, že pokud ho uznáš jako otce, dítě bude mít i jeho příjmení a tím má i okamžitou možnost soudně vymáhat styk s dítětem,nemluvě o tom, že ani jméno by jsi na matrice nesměla zapsat bez něj.. Už jen z tohohle důvodu je lepší mu nic zatím neříkat.. Projít si těhotenstvím, už to a samotný rozchod je pro tebe obrovskou zátěží, natož ještě jeho možná nadávky, či je dítě vůbec jeho jak jsi psala, matčin vliv na něj a vynucování dítěte atd.. i kdyby jste se dali dohromady, byl by to pro tebe obrovský psychický nápor a doslova by tě tenhle vztah vycucal a byla by jsi nešťastná..
Dostaň se z rozchodu a mysli jen na sebe a maly, to je to nejdůležitější a jediný, co ti můžu doporučit. My ze sestrou máme jedno heslo "žádný tykadlovec (chlap) za to nestojí!" a tak to taky je..
Držím pěstičky ať se ti co nejdřív uleví a můžeš si užívat těhotenství a klid..
Upřímně to celé zní tak děsivě, že bych se bála, jak velký dopad by to mělo, kdybych expříteli o těhotenství řekla. pravděpodobně (dle popisu) by tě čekaly roky zbytečného trápení, tahanic o dítě, strachu, jak se k němu chovají tam, kde tobě dobře nebylo... chápu, že bys to člověku, kterého miluješ a jsi s ním vlastně stále svázáná a navždy (díky dítěti) budeš, říct chtěla a chápu i to, že si myslíš, že by to zřejmě vědět měl... ale za této situace bych se víc klonila k tomu, nechat si to pro sebe... minimálně si dej čas, jak s informací, která ti za pár měsíců zásadně změní život, naložíš... rozhodně to nemusí vědět v tuto chvíli. pokud tě rodiče hodlají plně podpořit, tak to určitě zvládneš! hodně štěstí a zdravíčka! 😉
Zkuste si zjistit, kterými zákony české/slovenské se řídí "péče o dítě" - kdybyste ho uvedla jako otce, on by s tím musel souhlasit, jenže pak má na dítě nárok a odvézt ho na Slovensko ke tchýni? Co se stane, když mu "rupne v bedně"? A že takových případů není málo. Pokud nejde o alimenty (předpokládám, že budou muset rodiče pomoci) - tak na co ho potřebujete mít v rodném listě dítěte? Dítěti jednou můžete říct pravdu - že byl tatínek bohužel zlý a říct pak, že o něm ani neví. Není se absolutně za co stydět, to se může stát každému.
Držím pěsti, ať to do budoucna vyjde a to maličké je výsledkem toho jak jste se s přítelem měli rádi, jen to prostě nevyšlo ☹
@janiczech Jen ryze technická poznámka: pokud ho budeš informovat o svém těhotenství (případně se o něm z jiných zdrojů dozví) budeš následujících 18 let žít v nejistotě, že mu zase rupne v bedně, zažádá si o přiznání otcovství (k tomu tvůj souhlas nepotřebuje) a bude si dítě nárokovat (na což má právní nárok). Opravdu bych si to rozmyslela.
Pokud ho uvedeš jako otce,může si prosadit své příjmení a bude mít i co mluvit do jména dítěte. Navíc musí podepsat otcovství na matrice...
@janiczech neříkej mu to ... udělá ti ze zbytku těhotenství peklo (on nebo jeho matka, to je jedno) a ty si budeš vyčítat, že ani v bříšku nedokážeš zajistit mimnku klid a ochránit ho před jejich špatným vlivem ... budeš se po zbytek života pořád už jen bát, co on s matinkou zase na tebe a dítě nachystají ... i Slovensko je dnes cizina a dítě s cizincem může vždycky být problém, když nejsou vztahy urovnané ... navíc jsi teď v nevýhodné situaci ... zničená z rozchodu a pod vlivem těhotenských hormonů ... oproti němu nemáš práci, byt ani peníze ... byla bys pro ně snadný cíl ... ... pokud nechceš, aby si děťátko v budoucnu procházelo stejným stresem jako ty teď, tak mu to neříkej ... třeba jednou, až matinka už nebude ... kdoví ...
Já bych mu o těhotenství neřekla, bála bych se, co mu matka poradí...Svým způsobem je to hnusné, ale dokázat mu otcovství se dá třeba i za pět let, ale obráceně to nejde, pokud teď přiznáš barvu a on bude dělat zle, zpět to nevezmeš...Chlap, pro kterého byla, je a bude matka nr.1, se nezmění....Nemoc se dá léčit nebo stabilizovat, ale závislost na matce moc ne...
@beditha to dite nemusi mit psychickou poruchu/nemoc. Dle popisu tchyne ma na jeho psychice lvi podil ona. Casto lide s depresemi, OCD aj. maji problemy prave uz prenasene z detstvi a casto se behem terapie projevi a vyplave na povrch, ze podstatou a spoustecem je matka, kdy uz to lze detekovat casove i do ranneho detstvi kolikrat.
@janiczech za me nerikej mu to. Alespon ne do doby, kdy bude jistota, ze odstrihl pupecni snuru. Co se tyka stavu po AD, evidentne mel spatna farmaka. Depress ma kde kdo, je potreba nejen spravna farmak lecba avsak i casto terapie. Jen clovek musi sam chtit a hlavne si uvedomit, ze ma problem..
Tak hlavně není za co soudit ve zlém... Je mi líto, co se stalo. Sama jsem nic takového neprožila, takže nevím, jak bych se zachovala. Ale myslím, že bych mu o dítěti řekla. Přesně tak, jak jste napsala... Nechat dopis s fotkou UZ, těhu testem a vysvětlením. Pak ať on nějak zareaguje. Do RL ho hned psát nemusíte, i když o dítěti bude vědět. Ale i kdyby se rozhodl s vámi zůstat a vy ho stále milujete - nevracejte se! Je to otřesný mamánek a tchýně by vás utrápila. Přeju ať se vše brzy a co nejlépe vyřeší. Držím palce!