Partnerská krize po porodu. Máte zkušenost?

kamcatko: souhlasím s Jankao, to že je ženská od toho, aby se starala o rodinu a domácnosti je blbost. To platilo dřív, když ženský byly v domácnosti a vydělávali jen chlapi. Je to stejně tak jeho mimčo jako tvoje, takže by měl občas přiložit ruku k dílu.

kamčo, narození miminka je hodně náročné období a spousta párů si po porodu projde menšími či většími krizemi. Na nás působí hormony, jsme přecitlivělé, unavené a všechno je vzůru nohama - očekává se od nás, že se budeme jako doposud starat o domácnost, vařit apod. a do toho nám přibude starost o toho malého tvorečka, který první dny hodně pláče a v noci nespí a my jsme z toho na nervy a moc potřebujeme pomoc okolí, hlavně partnera. Ale naši chlapi to nevnímají jako my a chtějí si žít jako doposud, tzn. sednout k pc, když přijdou z práce, zajít si s kamarády na pivo apod. Netuší, co se v nás odehrává a pokud jim to neřekneme, tak jim to nedojde! Já jsem první týdny po porodu taky měla pocit, že jsem na všechno sama, ale brzo mi došlo, že to tak moc dlouho nevydržím. Řekla jsem manželovi, že potřebuju, aby mi víc pomáhal jak s malou, tak v domácnosti. Omluvil se, že mu to nedošlo, a že mu mám vždycky říct, když potřebuju pomoct. Tak jsem si o pomoc říkala a časem už to ani nebylo potřeba - přišel z práce, uviděl neumyté nádobí, tak ho sám umyl. A jak malá rostla a začala s ní být větší sranda, když už to nebylo jen spící a plačící miminko, tak si s ní začal mnohem víc hrát a teď vím, že když přijde z práce, tak mu ji může klidně dát na starost a jít třeba vařit, nebo si odpočinout. Takže radím jako janka - promluvte si o tom, řekni mu, jak se teď cítíš, jak je to náročné a že potřebuješ, aby ti víc pomáhal. A neboj, časem se to samo upraví, Sárinka si začne víc hrát sama, ty budeš mít čas na domácnost i na sebe a manžel si začne malou víc užívat 😉

Kam, tak u nas to bylo uplne to same, jen s tim rozdilem, ze to odcizeni zacinalo uz v tehotenstvi.
Paradoxne sestinedeli, ktery je u kazdyho nejnarocnejsi bylo u me a celkove pro nas vztah uzasny, ale bylo to jen prechodne obdobi a od te doby to slo nebo spis jelo z kopce.

POstupne jsme vedle sebe zacali zit jako dva cizi lide a meslo to uz nijak zastavit. Presne jak pises, ja porad doma s ditetem, pece o domacnost, jeste k tomu dalsi dve manzelovy deti o barak, domacnost, manzela...a ja byla na zhrouceni.

Bohuzel ale u nas se to casem spis zhorsovalo, nez ze by se veci uklidnovaly.
Skoncili jsme dost spatne, nechci se o tom tady rozepisovat, ale nase manzelstvi s prichodem ditete v podstate skoncilo.
Promin, asi jsem ti nepridala optimismu, ale pisu svou zkusenost.

Moc děkuju za příspěvky.Všichni píšete že bych si s nm měla promluvit,ale to už sem zkoušela.Vždy to pomůže jen ne chvilku a pak jako bych nic neřekla.a mě už nebavý se pořád jen doprošovat aby něco udělal.Začínám mít pocit že dřív než Sárinka vyroste a začne si ji víc všímat,tak už bude pozdě. ☹ kdybych věděla jak to bude vypadat po narození dítěte tak s tím určitě tak nepospichám,ale před tím mě nikdo nevaroval ☹

