Partnerova žárlivost. Jak ho to odnaučit?

Tohle se bude jen zhoršovat tím , jak ty budeš pořad a pořad ustupovat . On je vlastně nesebevedomy . Nevěří sám sobě , proto napadá tebe . Muže to časem sklouznout i do násilí , tak dávej pozor . Na nějaký vztah , jestli on sám nevyzraje , to moc nevidím . Je to rizikové z mého pohledu .

Jo, kvůli takovému debilovi odešla máma od táty. Jen ten si tyto své sklony nechal pěkně pod pokličkou, dokud jsme se s ním nesestěhovali. Pak začalo peklo - psychické násilí, fyzické násilí, sexuální zneužívání sestry, otěhotnění sestry, odebrání nás dětí do DD, smrt mámy... Pakliže skutečně někoho takového máš, dobře zvaž, co pro sebe chceš dál...

Ani se k bydlení s ním nechystej, ber nohy na ramena.

Nejde to odnaucit. Ale jde odejít

Rozejdi se s ním ním a najdi si jiného.

Zdrhej měla jsem tohle v okolí. Takhle to začalo, pokračovalo kontrolovánim bot jestli nebyla venku a končilo zábaveným mobilem a zamykáním doma, když šel do práce. Masakr.

Já s takovým idiotem chodila v dospívání a stačilo. Nejdřív jen žárlil, ale později dělal žárlivé scény, pak se to stupňovalo a dokonce v opilosti držel kluka, který se se mnou bavil, pod krkem až byl skoro modrý. Ke konci už mu vadilo i to, že dělám kolektivní sporty a kamarádím se tam s jinými. Když jsem se s ním rozešla (opakovaně), prosil mě o odpuštění, že se změní, že to dělá proto, že mě tak moc miluje, dělal mi i odprosící scény s kytkami v kleče na veřejnosti. Dorazil to tím, že mi chtěl udělat dítě, když jsem se dostala na vysokou, aby o mě prý nepřišel. 🤦🏼‍♀️ Můj děda byl chorobně žárlivý a babičku dokonce zamykal doma v kumbálu, aby nemohla odejít ven, když on šel na pivo a nadával jí, že vypadá jako štětka, když si oblékla šaty. A taky to začínalo jen žárlivostí a vyptáváním s kým a o čem se bavila. 🙂 Takže za mě - hoooodně rychle pryč od takového. Bude to jen horší. 😉

Ahoj, já jsem se svým současným partnerem měla žárlivé období, jinak jsem to s nikým jiným nikdy neřešila, ale u tohodle se mi rozjela šílená žárlivost. Hrálo v tom roli vícero faktorů. Dost jsem si v té době nevěřila a celkově jsem se mu musela naučit důvěřovat protože se mnou předešlý partner dost zametal. Naštěstí mi to současný partner nežral.
Když mě pohltila žárlivost a přepadla jsem ho výslechem (fakt to byli hrozný scény, člověka to úplně pohltí), odmítal se toho účastnit.
Poprvé když jsem mu stropila scénu a vyslýchala ho tak mi odpovídal v domnění že mě ty odpovědi uklidní. Jenže u žárlivce to naopak vzbudí větší podezření, začne se doptávat, podezírat ještě víc mít nekonečně otázek. V hlavě se mi to úplně rozjelo a já jen šrotovala a podezírala. Trvalo to hodiny. Byla jsem úplně zachvácená jakoby panikou a nutně jsem potřebovala aby mě stále dokola ujišťoval..

Poučil se. Od té doby když to na mě přišlo, odpověděl pouze třeba na dvě tři otázky ( předem určil počet a já si hodně pečlivě rozmyslela jaké otazky mu položím😅)ale žádné doplňkové. To mi u něj neprošlo. Přes to nejel vlak.

Věděla jsem že nepoleví a nenechá se strhnout. Strašně mě to žralo v tu chvíli, ale podvědomě jsem věděla že přesně to potřebuju. Pevnou ruku. Nekoho kdo se tím nenechá strhnout.

Hodně mi pomohlo když mi partner řekl že důvěra je základem vztahu. A pokud žárlím, ukazuju mu tím, že mu nedůvěřuju. Zcela nekompromisně mi řekl že mám navybranou. Buď budu žárlit a v jeho očích budu klesat, nebo se naučím důvěře a budeme moct spolu něco budovat.

To bylo v prvním roce vztshu a už 4 roky mě to ani nenapadne žárlit. Teď jsme spolu pátým rokem 😊 a naopak jsem ráda že se líbí jiným, protože mu důvěřuju a vím že mě pořád žere 😘😍

Nijak.Utect.

To neodnaucis, nech ho jít, casem to bude jen horší a horší.

Promluvit si s nim na tohle tema na rovinu, jednou, maximalne dvakrat. Pokud to nepochopi a nebude snaha o zmenu chovani k lepsimu, tak s nim byt rozhodne nechces, neni to partner do budoucna a vhodny muz na sestehovani se. Pokud teda nejsi masochistka a nechces misto zivota peklo na zemi...

Je to nebezpečné chování, předzvěst domácího násilí. Kopnout do zadku dřív, než zkope on tebe.