kamcatko, já bych byla v tomhle nekompromisní a nedoprošovala se, ale prostě říkala, co má udělat - pohlídej teď prosím tě malou, musím udělat to a to, nebo jsem hrozně unavená, musím si jít lehnout.. Ono to těm chlapům fakt nedojde, a když to neřekneš, tak má pocit, že pomoc nepotřebuješ. A bohužel to nejde říct jednou a doufat, že si to bude pamatovat, tak to u většiny chlapů nefunguje. Navíc hodně chlapů pořád bere mateřskou dovolenou jako DOVOLENOU 😖. Já jsem byla rozhodnutá, že kdyby měl můj manža jen jednu připomínku typu - co tu děláš celý den?, tak bych mu někdy o víkendu šoupla malou, ať se o ni celý den stará a myslím, že by brzo pochopil.. Naštěstí to nebylo potřeba 😉

no tak to já slýchám skoro pořád,že sem celý den byla doma a nemám co na práci.Na rozdíl od něj.Já vím že si v podstatě nemám na co stěžovat,mám chlapa který vydělává,koupí mi na co si vzpomenu,Sárinka je hodnoučká,ale taky dá zabrat a to už prostě nevidí.........Nechtěla sem si tak stěžovat ale doma se nemám komu vypovídat a strašně mě to trápí,tak se omlouvám ☹

kamčátko, to se prosím tě neomlouvej..Tak kdyby mi tohle manža říkal, tak bych to tak opravdu udělala - prostě bych mu o víkendu malou dala, ať se o ni postará, když si myslí, že je to taková flákačka 😠

nojo to víš že bych to udělala,ale jelikož každý 2hodiny kojím tak to moc dobře nejde.

Tak ať ti ji nosí jenom na kojení.. Myslíš, že by se naštval a nepřistoupil by na to? Chlapi jsou ješitní, zkusila bych mu to podat tak, že když si myslí, že nic neděláš, tak že ty si zase myslíš, že on by se nezvládl celý den postarat ani o tu malou, natož udělat něco v domácnosti. Třeba ti bude chtít dokázat, že to zvládne a půjde do toho. Kdybys nekojila, tak bych mu ji klidně dala a šla pryč - za jak dlouho ti zavolá, že si neví rady, ať se vrátíš 😅 Vím, že je to hodně radikální řešení, ale nic jiného mě nenapadá, pokud nezabralo promluvit si..

A můžu se ještě zeptat, jak je přítel starý?

když naše malá je opravdu strašně hodná,za tu dobu co ji máme brečela jen dvakrat a to při očkování,takže by to neměl zas tak těžký.Problém je jen v tom že sme si ji naučili na chování a že jakmile kňourne tak sme u ní.a v tom je ten problém.Nic nezládám jen kvůli tomu že chce pořád u někoho být.Když ji nechám s přítelem tak si ji vezme na klín a sedne si s ní k počítači a ona je hodňoučká....

Ahojky holky, já se s dovolením taky přidám🙂 Malé je teď asi 15 měsíců a já jsem úplně hotová! Přesně jak tady píšete - manža přijde domů z práce sedne k PC a nekomunikuje. Již několikrát jsem mu říkala v podstatě to co psala marinka, ale mě už to taky unavuje se furt doprošovat. Chápu, že chlapi jsou natvrdlý a musí se jim všechno pořád opakovat dokola, ale je to fakt vyčerpávající. Teď ještě ke všemu přišlo nějaký "slavící" období a všichni jeho kamarádi mají narozeniny apod. a tak chodí furt po kalbách a já jsem doma. Musím říct, že jsem v podstatě doma ráda (nemusím být všude🙂 a ke všemu chodím do práce, takže si ráda doma odpočinu, ale kdybych to tak stihla!!! Ještě ke všemu mě teď trápí nespavost a tak jsem o to víc unavená a nervozní a už se opravdu bojím že se buď rozbrečím nebo vybouchnu a budu na manžu hnusná a to na něj fakt nefunguje. Hlavně žádnej nátlak!!!
Ale ty jeho pitomý poznámky, že je celou neděli v práci a já mu uvařím jenom oběd a k večeři nic a že byl tím pádem hladovej ty mě fakt ničej. Když jsem mu to ráno říkala, že tyhle poznámky mě fakt ničej a tvrdil, že to ale takhle nemyslel. Já si uvědomuju, že jsem poněkud přecitlivělá, ale už fakt nemůžu. Dnes je taky dlouho do noci v práci (má takové služby) a tak si ten vážný rozhovor holt musím nechat na zítra. Asi si to budu muset sepsat🙂

No asi to bude i tím věkem....jemu je teprve 24....asi kdyby byl starší tak by víc pomáhal.Možná to bere tak,že Sárinka přišla nečekaně a vlastně já sem si ji nejvíc přála nechat,tak ať se taky o ni postarám

vím že je to hnusný,ale holky mě tak strašně těší že ta krizovka nepotkala jen nás a je víc rodin s takovým problémem...hned se mi bude líp spát 😉

kami, to by ji musel mít na starosti asi opravdu celý den + ještě se starat o domácnost, což chápu, že jaksi nejde 😅 Tak aspoň zkus to co jsem radila - pořád dokola mu říkat, když chceš s něčím pomoc. Nesmíš se kvůli tomu cítit blbě, je to přece i jeho dítko, tak se musí zapojit!

pelmisek, uf, ti chlapi! 😖 Asi by měla být povinná rodičovská dovolená 😉 Jsi teda dost dobrá, že ještě chodíš do práce! Kdo ti mezitím hlídá Verunku?

kamčo, mě se zdál na fotkách mladý.. No tak to si myslím, že bude opravdu hodně ovlivněné tím věkem, je fakt dost mladý. My jsme ve 24 na dítko připravené, ale oni ještě většinou ne (samozřejmě jsou výjimky).

marinko já pracuji na poloviční úvazek a manža má ranní, odpolední a noční, takže se holt střídáme v hlídání jak kdo má a nemá práci. Myslím, že ta krize nastala i tímto, protože se doma v podstatě střídáme a až na vyjímky jsme doma oba i s Verčou a pak si třeba manža naplánuje, že večer někam půjde a se mnou se holt počítá, že hlídám! Už mě ro vážně štve a taky jsem mu to řekla, takže si plánujeme že si teď vyrazíme sami dva. Musím ale říct, že jsem teď v takovém stavu, že na to snad ani nemám náladu. Musím se holt přemoct a pokusit se to užít abych měla na co vzpomínat až bude zase od pátku do neděle fuč s "klukama" 🙂 🙂 🙂
Na druhou stranu kdybych nechodila do práce tak se už vážně picnu, protože takhle aspoň vypadnu na chvilku z domu a myslím na něco jiného (teda snažím se).

ahoj holky,jak tady čtu tyhle vaše partnerské krize,vidím,že nejsem sama.kdybych vám měla popsat to co jsem zaživala tak tady budu do večera. podle toho jak si poviám s maminkama tak jsou všichni chlapi stejni pitomci 🙂 . mám 4měsíčniho Marečka,je hodny až někdy na prdíky,ale to se musí vydržet.poslechla jsem si hodně vyčitek a kázání,krize začala už v těhotenství a pokračuje i ted.prostě za to co jsem si vyslechla nemůžu najít k partnerovi cestu,dotklo se mě hodně věci aponížil mě,a ted chce abych se tulila,to nejde.nekdy nepomuže ani s ním o tom mluvit,všechno se mi jen zdá a není to pravda,prostě si nepřiznají chyby.Oni jsou ti co dřou od rána do večera a mi nic nedělame.jsem z toho unavená a mám toho někdy pokrk.nebudu to všechno rozepisovatbyla jsem taky z toho psychicky vyřízená,ted se věnuji hlavně malému a snažím se byt v poho a užívat si prcka,spoustu věcí hazím za hlavu,však on příjde čas na to je řešit.kdyby to bylo tak jednoduché je kopnout do zadku,ale vuli dětem je tosložitější. Přeju vám všem pevné nervy a výdrž. 🙂

Ahojte mamičky,
tak vás len chcem trošku utešiť. Ja mám deti tri - dve z toho boli s absolútne nesprávnym partnerom, to tretie s partnerom, ktorý je ozaj partnerom, ale aj tak po jeho narodení začalo naše manželstvo prežívať "krízu". Spôsobovalo ju hlavne to, že malý bol mimoriadne náročné bábätko, manžel pracuje na dvojtýždňovkách, okrem toho dve staršie deti a ešte aj pes - no proste riadny zaberák, keď sa ešte k tomu nevyspíte, s kočíkom musíte trajdať, aby dieťa spalo aspon hodinu cez deň tak sa niet čo diviť, že som drahému nadávala a vlastne závidela, že je medzi ľuďmi, že si môže vypiť kávu bez toho, aby mu v priebehu desť minút trebalo päťkrát vstať a ísť niečo riešiť. Dnes je to ale už O.K. - malý má už dva roky, ja chodím do práce, manžel naďalej pracuje preč z domu, ale už mám systém a hlavne malý sa už dokáže zabaviť sám alebo s dievčatami, pozrie si rozprávku, spať chodí pravidelne v rovnakú dobu a spí celú noc a tým pádom mám viac času na seba, na manžela staršie deti a aj záľuby som znovuobjavila - napr. aj kniha sa dá čítať. Ale vravím trvalo to tie dva roky, proste kým sú deti malinké prekonáva väčšiu či menšiu krízu asi každé partnerstvo - ono chlapi to chápu ťažko, že zrazu nie sú jediný o koho sa staráme - to sa samozrejme najviac prejavuje pri príchode prvého dieťaťa - môj prvý to nepochopil ani pri príchode druhého ( ale jemu asi vyoperovali zodpovednosť - a nezafungovalo u neho ani to, že som mu deti šokovou terapiou nechala na starosť asi štyri hodiny - on ich úplne zabudol ísť vyzdvihnúť ku tej pani kam som ich dala na stráženie kým príde z roboty, lebo ja som musela ísť do iného mesta na vyšetrenie. Keď som sa vtedy vrátila a ona ma chudera o osmej večer čakala pred domom s nimi tak som skoro skolabovala. Milený prišiel večer o pol jedenástej a divil sa že robím cirkus - na druhý deň som podala žiadosť o rozvod.) Tak hlavu hore, zaťať zuby a vravieť si, že ono to prejde, deti vyrastú a ešte nám bude smutno za týmito časmi a chlapm naozaj musíte všetko pekne po lopate povedať - tu máš dieťa v kočíku choď na prechádzku a nevracaj sa skôr ako za dve hodiny - ja idem upratať alebo žehliť alebo spať, lebo som v noci spala ledva dve hodiny! Ak to nei je úplny "dilino" ako môj prvý, tak to pochopí 😉

Ahoj holky, tak my jsem na tom dost stejně. Máme holčičku, skoro 20 měsíců, a to je asi jediný důvod, proč spolu ještě jsme. On mi vyčitá, že chodí do práce a staví barák a já že celej den jsem doma a nic nedělám, péče o dítě a domácnost se ho absolutně netýkají, za celý její život jí hlídal jen párkrát,a to tak, že se četl a malou nechal brečet v postýlce 😖 navíc mám pocit, že už ho nemiluju. Jenže mi za chvíli končí mateřská, nemám práci ani vlastní bydlení (bydlíme zatím u rodičů a stavíme barák). Nejvíc se bojím, že by mi malou při rozvodu vzal, a to bych nepřežila.

tak jste mě potěšily, že v tom nejsem sama 😅

sice nemám pocit, že nestíhám - v tomhle ohledu jsem v pohodě - zvládám domácnost, s ondrou na plavčo i na výlety za jinýma miminkama kočárkovat atd. k tomu i trošičku pracuju ... nestěžuju si (jen blbě zvládám velké nákupy - chodím po troškách, jelikož mám pak i s prckem upokladny problém 🙂)

ale manža je workoholik -práce, práce ...prý nás chce zabezpečit
jenže my bydlíme v domě, který je už splacený, nemáme žádné dluhy, máme dvě auta, a slušný standard - není absolutně třeba víc, bez potíží bych snesla míň
takže to je taková líbivá zástěrka
některé dny ondru ani nevidí - nepočítám, že nakoukne do postýlky, kde spinká ...
jednou do týdne hlídá dvě hodinky, kdy si jdu zacvičit (i když tento týden měl práci, takže ne)
ze začátku to bylo bídné, ale říkala jsem si, že se to spraví, že si utřepeme rytmus a chytne se ....
houby - já to zvládám a tak nemá potřebu
za celých 12 týdnů jsme byli na jednom výletě (pokd se tak dá nazývat procházka do vedlejšího městečka)

večer přijdea začne mi vykládat něco o práci o skvělé investici, nové příležitosti ...
je to pro mě naprosto odtažité
je mi čím dál cizejší a nějak už ani nemám chuť do toho dávat energii

hupzo, ahojky mám čerstvě jednu krizi za sebou, šlo o stejný problém jako u tebe, překonali sme to, domluvili sme se na jednom večeru v týdnu kdy hlídá chůva-i s koupáním, takže můžu vypadnout dřív a jdeme na večeři, do kina atd, zavedla sem pravidelné společné večeře, kdy si trochu povídáme co se za den stalo. Jinak situace u nás byla celkem vážná, přesně jak píšeš neměla sem chuť a energii o vztah pečovat. POmohlo mi spoustu lidí, nejvíc moji rodiče, neměli taky lehké manželství a s oběma sem si popovídala, překvapivě mi pomohl víc táta, který mi řekl ať se nesnažim něco měnit, že se tim akorát budu užírat, nemá to smysl a je to přesně tak, situace mi nyní moc vyhovuje, manžel mi taky řekl své, že si připadá na druhé koleji, že neví jestli ho mám ještě ráda, takže sme se začli snažit oba a zatím -ťuk ťuk to funguje. Rodina je pro mě vším, nebyla bych sama šťastná a můj muž je skvělej chlap, má své mouchy jako každej člověk 😵 😉 🙂

hupczo, těsně po porodu jsme to mělií stejně..já měla pohodu..malá byla hodná, takže jsem v klídku stíhala všechno...ale manžel byl pořád v práci, dělá 100km od místa bydliště, taže tak 2x v týdnu tam i přespával, malou moc neviděla a idkyž byl doma, tak říkal, že je unavený a potřebuje se dospat a odpočinout,.. já to chápala, ale moc jsme spolu ani nemluvili, takže nás to odcizilo..srovnalo se to asi když bylo malé půl roku, že ho prostě začala bavit, byla akční a bylo mu líto ty krátký chvilky s ní prospat 🙂 Jednou za 14 dní si vyjdeme sami, do kina, na večeři,... a je to fajn 😵 hlavně plánuje pořád výlety s malou 😵 hrozně se v tomhle změnil 😵 😵 😵

Ahoj holky, tak u nás je to podobný - Hup - taky nás musí zabezpečit 😖 s tím rozdílem, že vlastní bydlení nemáme a připadne mi, že ani mít nebudem, páč je potřeba pořád investovat do firmy. Pořád je v práci a když už je doma, tak buď telefonuje, sedí u netu nebo spí. A nejhorší je ho do něčeho nutit, třeba do výletů, to pak jede z donucení, já to cítím a nebaví to ani jednoho, takže než takový výlety, tak radši nic 😖
Minukej týden jsme měli výročí, a místo abysme to nějak pěkně oslavili, jsme se brutálně pohádali...
Jinak dobrý je mu Lindu nechat alespoň na 2 hoďky a odjet. Ona je totiž docela uřvaný děcko a vždycky když po těch 2 hoďkách přijedu odpočatá a svěží, tak manžel je vyřízenej a aspoň nemá blbý kecy, že mám přece "dovolenou" 😉

ronie: o společné jídlo jsem se snažila - mám zažito, že to je důležité, aby se rodina scházela u stolu (i prootjsem si koupila opravdu bytelný stůl u kterého je radost jíst 🙂) ....jenže ztroskotalo to na tom, že nejsem ochotná večeřet po osmé 😅 ...alespoŇ se mi daří držet víkendové snídaně a obědy
tam to celkem funguje ..i se domluvíme, v klidu a pohodě, manža uzná ...a nevydrží nám toani do příštího víkendu - protože tentokrát byla vyjímečná situace, jednorázová akce, skvělá příležitost atd. ....
navrhovala jsem ať si naplánuje "schůzky s rodinou", aby mu do toho nic nevpadlo ...nulový výsledek (resp. dva tři týdny to šlo, pak zase na stejno)
prostě moc nevím kudy kam
ale dík - alespoň vidím, že se z toho dá nějak vysekat 😉

luci: tak ještě tři měsíce 😅 ..třeba se to zlomí s tím, jak začne ondří víc komunikovat 😅

hup, ono těm chlapům mimi nic moc neříká, dokud nějak nereaguje a manža mi potom řekl, že měl strach, že nás nezabezpečí, tak prostě makal, co to šlo 😉 uvidíš, bude to dobrý 😵 😵 😵

mirin:když uvažuješ o rozvodu proč máš u nicku snž? Nerejpu jen mně to zarazilo.

kamcatko.......................taky jsem to měla takové.Od porodu jsem se honila,jak jsem mohla,abych všechno zvládla(miminko,vaření,domácnost,nákupy apd.)a byla dobrou manželkou.Nikdy jsem se nedočkala ocenění a nedejbože,když jsem navrhla,že si u děláme procházku s kočárkem. 😅 To jsem hned dostala sprchu,že ho bezcílné chození nebaví a radši si sednul k PC nebo si jel fotit letadla na letiště(nás nevyfotil ani jednou).
Po půlroce jsem to už nevydržela a promluvili jsme si. 😉
Začalo to bý lepší v tom,že mi manžel občas s něčím pomohl,začal se malýmu věnovat a když jsem musela po necelých 2.letech do nemocnice na 4 dny,tak to pro něj byl celkem očistec,protože bylo malýmu už 1,5.roku a on nebyl nikdy zvyklý,mít ho na starosti 24 hodin denně.Sice jsem jim navařila jídlo do mrazáku,naprala jim,navařila,napsala postupy práce 😀 ,ale i tak pak uznal,že to není žádná pr.del a začal si nás opravdu vážit. 😎
Akorát jsem nikdy nepochopila,proč se tak choval,když jsme to mimčo měli vymodlené.Snažili jsme se o něj 3 roky a zadařilo se nám až po 5.letech manželství. 😔

Ahojte, muzu se pridat? Honzik bude mit 4 mesice... a s nama je to krize. Manzel zacal po narozeni synka vecer popijet, napred si dal trochu slivovice, aby dobre spal. No, on sel vzdycky spat az po mne, tak mi to ani neprislo. Az zacal pit tak, ze v noci ani neprisel do loznice, spal na gauci v pokoji, protoze to ma bliz na zachod, kdyz zvraci. Vypil nekolik litru tvrdeho alkoholu. Skoro vsechno, co jsme meli pripravene na krtiny. Kdyz jsem na to prisla, zbyly tvrdy alkohol jsem schovala. Ted jsem zjistila, ze si u kolegy z prace objednal nekolik dalsich litru slivovice. Zacal se k nam chovat skarede. Je porad vztekly, podrazdeny, nepomaha, je agresivni, krici, mlati dverma, vcera vzteky malem rozbil kocarek, protoze s nim nemohl prejet pres prah... Musim se o nej starat jak o male dite. Uz mi dochazi sila a energie. Myslim si, ze trpi depresi, ale k lekari odmita jit, protoze by prisel o zbrojak. Zkouseli jsme bylinky, ale on je po case prestane brat, tak to ztraci smysl. Ach jo. Na nakupy chodim s miminkem v satku. Potrebuju si koupit neco na sebe, ale za cele skoro 4 mesice jeste nebyl ochotny ani podrndat kocarek pred obchodem. A bezpocet dalsich drobnosti, ktere me uz ale nesmirne vycerpavaji a zerou.